Šílené tratě, šílení závodníci a šílené bouračky. Připravte se na totální destrukci aut i všeho, co se jim připlete do cesty.
Formule 1 je nudná – málo se bourá. Fandové na ni samozřejmě nedají dopustit, ale pro obyčejného diváka je mnohem zábavnější třeba trabantkros. Nejezdí tam sice nejmodernější stroje světa, ale kusy aut létají vzduchem takřka neustále. Proč televize přenášejí raději F1? Odpověď hledejme v penězích, jinak by mohly zkusit alespoň kompromisní rallyekros.
Ve hrách je to stejné. Hardcore simulátory dokonale zabaví úzkou skupinu virtuálních závodníků, ostatní hledají něco jednoduššího a odpichovějšícho. Není divu, že digitálním automobilům vládne série Need for Speed. Najdeme však i méně slavné, nebo spíše méně ověšené reklamními kampaněmi. Třeba ne zcela doceněnou hvězdu FlatOut či o něco málo starší Trackmanii – reminiscenci legendárních Stunts. První nabídla perfektní jízdní fyziku, velice slušný model poškození a... spektakulární bouračky. Druhá stavění šílených tratí plných loopingů, skoků i dalších zhůvěřilostí a... bouračky, byť způsobené pády z výšky. Nyní se v depu zahřívá titul, který hodlá z obou zmíněných to nejlepší vysát a spojit do jedné monstrózní podívané. Dámy a pánové, přivítejte Crashday!
Zbraně, absolutní svoboda pohybu, zbraně, pořádný režim kariéry, zbraně, spousta miniher, zbraně, vychytaný editor tratí, zbraně, detailní model poškození a... zbraně – takhle své dílo definují Moon Byte Studios. Soudě podle informací a prvního neoficiálního dema, není důvod jim nevěřit. Přestože na palubě trůní zatím (a zdá se, že i definitivně) jen raketomet a kulomet, k masovému ničení to stačí. Nejzkázonosnější je auto samotné a nezáleží ani na jeho značce. Osedláme dvanáct až patnáct strojů. Možná půjde o nelicencované kousky, ale hovoří se i o značkách Lamborghini, Nissan či Mazda. Automobilky nerady vidí, když se jejich výtvory rozbíjejí, byť virtuálně. Takže se necháme překvapit. Málokdo asi zapláče, když místo nějakého porsche rozseká na maděru imaginární bourák. Hlavně že jej rozseká efektně a do posledního šroubku. A to v Crashday půjde skvěle.
Destrukce, destrukce, destrukce. Tak zní mantra vývojářů. Auta se po nárazech rozpadají na prvočinitele tak dokonale, že si i Collin McRay a TOCA Race Driver budou muset dát na nového konkurenta pozor. Skla se tříští, kola odlamují, plastové díly praskají, kovové ohýbají a při pořádné ráně se zkroutí konstrukce celého vozu. A o pořádné rány rozhodně nebude nouze.
Vítězem se stane nejrychlejší a nejbrutálnější jezdec, k tomu mu dopomáhej Bůh a „vytuněné“ auto. Kdo dnes hráči nedovolí vylepšovat stroj, nemůže počítat s velkým úspěchem hry. Moon Byte to vědí a slibují nemalé množství nejrůznějších dílů zdokonalující jízdní vlastnosti i odolnost aut. Zdá se, že z velké části půjde o klasiku – lepší pneumatiky, výfuky, motory, barevné variace. Opět se mluví i o přítlačných křídlech měnících chování vozu a opět si můžete být takřka jisti, že to nejspíš nebude fungovat. Třeba autoři mile překvapí, ale ve hře, kde jde o rozbíjení, těžko křídla vydrží dlouho na svém místě.
Fyzikální model má být velice realistický, ale současně rozumně zjednodušený. Crashday rozhodně není simulátor, jinak byste skončili na první překážce. Když vás totiž nájezdový můstek vystřelí třicet metrů vysoko, potřebujete se trochu odklonit od reality. „Vykopávák“ je však jen jedním z mnoha kaskadérských prvků – těšte se na osvědčené tunely, spirály, loopingy a další zvrhlosti. Kam je na trati umístíte, záleží na vás. K dispozici dostanete plochu o rozměrech 800×800 metrů a zbudování i relativně složitého „hřiště“ zabere prý jen pár minut. Obrovských absurdních konstrukcí, jaké bylo možné vidět v Trackmanii, se asi nedočkáte, ale legrace si zřejmě užijete více než dost.
Nebaví vás stavění? Vaše škoda, ale nevadí, hlavní část hry číhá v režimu kariéry. V něm si jako nájemný kaskadér vyzkoušíte všechny disciplíny Crasday rozdělené do tří lig o celkem 29 závodech. Vy řídíte a podivín jménem Gerd obchoduje se záznamy vašich akcí – čím víc je na videu zkrouceného plechu, tím lépe. Příběh nemá být nijak vychytaný, vyprávět jej budou novinové výstřižky a rozhovory s Gertem (přesto je příjemné, že hru něco podrží pohromadě). Pokud si jej však odmyslíte, zbude šest plus jeden herní mód.
Prvním je Stunt Show, v němž jde o jediné – předvést co nejdelší skoky, nejšílenější kaskadérské kousky a nejmonumentálnější bouračky. Následuje pravý opak – závody na okruzích. O úplně férové ježdění v nich sice rozhodně nepůjde, v porovnání s Wrecking Match jde však o podnik pořádaný Armádou spásy. Tohle je teprve totálně nefér! Kdo přežije, vyhraje. Cílem je rozmlátit všechny soupeře na součástky, zda to uděláte raketami a kulomety nebo vahou auta, je na vás. Brutalita vítězí! Další trojice režimů vyžaduje alespoň minimální strategické uvažování. V Hold the Flag musíte s vlajkou projet co nejvíce checkpointů a není snad třeba připomínat, že pokud do vás někdo nabourá, o vlajku přijdete (zdá se, že si někdo vzpomněl na skvělý a zapomenutý Insane). Pass the Bomb je klasická hra na honěnou, jen s tm rozdílem, že když nedáte včas babu, vybuchnete. Aby těch hrátek s výbušninami nebylo málo, máme tu ještě Bomb Run neboli „Nebezpečnou rychlost 3“. Pojedete-li pomaleji, než vaše bomba chce, tak s radostí vybuchne. Posledním sedmým módem je Test Drive, kde si můžete v klidu vyzkoušet třicítku hotových a všechny vybudované trati. Vaše pneumatiky okusí závodní okruhy, opuštěné továrny, lesní cesty a možná ještě nějaký ten terén.
Crashday vypadá skvěle – splní-li tedy autoři alespoň tři čtvrtiny toho, co slibují. A pokoukání, soudě dle našich zážitků, to také nebude špatné. Modely aut i všeho okolo jsou skutečně detailní. Již zmíněný model poškození si s grafikou rozumí velice dobře, přičemž rozbíjet lze nejen auta, ale i okolí tratí od plotů po televizní obrazovky. Vychytanou destrukci si za volantem nejvíc užijete v několika minihrách typu „doskoč co nejdál“, „doskoč co nejdál a nech auto za letu vybuchnout“, případně „rozbij všechno, co uvidíš“. Ještě lépe vám ale ničení naservírují záznamy jízd snímané patnácti kamerami z těch nejpodivnějších úhlů, okořeněné čtyřmi typy zpomalení.
Obraz mají v Moon Byte Studios podchycený. A soundtrack? Tvrdá rocková hudba se k drceným plechům a tříštěnému sklu hodí skvěle, nehledě na to, že zvuky drcených plechů a tříštěného skla znějí stejně dobře. Máme se na co těšit…
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU