Diskotéka na disku - Co je Hard Disk Recording a produkt ISIS

1. 8. 1999

Sdílet

Miluji zkratky. Jsou rychlé, výstižné, mezinárodní. Napíšu WC, a všichni hnedvědí. Některé jsou veselé (POSER Posázavská energetika), jiné smutné (HROB Hrochovské biotechnologie),...
Miluji zkratky. Jsou rychlé, výstižné, mezinárodní. Napíšu WC, a všichni hned
vědí. Některé jsou veselé (POSER Posázavská energetika), jiné smutné (HROB
Hrochovské biotechnologie), některé hrůzné (KSČ) a některé málo známé. Třeba
HDR nebo ISIS. Obě poslední jsou v jazyce anglickém. Ta první mezinárodně
používaná, ta druhá zatím ne, a ač anglická, je původu francouzského. Obě spolu
úzce souvisí. Zajímá-li vás jak, a chcete-li vědět něco více o spojení počítač-
hudba, přečtěte si tento článek. Kdysi jsem napsal útlou knížku ŠKOHRNAB (ŠKOla
HRy NA Banjo). V tomto duchu bych to nazval: MAPOPOHU (Malé povídání o
počítačích a hudbě).

Část první, všeobecná
HDR Hard Disk Recording. Nahrávání na pevný disk. Nahrávání hudby na pevný disk
aby bylo jasno. Nějaký šťoura by mohl namítnout, že veškeré ukládání dat na
počítačové paměťové médium zvané Hard Disk (HD) je nahrávání. A měl by pravdu.
Vzhledem k tomu, že HD pracuje na principu magnetické orientace tedy stejně
jako magnetofonové pásky a kazety vžil se výraz: "Mám to nahrané na HD".
Pubescenti tomu říkají "hadr". Jistě víte, že je TO zařízení, které máme
všichni v počítači.
Že se TO točí a že se na TO vejde čím dál tím víc, nebo-li že kapacita HD rok
od roku stoupá. A právě tato skutečnost přivedla hlavy studované na myšlenku
nahrávat na HD nejen programy a data, ale též muziku. Ta, když je zpracovaná
tak, aby si s ní rozuměly i digitální stroje, vyžaduje poměrně hodně místa.
V době, kdy vrcholná disková kapacita osobního počítače byla dvacet megabajtů,
se každé místečko syslovalo a skvěle vymyšlené programy mívaly velikost v řádu
desítek kilobajtů. Dnes začínají disky na třech gigabajtech. Programy se sice
nafoukly o dva řády nahoru, ale pořád zbývá dost místa. A tak se využití
počítače rozšířilo o možnost nahrávat muziku v dříve nevídané kvalitě, kvantitě
a komfortu.

Jak na to?
Už jste jistě četli, jak si recenzenti stěžují na složitost své práce, neb jimi
oslovované čtenářstvo se skládá z laiků i odborníků. A teď jak to napsat, aby
tomu ti první rozuměli a ti druzí se nesmáli? Připojuji se k nářkům s
přesvědčením, že to nejde. Takže kdo víte, co všechno HDR obnáší, jděte na kafe
a vraťte se až na druhou část povídání ta bude testem ISIS, zařízení, s pomocí
kterého se HDR realizuje. V této první bych se pokusil o propagaci digitálního
zpracování hudby pomocí osobních počítačů jako takového.

Trocha historie
Když jsem v roce 1986 nedobrovolně končil kariéru profesionálního muzikanta,
nahrávala se ve studiích hudba na dvacetičtyřstopé magnetofony vysoké dva
metry, vážící metráky a stojící majlant (v dolarech, neřkuli v káčé). Když jsem
o dva roky později nastupoval do výpočetního střediska, stály tam hard disky o
vnějším obsahu dobře metr krychlový, vážící stopadesát kilo, za cenu, soudruhu,
dvěstěpadesát tisíc korun tenkrát ještě československých. Byly vyrobeny v
Bulharsku, měly neformátovanou kapacitu dvacetpět megabajtů a občas
i fungovaly.

Doba jde dál
Dneska pořídíte záznamové zařízení o dvacetičtyřech stopách bratru za sedmdesát
tisícikorun, a ještě vám bude schopno spočítat daňový nedoplatek. Mám na mysli
počítač PC kompatibilní s příslušným vybavením. (Na výrobcích firmy Apple
Computer to jde pochopitelně taky, možná o trochu líp, ale taky o trochu dráž.)
Tím příslušenstvím se rozumí zvuková karta a hudební software. Na zvukovce je
vstupní převodník (AD analog-digitál), který zvukový signál převede na
posloupnost nul a jedniček a program se postará o uložení na disk. Po nahrání
program umožní zpracovat materiál pomocí procesorů na kartě pokud je to potřeba
a přes výstupní převodník (DA) poskytne audiosignál k dalšímu využití.
To byl hodně principiální popis, ale zhruba takto HDR funguje. Pokud si chcete
jen nahrát vlastní zpěv s kytarou, bude vám stačit nějaké běžné nahrávací
zařízení třeba "kazeťák" nebo minidisk a mikrofon. Ale když si budete chtít
opravdu kvalitně ozvučit třeba záznam pořízený videokamerou o dovolené na
Usuri, bude se vám daleko lépe pracovat s více stopami záznamu. Na jedné stopě
můžete mít třeba ruchy, na druhé podkladovou muziku, na třetí kontaktní zvuk,
sejmutý kamerovým mikrofonem, a na další nově pořízený komentář. Pak to celé v
potřebném poměru smícháte a nahrajete na zvukovou stopu videopásky. Nebo
hodláte-li založit hudební skupinu, budete "súrně" potřebovat nějaké ukázky
vaší produkce. Máte-li počítač vybavený HDR, pořídíte si demosnímky sám. V
zásadě to není nic těžkého.

Jak to chodí
Najmě "popmjúzik" se už drahně let natáčí asi takhle: V pondělí přijde bubeník
a basista, a nahrají svoje party. Bubny se obvykle snímají asi tak do osmi
stop. Pak třeba ve středu dorazí pianista a kytarista, a na další stopy při
současném poslechu už nahraných bicích a basy natočí svoji trochu do popmlýna.
A nakonec přijde zpěvačka a do další stopy nazpívá vlastní představu o
uměleckém přednesu. Je nasnadě, že počet muzikantů, kteří přispějí svou
hřivnou, je omezen pouze počtem stop nahrávacího zařízení, a to ještě jen
tehdy, kdy se režizér rozhodne, že nebude tzv. předmíchávat. Třeba těch osm
bubenických monostop do sterea. Ale to už je fáze druhá zpracování.
Při nahrávání signál prochází přes různá zařízení, která jej nějakým způsobem
upravují nejznámější je reverb, ten přidává dozvuk nebo např. vícepásmové
korekce, takzv. ekvalizéry. Nakonec prochází signál přes nějaký odšumovač.
Třeba přes populární Dolby NR, jehož odrůdy jsou součástí i některých
spotřebních magnetofonů. Když jsou všechny potřebné stopy nahrané, zbývá
smíchat finální nahrávku. Každá stopa má na mixážním pultu svůj potenciometr
(obvykle tahový, zvaný "fader") a tím se v průběhu míchání do výsledné nahrávky
přidává nebo ubírá, jak je potřeba.

Co z toho
No, a tohle všechno je možné realizovat na dobrém osobním počítači za cenu
ojetého žiguli. A taky se tak dnes ve většině studií děje, i když ceny
studiových zařízení jsou zatím přece jen o něco málo vyšší. Práce na
analogových strojích byla velmi složitá a zdlouhavá. Software, který je určen k
HDR, umožňuje okamžitý přístup do libovolného místa nahrávky a opravu třeba jen
jednoho tónu. Ostatně to je skvělá vlastnost všech diskových záznamů. Kdo často
potřebuje najít určitou skladbu, např. na magnetofonové kazetě, ví o čem je
řeč. Zkrátka HDR je záznamové zařízení hodné třetího tisíciletí, a hlavně
přístupné každému jen trochu spořivému jedinci.
HDR ovšem není jenom muzika ve formě audiosignálu. HDR umožňuje kombinovat
audio stopy s MIDI tracky a potažmo umožňuje ovládat další zařízení schopné
akceptovat MIDI eventy. Už jste jistě slyšeli o syntetizérech. Syntetizéry
nejsou žádná novinka. V počátcích byly analogové a s vývojem mikroelektroniky
postupně přecházely na digitální platformu.
Tehdy se zrodila jakási "norma", vynucená potřebou vzájemné komunikace mezi
výrobky různých firem. Její zkratka (!) je MIDI Musical Instrument Digital
Interface. Je to jakýsi standard zaručující, že povelu "zahraj notu Dé tři na
trumpetu" bude rozumět i "synťák" vyrobený na ostrově Bali. Těm povelům se říká
eventy (nebo též události) a kromě toho, že nabádají syntetizér, aby hrál co
má, dokážou ho vypnout, zapnout, přeladit, rozladit a možná i polechtat kdo ví?
A jsme zpátky v HDR. Jeho součástí má být také nějaký čip schopný vyloudit tóny
libé posluchačovu uchu. Druhů této umné vlastnosti, nazývané syntéza, je více.
Jedna z nejpoužívanějších je tzv. "tabulková" neboli wavetable. V paměti modulu
jsou vzorky tónů jednotlivých nástrojů ve formě tabulky, kterou procesor
použije při generování odpovídajících zvuků. Chcete slyšet na pozounu tón dé
dva? Procesor zaloví v tabulce, najde pozoun, vyloví vzorek, pokud je potřeba
přiladí a zahraje. Dokonce existuje možnost si vytvořit vlastní tabulku.
Nahrajete si vzorek vlastnoručně vyrobené píšťalky, s pomocí příslušného
softvéru dosadíte do tabulky a zbytek už znáte.
Pokud cokoli z toho, o čem byla řeč, potřebujete ke své současné či budoucí
práci nebo jste třeba jen rodilý experimentátor, stačí pořídit si slušný
počítač a k němu...

Část druhá, praktická
Jedním za zástupců příslušné, potřebné až užitečné techniky je zařízeníčko ISIS
Interactive Sound Integration System. Je ve Francii vymyšlené i vyrobené,
kompletně vybavené vším, co je k počítačové práci s hudbou a zvuky potřeba.
Skládá se z několika částí, úhledně a šetrně zabalených do střízlivě barevné
krabice.
K práci s tímto systémem budete potřebovat počítač PC kompatibilní s
nainstalovanými Windows 95/98 v doporučené konfiguraci Pentium 200 MMX a vyšší,
a tomu odpovídající komponenty. Samozřejmostí je mechanika CD-ROM. Dovolím si
malou radu: chcete-li pracovat s nějakou libovolnou multimediální disciplínou
(tj. grafika, video, zvuk), nešetřete na diskové kapacitě a na paměti. Není
nutný disk SCSI. Postačí dostatečně rychlý IDE (Ultra ATA/33), ale měl by být
co největší. Stejně tak RAM. Osobně považuji 128 MB za minimum k vážné práci. A
že bude rozhodně lepší Pentium II 400 (nebo K6-2) než "třiosmšestka", o tom
potom.

Hardware
ISIS se skládá z PCI karty, přídavného propojovacího modulu, vstupně/výstupního
boxu a příslušných kabelů. Prodejci vám jistě rádi celý systém na požádání
instalují, ale zvládáte-li výměnu pojistek, dokázali byste to taky. Do volného
slotu se zasune karta a propojí placatým kabelem, zvaným "kšanda", s přídavným
modulem. Ten se jen přišroubuje místo krycí destičky a nevyžaduje žádný slot.
Kulatým kabelem, dlouhým cca 160 cm, se pak propojí s I/O boxem.
To je krabice rozměrů 14 x 4,5 x 21,5 cm, na jejíž přední straně je kromě znaku
výrobce firmy Guillemot celkem šestnáct konektorů. Dva jsou digitální optické
TOS/link vstup/výstup, dva digitální koaxiální Cinch vstup/výstup, čtyři
nesymetrické výstupy 6,3 jack a osm vstupů 6,3 jack. Na zadní straně je pak
kompletní osazení MIDI konektorů, In/Out/Thru. Tato sada přípojných míst
znamená, že můžete nahrávat do osmi stop najednou. Přehrávat do čtyř
monovýstupů nebo dvou stereo. Ovládat více MIDI zařízení včetně zabudovaného
syntetizéru a sampleru, a ještě mít současně připojené další digitální
audiosystémy. Například MiniDisk, CD Recorder, CD Driver anebo DAT. Zkrátka
cokoli, co umí komunikovat digitálním signálem S/PDIF.
Délka kabelu je dostačující a box lze umístit tak, aby vám neustálé ohýbání
těla nepřivodilo ischias. Máte-li však diplom z atletických závodů, je pro vás
hračkou na zadní straně karty obsloužit dalších pět konektorů. Čtyři 3,5mm
stereojacky a jeden vícepinový "Canon", určený k připojení speciálního MIDI
kabelu. To jen z rozvernosti, protože připojovat MIDI je pohodlnější na I/O
boxu. Jiné je to se zmíněnými "minidžeky".
Na kartě jsou totiž procesory dva. Jeden Maestro, ten obsluhuje syntetizér,
sampler a MIDI zařízení. Druhý, Dream, má na starosti hlavně audio. Ale zpátky
k "Rear" zapojení. Stereokonektory jsou Line-in a Line-out, Mic-in a velmi
zajímavý čtvrtý jack, na kterém je výstup Surround-out. Tím vyvedete signál do
druhého zesilovače a s připojeným dalším párem reproduktorů dostanete
prostorový zvuk se všemi efekty k němu patřícími.
K systému se dodává velmi dobře zpracovaná a vytištěná příručka nebo chcete-li
User Manual ovšem jen jestli ovládáte některý ze tří světových jazyků. Ruština
vám bude nanic, ale v angličtině, němčině a francouzštině nemůžete udělat botu.
Stačí pozorně číst návod. Takže předpokládejme, že máte vše zapojeno, počítač
zakrytován, monitor rozzářen a hasicí přistroj v pohotovosti. Zapněte computer
a setrvejte v očekávání.

Software
ISIS je pochopitelně plug&play, a tento kupodivu funguje bezchybně. Windows
rozeznají nové zařízení a na vás je jen dodat CD mechanice správný instalační
disk. V dodávce je celkem pět (!) CD-ROMů. Po nainstalování se vám na
programové "liště" objeví ikonka a po jejím rozbalení roletové menu. Z něj
můžete spouštět konfiguraci, manažery zvukových bank a instrumentů,
multimediální přehrávač zvaný "Media Station", "GamerFX" a staré dobré okenní
"Audio Properties" a "Volume Control". Tahovými potenciometry (fadery) máte
možnost ovládat úroveň vstupu, výstupu a odposlechu, a to jak mono, tak stereo.
Nechybí tlačítka Solo a Mute, přepínač Analog/Digital a nechybí ani ovládání
synchronizace. S ISIS můžete nahrávat audio 32-, 44,1a 48KHz samplováním s
dvacetibitovou hloubkou. Console je velmi intuitivní, a i kdyby vás postihla
mozková vichřice, je vše detailně popsáno v manuálu. Dále je v dodávce Cool
Edit Pro, což je nejenom skvělý audioprocesor, zvládající všechny myslitelné
procesy počínaje Delay, Reverb, Time Stretch, Pitch Shift, NR a konče EQ, ale i
vícestopý virtuální rekordér.
Manažerem instrumentů připravíte jednotlivé nasamplované nástroje a manažerem
bank si sestavíte a nahrajete do paměti libovolné kombinace. Na kartě je volná
pozice pro paměť SIMM a Maestro dokáže adresovat až třicetdva megabajty. To
spolu se čtyřmi megabajty ROM dává velmi slušnou kapacitu wavetablového
sampleru. Pokud byste chtěli kombinovat "živou" a nasamplovanou muziku, je k
ISIS dodáván jeden z nejlepších MIDI/Audio sekvencerů na trhu: Audio Logic Pro
SE německé firmy Emagic. Už jen jednoduchý popis tohoto softwaru by vydal na
obsáhlý článek, a tak jen pro informaci dokáže kombinovat audio i MIDI sekvence
omezené jen výkonem počítače. A výčet programů tím ještě nekončí. Pokud máte
zálibu ve skládání hudby ve stylu home nebo techno, na dalším cédéčku dostanete
Audio sekvencer ACID DJ od naprosto špičkové firmy v oboru, Sonic Foundry.
Výše zmíněné programové vybavení je samozřejmě plně funkční, nijak výkonově
omezené. Na zbývajích dvou discích si ještě budete moci osahat a prozkoušet
demoverze nejnovějších edicí renomovaných softwarových domů Twelve Tone System
(Cakewalk) a Steiberg.

Doslov
Co říci závěrem. Možnosti digitálních zařízení se neustále rozrůstají. Stále
více vlastností, dříve vůbec nemožných anebo finančně nedostupných, si můžeme
implementovat do svých osobních počítačů. ISIS je jeden z velmi propracovaných
systémů, a i když z vás Mozarta neudělá, dobře vám poslouží a pomůže.

9 0384/DĚD


Technická specifikace
ESS Maestro 2E-M PCI accelerator
Dream DSP 9707
AC97 Codec
Burr-Brown PCM3001 ADC/DAC
Burr-Brown PCM1718 DAC
Wavetable syntetizér:
1 GM Bank (128 zvuků) + 12 speciální variace (97 zvuků)
1 MT32 Bank (128 zvuků)
1 Drum Kit GM (61 zvuků) + 7 speciálních kitů (82 zvuků)
1 SFX Kit (46 zvuků) + 1 CM64/32 Kit (67 zvuků)
64 hlasů, Multi-Timbral na 16 kanálech (max. 32)
8 typů reverbu, 8 chorusu
paměť do 32MB (60ns SIMM moduly)
Vstupy/výstupy
4x 20-bit Stereo ADC 32,44.1,48 kHz
2x 20-bit Stereo DAC 32,44.1,48 kHz
8xIn, 4xOut Unbalanced 1/4" Jack
4x S/PDIF RCA And Optical I/O
S/PDIF Master Clock In Slave Mode
Full Duplex
3x MIDI DIN Connectors (In/Out/Thru)
MIDI Port Game DB15, DB44 Connector