prostřednictvím celosvětové sítě Internet? Že ne? Jste vy vůbec z téhle
planety? Tak nějak by se dala charakterizovat současná situace a prognóza
hudebního trendu 21. století. Už můžete nosit své oblíbené písně uložené v
přehrávači na vašem zápěstí, stejně jako se naprostou samozřejmostí již stalo
nakupování kompaktních disků na Webu. Ale tím to ještě nekončí, nýbrž teprve
začíná. Věřte mi! Chcete být při tom?
Co k tomu budete potřebovat
Chcete-li používat hudbu ze Sítě, potřebujete buď počítač s odpovídajícím
softwarem, nebo speciální audiopřehrávač. Multimediální počítač vybavený
zvukovou kartou a reproduktory je už samozřejmým standardem. Vhodný software
není problém zakoupit nebo a tak ve většině případů jistě učiníme je možné jej
zdarma stáhnout od různých tvůrců přímo ze Sítě. A to samozřejmě jako shareware
pro ilustraci se můžete podívat na stránky patřící k nejrozšířenějším
www.winamp.com a www.musicmatch.com.
Nyní bych se již raději zaměřil na velice silně se prosazující skupinu
přehrávačů a to na přístroje přenosné, které budou jistě již v nejbližší době
obrovskou konkurencí walkmanům a přenosným CD přehrávačům. Mezi nejmodernější
přenosné přístroje současnosti určitě patří přehrávač od firmy Creative Labs
Nomad II (cena v USA 329 USD), IJ-101 od Jam Multimedia (299 USD) a NW-MS7
Memory Stick Walkman od společnosti Sony (399 USD). Tato nová generace zaujme
zejména ohromnou rozmanitostí barev, tvarů a velikostí, a většinou nahrazuje
zastaralý paralelní port rychlým USB rozhraním.
Výrobci těchto přístrojů se už snaží zákazníkům nabídnout něco více než jen
přehrávač hudby MP3. Například Nomad II a I-Jam mají zabudovaný také FM rádio-
tuner, Nomad II pak nabízí dokonce hlasový záznamník. Oba produkty jsou schopny
ukládat jakékoliv formáty souborů, takže je možné je alternativně využít např.
i k přenášení dokumentů. Přehrávač Nomad II obsahuje, nejspíše vzhledem k
aktuálnosti problematiky hudebního pirátství, zábranu proti kopírování souborů
MP3 z přístroje do počítače. Tím chce výrobce nejspíš zabránit rozšiřování
hudebních skladeb pomocí svého přehrávače. Nicméně tuto ochranu lze poměrně
snadno obejít přejmenováním koncovky souboru z MP3 na jakoukoli jinou. Ovšem je
pravda, že pokud nahrajeme takovýto soubor do přehrávače, tak ho bez problémů
zkopírujeme do jiného počítače, ale nebudeme si moci tyto "skryté" skladby v
přehrávači pustit. Tolik tedy k problematice prevence pirátství.
Co se týká produktu Sony zde se objevuje jistá komplikace v tom, že není možné
přenést soubory ve formátu MP3 přímo do přehrávače, ale je nutné překonvertovat
je do speciálního formátu firmy Sony, což samozřejmě zdržuje jeden takový
převod může trvat i několik minut. Dalším nemilým překvapením pro ty, kteří si
přístroj zakoupili, jistě bude nutnost zaregistrovat si výrobní číslo
přehrávače předtím, než ho začnete používat to dává firmě Sony možnost posílat
vám nevyžádané e-maily.
Vše směřuje k MP3
Trend, který nastolil Internet, směřuje čím dál jistěji k formátu MP3. Je to
dáno tím, že oproti klasickým hudebním CD se na jeden disk dá umístit přibližně
11 disků klasických. Co to znamená pro náklady na udržování kvalitní a rozsáhlé
diskotéky, je jistě každému jasné. Stažení klasického hudebního cédéčka je s
moderním softwarem záležitost několika desítek minut. Stažení souboru MP3 tedy
jedné skladby trvá samozřejmě dle kapacity připojení, ale nejspíše nepřekročí
dobu 20 minut při připojení dial-up. Dá se tedy říci, že získání jednoho
hudebního kompaktního disku přes Internet ve formátu MP3 bude trvat podle
kvality připojení od několika minut po maximálně několik málo hodin.
Lze říci, že jediné, co na této jistojistě skvělé věci je tak trochu stínem, je
fakt, že většina takto stahovaných MP3 skladeb bývá tzv. "načerno" to znamená,
že za toto stažení nikomu neplatíte (vyjma impulsů telefonní společnosti a
vašemu Internet providerovi). Pro uživatele je to velká výhoda a není důvodu,
proč si stěžovat. O to pochopitelnější je velký odpor proti formátu MP3 ze
strany hudebních vydavatelství, která tímto přicházejí o obrovské sumy z
prodeje hudebních kompaktních disků.
Na druhou stranu je nutné říci, že existuje velká spousta serverů (a některé z
nich patří i hudebním vydavatelstvím), ze kterých je možné si žádané skladby či
hudební alba zakoupit legálně ve formátu MP3 tzn. že si za poplatek dané
skladby ve formátu MP3 stáhnete přímo do vašeho počítače. S tím však souvisí
otázka dalšího šíření, kdy se takto získané soubory dostanou do oběhu a mohou
být šířeny dále samozřejmě už bezplatně. Ale to se pochopitelně dostáváme už do
zcela jiné debaty, která by se týkala zejména etiky takového počínání. To samé
je jistě možné i s kompaktními disky či kazetami, nicméně je pravda, že se
soubory ve formátu MP3 je to o poznání snazší. Není přece nic jednoduššího, než
poslat skladbu svému kamarádovi e-mailem.
V souvislosti s pirátským kopírováním se snaží hudební vydavatelství určitým
způsobem tuto činnost znemožnit ať již opatřeními legislativními či
technickými. K těm druhým patří rozmanité pokusy o určité kódování, jež by
znemožňovalo neoprávněné kopírování, ale dá se s určitostí říci, že tyto snahy
zatím nenaplnily očekávání a je otázkou, zda je vůbec kdy naplní. Vyřešit
problém pirátského šíření se pokoušejí společnosti produkující software od
nepaměti, a s určitostí můžeme říct, že žádný z dosud používaných způsobů není
stoprocentní.
NAPSTER: Sen nebo noční můra? Nejspíše obojí!
Typicky kontroverzním internetovým projektem je Napster, který bezplatně
poskytuje aplikaci stejného jména. Specifičnost tohoto projektu je v tom, že na
rozdíl od ostatních ať už legálních či nelegálních internetových serverů,
poskytujících ohromné databáze skladeb ve formátu MP3, Napster je založen na
zcela odlišném přístupu. Po stažení volně šiřitelného prográmku se totiž i váš
počítač stane takovým MP3 serverem. Aplikace se po nainstalování dotáže, ke
kterému adresáři poskytnete přístup ostatním uživatelům a se kterými budete de
facto sdílet vaše MP3 soubory. Ostatní právě přihlášení uživatelé Napsteru tak
budou moci vyhledávat ve vašich vlastních souborech, a popřípadě si je stahovat
do vlastních počítačů. Ačkoliv může Napster na první pohled budit dojem velmi
chaotického hledání není tomu tak. Prakticky totiž ve svém klientu pouze zadáte
jméno zpěváka či skupiny, případně název skladby či alba, a Napster vše ostatní
zařídí za vás. Prohledá totiž archivy všech právě přihlášených uživatelů a
vypíše všechny skladby, které nalezne. No a pak už není nic snadnějšího, než na
zvolenou skladbu klepnout a stáhnout ji do svého počítače. A věřte, že pouze ve
velice malém procentu případů program nenalezne nic. Z vlastní zkušenosti mohu
potvrdit, že naznačená situace se mi stala pouze jedenkrát. Běžné množství
dostupných skladeb se blíží průměru 900 000 což znamená přibližně 4 300 000 MB,
tedy 4 300 GB dostupných MP3 souborů a to už je pěkná sbírka, co říkáte?
Až do této chvíle vypadá celá záležitost naprosto ideálně, a není důvodu pro
tvrzení v úvodu o kontroverznosti celého projektu. Ta spočívá právě v tom, že
šíření souborů tímto způsobem je vlastně nelegální činnost, při které každý
porušuje vydavatelská a autorská práva. Někteří proto napadají Napster jako
původce, nicméně při bližším prostudování je spíše zřejmé, že Napster
nezpůsobuje toto nelegální šíření, nýbrž vlastně pouze zprostředkovává spojení.
To, zda si uživatel daný soubor stáhne a poruší tak zákon, nechává už
společnost na jeho zodpovědnosti. Ve stanovách k softwaru si uživatelé dokonce
mohou přečíst, že program je určen výhradně k použití s legálně zakoupenými
MP3, a že uživatelé jsou zodpovědní za případné porušení autorských práv.
Napster se stal populárním zejména mezi vysokoškolskými studenty, kteří ve
většině případů disponují trvalým a velmi rychlým přístupem k Internetu, a
využívají tak jeho možností na maximum. Proto již některé vysoké školy k tomuto
serveru zamezily přístup, ale v reakci na ohromnou negativní odezvu a protestní
akce se nedá předpokládat, že zrovna tento způsob bude tím ideálním v boji
proti hudebnímu pirátství.
Budoucnost patří MP3
Ať už bude šíření hudby v digitálním formátu po Internetu legální či nelegální,
jedno je jisté tento trend prostě nejde zastavit a bude nejen pokračovat, ale
čím dál více zaujímat místo na úkor tradičních forem distribuce. Přestože
výsledky prodejnosti tradičních médií, jako jsou kompaktní disky a kazety, za
poslední rok nenaznačují klesající tendenci, dá se předpokládat, že tomu tak
nebude donekonečna. Zatím je ještě stále jistým omezením právě rychlost přenosu
dat přes Síť, ale mohou uplynout roky dva nebo tři a situace bude naprosto
jiná. Čím déle budou tedy hudební vydavatelství otálet se zavedením nových
metod prodeje, tím více riskují absolutní vytlačení z oboru.
Nesmíme být ovšem naivní a věřit, že zpěváci a hudební skupiny budou tvořit a
my si pak výsledky jejich úsilí prostě zadarmo stáhneme z Internetu. Je
samozřejmé, že v to nemůže doufat ani největší optimista a naivka. Řešením tedy
určitě bude jistý kompromis.
O výhodách hudby šířené digitálně přes Síť už jistě nikdo nepochybuje v její
prospěch hovoří zejména rychlost a cena. Po vyhledání požadované skladby si ji
prostě stáhnete a vzápětí se už můžete nechat v klidu domova unášet ladnými
tóny. Co se týká ceny, je zřejmé, že ušetřené náklady na vlastní produkci
hudebních nosičů a jejich následnou distribuci se musejí promítnou do ceny
hudebního díla.
Na závěr by se dalo hodnotit takto ať už mají hudební vydavatelství s hudbou ve
formátu MP3 potíže jakékoliv, nás spotřebitelů se jejich problémy nejspíše
nedotknou a můžeme se těšit a užívat výhod, které nám nyní poskytuje a v
budoucnu jistě i nadále poskytovat bude.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU