V minulém čísle GameStaru jsme společně pootevřeli dvířka do světa nádherného EverQuestu II a seznámili se s prvními krůčky začínajícího hrdiny. Slíbili jsme vám rovněž tento měsíc připravit podrobné informace z dobrodružného výletu po pláních Norrathu a dané slovo jsme dodrželi.
Nebývá sice zvykem, abychom recenze MMORPG projektů zařazovali mezi normální off-line hry, avšak v případě EverQuestu II jsme se rozhodli udělat výjimku. V první řadě nás k tomu vedla skutečnost, že původní EverQuest patří společně s Ultimou Online na špici nejznámějších a také nejoblíbenějších on-line herních světů a řada z vás se jistě ráda dozví, jak si stojí jeho pokračování. Druhým argumentem byla velmi dobrá dostupnost v České republice a s tím spojená neobvyklá možnost platit měsíční poplatky v korunách (viz rámeček).
Věrná služba městu
V posledním článku jsme zůstali stát před branami dvou hlavních měst magického světa Norrath – Qeynosem a Freeportem. Jestliže jste se rozhodli zasvětit život svého virtuálního hrdiny konání dobra, z úvodního ostrova se přesunete na předměstí Qeynosu, a naopak sloužíte-li zlu, přistanete ve Freeportu. V úvodu se smíte pohybovat pouze po několika předměstských čtvrtích. Podle rasy hrdiny se také jedna z nich stane vaším domovem. Abyste se hned na začátku neztratili, vede vás hra ještě nějakou dobu za ručičku. Ubytujete se v místním hostinci, kde získáte první týden pobytu zdarma, založíte si účet v bance a dozvíte se o prvním důležitém úkolu, jímž je získání občanství. Ten jistě splníte jako první, abyste se mohli kochat nádhernou architekturou hlavních částí vyvoleného města.
Po rozhovorech s různými NPC postavičkami poznáte hned na začátku, že v EverQuestu II není ani trochu nouze o více či méně dobrodružné úkoly. Samozřejmě, že se s obyčejným železným mečíkem u pasu a koženou vestičkou na těle nevydáte hned lovit draky. Jako v každém podobném projektu budete nejprve doručovat důležité dopisy nebo ve smrdutých stokách (ty nemohou chybět snad v žádném RPG) zabíjet všelijaké potvory, znepříjemňující obyvatelům život. Plněním těchto jednoduchých úkolů se však obstojně seznámíte s mateřským městem, potkáte několik osob, jejichž vstřícnost využijete i v budoucnu, najdete obchodníky s užitečným zbožím a u místních strážců se také naučíte využívat vynikající možnost vyhledávání NPC podle jména.
Vyrážíme na lov
První opravdové dobrodružství však začíná teprve za městskými branami na rozlehlém území Antonica, respektive Commonlands. Ani zde vás hra nenechá zmateně pobíhat po okolí. Od obyvatel města či jiných tuláků v jeho blízkosti získáte množství zajímavých questů, jejichž postupným plnění celé území systematicky prozkoumáte. Tato část Norrathu se tedy na delší dobu stane vaším útočištěm a budete zde nuceni zúročit všechny nabyté herní zkušenosti. Po pláních se totiž potulují krvežízniví gnollové, popřípadě orkové, kolem jezírek se napájejí různá zvířata, v savanách obcházejí dravé šelmy a opuštěné hřbitovy stráží kostlivci a duchové. Ve skalách rovněž naleznete vchody do prvních podzemních komplexů. Určitě je vám jasné, že boj na podobných místech už není žádná procházka růžovým sadem. Právě naopak na vás většinou čekají pěkně tuhé bitky, v nichž bez pomoci přátel nemáte šanci uspět.
Z toho také vyplývá jednoznačné zaměření herního stylu na boj v hráčských tlupách, který koneckonců autoři deklarovali už během vývoje. Skupinu tvoří maximálně šest hráčů a zejména při soubojích s drsnějšími potvorami velmi záleží na vhodné kombinaci povolání. Podobně jako v ostatních titulech stejného ražení by v první linii měl stát dobře vyzbrojený odolný válečník, který musí chránit slabší členy společenstva před smrtícími výpady.
Takovým přísně střeženým členem je nepostradatelný léčitel i ostatní kouzelnické postavy. Tlupu pak doplní podle potřeby ostatní povolání, jejichž nositelé například mohou kouzly posilovat druhy ve zbrani nebo naopak oslabovat nepřátele, schováni ve stínu prozkoumávat okolí a rozdávat nečekané rány apod. Během boje je pak nutné, aby každý hráč perfektně ovládal funkci svého povolání a dokázal využít jeho výhody a přednosti.
Nebuďte vlci samotáři
Boj v hráčských skupinách tedy tvoří alfu a omegu EverQuestu II. Takové herní pojetí bezezbytku naplňuje pojem multiplayerového on-line hraní a pomáhá vytvářet stabilní hráčskou komunitu. Na druhou stranu v podstatě eliminuje možnost hry o samotě, což pro někoho může být podstatný nedostatek. Nejspíš si teď říkáte, proč by měl někdo chtít hrát sám, když si platí měsíční poplatky za to, aby měl přístup právě na server s ostatními hráči. Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Ne pokaždé se připojíte do hry ve chvíli, kdy se i ostatní přátelé chystají k dobrodružné výpravě, nebo jednoduše nemáte čas na dlouhé a náročné cestování. Tehdy by přišel vhod nějaký méně náročný quest pro jednoho, avšak těch je ve hře nedostatek.
Nezbývá vám tedy než se zkusit obklopit náhodně vybranými hráči, ovšem to je sázka do loterie. Nejenže vám hledání zabere desítky minut, ale takto pobraná parta nemusí vždy na sto procent fungovat a vy najednou zjistíte, že umíráte častěji, než by vám bylo milo. Nikdy totiž nevíte, na koho ve hře narazíte. Důkazem budiž podzemní komplex Fallen Gate, kam jsme se vydali splnit úkol vedoucí k získání nové části brnění. Po delším hledání se k nám přidal nabušený berserk, ovšem při prvním větším boji nezabránil zombíkům v tom, aby pobili zranitelné kouzelníky a léčitele. Následovala hromadná smrt a odchod onoho „schopného“ bojovníka, který se ještě nezdráhal nadávat inkvizitorovi za pomalé léčení. Druhý pokus se stejnou skupinkou, tentokrát však s jiným bijcem, se vydařil a dokázali jsme se probít téměř až na konec dungeonu. Jakmile tedy hrajete v ustálené partě, nejlépe s ostatními členy gildy, EverQuest II dostane fantastický náboj, bitky končí vítězstvím, zkušenosti se hromadí a vy se dokážete výborně bavit třeba i několik hodin v kuse.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
S formováním ustálených partiček dobrodruhů úzce souvisí sbírání zkušeností a s tím spojený vývoj vašeho hrdiny. Jak už jsme minule naznačili, vaše postava střádá zkušenostní bodíky jak zabíjením nepřátelských potvor, tak i plněním nejrůznějších questů. Zkušenosti vám však přibývají pouze v případě, že bojujete s nepřítelem, jehož síla zhruba odpovídá vašemu aktuálnímu levelu. Stejná pravidla platí také pro hráčské partičky, což vás nutí spolupracovat výhradně se hráči na stejné úrovni. Jakmile by se do vaší družiny připojil někdo s výrazně vyšším levelem, přestanete získávat zkušenosti třeba i v celé oblasti. Tento systém na jedné straně znemožňuje nějaké zrychlené trénování za pomoci výrazně zkušenějších hráčů, na druhou stranu omezuje vaše působení na úzkou skupinu spolubojovníků. Snadno se tak může stát, že při delším herním výpadku vám vaši známí utečou a vy najednou nebudete mít s kým hrát.
Vraťme se však k samotnému vývoji postavy. Minule jsme si řekli, že na desáté a dvacáté úrovni si vybíráte užší specializaci povolání. Herní systém vám však neumožňuje při přestupu na vyšší level ovlivňovat základní vlastnosti (např. síla, inteligence apod.), které tak sami pozvolna rostou v závislosti na zvoleném povolání. V tomto směru je hra maximálně zjednodušená a přístupná i úplným začátečníkům. Primární vlastnosti mohou ovlivnit pouze magické předměty. Po dobrém vybavení byste se tedy měli pídit již od samého začátku. Můžete jím totiž zvyšovat jak obranyschopnost a útočnou sílu hrdiny, tak i zásobu životní a magické energie. Autoři však naštěstí lišácky zamezili možnému vybavování začínajících hráčů extra silnými předměty od starších mazáků. Na sebe totiž smíte navléct pouze takovou výzbroj, na níž vám stačí vaše aktuální sekundární schopnosti, jako je třeba nošení těžkého brnění, ovládání obouručního meče či magická vazba. Některé z těchto dovedností se vám automaticky zvyšují při přestupu na vyšší level, jiné (např. plavání) zdokonalujete pravidelným využíváním.
Navlečte na sebe kdejakou cetku
V úvodu hry nemáte zrovna peněz na rozdávání, a proto se budete muset spokojit s výbavou, kterou získáte za splnění různých questů nebo kterou najdete po kapsách poražených nepřátel. Nacházíte rozmanité prsteny, náhrdelníky, náušnice, náramky a samozřejmě jednotlivé části brnění. Nějakou dobu si s těmito předměty určitě vystačíte a při vhodném výběru si celkem znatelně vylepšíte vlastnosti svého hrdiny. Nicméně má to i jednu nevýhodu. Zhruba do dvacátého pátého levelu (z padesáti) mají na sobě postavy stejného povolání na chlup stejné oblečení a brnění, což rozhodně rozmanitosti světa nijak nepřidává. Později však naštěstí přijde na řadu rovněž vybavení vyráběné samotnými hráči, které už je daleko pestřejší a nabízí podstatně širší škálu vylepšení pro různé hrdiny.
Jakmile se dostatečně vybavíte, můžete se směle vrhnout do boje. Během šarvátek se ke slovu dostane široká škála speciálních úderů a kouzel. Každé povolání má v zásobě specifické akce, které postupně získává s přibývajícími zkušenostmi. Může se jednat třeba o hromadné léčení skupiny, omráčení nepřítele, zasazení rány, jež postupně ubírá zdraví apod. K dispozici je toho opravdová spousta, a proto byste měli k dobrému zvládnutí svého povolání správně využívat všech důležitých schopností. S úvodními údery a kouzly si rozhodně nevystačíte. Brzy dokonce poznáte, že začnou pokulhávat rovněž účinky aktuálně získaných dovedností. Do vaší knihy znalostí se totiž automaticky zapisují pouze jejich základní úrovně, tzv. učednické. Musíte se tedy poohlédnout po nějakém vylepšení, s nímž přichází i vyšší účinnost kouzla. Hráči ze začátku „vyrábějí“ učednickou verzi 3, dalším stupínkem je adept (lze se naučit z knížek, padajících z nepřátel), dále ze vzácných surovin vyráběný adept 3 a konečně za speciálních podmínek jste schopni získat také mistrovskou úroveň, popřípadě její třetí úroveň.
Meče sviští vzduchem…
Vlastní boj tedy tvoří série speciálních úderů a kouzel v pořadí, v jakém je postupně zadáváte. Každé kouzlo ovšem můžete zopakovat teprve po uplynutí určité doby, což do bojů vnáší jistou dávku taktiky. Nicméně žádné přehnané strategické plánování boje nečekejte. Potyčky se častěji zvrhnou v pouhé klikání na dvě nebo tři nejsilnější schopnosti, čas od času doplněné o nějaký úder či kouzlo s hromadným účinkem. Zajímavým doplňkem bojové taktiky jsou takzvané hrdinské příležitosti. Jedná se v podstatě o sérii několika magických dovedností, které použijete v přesně stanoveném pořadí. Výsledkem takového snažení zpravidla bývá úder s vyšším zásahem, případně časově omezené vylepšení postavy. Hrdinské příležitosti využijete hlavně při boji o samotě, kdy vám šetří magickou energii a pomáhají rychleji udolat nepřátele. Uplatnění však najdou i v dobře sehraných skupinách, kde ale úspěch značně závisí na dobré komunikaci.
…a smrt obchází kolem
K lidskému pokolení se neodmyslitelně váže smrt a nejinak je tomu také ve všech MMORPG hrách. Výjimkou není ani EverQuest II, který přichází s vlastním řešením postihů za smrt vašeho hrdiny. Smrt ve hře v první řadě znamená poškození předmětů, jež máte na sobě a které lze za poplatek a bez újmy na vlastnostech nechat opravit ve městě. Oživit vás může jakýkoliv duchovní, a pokud se tak stane, procitnete s přechodnou nevolností a beze všech předchozích posilujících efektů z různých kouzel. Není-li nablízku kněz, musíte se oživit v nejbližším táboře. V takovém případě zanecháte na místě skonu duši, bez níž je hrdina podstatně oslaben. To vás nutí ztracenou duši co nejdříve nalézt. Nejvýznamnějším postihem je však dočasný dluh zkušenostních bodíků, který se postupně splácí v dalších bojích nebo ubývá, pokud nejste připojeni. Aby toho nebylo málo, tento dluh se rovněž přenáší na ostatní členy skupiny, takže pokud začne vaše partička padat jako hrušky na podzim, nebudete se následně schopni dluhu zbavit třeba několik hodin. Popsaný systém postihů za smrt vytváří velmi dobrý poměr, kdy se budete snažit za každou cenu přežít, avšak případná smrt nepovede k tomu, že byste vzteky smazali celou postavu.
Nejen bojem je správný hrdina živ a čest a slávu nestačí získávat pouze na poli válečném. Každý rytíř by měl být nápomocen nebohým obyvatelům při řešení jejich starostí. Po úvodních doručovacích a jiných snadných úkolech, o nichž již byla řeč, se budete stále častěji zabývat daleko komplexnějšími a zábavnějšími questy. Takovými úkoly mohou být třeba různé čistky potvor, prováděné v zájmu mateřského města, za něž získává postava i vaše gilda prestižní bodíky, může to být studium starobylých jazyků roztodivných potvor nebo třeba získávání klíčů, případně tajných hesel k přístupu do zapomenutých podzemních komplexů, magických věží a hradů. Nejnáročnější dobrodružnou výpravou bývá pátrání po ztracených dědictvích. Zpravidla jej tvoří řada složitých kroků, v nichž musíte vyhledávat a často i zabíjet konkrétní osoby, k nimž se dostanete pouze v případě splnění několika dalších nezávislých questů. Právě složité dějové úkoly vás dokáží perfektně udržet u hraní.
Obrovský svět
Uzemí Antonica a Commonlands samozřejmě netvoří jedinou část herního světa EverQuestu II. Právě naopak by se dalo říci, že se jedná o pouhý zlomek toho, co můžete ve hře prozkoumat. A jestliže vám v žilách koluje krev objevitelů, najdete toho zde skutečnou spoustu. S přibývajícími levely vás čeká vstup do značně rozmanitějších prostředí, jako je třeba Nektulon Forrest a Thundering Steppes, ostrovy Zek, Feerott, Everfrost a další. Všude vás čekají hordy nových nepřátel, důmyslných dungeonů i nepostradatelných questů, jejichž důkladné prozkoumání vám může zabrat i několik měsíců.
Stejně jako každý MMORPG projekt žije EverQuest II vlastním životem a neustále se vyvíjí. Počáteční nedostatky postupně odstraňují pravidelné updaty, do herního světa přibývají nové questy, lokace i NPC a herní systém se upravuje ke spokojenosti stálých hráčů. Lze tedy očekávat, že kvalita hry bude i nadále narůstat. Jedno je však jasné už nyní. Dění ve hře je založené na bojích ve stálé partě hráčů, na spolupráci členů gildy a na kooperativním boji proti nepřátelům, žijícím v magickém světě Norrath. Pokud vám právě tento styl vyhovuje a dokážete se mu podřídit, budete se královsky bavit. Hledáte-li však souboje mezi hráči, raketový růst zkušeností či obrovský přísun peněz a hromady různého vybavení, měli byste se radši poohlédnout někde jinde.
Výrobce: Sony Online Entertainment
Vydavatel: Ubisoft
Distribuce pro ČR: Playman
Lokalizace: manuál
Internet: http://www.everquest2.com
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: CPU 1 GHz, 512 MB RAM, HDD 4,4 GB, 3D karta 64 MB
Doporučujeme: CPU 3,4 GHz, 1 GB RAM, HDD 5 GB, 3D karta 256 MB
Verdikt: Vynikající zábava v rozsáhlém světě plném dobrodružství a bojů s nepřáteli, v nichž hraje prim skupinová spolupráce.
Hodnocení: 85 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU