FlatOut

„Kdo sem dal ten náklaďák a hromadu dřeva? Ještě ty se mi tu pleť. Uhni s tou plechovkou! To máš za to. Sakra, zatáčka, stánek se zeleninou, buldozer a jsem poslední. Tak znovu, teď už se to povede!“

Jsou hry, které se recenzují rychle. Mizerné kusy, od nichž za chvíli znechuceně utečete ke psaní, abyste to už měli z krku. A jsou hry, od kterých se ne a ne odtrhnout, trpíce syndromem „ještě jedno kolo (misi, level) a už toho nechám“. Přesně takový je FlatOut. Tento automobilový simulátor na sebe upozornil už prvními betaverzemi a teď, po pokoření finálního provedení, o něm můžeme říci, že dokázal totéž, co loni Call of Duty mezi akcemi. Stejně jako CoD nemá nejpropracovanější grafiku, nehonosí se slavným jménem v názvu ani mu cestu nerazí reklamní masáž, ale skvěle se hraje – a to je nejdůležitější.

Šrotiště na kolech

Vývojáři z týmu BugBear si uvědomili, že nemá smysl vyrábět další klon v řadě zavedených titulů, jimž vévodí hratelností překypující série Need for Speed. Ve FlatOutu neusednete do anatomických sedaček „vytuningovaných“ sporťáků a krásné slečny potkáte leda ve chvílích, kdy proletí při bouračce předním oknem. Rychlost ale potřebovat budete.
Základem hry jsou vraky, které by klidně mohly stát odemknuté v centru Prahy a stejně by je nikdo neukradl – velké „ameriky“ i Japonskem zavánějící menší příbuzní, držící pohromadě zrezlými šrouby. Nemají sice žádnou oficiální licenci, ale vůbec to nevadí, jelikož je stejně po první zatáčce nepoznáte. Při závodech se bouračky jen střídají a plechy vesele odletují. Cílem je vyhrát za každou cenu. Pravidla neexistují a počítačem ovládaní soupeři to vědí.

Jednou z hlavních deviz, dělající FlatOut tak zábavným, je umělá inteligence. Nemáte pocit, že závodíte s bandou robotů, ale se skupinou fanatiků, schopných udělat pro vítězství cokoli. Jdou po vás od začátku do konce, avšak stejně jako vy chybují. Díky tomu je závod rozhodnut opravdu až po závěrečném mávnutí šachovnicového praporku. Můžete se plácat na chvostu osmičlenného pole a najednou se před vámi objeví chumel vzduchem poletujících aut. Stačí prokličkovat mezi nimi, a možná ještě vyhrajete. Dokud ale neproletíte cílem, nic nemáte v kapse. Drobné zaváhání a smečka otlučených rachotin vás převálcuje.

Souboj s fyzikou

Udělat chybu není kvůli propracované fyzice žádný problém. Hra má dva režimy obtížnosti – normální a profesionální. V prvním se auto chová relativně poslušně, ale stejně vám dá na kluzkém povrchu pořádně zabrat. Přesto se dá uřídit klávesami z pohledu kamery zavěšené za zadní kapotou – tak si závod užijete nejlépe. V profesionálním módu si s klávesnicí poradí asi jen ti nejlepší, tady už to chce analogové ovládání, nejlépe volant. Ten se ale více hodí ke kameře na přední kapotě (výhled z kabiny bohužel chybí), s níž ale ztrácíte přehled o dění kolem vás i o výsledcích vytlačování soupeřů do zdí a dalších překážek. I když si ale kameru nepřepnete, stejně o nic nepřijdete. Je zde záznam jízdy, lákající ke zhlédnutí více než u jakékoli závodní hry z poslední doby. Při jeho sledování se nestačíte divit, kdo kam spadl a jak vysoko při tom letěl, ovšem možnosti záznamu nejsou zdaleka využity. Nemůžete měnit kamery, posouvat jej vzad (pouze vrátit na začátek) ani se přepnout na sledování jiného než vlastního auta, a co je nejnešikovnější, nelze ho uložit a vytvářet si sbírku nejpodařenějších bouraček.

Destrukční derby

Model poškození ve spojení s propracovanou fyzikou dělá ze hry našlápnuté destrukční derby. Likvidace aut se sice nepodepisuje na jejich jízdních vlastnostech, takže i s hořícím motorem můžete jet naplno, ale to je jen ku prospěchu věci. Jinak byste jezdili mnohem opatrněji a vrcholem soutěže by byl závod v tlačení nepojízdných vraků. Pokud by je tedy měl vůbec kdo tlačit, vzhledem k zálibě pilotů proskakovat při kolizích předním oknem. Naštěstí jsou řidiči nezničitelní, takže se záhy vracejí za volant – na pořádné zdržení jejich (vý)lety ale stačí, proto je dobré se takovým kolizím vyhýbat a naopak k nim nutit soupeře.

Rozpadají se ovšem nejen auta. Za své může vzít takřka jakákoli věc na skvěle navržených tratích, k jejichž zdolávání vám vyhrává řízný soundtrack. Jezdí se nejen na právě rekonstruovaných závodních okruzích, takže vzduchem létají stavební kolečka, kusy lešení, reklam či bariér z pneumatik, ale i v lesích plných klád a lesní techniky, v pískovnách s odstavenými bagry, buldozery a náklaďáky, ve městech, v nichž můžete rozmlátit vše od policejního auta po stánek se zeleninou, či na zamrzlém jezeře mezi loděmi. Čím více kol je odjeto, tím více se okruhy podobají místu, kde se potkali fanoušci Baníku a Sparty.

Prachy za rozbíjení

Destrukce ale není samoúčelná. Závody zřejmě pořádá pojišťovací podvodník, protože za každou rozbitou věc dostanete v cíli zaplaceno. Skrz vrata stodol a přes pobořené můstky vedou zkratky, které vás dokáží dostat o zatáčku dále – to často znamená posun i o několik pozic vpřed. A aby toho nebylo málo, náplň do nitra urychlující auta nad rámec běžného výkonu motoru získáváte také ničením. Pokud jedete v čele, každá chyba se ovšem může stát osudnou, jenže bez nitra nejspíš první dlouho nezůstanete. Na konci závodního pole platí totéž – nitro vás na rovinkách vykopne o několik míst nahoru, ale nešikovně nabraná lžíce bagru otočí na střechu. Takže? Takže to tady pořádně rozmlátíme, protože vyhrávat se musí.

Vytuněné vraky

Kdo vyhrává, má peníze na upgrade auta, a kdo má vylepšené auto, vyhrává. Takové je základní pravidlo kariéry, kterou se postupně prokousáváte ke zpřístupnění všech šestnácti vozidel a čtyřiceti pěti tratí. Tuning se ale tomu v Need for Speed: Underground 2 příliš nepodobá. Proč také kupovat ozdobné díly, když o ně po deseti vteřinách přijdete. Pořizujete si jen vybavení zlepšující chování vozu a zvyšující jeho odolnost při nárazech. Bohužel není u většiny součástek jasně vyznačeno, jak se jejich montáž projeví za jízdy, takže je kupujete naslepo. Totéž do jisté míry platí i o nákupu aut. Víte, jak jsou těžká a jaký mají výkon, jejich jízdní vlastnosti však musíte odhadnout, případně si je vyzkoušet v samostatném závodě. Záleží na vašem jízdním stylu, zda dáte přednost mrštnému vozítku, nebo kolosu, který si cestu závodním polem prostě prorazí. Bez ohledu na velikost auta si největší šrumec užijete v multiplayeru. Je pro osm hráčů a teprve v něm zjistíte, jak je na našich silnicích relativně bezpečno.

Výrobce: BugBear

Vydavatel: Empire Interactive

Distributor pro ČR: US Action

Lokalizace: titulky

Internet: http://www.flatoutgame.com
Multiplayer: ano
Minimum: CPU 1 GHz, RAM 128 MB, HDD 1,1 GB, 3D karta 64 MB
Doporučujeme: CPU 1,8 GHz, RAM 256 MB, HDD 1,1 GB, 3D karta 128 MB
Verdikt: Maximálně zábavný automobilový simulátor plný destrukce, v němž je důležité vyhrát. Na zúčastněné se zvysoka kašle.

Hodnocení: 82 %