V roce 2001 vyšla hra Empire Earth – duchovní následovník božské Civilizace Sida Meiera. Nabízela toho opravdu hodně: epický záběr sahající od doby kamenné až k vesmírným cestám, gigantické bitvy s mnoha desítkami jednotek, rozsáhlý výzkum a množství rozmanitých národů.
Přestože se Empire Earth nestala superhitem, rozhodně stála za zahrání. Jelikož se Vivendi Universal chystá vydat pokračování, pozval nás český distributor – firma CD Projekt – do svých pražských kanceláří, abychom pozorným okem zhodnotili betaverzi.
Podle toho, co jsme během příjemně stráveného odpoledne měli šanci vidět (a hrát), musíme přiznat, že nedostatkem ambicí Empire Earth II rozhodně netrpí. Právě naopak. V dnešní době, kdy je slovo „pokračování“ častokrát jen nešikovně skrývaným synonymem pro značně výmluvnější „datadisk“, přináší hra mnoho zajímavých nápadů, z nichž se mnohé mají šanci stát strategickým standardem.
Napříč dějinami
Základní téma zůstává stejné. Chopíte se jedné ze čtrnácti civilizací, již povedete od počátku věků až do poloviny jednadvacátého století. Nabídka je tradičně pestrá: Američané, Aztékové, Inkové, Britové, Němci, Řekové, Turci, Číňané nebo třeba Korejci.
Empire Earth II obsahuje celkem patnáct epoch – počínaje dobou kamennou, měděnou a železnou až po moderní a digitální včetně několika futuristických období, jako je éra syntetická či genetická. V závislosti na čase se samozřejmě mění i jednotky a budovy, které má hráč k dispozici. Zajímavou novinkou se širší strategickou příchutí je fakt, že nevyvinuté technologie se při přechodu do další epochy ztrácejí. Jen na vás zůstává, zdali se pokusíte vynalézt danou jednotku, technologii či bonus, nebo raději obratem přejdete do dalšího věku. Oba případy mohou mít dalekosáhlé důsledky.
Poněkud zarážející je však umístění samotných singleplayerových kampaní. Než by pokrývaly nejzajímavější oblasti světových dějin, tak spíše lacině podkuřují trhům, od nichž si tvůrci slibují nejvyšší prodeje. Hned první kampaň vás tak zavede do starověké Koreje, kde je úkolem pobít roztroušené skupinky uslintaných banditů a následně celý poloostrov hrdinně sjednotit. Druhá kampaň se soustřeďuje na osudy Germánů z hloubi starověku až po konstrukci moderního německého státu v devatenáctém století. Poslední a podle našeho testování nejzábavnější kampaň mapuje vzestup Spojených států jako supervelmoci, počínaje španělsko-americkou válkou v roce 1898 a konče daleko v budoucnosti, plné mechanických válečníků, špionážních satelitů a atomových zbraní.
Bronz a atomovka
Samotná hra je obligátním mixem průzkumu, těžby surovin, bojů a neustálého rozšiřování sféry vlivu. Na první pohled nic neobvyklého, stačí ovšem mrknout na nespočet surovin, jež tu jsou k nalezení, aby člověka polilo horko. Nejenže je v mnohých epochách surovin až sedm, ale navíc se postupem času mění! Naštěstí, jak jsme záhy zjistili, panika není na místě. Uživatelské rozhraní totiž umožňuje jednoduchým kliknutím myši na ikonu suroviny přidávat či ubírat dělníky, kteří si cestu k těžebnímu místu najdou velmi rychle sami. Pryč je chytání „pejónů“ do lasa, bloudění po mapě a nepřehledná ekonomika, nyní se můžete soustředit na strategii, taktiku a samotný boj. K záměně surovin přitom dochází vcelku logicky – ve starověku jde o cín a následně bronz, později o železo, ocel a moderní doba vyžaduje ropu a plutonium (atomovky lítají jedna za druhou, sami jsme si to vyzkoušeli). K zajímavým situacím dochází ve chvíli, kdy po přechodu z jedné éry do druhé disponujete nadbytkem surovin, jež jsou náhle nepoužitelné. Snadno se tak může stát, že ač jste si ve starověku vedli skutečně dobře, moderní doba přinese jen starosti. Proto je nutné být pionýrsky „vždy připraven“ a mít dobrý výhled do budoucna – třeba s místní přehlednou a obsáhlou encyklopedii technologií.
Sofiina volba
Technologie je – v přeneseném smyslu slova – vůbec nejdůležitější surovinou. Vstříc dalším epochám se můžete vydat jen za předpokladu, že získáte dostatek „technologických bodů“ (Tech Points), což samo o sobě není příliš složité. Stačí obsadit vhodnou budovu – školu, univerzitu či chrám – dostatkem učenců a počkat, než soustředí limitní počet bodů na získání vybrané technologie. Těch je pro každou epochu dvanáct, přičemž k postupu do dalšího období postačí vynalézt šest z nich. Právě tady dochází k „Sofiině volbě“ – vstoupit do dalšího věku, či vynalézat dál? Během testování jsme příliš neotáleli a upalovali za novými zítřky, ale je dosti pravděpodobné, že po vyvážení hry a poctivém nastudování finální verze budeme volit jinak. Proč by ne, jedním z lákadel pro vášnivé vynálezce je totiž i bonus, který v jedné epoše vynalezne všechny čtyři technologie z vybraného stromu (ekonomický, politický a vojenský) jako první. Tato bonifikace, nazvaná „Koruna“, nabízí různé doktríny, jimiž zvyšujete svůj výkon v dané oblasti. Například vojenská Koruna může dočasně vylepšit útočné číslo pěších jednotek, zvýšit rychlost bombardérů či znásobit sílu atomových bomb a ekonomická zrychluje výrobu jednotek či zlevňuje stavbu budov – vždy si však můžete vybrat jen jeden, časově omezený efekt.
Kromě kampaní jsou tu i další očekávané volby. Jelikož hra po internetu či síti zatím nebyla plně funkční, soustředili jsme se především na skirmish. Ten je doslova těhotný myriádami různorodých voleb, umožňujících nastavit od typu hry a konkrétní pravidla až po epochu a suroviny vše, na co si člověk vzpomene. Dostupných módů je také dostatek, s úspěchem jsme vyzkoušeli i méně obvyklé „Zabijte krále“ (Regicide) či „Vypal hlavní město“ (Capitols) – oba velmi zábavné.
Kancelář prezidenta zeměkoule
Empire Earth II se po několikahodinovém hraní vyšplhala v našem žebříčku nejočekávanějších kousků o pěkných pár stupínků nahoru, především díky opravdu geniálně zrenovovanému uživatelskému rozhraní. Velmi užitečný je kupříkladu „obraz v obraze“, jaký známe spíše z říše moderních televizorů. Díky němu můžete po celém území rozmístit bookmarky (nastavené na funkční klávesy), mezi nimiž lze snadno přepínat a kontrolovat pohyby nepřátel či průběh boje, aniž byste opustili hlavní obrazovku. A věřte nebo ne, i v tomto mini-okně můžete ovládat své jednotky!
Opravdu novátorským elementem je samostatná obrazovka-mapa (jakési velitelské rozhraní), na které můžete s pomocí jednoduchých symbolů naznačit spojencům – počítač či kolegové v síťové hře – odkud, kam a za jakým účelem mají přesouvat armády. Lze tak naplánovat i komplexní útoky z několika stran a s mnoha cíli, což doposud nebylo možné. Skupinové útoky ovšem můžete provádět i v rámci vlastní armády. Postačí stisknout tlačítko pro plánovaný útok, označit cíle či orientační body pro jednotky a pak to celé spustit. Představte si koordinovaný tankový nájezd spojený s leteckým bombardováním obranných baterií, atomovým útokem na hlavní továrny a parašutistickým výsadkem do centra města – to vše simultánně spuštěné jediným kliknutím myši. Nemusíte být Jan Žižka, aby vám došlo, že souhrnným útokem z mnoha vektorů lze dosáhnout ohromujících výsledků. Pokud vše zkombinujete se spojenci, jedná se o strategii vyššího řádu, jakou jsme mezi RTS dosud neviděli. A to jsme opomenuli množství prvků – namátkou neuvěřitelnou hojnost různorodých jednotek, propracovanou diplomacii či vliv počasí.
Empire Earth II vypadá skutečně pozoruhodně – jde o jeden z nejnadějnějších strategických titulů tohoto roku, díky novátorskému přístupu autorů snad i s přesahem do budoucna.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU