Devastation

14. 9. 2003

Sdílet

First person 3D akce Devastation se dlouhou dobu řadila mezi očekávané hry, ale nakonec bohužel nedopadla tak, jak jsme si ji malovali. Obsahuje sice spoustu prvků, které v poslední době akčnímu žánru chyběly, ale zároveň je také trochu nedotažená.

Na tuhle hru se už dlouho čekalo. Je vším, co v akčním žánru poslední dva roky chybělo. Tak trochu realistická, tak trochu sci-fi. Špičkově technologicky zpracovaná. V podstatě kyberpunková, romanticky levicově laděná, ale s velkým rozpočtem a spoustou odvedené práce. Ohromně interaktivní. Bohužel také trochu nedotažená a ke konci, ehm… docela nudná.



Píše se rok 2075 a svět vypadá tak, jak všichni čekáme – vše ovládají ozbrojené jednotky globálních obchodních, vojenských a politických korporací. Situace se mění, když do děje vstupuje hlavní hrdina Flynn (trošku připomíná popovou hvězdu Eminema), jenž začne překovávat pologansterskou pouliční skupinu Resistence v guerillovou revoluční organizaci. V průběhu jejich záškodnického boje vychází najevo nejedna šokující skutečnost. Megakorporace Grathius, která je hlavním investorem vládních jednotek, totiž vyvinula technologii umožňující vyrábět lidské kopie. Tím pádem už lidské originály nepotřebuje a o to víc pracuje na likvidaci všech neloajálních.

I když příběh Devastation není ani zdaleka originální, nelze mu upřít překvapivé zvraty a především velmi podařený způsob vyprávění pomocí in-game scén. Projekt tak poměrně úspěšně navazuje na epické akční hry typu Half-Life, System Shock či Deux Ex, i když jejich velikosti samozřejmě (bohužel) nedosahuje. Nicméně máme tu po pár letech opět titul, u kterého nám bude záležet na tom, jak dopadne, a který se nesoustřeďuje pouze na počet fragů.



Krysa jako zbraň

Působivou atmosféru však nevytváří jen příběh, ale také forma podání. Co se grafiky týče, dá se u Devastation opět mluvit v superlativech. Lokace opuštěných nádraží, stavenišť, temných uliček v levných čtvrtí a na druhou stranu chladně krásné a mrtvolně dokonalé korporátní budovy či úvodních laboratoře tu jsou vyvedeny naprosto precizně a možnosti Unreal enginu se opět posunuly o kus dál. Všude můžeme čekat krásnou práci se světlem, dynamické stínování, skutečně velké rozlišení textur a především nebývalou interaktivitu s prostředím.

Grafika má velkou oporu také v dokonalém fyzikálním modelu. Už první zbraň si vytvoříte rozbitím skleněné lahve (popravdě řečeno jsme napoprvé automaticky hledali halflifovský hák) a v používání předmětů jako zbraní či naopak štítů můžete pokračovat. I když robocopa v plné zbroji samozřejmě židlí neumlátíte.

Arzenál je vůbec silnou složkou Devastation. Je velice různorodý a na rozdíl od ostatních akčních her zde najdeme nebývalé množství zbraní pro kontakt zblízka. Tvůrci ovšem nezapomněli ani na pořádné hi-tech vychytávky. Tou je například laserová puška, jejíž výboj protivníka sežehne a rozpráší na popel po okolí, ale také třeba sofistikovaná krysa, laboratorně přepracovaná do kamery s troškou plastické trhaviny, umožňující zlikvidovat či alespoň zmást dvoučlennou hlídku.



Po zuby ozbrojen

Jinak můžete používat pěsti, už zmíněné lahve od piva či od vína, kusy nábytku, dřevěnou laťku, všechno, co hoří a vybuchuje, nemluvě o klasickém noži či (proooč?) samurajské kataně. V rukou však můžete držet další hračičky jako je infračervený dekodér, rádio pro komunikaci se soudruhy, GPS lokátor, nůžky na drát či uspávací injekci.

Síla Devastation je však především v klasických střelných zbraních, které jsou velmi účinné a snad ještě víc efektní. Pro začátek tu máte široký výběr pistolí, které samozřejmě můžete párovat. Už naprosto dostatečnou obranou jsou malé Uzi SMG a především Tiko SMG. A výběr pokračuje dál a dál, najdeme tu automatické pušky či různé typy odstřelovaček, které se vám budou hodit hlavně ve druhé části hry.

Rozmanitost zbraní (či lépe řečeno předmětů, které máte v ruce) pramení z různorodosti misí. Likvidujete objekty, kradete, nabouráváte se do systémů a popravdě řečeno zcela zapomínáte na realitu, protože ta je ve hře budována velmi přesvědčivě. Dalším faktorem, který tomu napomáhá, je vedle interakce s okolním prostředím i možnost spolupracovat se svým týmem, a to včetně možnosti předávání zbraní.



Vzhůru na síť

Velmi se také podařil multiplayerový mód, na nějž se tým Digitalo soustředil v závěrečné fázi přípravy hry a který se mu podařilo vyšperkovat do tvaru, jenž si na internetu okamžitě našel své zarputilé příznivce – včetně autora tohoto textu. I když není multiplayerový mód nijak vynalézavý (jako obvykle nás čekají módy Capture the Flag, deathmatch atp.) a bez chyby fungoval až po vydání opravného patche, opět maximálně využívá skvěle designovaných lokací, vhodných jak pro přesvědčené snipery, tak pro ty, kdo dávají přednost kontaktnějšímu boji.

Právě tvorba multiplayerových módů však pravděpodobně ovlivnila i tvorbu druhé poloviny úrovní v singleplayeru, kde tvůrcům jakoby došly nápady a donekonečna rozehrávají tu samou hru na útočníky a nepřátele. Ta má své kouzlo jen v případě, že vaši protivníci jsou živí lidé. Opakovat osmkrát to samé proti botům je fakt dost nuda.



Není všechno zlato co se třpytí

Pokud se teď ptáte, kde má Devastation ony chyby, skryté pod vskutku lákavým zevnějškem, vězte, že především v inteligenci vašich spolubojovníků. Na některých místech je budete potřebovat, protože budete bojovat proti početně silnějšímu a lépe vyzbrojenému nepříteli, ovšem na útok botů nikdy nespoléhejte. Jsou dokonale neschopní, a pokud se jim podaří alespoň malý průlom, je to spíš náhoda. Podobně nespolehliví jsou ještě v náročnějších momentech, kdy se hackujete do systému, případně se zabýváte jinou podobnou činností znemožňující boj. Budete muset být bleskurychlí, protože vaše krytí bude opět ubohé. Ze začátku to může vypadat jako záměr, ale ke konci je jasné, že jde o nedostatečný betatesting.
Podobně neinteligentní jsou i vaši nepřátelé. Většina jejich útoků je naskriptována, tudíž je docela zábavné udělat něco nečekaného a pak kosit zmatené robocopy, kteří nedokáží pochopit, jak jste se ocitli na místě, kde jste zaručeně být neměli.

Kromě již zmíněné nepochopitelné ztráty invence v designu druhé poloviny singleplayeru jsou právě tyto dvě věci nejdůležitějšími faktory, kvůli kterým nelze nemít z Devastation rozporuplný pocit. Ale stejně tu hru budete mít rádi.





Výrobce: Digitalo Studios

Vydavatel: Arush Entertainment

Minimální konfigurace: CPU 700 MHz, 256 MB RAM, HDD 1 GB, 3D karta 32 MB

Doporučujeme: CPU 1 GHz, 512 MB RAM, HDD 1,5 GB, 3D karta 64 MB

Multiplayer: ano

Internet: http://www.devastationgame.com

Verdikt: Ambiciózní hra, která trpí nepochopitelnými chybami a slabou umělou inteligencí. I tak ale rozhodně stojí za pozornost.



Hodnocení: 79 %

Autor článku