musíme na přežití vydávat, přece jen nezbytnou podmínkou k tomu, abychom mohli
vůbec fungovat, zůstává dostatečné množství zdravého spánku. A tak do doby, než
budeme kromě vitamínových preparátů a pilulek proti pylu nebo špatné náladě
pravidelně polykat i pilulky, které nás zbaví potřeby spát, zůstane součástí
našich domů ložnice. Budeme spávat jako generace před námi, nebo se v
budoucnosti podoba prostoru, ve kterém jsme zvyklí setřást únavu dne a v lepším
případě i příjemně snít, nějak změní?
Zřejmě ne příliš. Ložnici bezpečně poznáme i v době, kdy už nám nepřipadne
zvláštní občas po ránu vynadat ledničce nebo odpovědět na pozdrav vysavači už
proto, že jejím centrem by měla zůstat postel. Přesto se týmy výzkumníků po
celém světě zabývají tím, jak nás zbavit občasné nespavosti a náš spánek
zkvalitnit, abychom byli ještě šťastnější, odpočatější a výkonnější.
S jakou postelí se tedy budeme moci setkat? Třeba s takovou, jaká nás sice na
první pohled nepřekvapí, ale potom se dozvíme, že matrace je protkána sítí
snímačů z vodivých elastomerů, které mění svůj odpor s působícím tlakem. Síť
čidel propojená s počítačem vyhodnotí, jak pohodlně se nám leží, kde bychom se
mohli otlačit a kolik se ve spánku vrtíme, a přizpůsobí každému jedinečně
tvrdost a polohu roštu pod matrací. Polohovatelné motorové rošty jsou
koneckonců běžné již dnes a s nimi také končila doba natřásání polštářů stačí
přece zmáčknout tlačítko (nebo pohnout páčkou).
Jinou možností, jak nahradit slamníky plné roztočů a kdovíjakých ještě
breberek, jsou matrace plněné vodou nebo vzduchem. Topné těleso takovouto
matraci vyhřívá na ideální teplotu, teplo se předává tělu a regenerace svalstva
probíhá mnohem rychleji. My můžeme klidně a pravidelně oddechovat.
Na okna otevřená do ulice přitom zapomeňme a dopřejme si pár loků téměř
přímořského vzduchu. O naši pohodu se totiž bude samozřejmě starat klimatizace,
napojená na centrální počítač domácnosti. Ta bude kromě teploty, vhodné pro
dobrý spánek, udržovat také správnou vlhkost vzduchu, případně citlivě dávkovat
oblíbené vůně.
V ložnici se o naše spící tělo tedy postará inteligentní postel, co ale naše
vědomí, zaneřáděné problémy, které jsme si s sebou do postele vzali? Je možné,
že se v budoucnosti naše ložnice postará i o něj. Lidskou mysl můžeme totiž prý
stimulovat tím, že ji necháme reagovat na blikající světlo a zvuk, což je
princip, na kterém dnes pracují psychowalkmany. Zkusme si tedy představit, jak
to bude vypadat, až se v takovou technologickou chůvu promění celá ložnice.
Pohodlně ulehneme a zavřeme oči. Z reproduktorů se ozvou speciální zvuky
podobné jemným bubínkům, a zabudované osvětlení začne blikat v
předprogramovaném rytmu. Spuštěnou frekvenci světla i zvuků kopírují mozková
centra zraku a sluchu, odkud dále přecházejí na ostatní části mozku. Spánkový
program nás nejen uspí, ale také mělký spánek promění v hluboký. A v době, kdy
potřebujeme vstávat, se spustí program, který naopak naši mysl probere
spolehlivěji a citlivěji než dnes obvyklý šálek ranní kávy. A pořád to ještě
není všechno. Těm, kdo se cítí být natolik pohlceni zoufale rychlým rytmem
doby, že se začnou pídit především po úsporném zkráceném spánkovém programu,
nabídne inteligentní ložnice i výukový program, při kterém si budou moci během
spánku ukládat do paměti například několik dalších kapitol rozečteného manuálu.
Co dál bychom si ještě mohli do budoucna od vědců, vynálezců a obchodníků přát,
když už dnes očividně jich tolik snad ani nespí, aby se postarali o spánek
ostatních. Co třeba vnést konečně nějaký řád do snů? Vždyť koho by někdy chvíli
po probuzení nenapadlo, jak by bylo příjemné vrátit se k právě zmizelému snu. A
co teprve moci se tak vrátit ke snům už téměř zapomenutým, nebo zavčas típnout
takové, při kterých bychom se mohli zpotit, až bychom pozkratovali citlivé
obvody posledního typu inteligentní matrace. Zkrátka začít snít řízeně i ty
sny, které stále sníme nekontrolovaně. Snít pouze na místě k tomu určeném. Mít
archiv snů strukturovaný přehledně jako životopis. Kdoví, jakou nejvyšší
dostupnou kapacitu budou mít záznamová média, na nichž budeme sny archivovat,
zda nebudeme outsourcovat ty sny, které přímo nesouvisejí s předmětem našeho
života, nebo zda nebudou v budoucnu mnohé z našich snů přerušovány reklamou a
končit půlhodinovými titulky.
Mírně problematická by ovšem v té době mohla být situace, kdy nás nepřízeň
osudu nebo služební cesta donutí strávit noc mimo ložnici, kterou jsme postupně
přizpůsobili svým potřebám, na kterou jsme si zvykli a která si zvykla na nás.
Proč bychom se vlastně měli v nastávajícím věku personalizovaných uživatelských
rozhraní ke každému pomalu i mixéru celou noc nejistě převalovat na unifikované
posteli v anonymní hotelové ložnici? Bude možné s objednávkou noclehu
pochopitelně elektronickou odeslat v příloze i požadované parametry našeho
spánku? Anebo si, přinejmenším v celosvětové síti CyberHilton, ložnice tyto
parametry jednoduše sama odečte už během naší jízdy výtahem z onoho všemi
očekávaného miniaturního čipu pod kůží?
To už se ale ocitáme ve světě, v němž by nám také mohly inteligentní šatní
skříně poté, co s elektronickým diářem prokonzultují, zda máme daný den
naplánováno důležité jednání či tenisový zápas, nachystat právě takovou
hromádku oblečení, jakou ony uznají za vhodné. Ve světě, kde lednička
tvrdošíjně objednává zdravou výživu, přestože my máme neodolatelnou chuť na
bůček, a kde nám domácí kino odmítne promítnout film, protože ho inteligentní
posilovna před chvíli právě informovala, že ještě nemáme splněný týdenní limit
kilometrů na rotopedu. Možná by vůbec nebylo na škodu nechat si i v budoucnosti
ve svém domě alespoň jednu místnost, v níž nebude než železná postel po babičce
a noční stolek s rozečtenou knihou, kterou si konečně dočteme právě ten den,
kdy za nás ráno do práce odejde plně automatizovaný bezporuchový kyborg. Sladké
sny.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU