zařízení, která mnohé z nás provázejí jako věrní souputníci v profesním a
leckdy i v osobními životě. Co se však skrývá uvnitř schránky velikosti
peněženky?
Procesor
Vzhledem k tomu, jak jsou moderní PDA komplikovaná a do značné míry i vnitřně
podobná klasickým počítačům či notebookům, je také jejich struktura blízká
třeba notebooku. Základem je jako u každého počítače procesor spojený s
operační pamětí. Poté, co společnost Intel získala výměnou od jednoho z
nejvýznamnějších hráčů na tomto poli, ARM Holdingu, technologie pro návrhy čipů
pro PDA, zaujala pozici lídra na trhu ona. Mimo procesorů Intel XScale nabízejí
své produkty též firmy jako Texas Instruments, Samsung, Motorola a další, ale
jejich podíl je v tomto segmentu nevelký. Frekvence procesorů současných PDA se
pohybuje mezi 100 a 400 MHz.
Paměti
Důležitou roli v PDA hrají pochopitelně také paměti, neboť umožňují nejen
aplikace spouštět, ale na rozdíl od klasických počítačů či notebooků, jsou
primárním místem k jejich instalaci a uložení. Ve většině handheldů jsou
operační systém a s ním spojené programy pro základní funkce PDA uloženy v
paměti typu flash ROM. Výhodou použití této technologie je jednak odolnost
proti vnějším vlivům flash ROM paměť je nevolatilní a nepotřebuje k udržení
svého obsahu žádné napájení a pak i relativně snadná možnost úpravy či náhrady
uložených aplikací. Flash ROM lze totiž za určitých okolností mazat a
přepisovat. Kapacita této paměti se pohybuje kolem 32 megabajtů, u špičkových
modelů s možností upgradu na nové verze operačního systému může dosáhnout až 64
MB.
Druhým typem paměti je RAM, kterou PDA používají jak ke spouštění aplikací, tak
i k ukládání uživatelských programů a dat. Právě všechny aplikace dodatečně
instalované na PDA jsou uloženy na virtuálním disku v paměti RAM. Ta musí být
po celou dobu provozu a dokonce i ve chvíli, kdy je organizér "vypnut", stále
napájena, aby si udržela data. Na platformě Pocket PC lze poměr mezi objemem
paměti určené pro spouštění aplikací a částí, která slouží k jejich
nainstalování a uložení, volně měnit v nastavení samotného PDA; například
produkty s Palm OS tuto volbu uživateli přímo nenabízí. Vzhledem ke zcela
odlišnému způsobu práce obou systémů a různým paměťovým nárokům jednotlivých
programů to ale snadnost použití PDA ani výkon obou platforem nijak zásadně
neovlivňuje.
Problémem při práci s daty na RAM disku zůstává to, že pokud se zcela vybije
akumulátor nebo je nutné provést tvrdý reset celého zařízení, data v paměti RAM
se smažou a zůstanou pouze systémové aplikace uložené v paměti flash ROM.
Situace je tedy zcela identická, jako po nákupu nového PDA systém pracuje, ale
neobsahuje žádné dodatečné aplikace, dokumenty ani uživatelské nastavení. PDA
proto spolupracuje s hostitelským PC, na kterém je paralelně uložen obsah
paměti, a navíc existují i volitelné nástroje umožňující přímo v organizéru
zálohovat obsah RAM na nějaký typ paměťové karty, kterou výpadek napájení či
reset nemohou ohrozit.
Displej
Důležitou součástí PDA je rozhodně displej. V tomto směru se velmi liší jak obě
dvě hlavní platformy Pocket PC a Palm OS, tak jsou rozdíly i mezi použitými
technologiemi samotných zobrazovacích jednotek. Pocket PC standardizoval bodový
rozměr na 320 x 240 pixelů, a všechna PDA s tímto systémem tak nabízejí shodné
rozlišení. Nevýhodou tohoto řešení je pochopitelně leckdy už nedostačující
prostor na displeji a příliš velký bod, výhodou naopak velmi snadná tvorba
aplikací kompatibilních se všemi dostupnými zařízeními. Na druhé straně Palm
podporuje displeje monochromatické i barevné s rozlišeními 160 x 160, 320 x 320
či 320 x 480 bodů, a to dává zákazníkům mnohem lepší nabídku různě pozicovaných
zařízení. Z pohledu softwaru ale přinášejí tato rozlišení nepříjemnosti spojené
s nutností optimalizovat programy pro odlišné bodové rozměry obrazovky.
Technologie displejů už velmi pokročily a dnes se dají koupit zařízení s
reflexními i transreflexními barevnými zobrazovači, kromě nichž můžete sáhnout
také po pasivním monochromatickém displeji. Jednotlivé modely se mimo
rozlišení, použité technologie a kvalitu zobrazení liší také výrazně svou
energetickou náročností, a tak je na uživateli, aby si ujasnil své priority.
K samotnému displeji je často připojen přímo procesor s integrovaným obrazovým
jádrem, ovšem někteří výrobci sahají po diskrétním grafickém čipu. Na rozdíl od
stolních počítačů či notebooků je však způsob použití PDA bližší klasickému
organizéru a trojrozměrné akční hry s vyspělou grafikou, které jsou v běžných
PC hlavním motorem vývoje nových grafických čipů, zde prakticky nenalezneme.
Rozhodně to však je oblast, která bude během následujících let jak výrobci, tak
určitě i zákazníky pečlivě sledována a v souvislosti s nástupem osobní zábavy
bude muset dojít k vývoji specializovaných 3D čipů, obdobně jako je tomu v
herních počítačích současnosti.
Rozšiřující sloty
Základní metodou, jak je možné snadno rozšířit funkčnost PDA, zůstává SDIO,
resp. CFIO slot. Slouží především ke čtení a zápisu na paměťové karty typu
SD/MMC, resp. CompactFlash, které jsou nejjednodušší možností, jak rozšířit
kapacitu paměti PDA. Karty lze mít zasunuté v PDA trvale a používat je jako
dlouhodobou expanzi paměti, anebo je číst pouze příležitostně, například ve
spolupráci s digitálním fotoaparátem. Příslušné programy pro čtení a
zobrazování digitálních fotografií si se strukturou karty, kterou produkují
právě digitální fotopřístroje, snadno poradí.
Mimo instalace paměťové karty lze často sloty SDIO či CFIO využít k zasunutí i
jiných typů periferií, které disponují vstupně-výstupním rozhraním
kompatibilním s těmito standardy. Nejčastěji můžeme nalézt karty pro Wi-Fi,
GPS, Bluetooth rozhraní a další.
Zvukový výstup
Multimédia k dnešním PDA, zejména tedy střední a vyšší třídy, už neodmyslitelně
patří. Jednodušší zvuky vyvolávají systémové aplikace agendového typu, ale
například i soubory MP3 lze přehrávat s dodatečným (RealPlayer pro Palm) či
standardně dodávaným (MediaPlayer pro Pocket PC) softwarem. Zvukový výstup mají
také mnohé hry, a pokud je možné na PDA přehrávat videosekvence či celé filmy,
je zřejmé, že i zde je nutné řešit otázku zvuku. Ke konverzi digitálních dat na
zvukový výstup slouží nejčastěji specializované audiočipy. Vestavěné
reproduktory slouží ve většině případů pouze k orientačnímu zvukovému vjemu,
pro serióznější poslech třeba písniček lze téměř vždy použít sluchátka
prostřednictvím standardního (3,5mm) či méně standardního (2,5mm) jacku.
Porty
Rozšiřující porty slouží u většiny PDA především ke snadné a rychlé
synchronizaci se stolním počítačem. Mimo této funkce je ale možno zmíněné
konektory použít i jako univerzální datové rozhraní, i když je fakt, že tomuto
způsobu práce poněkud brání výrazná nekompatibilita jednotlivých výrobců.
Naštěstí je ale vyvedený sériový port po elektrické stránce relativně
standardizován, a tak se liší hlavně mechanické provedení jednotlivých
konektorů. Nejčastějším zařízením, které využívá systémový konektor, je GPS
přijímač, někdy lze zapojit i externí klávesnici pro snadné zpracovávání
dokumentů.
Napájení
Základem napájení všech PDA je akumulátor. Používají se technologie Li-Ion a
Li-Pol, jež dnes reprezentují to nejlepší, ale stále ještě cenově přijatelné
řešení. Jak ale roste výkon použitých procesorů a jak se zvedají nároky na
kvalitu zobrazení na velkých barevných displejích, pochopitelně roste také
spotřeba energie. Z tohoto důvodu je výdrž dnešních PDA výrazně horší, než tomu
bylo u starších modelů. Mnoho uživatelů to považuje za významný problém, a tak
existují metody, jak spotřebu nových organizérů alespoň trochu snížit. K
nejčastějším metodám patří softwarové snížení frekvence procesoru, intenzivní
kontrola podsvícení a regulace výkonu bezdrátových technologií. Při vybití
baterie se za určitých okolností může stát, že veškerá uživatelská data v PDA
budou smazána.
Bezdrátové technologie
Ačkoliv některá PDA (a pochopitelně také Smart Phones či přístroje třídy XDA)
disponují připojením k síti typu GSM/GPRS, není to technologie, která úplně
patří do tohoto článku. Zaměříme se spíše na Wi-Fi a Bluetooth. Také tyto
komunikační nástroje mají uvnitř PDA (pokud je samozřejmě přístroj obsahuje)
speciální obvody a rovněž odpovídající typ miniaturní antény. Bluetooth je i
přes svou nevelkou rychlost univerzálním způsobem komunikace zejména s
periferiemi typu bezdrátového handsfree či mobilního telefonu. Naopak Wi-Fi
nabízí sice v tomto kontextu relativně vysoký přenosový tok, ale je určeno
čistě pro internetovou komunikaci.
Ovládání PDA
K displeji ještě z pohledu uživatele patří i dotyková plocha, určená k ovládání
PDA a vkládání znaků či přímo psaní. V rámci logické struktury organizéru jsou
však dotykově citlivý senzor a stylus (tužka k ovládání) zcela odděleným
vstupním zařízením, které odpovídá více klávesnici nebo myši u klasických
desktopů nebo notebooků. V tomto směru se od sebe opět liší platformy Pocket PC
a Palm, neboť na Palmech je již tradičně oddělená ploška pro psaní znaků
(Graffiti) a rychlé vyvolávání častých aplikací, zatímco Pocket PC má tuto
plošku pouze virtuální a tedy jen zobrazenou přímo na displeji, takže ji lze
libovolně skrývat a zobrazovat podle potřeby, což zvyšuje užitnou plochu
displeje. Novější PDA na platformě Sony (například Clie PEG-TH55) či poslední
Palm Tungsten T3 nabízejí obdobné řešení, a také zde je možnou dynamickou
vstupní oblast (DIA) skrývat podle potřeby.
Na povrchu PDA či po jeho stranách jsou umístěna další tlačítka, standardem se
dnes stává čtyřsměrný ovladač pohybu s možností potvrzení, Sony nabízí tradičně
svůj Jog Dial. Ve většině případů je možné funkce těchto kláves softwarově
upravit, a rovněž v mnoha programech mohou pracovat tlačítka pracovat odlišně
od standardního způsobu.
Další metodou vstupu může být i klávesnice, a to buď vestavěná přímo v PDA, což
je řešení nepříliš časté (Handspring Treo 600, Palm Tungsten C), anebo externí
připojená do komunikačního konektoru. Bezdrátové klávesnice pro PDA jsou zatím
stále výjimečnou záležitostí.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU