Konkrétní podmínky pro nové „EU tarify“ byly stanoveny takto:
1. Operátoři musejí nejpozději 29. června 2007 přijít ve svých nabídkách s roamingovými „Eurotarify“, jež budou dodržovat stanovené maximální ceny.
2. O aktivaci regulovaného tarifu bude muset zákazník nejprve požádat sám, avšak po uplynutí přechodné dvouměsíční lhůty bude již operátor povinen Eurotarify zřídit pro všechny zákazníky automaticky.
3. Pokud zákazník požádá o přidělení Eurotarifu v průběhu přechodné dvouměsíční lhůty, musí mu jej operátor zřídit nejpozději do 14 dnů.
4. Stropy cen za volání ze zahraničí se stanovují ve výši 49/24 eurocentů, což je asi 14 / 7 Kč za minutu odchozího / příchozího hovoru. Omezení se týká rovněž velkoobchodních cen, za něž mezi sebou obchodují operátoři, zde bylo stanoveno maximum na 30 eurocentů (8,20 Kč) za minutu.
5. V následujících dvou letech budou ceny postupně dále snižovány, a to až na hladinu 12 Kč / 6 Kč za minutu odchozího / příchozího hovoru.
6. Tato regulace má prozatím platit 3 roky. Podkladem pro další rozhodnutí o jejím osudu bude zpracování odborné analýzy. Předběžně ale EU doufá, že se jí díky tomuto nástroji podaří zkostnatělý a předražený trh dostatečně rozhýbat a další prodlužování této lhůty tak již nebude nutné.
Jak se k celému problému staví samotní mobilní operátoři, jichž se celá záležitost týká asi nejvíce? Pochopitelně se bouří, tyto změny totiž evidentně narušují jejich zájmy. Oficiálně se vyjadřují ve smyslu, že opatření ze strany EU je aktem popírání základních ekonomických principů volného trhu. Zaznívá i názor, že omezení cen roamingu operátoři promítnou do cen vnitrostátních hovorů, aby si tak kompenzovali náklady (či spíše ušlý zisk).
Na druhé straně ale existují i opodstatněné hlasy, jež poukazují na strnulost roamingových služeb v posledních letech a nebojí se k popisu situace před vydáním regulace použít dokonce poměrně silné slovíčko „kartel“. Nadnárodní operátoři pak často používají obezličku typu: my bychom rádi snížili ceny třeba pro vlastní zákazníky, ale EU nám to nedovoluje, v rámci propojovacích poplatků nemůžeme nabídnout velkoobchodně různé ceny naší "zahraniční" síti a jinou konkurenci. To sice nyní neodpadá, ovšem snížení se děje jiným způsobem, o kterém nyní prohlašují to stejné - neumožní případné využít konkurenční výhody nadnárodního kolosu.
Ono je to ovšem vcelku jedno, operátorům prostě někdo sáhnul na jejich zisky a to se jim samozřejmě nelíbí. Navíc tyto ceny nejsou nejnižší, o kterých komise EU uvažovala, ale díky lobbyingu se operátorům podařilo nastavit pro ně velice přijatelné ceny. V každém úpřípadě bude dění okolo roamingu i nadále zřejmě velice zajímavé. Mnohá sdružení na ochranu spotřebitelů totiž často nahrazují slovo lobbying (či chcete-li lobbing) slovem korupce. Navíc nová prohlášení ze strany EU hovoří pouze o kompromisu a nikdy nekončící práci.
Okénko do historie:
2004 - Viviane Redingová se stává eurokomisařkou pro informační společnost a média (někdy bývá tento post zjednodušován jako "eurokomisař pro telekomunikace"). Jako svou prioritu si stanovuje snížení cen roamingu.
2005 – Redingová vydává oficiální stanovisko komise, v němž varuje zákazníky mobilních operátorů před netransparentností trhu s roamingovými službami. V říjnu tohoto roku EU spouští informační portál, kde kritizuje vysoké ceny roamingu.
2006 – Redingová začíná intenzivně prosazovat potřebu tržní regulace na bázi nařízení EU (regulation), jež se pro členské země stává závazným ihned po vyhlášení ze strany EU. Následovalo několik konzultací se zástupci mobilních operátorů, kde bylo diskutováno, o jakou formu regulace se konkrétně bude jednat, v jaké výši bude stanovena apod. V červenci tohoto roku byl zpracován konkrétní návrh, který po náročném projednávání putoval do Evropského parlamentu.
2007 – Návrh regulace byl schválen Evropským parlamentem. Nyní se čeká již jen na posvěcení Rady EU, kde si však již podle všeho Viviane Redingová pro své „dítko“ stihla předjednat podporu.
- - Čestmír Žák