Half-Life 2: Episode Two

Gordonova cesta z města, aneb jak se výlet na malebný venkov změní v noční můru.

Jedním z vrcholů letošního herního roku je bezesporu vydaní dlouho očekávané druhé epizody Half-Life 2. Na další Gordonovo dobrodružství čekali opravdu všichni. Není také divu. Valve uvízlo v hledáčku všech střelců už svou prvotinou Half-Life z roku 1998, kterou dokázalo, že příběh a filmovější způsob vyprávění jde ruku v ruce s hratelností a pro skomírající žánr first person stříleček (pro staromilce „důmovek“) skutečná živá voda. Half-Life 2 toto tvrzení jen potvrdil, a proto po jeho velkém úspěchu máme před sebou už druhý datadisk.

Příběh Episode 2 pokračuje tam, kde minule skončil – ve vlaku, po útěku pryč z kolabujícího města City 17, s důležitými daty v ruce. Cíl cesty je daleko v divočině, v místech zvaných White Forrest, bývalé raketové základně nyní v držení povstalců. Příběh je spíše než slovy vyprávěn skrze akční dění a nejsilnější emoční zážitky jsou němé nebo jen s minimem slov. Gordon pro jistotu zase mlčí jako hrob, asi proto, aby ho nikdo nezdržoval zbytečnými otázkami, splnil si svůj úkol a měl konečně klid. Vždyť jeho hrdinství a spasitelství je spíš vynucené okolnostmi, než ze skutečného zájmu. Nebo je to jak v tom vtipu, kdy dítě od narození promluví poprvé až po letech – prý kvůli tomu, že do té doby bylo vše v pořádku a řečí nebylo potřeba.

Hlavní hybnou silou hratelnosti druhé epizody, a vůbec seriálu Half-Life, jsou pečlivě promyšlené a do posledního detailu naplánované nascriptované události. Valve je v nich čím dal lepší a používají je stále v hojnější míře. Gordon si nehraje na žádného volnomyšlenkářského anarchistu, vše má svůj pevně daný řád a pravidla. Druhá epizoda je koncipována spíše jako interaktivní film. Jeho interaktivnost nespočívá v ovlivnění budoucího děje, ale v tom, že jste součástí dění a hrajete svou pevně danou roli. Vše je připraveno tak, abyste dělali přesně to, co tvůrci chtějí; neexistuje jiná možnost řešení situace, než ta která je dána scénářem. Ovšem ničemu to nevadí, a pokud přistoupíte na pravidla hry, dobře se pobavíte. Leč každá mince má dvě strany. Propracovanost nascriptovaných částí nemilosrdně odhaluje největší slabinu hry – nudné pasáže, kdy pro vás není nic nachystáno.

„ Příběh je spíše než slovy vyprávěn skrze akční dění a nejsilnější emoční zážitky jsou němé nebo jen s minimem slov.“

Gordon opustil stísněné prostory industriálně-futuristického-urbanistického prostředí a může se konečně nadechnout z plných plic čerstvého vzduchu. Ne že by nikdy předtím neokusil chůzi po trávě pod blankytnou oblohou, ale v takovémto rozsahu to zažívá poprvé. Reliéf krajiny kreslí lesy, horská úbočí a venkovské usedlosti. První kroky dávají falešný konejšivý pocit, že tady přece nemůže hrozit žádné nebezpečí. Jenže G-Manovi prsty jsou opravdu dlouhé. Bohužel obloha není jediný strop nad vaší hlavou, a právě podzemní části, jako jeskyně a doly, patří k těm horším herním momentům.

Dokud byl Gordon pro své okolí pouhým zádumčivým vědcem, zahloubaným do své práce, nikdo si ho nevšímal. Ani když se s páčidlem v ruce snažil dostat z laboratoře Black Mesa, moc zájmu o něj (vyjma G-Mana) nejevili. Ale jakmile se ukázalo, že nikdo jiný svět nespasí, hnedle by se ho nejraději drželi všichni za ruku. Přítomnost půvabné Alyx se už stala absolutní samozřejmostí. Sice vás dočasně opustí, ale sami moc dlouho nezůstanete. Nestálou společnost vám dělá Vortigaunt nebo parta povstalců. Nešlo by to jinak, styl vyprávění a herní mechanismy, nutně další osoby potřebuje. Ať jen jako pomocníky v boji, nebo lidi důležité pro příběh. Také to dává hře uvěřitelnost a díky velmi dobré mimice a povahám, které si nehrají na přehnanou hrdinskost, jste schopni s postavami soucítit a nevnímat je jen jako macho-borce, kteří jsou svému okolí pro smích.

V nové epizodě výrazně ubylo, pro nás docela nepříjemných částí, v nichž na jednom místě odrážíte jednu vlnu nepřátelského útoku za druhou. V takových scénách nevidíme nic víc, než zdržovací taktiku a způsob, jak o něco prodloužit herní dobu. I když zase na druhou stranu musíme uznat, že tentokrát vás čeká jedna „obranná“ pasáž, která je svou intenzitou opravdový majstrštyk, při němž vám bude adrenalin stříkat ušima pod tlakem.

Dnešní hráči slyší spíše na formu než obsah, proto předložit jim parádní Gordonovo dobrodružství bez kvalitního grafického pozlátka, to prostě nelze. V tomto případě si není na co stěžovat – přes svou relativní starobu podává Source engine stále špičkové výkony. Grafické podání neobsahuje záplavu různých barevných efektů, které pouze zatěžují hardware a hra stejně vypadá jako barevně světelný guláš zábavního parku. Střízlivé efekty jsou to pravé pro realistickou výpravu celé série. Aby si však majitelé nejnovějších grafických karet nestěžovali, že jejich milovaný hardware, který má sám spotřebu jako ještě před pár lety celý počítač, běží na čtvrt plynu, zvýšilo se rozlišení textur o jeden stupeň, přibyl motion blur a byly trochu vylepšeny stíny. Hra pochopitelně graficky nedosahuje kvality současných lídrů, ale to není vůbec potřeba.

Celková délka nepřesahuje šest až osm hodin. Není to vskutku mnoho, na druhou stranu téměř celý herní čas je vyplněn opravdovou zábavou, ne jen vkusnou vatou, která vycpává dlouhý čas mezi zábavnými momenty, jak bývá mnohdy zvykem u jiných her. Ovšem o to víc zamrzí, že ani zde se hluchým místům nevyhnete – takové prolézaní úzkých chodeb ve světélkující jeskyní není zrovna nejzáživnější. Pokračovaní velkého Gordonova dobrodružství je tedy opět nadprůměrné. Cele se nese v duchu zaběhnutých half-lifovských kolejích, do nichž nepřináší nic nového. Skalní příznivci tak vědí, co mohou očekávat. Zklamáni určitě nebudou. Gordon stále běží svůj běh o život a zraje jako víno. Po velmi intenzivním a kvalitním zážitku s druhou epizodou bude doba do vydání episody třetí nesnesitelně dlouhá.

Hodnocení: 7,8
Žánr: first person akce
Výrobce: Valve Software
Vydavatel: Valve Software
Distributor pro ČR: EA Czech
Lokalizace: manuál
Cena: 1299 Kč (kompletní The Orange Box)
Multiplayer: ne
Internet: half-life2.com