Elektronika z lidské krve

Indický tým vyrobil z lidské krve součástku zvanou memristor. Memory resistor je, po odporu kondenzátoru a induktoru, čtvrtým základním prvkem elektronickým obvodů (základním v tom smyslu, že jeho vlastností nelze dosáhnout kombinací zbylých tří). Existenci memristoru již v roce 1971 předpověděl Leon Chua, fyzik z University of California v Berkeley, v realitě byl sestrojen ovšem teprve v roce 2008 v laboratořích společnosti Hewlett-Packard. Jeho základem byl oxid titaničitý TiO₂. Memristor je pasivní zařízení podobné rezistoru, nemá ale stálý odpor – odpor součástky se mění v závislosti na napětí, které bylo v minulosti mezi jeho dvěma konci, takže zařízení má paměť. Mohl by proto časem nahradit dnešní operační paměti a dát jim výhodu těch stálých – počítače s memristorem by tak nemusely bootovat, ale po zapnutí/připojení proudu by se rovnou spustily ve stavu před jejich vypnutím.

S. P. Kosta z Education Campus Changa v indickém Gudžarátu se se svým týmem ovšem zaměřil jiným směrem. Snaží se z lidské krve či jiných tekutých tkání skládat elektronické obvody. Vědcům se prozatím podařilo připravit diodu a kondenzátor, nyní uspěli i s memristorem. První verze má podobu 10mililitrové zkumavky naplněné krví se dvěma elektrodami. Pracuje při 37 ⁰C a informace o změnách aplikovaného napětí si (v podobě změn odporu) dokáže uchovat zatím 5 minut. Dalším krokem bylo postavit tento prvek jako systém, jímž by krev mohla také protékat. I tento systém bude ještě třeba zdokonalit (podobně jako dobu uchovávání informací), miniaturizovat do struktury mikrokanálků a integrovat s elektronickými prvky vykonávajícími logické funkce.

Podle vědců by jednou tímto způsobem bylo možné k lidskému tělu nebo obecně k nervovým zakončením připojovat např. umělé končetiny, náhrady za ztracené orgány typu očí nebo „periferie" rozšiřující naše smysly. Je na cestě rozhraní opravdu nové generace?

Výsledky výzkumu byly publikovány v International Journal of Medical Engineering and Informatics.

Zdroj: Sciencedaily