krále akčních her, který kdysi definoval celý tento žánr. A teď se vrací s
plnou parádou. Ano, Doom je zpět a je hezčí než kdy dřív.
Trojka v názvu této hry je trochu matoucí. Nejedná se o plnohodnotné
pokračování, nýbrž o jakýsi remake staré klasiky. Představte si, že první Doom
nikdy nebyl. Jak by jej asi zaměstnanci id Software zpracovali dnes? Přesně
tak, jak vypadá Doom 3. Herní trh pochopitelně od té doby prošel výrazným
vývojem, takže oba tituly vypadají naprosto odlišně. I dnes však budete
motorovou pilou řezat na kusy pekelné démony a snažit se uniknout z vědecké
základny UAC na Marsu, kterou zaplavily stvůry zla. Ano, dojde i na teleporty,
brokovnici a béefgéčko, neboli Big Fucking Gun (pro neznalé a nováčky na poli
3D akcí - opravdu se jedná o oficiální název).
Asi největším překvapením pro vás bude fakt, že Doom má nějaký příběh. Sice se
nemůže měřit s legendárním Half-Lifem (jehož svým úvodem silně připomíná), ale
při hře budete číst zprávy z různých PDA, a budete postupně zjišťovat, kdo je
za nastalou apokalypsu zodpovědný a co všechno jí předcházelo.
Doom 3 samozřejmě vypadá o poznání lépe než před deseti lety. Rozdíl je zhruba
takový, jako mezi otlučeným pazourkem a rychlopalným raketometem (jenž ve hře
samozřejmě také nechybí). Grafika je jedním slovem dokonalá, žádný současný
engine se nevyrovná tomu, který se svým týmem naprogramoval mistr svého oboru,
John Carmack. Největší síla programového jádra spočívá v práci se světlem - až
vám nad hlavou bude poblikávat kývající se zářivka a na podlaze se budou
pohybovat stíny lopatek větráku, tak pochopíte, o čem mluvíme. Designéři si
navíc dali práci se spoustou detailů, takže celá základna vypadá jako živá -
zvlášť v úvodní části, když je plná vašich pilně pracujících kolegů. Po vpádu
pekelníků tam je naopak nepěkně mrtvo.
A ještě jednou věcí se třetí Doom liší od toho prvního. Zatímco před deseti
lety jste za zvuku tvrdých rockových melodií likvidovali desítky, někdy i
stovky nepřátel, tentokrát se budete především bát. Všude je tma a ticho
prořezává jen pekelný smích a vzdálený křik masakrovaných obětí. Nepřátel je
méně, ale o to více vás dokáží vystrašit, zvlášť když z ničeho nic seskočí ze
stropu na zem přímo za vámi.
Postupem času bohužel zjistíte, že hra má několik nepříjemných záporů. Je totiž
striktně lineární a veškeré dění je detailně naskriptováno. Navíc se po čase
dostaví stereotyp, ale to je vcelku pochopitelné - se svými 25 hodinami je Doom
3 neobvykle dlouhý. Na rozdíl od předchozích dílů se tentokrát nemůžeme
spolehnout na to, že případné nedostatky vyváží dokonalý multiplayer. Ten je
zde jen jako malý doplněk, který vás svou obsáhlostí příliš nepřekvapí - nabízí
pouhé čtyři módy na pěti mapách. A co je nejhorší, mohou se jej zúčastnit pouze
čtyři hráči. Přesto nejde o tomto titulu mluvit jinak než veskrze kladně. Se
svou propracovanou atmosférou a vynikajícím enginem (s nímž se v příštích
letech jistě setkáme v desítkách dalších her) patří mezi to nejlepší, co se
letos na herním poli urodilo.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU