HDMI 1.4

Všechny receivery, televizory a kabely, které jsme si v posledních několika letech draze pořídili, se rázem staly zastaralými. Chcete-li, aby vaše domácí kino zvládalo 3D, super HD rozlišení, sdílení ethernetu, zpětný přenos zvuku z televizoru či rozšířený barevný prostor, připravte si peněženky a kreditní karty na upgrade.
Na první pohled malá změna: rozšířený standard HDMI 1.3 nahradila novější specifikace 1.4. Zásadních novinek, které umožní „zcela nové zážitky“ (řečeno marketingovým žargonem), je ale hned několik. Pokud je budete chtít využívat, nezbude než provést nákladnou výměnu receiverů či domácích kin a HDMI kabelů – ale pochopitelně též televizorů či projektorů. HD World vám na následujících řádcích nejen kompletně představí nový standard HDMI 1.4, pokusíme se také zhodnotit význam jednotlivých novinek a odpovědět na otázku, zda je s výměnou AV vybavení vašeho obývacího pokoje či ložnice důvod spěchat.

Sedm let HDMI

Začněme krátkým výletem do historie. První verze standardu HDMI, tedy 1.0, byla zveřejněna v prosinci 2002. Vedle podpory videosignálu v rozlišení 1080p či UXGA zvládala přenos osmikanálového zvuku ve formátu LPCM/192 KHz/24 bit. Revize 1.1 z května 2004 přidala podporu DVD Audio formátu, další verze – tedy 1.2 – pak SACD audio a jednobitový audio přenos, sRGB barevný prostor pro signál z PC a nízkonapěťových zdrojů signálu, novější revize 1.2a pak přidala signály CEC pro ovládání zařízení přes HDMI.
Nejvýraznějším „upgradem“ byla bezesporu verze 1.3, která přišla v červnu 2006, respektive 1.3a z listopadu téhož roku. Právě tuto verzi podporuje většina recieverů s funkcí HDMI repeateru a většina LCD a plazmových televizorů, vyrobených a prodaných v posledních třech letech. Byl rozšířen barevný prostor až na 48 bitů a přidána podpora pro přenos komprimovaných HD audio formátů Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio, které tak mohly být dekódovány receiverem a nikoliv Blu-ray přehrávačem, či podpora automatické synchronizace zvuku a obrazu. Podpora SACD byla završena možností přenášet původní komprimovaný bitstream signál.

Přichází 1.4

Jestliže verze 1.3 přinesla zásadní novinky, v případě 1.4, která spatřila světlo světa v květnu 2009, se jedná takřka o malou revoluci. První v pořadí je pochopitelně podpora 3D obrazu (přestože v praxi bude, zejména díky nedostupnému obsahu, patrně zpočátku využívána pouze sporadicky). Podporováno je hned několik stereoskopických formátů včetně prokládaného, zabalených snímků (plné rozlišení), střídání linek, side-by-side, 2D + hloubka, 2D + hloubka + grafická hloubka, přičemž další formáty jsou podporovány v novější revizi 1.4a, která zároveň přesně definuje standardy pro 3D vysílání, hry a filmy.
Další důležitou novinkou je podpora rozlišení až 3840 × 2160p a 4096 × 2160p – to je prozatím určeno pro digitální kina, v případě 3840 × 2160 už ale existují odpovídající monitory, časem se jistě dočkáme i televizorů a projektorů. Spolu s vyšším rozlišením je podporována i širší barevná škála včetně Adobe RGB, což ale ocení spíše profesionální grafici než příznivci domácího kina.
Drobnou, ale o to praktičtější změnou je „vratný“ kanál pro vedení zvuku z televizoru do domácího kina. K tomu doposud u většiny televizorů sloužil buď analogový, nebo v lepším případě digitální optický výstup. Nyní je vše vyřešeno pomocí HDMI kabelu – pokud připojíte přímo do televizoru jakékoliv zařízení (herní konzoli, videokameru apod.), je možné přehrávat zvuk přímo v domácím kině. Stejně podstatnou drobností je podpora ethernetu přes HDMI – zařízení domácího kina tak budou moci sdílet internetové připojení, případě vzájemně komunikovat pomocí IP protokolu. Ethernet je zároveň jedinou funkcí, která vyžaduje kabel HDMI 1.4, všechny ostatní funkce a formáty by mělo být možné přenášet pomocí kabelů 1.3/1.3a – podporovaná šířka přenosového pásma totiž zůstala nezměněna, činí 340 MHz.
Další novinky, které nejsou zásadní, ale za zmínku stojí, jsou nový mikrokonektor typu D pro kapesní zařízení jako mobilní telefony či multimediální přehrávače – ten podporuje maximální rozlišení 1080p. Nový konektor typu E je určen pro nasazení v automobilovém průmyslu: pro propojování zábavních systémů ve vozidlech, kde je třeba zvýšené odolnosti proti vibracím, rušení či horku.
Je třeba přejít na 1.4, nebo hned 1.4a?
Otázka tedy zní: rozbít ihned prasátko a kupovat nový receiver? A naše odpověď je: nikoliv. Pokud byste koupi nového receieveru či domácího kina realizovali tak jako tak, rozhodně se vyplatí zvolit rovnou model s HDMI 1.4, či ještě lépe 1.4a – ty budou mít jako první ve své nabídce Onkyo (modely 308, 508, 578 a 608) a Samsung. Je ale téměř jisté, že během letošního či nejpozději příštího roku je uvedou prakticky všichni renomovaní výrobci. Velkou výhodou těchto nových modelů bude mnohem častější podpora ethernetu či Wi-fi i u levnějších modelů – výrobci ji musí v rámci podpory HDMI 1.4 tak jako tak zahrnout, je tedy velmi pravděpodobné, že tyto přístroje budou v řadě případů podporovat sdílení obsahu (hudba, filmy) z domácí sítě či streamování z internetu.
Pokud ale máte receiver s HDMI 1.3a repeaterem, není důvod uvažovat o upgradu dříve, než budete řešit přechod na 3D televizor či projektor – a i s tím je lepší nějakou dobu počkat, neboť v současné době není k dispozici dost vhodného obsahu (s výjimkou her na PC, ale zde je zase komplikovaná otázka podpory HDMI 1.4 na grafických kartách – jako první by ji měly nabídnout v průběhu léta nové modely karet Nvidia). Speciálním případem jsou pochopitelně 3D televizory Samsung, které dokáží (často poměrně úspěšně) vykouzlit pseudo-3D obraz z 2D signálu – tato problematika je podrobně popsána v jiném článku v tomto čísle – v takovém případě vám paradoxně postačí televizor připojit ke stávajícímu receiveru či domácímu kinu s HDMI 1.3.
Zvláštní situace může nastat v případě receiverů či domácích kin, které jsou vybaveny pouze HDMI 1.3 přepínačem a nikoliv repeaterem. Vzhledem k tomu, že šířka pásma je u 1.4 stejná a tyto levnější přístroje s HDMI signálem nijak nenákládají (zvuk je do nich třeba vést odděleně pomocí optického či koaxiálního kabelu, respektive vícekanálového analogu), mělo by u nich být teoreticky možné signál HMDI 1.4 (například s 3D obrazem) používat. S jistotou to ale prohlásíme raději až po praktické zkoušce.
Plíživá revoluce
Nové HDMI rozhodně neznamená, že byste museli své staré AV vybavení šmahem prodávat. U nových nákupů se ale rozhodně vyplatí přemýšlet a budoucnost – přístroje s HDMI 1.4a – jsou v podstatě stejně drahé jako předchozí generace. Proč si tedy uzavírat budoucí cestu ke 3D či super HD obrazu?

Otázky a odpovědi

Co je HDMI repeater a přepínač?
Moderní receivery či luxusnější sestavy domácího kina bývají dnes vybaveny HDMI vstupy, k nimž lze připojit Blu-ray přehrávače, PC, herní konzole a nově například videokamery. Existují ale dva způsoby, jak lze se signálem z těchto vstupů nakládat. Zařízení s přepínačem (switch) pouze přepíná mezi jednotlivými vstupy a signál nedokáže žádným způsobem zpracovat či upravit. Má-li váš přístroj repeater (opakovač), pak to obvykle znamená, že dokáže z HDMI signálu oddělit zvukovou složku a do televizoru posléze poslat buď obraz i zvuk, nebo jen obraz samotný. Zařízení s repeaterem také často dokáží převádět analogový videosignál na HDMI výstup, případně provést jeho převzorkování do vyššího rozlišení.
Musím mít HDMI receiver či domácí kino?
Dnešní LCD a plazmové televizory jsou obvykle vybaveny několika (třemi, čtyřmi) HDMI vstupy. Přístroje s HDMI rozhraním je tak možné připojit přímo k televizoru a do receiveru či domácího kina z nich přivést pouze zvukový signál (Blu-ray přehrávače, kabelové a satelitní tunery, konzole i PC mívají obvykle i analogový či digitální zvukový výstup). Znamená to ale složitější přepínání vstupů (odděleně v domácím kině a na televizoru) či nemožnost využít výhod vyšší kvality zvuku u HD zvukových stop na discích Blu-ray – těmi je ale v současné době vybaveno jen málo filmů.