zábavy, ve kterém technika nenápadně splyne s interiérem místnosti a svou
přítomnost vám bude připomínat pouze bohatou nabídkou položek na univerzálním
dálkovém ovladači.
Jednotlivé prvky lidského obydlí, stolní lampou počínaje a květináčem konče,
budou nekonečně inteligentní a budou reagovat přesně na vaše potřeby. Nášlapné
senzory zabudované v podlaze podle jemné hmotnostní odchylky poznají, zda se
domů vracíte najezení, anebo s prázdným žaludkem (a tudíž ve špatné náladě) a
poté, co okamžitě vydají povel příslušným kuchyňských spotřebičům, vám pustí
uklidňující hudbu a na obrazovkách se začnou objevovat fotky, které vás
přivedou na jiné myšlenky. Audiovizuální systém bude pochopitelně napojen na
centrální server, a komunikaci s okolním světem i jednotlivých přístrojů mezi
sebou bude zajišťovat personalizované uživatelské rozhraní, které se
automaticky objeví na displeji ovladače, jakmile systém rozpozná, že jste
poctili domácnost svou přítomností.
Právě integrace všech komponentů do jednoho systému a způsob, jakým bude
komunikovat s člověkem, jsou zřejmě to nejpřevratnější, co nás v budoucnu čeká.
Musíme si totiž chtě nechtě přiznat, že co se týče samotné zábavy, jsme velmi
konzervativní a už hezkou řádku let děláme stále totéž: sledujeme filmy,
posloucháme hudbu, ukazujeme si více či méně zdařilé fotografie a hrajeme hry
(pravda, napadá mě ještě pár dalších aktivit, ale ty s tématem tohoto článku
souvisí jen okrajově).
I v oblasti domácí zábavy se začala rychle prosazovat digitální technologie a
po fenomenálním úspěchu formátu DVD padla i jedna z posledních bašt analogu
záznam televizního vysílání. HDD a DVD rekordéry nepochybně rychle zaplaví trh
se spotřební elektronikou a během několika let se tyto přístroje stanou běžným
doplňkem každé domácnosti. V další etapě budou samostatné stolní přístroje
nahrazeny velkokapacitním serverem univerzální centrálou domácí zábavy, která
bude rozesílat digitální obsah do všech místností v domě či bytě. Podívejme se
tedy, co všechno nám v budoucnu může nabídnout datový tok jedniček a nul.
DOMÁCÍ KINO
Soukromá domácí kina byla ještě donedávna vyhrazena pouze bohatým a slavným,
dnes si ho však může dopřát každý. Pokud si pod tímto pojmem představujete
19palcový monitor, PC s DVD mechanikou a pět miniaturních satelitů s pasivním
subwooferem, pak tuto nehoráznost rychle pusťte z hlavy a zahleďte se do
budoucnosti s velkoplošnými obrazovkami a reproduktorovými soustavami, které se
skrývají v krásných na zakázku vyrobených kabinetech nebo jsou umně zapuštěné
přímo ve zdi. U domácího kina totiž jednoznačně platí: čím větší, tím lepší.
V současné době se jako nejnadějnější zobrazovací prvek jeví plazmové displeje
jsou dostatečně velké, aby dokázaly navodit atmosféru skutečného biografu, na
rozdíl od klasických televizorů jsou tenké a lehké, takže se dají pověsit na
stěnu nebo dokonce na strop, a oproti projektorům mají jasný a dobře
pozorovatelný obraz i v nezatemnělé místnosti. Tyto přednosti (spolu s
elegantním designem) je na první pohled staví do pozice jasného favorita, a
pokud občas listujete prospekty výrobců spotřební elektroniky nebo jste v
nedávné době navštívili nějaký obchod, jistě jste si všimli, že většina sestav
domácího kina obsahuje plazmovou obrazovku. Zda však bude obývákům budoucnosti
vévodit právě plazma, není vůbec jisté.
Velké firmy totiž neustále pracují na vývoji nových zobrazovacích technologií.
Zkratky jako OLED, LEP nebo LCoS dnes sice nikomu nic neříkají, ale už za pár
let mohou být stejně známé jako třeba LCD. Ze jmenovaných technologií je pro
velkoplošný obraz nejzajímavější LCoS (Liquid Crystal on Silicon). Displej
tvoří tekuté krystaly na křemíkovém podkladu, ale na rozdíl od LCD promítá LCoS
všechny tři základní barvy (RGB) současně. Výsledkem je výjimečně stabilní
obraz s obnovovací frekvencí ekvivalentní 180 Hz a téměř neviditelnou
strukturou pixelů. První televizor s touto technologií (úhlopříčka 145 cm,
rozlišení 6 220 800 pixelů) uvedla letos na trh Toshiba a dá se předpokládat,
že ostatní výrobci se zanedlouho přidají.
A co zdroje signálu? Osud DVD a CD přehrávačů zůstává v tuto chvíli stále
otevřený, ale je jasné, že jakmile se masově prosadí broadband, budeme si
filmy, hudbu i všechno ostatní stahovat z internetu a bohatě si vystačíme se
10TB serverem. Současné soupeření nahrávacích DVD formátů nám z tohoto pohledu
může připadat směšné, a přestože se stříbrné placičky patrně i v budoucnosti
budou používat pro archivační účely, v oblasti běžného nahrávání televizních
pořadů budou nepochybně kralovat videorekordéry na bázi hard disku, které do
oblasti spotřební elektroniky už dnes vnášejí nové prvky světa počítačů. To, co
je pro každého pécéčkáře samozřejmostí například prostá skutečnost, že na svém
stroji může spustit několik aplikací najednou, je u stolních přístrojů vysoce
ceněná a málo vídaná věc. Ne, nesmějte se videorekordéry, které umí nahrávat a
současně přehrávat jiný záznam, byste v tuto chvíli spočítali na prstech jedné
ruky, a kromě HDD rekordérů tuto možnost nabízí pouze médium DVD-RAM.
AV zesilovače jsou asi jedinými komponenty domácího kina, které se ani v
budoucnosti příliš nezmění. Po zběsilém tempu minulých let, kdy se v rychlém
sledu za sebou objevila řada nových vícekanálových formátů (Dolby Pro Logic II,
Dolby Digital EX, DTS-ES Discrete 6.1, DTS-ES Matrix 6.1, DTS NEO: 6), se
situace konečně uklidnila a v nejbližší době žádný kanál navíc nepřibude.
Vypadá to, že definitivní počet se ustálil na čísle sedm, a teď by se měli
dodavatelé DVD softwaru snažit hlavně o to, aby nabídli dostatečné množství
7kanálových titulů (zatím je jich necelá stovka).
U reproduktorových soustav se nabízejí dvě možné varianty: tradiční bedýnky,
jejichž konstrukce je dnes dovedena již téměř k dokonalosti a po zvukové
stránce jsou dosud nepřekonané (samozřejmě hodně záleží na ceně). V obýváku
budoucnosti mohou být například ukryty ve stěnách nebo integrovány do nábytku,
tak aby nerušily postmoderní linie hi-tech budoáru. Lákavou alternativou jsou
ploché NXT reproduktory. Jejich princip spočívá v buzení vibrací v plochém
panelu z tuhého a lehkého materiálu, díky kterým panel vyzařuje prakticky
všesměrově. Zvuk je překvapivě kvalitní a výhodou tohoto řešení je mimo jiné i
to, že oním panelem může být třeba obrazovka televizoru, obraz na zdi či
skleněná vitrína, čímž lze docílit výjimečně autentického prostorového vjemu.
O tom, zda se v budoucnosti zcela obejdeme bez drátů a kabelů, můžeme v tuto
chvíli pouze spekulovat, ale myslíme si, že spíše ne. Možností bezdrátových
technologií určitě budeme využívat v hojné míře, ale k propojení komponentů
domácího kina se budou stále používat kabely je to relativně levné, vysoce
kvalitní a maximálně spolehlivé řešení. Mohl by se však výrazně snížit jejich
počet. Správným směrem vykročila společnost Pioneer, která na trh uvedla AV
zesilovač a DVD přehrávač vybavené rozhraním FireWire (alias IEEE 1394 nebo
iLink). Zatím sice slouží pouze k přenosu hi-resolution zvuku formátů DVD-Audio
a SACD, ale i to je oproti nedávné minulosti vítaný posun předtím jste museli
za stejným účelem propojit komponenty přes analogový výstup šesti kabely. U
digitálních videokamer je FireWire také běžný, takže si jen musíme počkat, kdo
první najde odvahu použít toto rozhraní k přenosu videosignálu u stolních
přístrojů. Jestli má v oblasti propojování vůbec něco budoucnost, pak je to
určitě "ohnivý drát".
HIGH-END vs. LOW-END
Spory vyznavačů nejvyšší kvality s přívrženci formátů, které šetří peníze i
místo na disku, jsou věčné a nevyřeší je ani integrovaný systém domácí zábavy a
širokopásmová přípojka. DivX nevytlačí MPEG2 a zrovna tak DVD-Audio/SACD
nepřesvědčí miliony lidí na celém světě, aby přestali poslouchat MP3 a WMA.
Všechny tyto formáty budou nadále existovat vedle sebe a najdou si své místo a
uplatnění také v domácnosti budoucí generace. Když budete chtít bezdrátově
přeposlat muziku ze serveru na pevný disk v autě nebo na přenosný přehrávač,
jednoznačně sáhnete po empétrojkách. Šestikanálový zvuk s vysokým rozlišením v
kvalitě 24 bitů/ 96 kHz je pro tyto účely příliš datově náročný, ale především
naprosto zbytečný. Šťavnatý rockový nářez si však určitě lépe vychutnáte právě
v jednom z audiofilských formátů většina multikanálových remixů starších alb je
velmi zdařilá, a pokud jste z domácího kina zvyklí na obklopení prostorovým
zvukem, tak dlouho u obyčejného sterea nevydržíte.
S videem je to mnohem jednodušší: jak MPEG2, tak DivX jsou formáty komprimované
a o vhodnosti jejich použití rozhoduje hlavně velikost úhlopříčky zobrazovacího
zařízení. Dobře udělaný film v DivXu může na 17palcovém monitoru vypadat
výborně, ale zkuste si ho pustit na širokoúhlém televizoru s úhlopříčkou 94 cm
koukat se na to dá, ale žádný zázrak to není. S klasickým dévédéčkem se to má
podobně: při úhlopříčce kolem třech metrů se kvalita obrazu začíná znatelně
zhoršovat. Vzhledem k velké popularitě tohoto formátu se však jeho nástupce v
brzké době rozhodně nedočkáme, a veškerý rozruch kolem tzv. Blue-ray
technologie (záznam v kvalitě HDTV, kapacita disku 27 GB) možná utichne stejně
rychle jako začal ve spotřební elektronice je totiž obnovovací cyklus hardwaru
naštěstí mnohem delší než u počítačů, a dokud bude stávající technika výrobcům
přinášet zisky, nikdo nás do upgradu tlačit nebude.
KLASICKÝ PRODEJ NOSIČŮ?
Jak ale filmový či hudební obsah dostaneme na hard disk domácího serveru?
Distribuce hudebních a filmových titulů přes internet se nakonec určitě
prosadí. Jak to bude fungovat si není vůbec těžké představit, protože téměř
všechno, co k tomu potřebujeme, už dnes existuje. Na stránkách prodejce si
vyberete titul, zaplatíte kartou a potom už vesele stahujete. V podstatě
klasický internetový obchod. Má to ovšem pár háčků.
Prvním z nich je zatím stále nevyhovující rychlost připojení k internetu. Ani
to, čemu dnes říkáme broadband, na stahování filmů v DVD kvalitě nestačí.
Prakticky všechny prodávané disky využívají dvě vrstvy, což znamená 9,4 GB. I
když budete mít doma 2megovou linku, stahování jednoho filmu potrvá téměř půl
dne. Aby to mělo nějaký smysl, měli bychom se vejít do čtvrt hodiny.
Jednoduchým výpočtem dojdeme k tomu, jaký downstream na to budeme potřebovat.
Dalším zádrhelem je masová dostupnost a únosná cena širokopásmového připojení
pro domácnosti dokud se v tomto ohledu situace dramaticky nezlepší, filmový,
gramofonový ani herní průmysl nebude nucen k žádným změnám stávajícího systému.
Ani tato podmínka sine qua non, však není důvodem ke skepsi a záchvatům
beznaděje. Vzpomeňme si na mobilní telefony. Ještě v roce 1997 u nás
vlastnictví "mobilního" přístroje velikosti cihly bylo symbolem úspěchu a
synonymem tučného konta v bance, dnes cvrlikají polyfonní melodie miniaturních
telefónků 80 procentům cestujících městské hromadné dopravy. Pokud by
poskytovatelé internetového připojení začali "šlapat" do broadbandu stejně
agresivním stylem jako to předvedli mobilní operátoři, pak se máme na co těšit.
Posledním a pravděpodobně největším problémem bude neochota distributorů
prodávat své produkty elektronickou cestou. Jejich argumenty jsou snadno
předvídatelné: internetový systém distribuce by potřeboval neprůstřelné
zabezpečení proti hackerům, a digitální obsah by musel být nějak chráněn proti
neoprávněnému kopírování a nelegálnímu šíření. Vzhledem k choulostivosti těchto
témat je zřejmé, že cesta k oficiálně posvěcenému stahování filmů/hudby z
internetu bude ještě dlouhá a trnitá.
Zatím budou hudební a videonosiče přežívat ve fyzické podobě a na disk domácího
severu je prostě budeme grabovat jako dosud.
EASY ACCESS
Při tvorbě uživatelského rozhraní bude hlavní zásadou jednoduchost. Obsluha
audiovizuální techniky již nebude výsadou hrstky zasvěcenců, kteří s posvátnou
úctou opatrně vkládají disk do mechaniky příkladně odizolovaného komponentu,
poté co prošli důkladným procesem očisty a zbavili se i posledních zbytků
elektrostatického náboje, který by mohl vyvolat nežádoucí interference
signálových cest. Ničeho takového se není třeba obávat. Jednotlivé funkce se
budou aktivovat zadáním triviálních povelů typu "vyber film" nebo "přehraj
album". Vše se pochopitelně přizpůsobí vašemu osobnímu uživatelskému profilu,
takže nebude docházet k žádným trapným omylům, například že by vaše babička v
databázi filmů objevila tituly jako Nestydatá Julča nebo Rozverné kočičky. Pak
už si jenom počkáte, až všudypřítomné senzory vyhodnotí osvětlení a počet osob
v místnosti, a systém automaticky nastaví ideální parametry pro reprodukci
hudby či projekci filmu. Z centrálního serveru se stáhne příslušný obsah a
představení může začít. Od vás se nečeká nic jiného, než že se pohodlně
rozvalíte na gauči.
Jak by to v obýváku mohlo už v blízké budoucnosti fungovat, ukazuje projekt
společnosti Philips. Koncem dubna byl v holandském Eindhovenu otevřen HomeLab
laboratorní domácnost, která má zkoumat interakce mezi lidmi a prototypy
inteligentních technologií v reálném prostředí. Philips zde testuje například
systémy pro domácí zábavu, které dokáží reagovat na hlasové příkazy a přetvářet
vymyšlené digitální prostředí na hry ve virtuální realitě.
Součástí projektu je také vývoj uživatelských rozhraní a technologií, které
usnadňují vyhledávání v rozsáhlých databázích s multimediálním obsahem. Obvyklý
princip jakéhokoliv vyhledávání spočívá v tom, že zadáte nějaké informace a
podle nich vám vyjedou výsledky. Lidská paměť má ovšem k dokonalosti daleko a
když si nepamatujete jméno interpreta ani název skladby nebo alba, pak
písničku, jejíž melodie se vám stále dokola přehrává v hlavě, prostě nenajdete.
Pro tyto případy má Philips připraveno interaktivní vyhledávání "query by
humming" stačí když budete schopni zabroukat melodii písničky, kterou hledáte.
Search engine nejdřív vyhodnotí výšku signálu, a poté jej převede do podoby
zjednodušeného notového zápisu. Takto získanou partituru porovná s údaji v
databázi a vyplivne seznam titulů, jež by měly odpovídat melodii, kterou jste
předvedli.
Před pár lety by u většiny lidí podobné vize vyvolaly tak maximálně shovívavý
úsměv, nebo sarkastický úšklebek provázený lehkým poklepáním na čelo. Dnes máme
jejich realizaci na dosah ruky určitě vám neuniklo, že všechno, s čím se budete
setkávat v obývacím pokoji budoucnosti, už v nějaké podobě existuje nyní a
jenom se čeká na další vývojovou fázi, na připravenost sítí, nebo na pokles
ceny. Obzvlášť poslední jmenovaný faktor je hodně účinný a dokáže zpřístupnit
špičkovou techniku masám během neuvěřitelně krátké doby. Jestli jste však
zvyklí přijít domů, natáhnout se v obýváku na gauč a po pěti minutách upadnout
do hlubokého spánku, pak vás technika obýváku budoucnosti zas tak moc trápit
nemusí.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU