Je to důležitá informace, která ale ještě neříká nic o výsledku: ověřili jsme podpis jako platný? Nebo jako neplatný? A co když se nám ověření nepodařilo?
Problematika ověřování platnosti elektronických podpisů je poměrně komplikovanou záležitostí. Její složitost přitom začíná už u správného vnímání základních pojmů, ke kterým patří termíny jako ověřování či ověření a platnost či neplatnost elektronického podpisu, elektronické značky či časového razítka. Mezi nimi je totiž zcela zásadní, až principiální rozdíl.
Ověřování je proces, platnost je výsledek
Důležité je uvědomit si, že ověřování je proces, který někdo či něco vykonává, zatímco platnost či neplatnost jsou možné stavy elektronického podpisu. A obě tyto věci jsou na sobě nezávislé. Ten, kdo ověřuje elektronický podpis, se snaží dozvědět, jaký je stav elektronického podpisu (či značky nebo razítka). Pokud se mu to podaří, dozví se, že podpis je platný, nebo naopak že je neplatný. Ale může to dopadnout i tak, že se nic nedozví – že se mu nepodaří vykonat všechno, co je nutné k tomu, aby se spolehlivě dozvěděl, jaký je stav příslušného elektronického podpisu. Pak o něm ale nemůže tvrdit vůbec nic. Ani že je platný, ani že je neplatný.
Pamatujme si tedy, že naše zkoumání platnosti elektronického podpisu (jeho ověřování) může dopadnout třemi různými způsoby:
- ověření se podařilo – a výsledkem je pozitivní zjištění, že podpis je platný
- ověření se podařilo – a výsledkem je pozitivní zjištění, že podpis je neplatný
- ověření se nezdařilo.
Takovéto zkoumání (ověřování) obvykle neděláme ručně, ale dělají jej za nás programy, které používáme pro práci s elektronickými podpisy. A tyto programy nám vždy nějak signalizují, kterým z výše uvedených způsobů ověření dopadlo. Ukažme si to na příkladu programu Adobe Reader (a stejně tak i Adobe Acrobat). Zelená „fajfka“ signalizuje zjištění, že podpis je platný. Červený křížek naopak ukazuje zjištění, že podpis je neplatný. Konečně žlutý trojúhelník s vykřičníkem signalizuje třetí možnost: kdy se ověření nezdařilo, a o platnosti či neplatnosti příslušného podpisu tudíž nic nevíme. Můžeme si to představit jako jakési pokrčení rameny: program neví (nedokázal ověřit podpis), a tak na nás krčí rameny.
Pro nás to musí znamenat, že se na takovýto podpis, o jehož platnosti nic nevíme, nemůžeme spoléhat. Nemůžeme jej považovat za platný a jednat podle toho. Tedy například provádět nějaké právní úkony opírající se o platnost takovéhoto podpisu. Pamatuje na to dokonce i zákon (č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu), ve svém paragrafu 5, který říká, že pokud by tím vznikla nějaká škoda, půjde na vrub toho, kdo neprovedl vše potřebné pro zjištění stavu podpisu, a přesto jednal, jako kdyby podpis byl platný.
Stejně tak ale nemůžeme považovat takový podpis za neplatný. Pokud nejsme schopni zjistit, zda je či není platný, ještě nás to neopravňuje k tomu, abychom se k němu chovali, jako kdyby byl neplatný. Tedy například rušili dříve platně uzavřené smlouvy a požadovali vrácení do původního stavu. Již jen proto, že někdo jiný může být šikovnější a může se dopátrat toho, že podpis je platný. Třeba díky tomu, že má v ruce jiný exemplář elektronicky podepsané smlouvy, ke které bylo včas připojeno časové razítko (a tím byla prodloužena možnost ověření toho, že podpis je platný).
Jeden program, jeden podpis, tři různé výsledky
Na závěr ještě jedna veledůležitá věc. Některým programům, jako třeba právě Adobe Readeru a Acrobatu, lze zakázat kontrolu některých z uvedených podmínek. Pak jejich splnění vůbec neověřují a jednají, jako kdyby splněné byly. To ale způsobuje, že jeden a tentýž program může stejný podpis na tomtéž dokumentu vyhodnotit diametrálně odlišně, v závislosti na svém nastavení. A samozřejmě také v závislosti na možnostech svého fungování.
To je ostatně i příklad dnešních tří obrázků. Správný výsledek je ten, který konstatuje neplatnost podpisu (protože je založen na již revokovaném certifikátu). Pokud ale měl Reader zakázáno revokaci kontrolovat, dospěl k závěru, že podpis je platný. A pokud revokaci kontrolovat měl, ale nedokázal tak učinit (protože neměl přístup k internetu), skončil s výsledkem „nevím“ (platnost podpisu je neznámá).
Autor vyučuje na pražské Matematicko-fyzikální fakultě UK problematiku počítačových sítí a působí jako nezávislý konzultant a publicista
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU