barevných dokumentů, a to jak pro profesionální, tak i pro domácí potřebu.
Existují i jiné technologie barevného tisku, a některé jsou i rychlejší a
kvalitnější, ale pokud hledáte rozumnou volbu mezi vysokými pořizovacími
náklady a rozumnou kvalitou, pak jsou inkoustové tiskárny tím pravým.
Tento typ tiskáren lze využívat pro celou řadu tiskových úloh, ať malých či
velkých. Možná, že potřebujete jen čas od času vytisknout barevné logo na
pracovní dokument. Možná, že chcete ozvláštnit pracovní zprávu barevnými grafy,
nebo si pouze přejete přidat k dopisu barevnou fotografii nebo obrázek. To jsou
klasické příklady, pro které vám skvěle poslouží malá inkoustová tiskárna.
Nejsložitějšího využití se inkoustovým tiskárnám dostává při tisku fotografií.
Místo toho, abyste posílali jednotlivé fotografie, jež si chcete zvětšit, do
specializovaných laboratoří, můžete si je prostě oskenovat, zvětšit a
vytisknout sami. Ohromnou výhodou je v tomto kontextu také možnost jejich
úpravy s fotografiemi tištěnými doma můžete vyvádět "psí kusy", můžete je
zaostřit (nebo naopak zaostřit), stříhat, kombinovat nebo pozměňovat. No, a
výsledek tvůrčí práce si pak jen stiskem jediného tlačítka okamžitě vytisknete.
Pravděpodobně největším kladem inkoustových tiskáren je jejich nízká pořizovací
cena. Nejlevnější produkty tohoto druhu stojí méně než tři tisíce korun, a i ty
nejdokonalejší nejsou cenově nedostupné - zaplatíte za ně maximálně 10 000 Kč.
Abychom uvedli tyto ceny do srovnání s jinými barevnými technologiemi, tak za
barevnou voskovou tiskárnu (této technologii se říká tuhý inkoust) zaplatíte
něco pod 100 000 Kč a nejlevnější barevné laserovky stojí okolo 50 000 Kč.
Tiskové technologie
Výrobci tiskáren vyvinuli během posledních let řadu různých tiskových
technologií. Laserové a inkoustové tiskárny se poprvé objevily na začátku 80.
let a posléze se staly nejběžnějšími zařízeními pro kancelářský provoz. Před
nimi používaly tiskárny dnes obskurně vypadající způsoby tisku, jako například
otáčecí kolečko (jako u elektrických psacích strojů), nebo běžnější jehličkový
mechanismus.
Zařízení s otočným kolečkem tiskla celý znak, jenž se na papíře zaznamenával
pomocí pásky, stejně jako u psacích strojů. Jehličkové tiskárny zase obsahují
matici jehliček, které, poskládány do různých kombinací, vytvářejí znak z řady
teček. Je to sice jednoduchý a praktický princip, práce s takovýmito tiskárnami
však není nejpříjemnější, a to kvůli horší kvalitě tisku a zejména kvůli
silnému hluku, který při tisku vydávají. I tak ale jehličkové tiskárny (na
rozdíl od těch s otočným kolečkem) stále přežívají a používají se kvůli nízkým
nákladům na tisk a možnosti průklepového tisku.
Laser a inkoust
U laserových a inkoustových tiskáren je tvar písmen vytvářen softwarově a na
papíře se tyto znaky skládají z drobných částeček inkoustu nebo toneru. To
znamená, že u takových tiskáren lze vytvořit jakýkoliv obraz, ať již to je znak
nebo celostránková fotografie.
První inkoustové tiskárny spatřily světlo světa na počátku 80. let. Vynálezcem
této technologie je firma Canon, která také uvedla na trh první inkoustovou
tiskárnu typu "BubbleJet". Tato technologie byla, podle pověsti, objevena, když
omylem jeden vývojový pracovník odložil horkou pájku vedle stříkačky naplněné
inkoustem. Z té vystřelila kapka inkoustu, a zázrak byl na světě.
Původní inkoustové tiskárny tiskly pouze černobíle. Barevný tisk byl předveden
až později a první exempláře barevných tiskáren měly pouze jednu cartridge,
kterou bylo třeba při změně barevného tisku za černobílý vyměňovat. Nejenže byl
tento způsob velice nepohodlný, ale často to byla doslova špinavá práce,
jelikož z otevřených cartridgí kapal inkoust a zaneřádil vše okolo.
Pokud vlastníte inkoustovku s jednou cartridgí (stále ještě jich je v provozu
dost), můžete tisknout černobílý text za pomoci barevné cartridge, ale výsledek
nebude tak dobrý jako u samostatné černé. Barevná cartridge se kvalitou černého
tisku může klasickému černému inkoustu pouze přiblížit v praxi pak má text
barvu ne čistě černou, ale spíše šedivou nebo hnědou.
Jaké jsou nevýhody?
Inkoustové tiskárny bývají pomalejší než tiskárny laserové. To je dáno také
faktem, že se inkoust musí nejprve vsáknout do papíru a poté zaschnout.
Nejstarší inkoustové tiskárny neměly ještě vyřešeny problémy s vsakováním
inkoustu, takže výtisky občas vypadaly jako popsaný savý papír.
Tento problém je daný samotným principem inkoustového tisku. Většina obyčejných
barevných inkoustových tiskáren kombinuje na papíře kapičky čtyř barevných
inkoustů CMYK: azurovou (Cyan C, purpurovou (Magenta M), žlutou (Yellow Y) a
černou (blacK K). Pokud se zblízka podíváte (vemte si na to lupu, nebo spíše
mikroskop) na barevný obrázek, vytištěný na inkoustové tiskárně, uvidíte řadu
různých barevných teček. Lidské oko však není schopno z běžné vzdálenosti
odlišit tyto tečky od sebe, takže vidí spojitou barevnou plochu. Čím menší jsou
tyto kapičky, a čím jsou blíže u sebe, tím dokonalejší je tato iluze příkladem
téměř dokonalého triku je pak výstup fotorealistických tiskáren.
Pro snadnější představu, jak si oko skládá obraz z množství jednotlivých teček,
se podívejte na nějaký pointilistický obrázek, tvořený z řady barevných skvrn a
teček. Z dálky máte pocit, že vidíte obraz, ale postavíte-li se přímo před něj,
uvidíte jen nicneříkající barevnou skrumáž.
K vytvoření a přesnému nasměrování takto malých kapiček inkoustu používají
tiskárny dvě různé tiskové metody: buď zahřívají inkoust, nebo pomocí krystalu
vystřelují jednotlivé kapky. U obou metod se používá podobných cartridgí, jež
jsou tvořeny zásobníkem pro inkoust a oddělenou hlavou pro každou barvu. Tyto
hlavy se skládají z různého počtu trysek (v průměru okolo padesáti). U prvně
zmíněné metody je uvnitř trysky zahříván rezistor. Ten zahřeje inkoust na
teplotu okolo 100 stupňů Celsia. Při zahřívání se objem inkoustu zvětšuje a
jediné místo, kudy může uniknout, je tryska, odkud směřuje přímo na papír.
Inkoust je tímto způsobem zahříván a ochlazován několikatisíckrát za sekundu,
takže je při jeho vývoji třeba dbát na to, aby udržel dostatečnou konzistenci.
Druhý způsob tisku, známý jako piezoelektrická technologie, používá místo
rezistoru krystal. Ten je také umístěn v trysce a funguje jako válec
vystřelující inkoust na papír. Poté, co se ke krystalu přivede elektrické
napětí, tento změní svůj tvar a vystřelí kapku inkoustu. Tuto technologii
používá jako jediný výrobce společnost Epson.
Pokud byste hovořili s výrobci inkoustových tiskáren, každý z nich by se vám
dušoval, že zrovna ta jejich technologie přenosu inkoustu na papír je ta pravá
a nejlepší, a že konkurence to rozhodně dělá špatně. Epson tvrdí, že zahřívání
a ochlazování inkoustu představuje řadu chemických problémů při jeho výrobě,
které se pak musí projevit i při tisku. Firmy využívající zahřívání inkoustu
(např. Canon, Hewlett-Packard, Lexmark) zase tvrdí, že piezoelektrický způsob
tisku je příliš pomalý a neumožňuje tak rychlý tisk, jako jejich technologie.
Všichni se ale shodnou na tom, že velikost a tvar kapky a její umístění na
papír jsou tím nejdůležitějším faktorem pro kvalitní tisk.
Na značky
Umístit neposedné kapky inkoustu na správnou pozici na papíře není tak
jednoduché, jak se může zdát. Když otevřete kryt tiskárny a chcete vyměnit
cartridge, uvidíte, že její držáky jsou připevněny na tyč, po které se pohybují
ze strany na stranu. Při tomto vertikálním pohybu se na papír nanáší vždy jedna
barevná vrstva.
Poté, co tisková hlava přejede papír a dokončí tak tisk jedné řádky, posune jej
mechanismus tiskárny o jeden řádek výše. Čím rychleji tisková hlava přejíždí
papír, tím rychlejší je celkový čas, potřebný pro zpracování stánky.
Při tom, jak se trysky při tisku pohybují, však hrozí další nebezpečí, a tím je
tvar kapky na papíře. Při pohybu hlavy lze jen těžko zajistit, aby vystřelená
kapka dostala na papíře požadovaný kulatý tvar, a nezdeformovala se do podoby
oválu. Inkoust musí mít navíc správnou hustotu a konzistenci, jinak se při
nárazu na papír rozstříkne do stran. S těmito problémy se však u moderních
inkoustovek výrobci již víceméně vyrovnali.
Správný soutisk není jen otázkou barevných složek, ale také řádkování tiskárny.
Každá řádka musí přesně navazovat na tu předchozí. V opačném případě se buď
řádky překrývají (to se projevuje jako tlustší linka mezi řádky), nebo se
nedotýkají a obrázek je tak "pruhovaný".
Pokud má být výtisk opravdu ostrý a nemají být vidět jednotlivé body, musí být
tečky co nejmenší a musí se skládat z co nejmenšího množství inkoustu. Všichni
výrobci nyní udávají objem inkoustové kapky v pikolitrech. Tyto hodnoty ale
slouží spíše k ohromení nezasvěcených uživatelů, jelikož opravdové množství
inkoustu, potřebného pro určitý bod, se mění a záleží spíše na povaze obrázku.
Pokud tisknete např. jednolitou černou plochu, nejvíce se vám hodí velké kapky,
ale tisknete-li světle žlutozelenou barvu, potřebujete velké kapky žluté,
promísené malým množstvím azurového inkoustu. Jestliže však nechcete, aby váš
obrázek vypadal jako šátek Ferdy mravence, budete potřebovat tiskárnu, která
dokáže vystřelovat k papíru jednou velké, ale jindy zas malé kapky.
Mistři iluze
Aby vytvořily dokonalou iluzi jednolité barvy, musí tiskárny efektivně pracovat
s inkoustem, a musí jej umět přesně umístit na požadované místo papíru. Pouze
přesně položené tiskové body vytvoří iluzi jednolité, nepřerušované plochy. K
dosažení tohoto výsledku používají tiskárny dvou metod, zvaných dithering
(vyhlazování) a halftoning (polotónování). Při vyhlazování se jednotlivé
barevné body tisknou do formace, ve které je lidské oko vidí jako jinou barvu.
Pokud například chcete vytisknout smaragdově zelenou barvu, budete potřebovat
kombinaci všech barevných složek, tedy azurové, purpurové, žluté a černé.
Polotónování je vytvářeno prostřednictvím kapek různé velikosti, pomocí nichž
se tvoří světlejší a tmavší odstíny.
Když kapka inkoustu dorazí na papír, musí také zůstat na místě, na které byla
namířena. Pokud se vsákne do papíru a rozpije se, bude výsledek vypadat poněkud
rozmazaně. K tomu, aby se inkoust nevsakoval do papíru, se používá jak řada
chemických technologií při výrobě inkoustu, tak existuje množství speciálních
papírů s různým povrchem.
Papíry se speciálním potahem (které jsou dnes nezbytné pro dokonalý výstup z
tiskárny) jsou nezbytné například pro fotografický tisk. Tisknout fotografie
lze samozřejmě i na obyčejný papír, rozdíl v kvalitě tisku je však v jejich
případě propastný.
Za všechno se platí
Ve snaze přesvědčit potenciální zákazníky o tom, že právě ty jejich produkty
jsou nejlepší, vás výrobci tiskáren zahrnou řadou údajů a faktů. Jako
nejdůležitější hodnotu často udávají rozlišení v dpi, tedy množství bodů, které
se vejdou na plochu jednoho čtverečního palce.
Řada tiskáren nabízí rozlišení až 1 440 dpi, to však není (ani podle některých
výrobců) rozhodujícím ukazatelem kvality. Mnohem důležitější je způsob, jakým
se kladou na papír jednotlivé body. Každá firma má pak svou vlastní
technologii, kterou propaguje například Hewlett-Packard má PhotoRet a Epson
Perfect Picture Imaging System.
Tyto názvy však slouží především marketingovým cílům a nejjistější způsob, jak
zjistit kvalitu tisku, je prostě jít a podívat se na obrázek vytištěný vámi
vyhlédnutou tiskárnou.
Tím jsme se dostali k výběru tiskáren. Jak si v záplavě různých modelů vybrat?
Za prvé se musíte sami rozhodnout, jakou tiskárnu vlastně chcete a co od ní
budete požadovat. Budete chtít tisknout převážně obchodní dopisy? Potřebujete v
tom případě zařízení s vysokou rychlostí? Nebo si snad představujete tiskárnu,
jež bude umět tisknout překrásně ostré a barevné fotografie a ilustrace? Kolik
peněz jste za ni ochotni utratit? Dáváte přednost kvalitě tisku před vysokou
cenou, nebo radši pár tisíc ušetříte?
Všeobecně platí, že čím je tiskárna rychlejší a čím kvalitnější výstup
poskytuje, tím je také dražší. Rychlost se měří ve stránkách za minutu (pages
per minute ppm). Na rozdíl od stránkových tiskáren (jako jsou například ty
laserové) však doba, za kterou je inkoustová tiskárna schopná vytisknout jednu
stránku, je závislá na pokrytí stránky. V tomto ohledu je tedy bezpečnější
podívat se na nějaké srovnání, při němž mají různé tiskárny za úkol zpracovat
stejnou stránku. High-endové tiskárny bývají rozdělovány na výkonné kancelářské
s možností fototisku a na domácí zařízení s fototiskem.
Rozdíl mezi nimi je jasný. První kategorie zvládá tisk fotografií (a jejich
zpracování nevypadá špatně), je však určena pro tisk jakýchkoliv dokumentů, ať
již to jsou obrázky, texty nebo grafy. Tento typ zařízení bývá o něco rychlejší
než speciální fototiskárny většinou umí vytisknout přinejmenším 6 stran za
minutu.
Tiskárny s fotokvalitou jsou, jak název napovídá, určeny pro tisk fotografií.
Dokáží si však bez problémů poradit i s textovými dokumenty. Bývají také o něco
pomalejší.
Fototiskárny běžně pracují s větším počtem inkoustových cartridgí (místo barev
CMYK mají 6 nebo 7 odstínů). K vytvoření opravdu realistických obrázků
používají světle purpurovou a světle azurovou barvu. Například společnost Canon
používá dva odstíny černé.
Předtím, než zajdete do obchodu si ještě promyslete, jak budete využívat
barevných inkoustů. Pokud jste si například vybrali tiskárnu se záměrem
zpracovávat vaše firemní loga, která mají azurovou barvu, tak si radši vyberte
model, jenž umožňuje výměnu samostatných barevných cartridgí. Jinak totiž
budete nuceni vyhodit způlky plnou cartridge, v níž došla právě vaše oblíbená
barva.
Snadno se vám může přihodit, že za inkoust a ostatní spotřební materiál
utratíte během jediného roku několikrát více, než jaké byly pořizovací náklady
tiskárny. Nejenže budete muset ovládnout pokušení vše tisknout na speciálním
papíře a ještě s fotocartridgí, ale i náklady za obyčejný inkoust vás budou
pronásledovat ve snu. V této souvislosti si dovolíme jednu poslední radu
předtím, než vložíte do tiskárny papír za 30-50 Kč a spustíte fototrysky,
zkuste si pro jistotu udělat náhled...
POD KAPOTOU INKOUSTOVÉ TISKÁRNY
Když otevřete vrchní kryt inkoustové tiskárny, naskytne se vám obdobný pohled.
Výrobci často nalepují instruktážní obrázky tak, aby i neznalý uživatel zvládl
výměnu cartridge a zbytečně nepoškodil mechanismus tiskárny. Toto jsou, z
hlediska uživatele, nejzákladnější části tiskárny:
Cartridge
Bez cartridgí s inkoustem byste nic nevytiskli. Stejně jako u většiny
současných tiskáren, jsou i zde dvě cartridge jedna pro černý a druhá pro
barevný inkoust.
Držák cartridgí
Cartridge jsou umístěny do takovýchto držáků, které je přenášejí po šířce
stránky a dostanou tak inkoust na jakékoliv místo na papíře.
Vstupní podavač papíru
Většina tiskáren má dva podavače papíru jeden vstupní a jeden výstupní. Vstupní
podavač papíru by měl umět pracovat s papíry různých formátů.
10 tipů pro BEZPROBLÉMOVÝ TISK
1.Správná poloha. Umístěte svojí tiskárnu na vhodné místo. Přílišná vlhkost a
teplota způsobují, že inkousty rychleji vysychají a i ostatní mechanické části
se rychleji opotřebovávají.
2.Pravidelné používání. Nenechte svou tiskárnu příliš dlouho zahálet. Při
delším odstavení může zaschnout inkoust a ucpat se trysky.
3.Časté čištění. Funkci čištění hlav najedete buď v přiloženém softwaru, nebo
přímo na tiskárně. Pravidelné čištění hlav zabraňuje zaschnutí inkoustu a
zajišťuje stabilní kvalitu tisku.
4.Pouze to nejlepší. Do tiskárny používejte pouze vhodné papíry a inkousty.
Pokud vám velice záleží na kvalitě a profesionálním vzhledu dokumentu,
neváhejte použít speciální papír.
5.Náhled se hodí. Pokud hodláte tisknout na drahý papír se speciálním povrchem,
ujistěte se předem o správném zpracování dokumentu na zkušebním výtisku.
6.Kontrola kvality. Můžete experimentovat s jinými inkousty, ale pravidlem
bývá, že nakonec jsou vždy nejlepší inkousty určené výrobcem pro daný model.
7.Dobrý výstup. Základem úspěchu je při tisku správné nastavení inkoustu a
papíru.
8.Lze i šetřit. Pro náhledy nepoužívejte nejlepší kvalitu tisku. Tiskárny lze
přepnout do celé řady úsporných modů.
9.Slunce škodí. Výtisky nevystavujte přímému slunečnímu záření. Některé
inkousty mohou vlivem slunečního záření vyblednout.
10.Změna nastavení. Pohrajte si s nastavením tiskárny a najděte nejvhodnější
kombinaci pro vaší práci.
Slovníček pojmů
Banding - Tisková technika, při níž jsou kapičky inkoustu postupně překrývány
jinými a vytváří tak různé barevné odstíny.
Cartridge - Zásobník na inkoust. Sháníte-li inkoustovku, vyberte si model s
alespoň dvěma cartridgemi, abyste nemuseli střídat barevnou a černou.
CMYK - Zkratka barev Cyan, Magenta, Yellow a Black, tedy azurové, purpurové,
žluté a černé. Kombinací těchto barev jsou vytvářeny všechny odstíny.
Dithering (vyhlazování) - Při tomto procesu jsou barevné odstíny vytvářeny
"mozaikovým" tiskem.
Dot size (velikost kapky) - tato hodnota se udává v pikolitrech. Ideální jsou
tiskárny schopné měnit při práci velikost kapek.
DPI Dots per inch (body na palec) - V této hodnotě je udáváno rozlišení
tiskárny. Nemusí vždy platit, že čím vyšší rozlišení tiskárna poskytuje, tím má
kvalitnější výstup.
Half-toning (polotónování) - Při tomto procesu se tisk skládá z kapek různých
velikostí.
Hlava - Část tiskové cartridge, ze které je vystřelován inkoust na papír.
Obsahuje množství trysek.
Pikolitr - Pikolitr je miliardtina litru. V této hodnotě se udává objem tiskové
kapky.
PPM (Pages per minute strany za minutu) - Rychlost, jakou je tiskárna schopna
pracovat.
Rozlišení - Hodnota závisející na počtu bodů, které je tiskárna schopna
vytisknout na určité ploše. Viz DPI.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU