Heroes of Might and Magic V

Třetí dimenze je neuvěřitelně vlezlá věc. Neodradí už ji dokonce ani tahová strategie takového formátu jako staří dobří Heroes.

Kdo by neznal barvami hýřící mapy přeplácané různými stavbami, surovinami, magickými fontánami a všelijakou verbeží, po kterých se lehce trhavý pohybem proháněli hrdinové na koních. Kromě toho, že se snažili pochytat všechny zelené šipečky, které jste jim vždy škodolibě znovu a znovu lajnovali, zabírali tihle panáci doly a pily, učili se kouzla, shromažďovali mamon a mlátili nepřítele. V pohodlí s láskou rozvíjených tvrzí si cvičili pomocníky, aby ona tvůrčí dezintegrace nebohých potvor náhodou nevyústila v předčasné přesídlení do komfortu rodinné hrobky.

Staré principy se v podstatě zachovají i v pátém dílu série i přesto, že se jí po zániku 3DO a New World Computing ujalo úplně nové studilo – Nival Interactive, které má kromě jiného na triku skvělou fantasy tahovku Etherlords.

Opět tak budete ve svých hradech budovat různá cvičiště, stáje, tržiště a magické věže, najímat tu vojska, šmelit suroviny nebo objevovat kouzla a speciální dovednosti. A tentokrát si budovací orgie užijete plně ve 3D, statické obrazovky z předchozích dílů už definitivně podlehly svému úctyhodnému stáří. Interiér byl dokonce novému grafickému pojetí nakolik těsný, že se změny projeví i na vzhledu hradu na hlavní mapě. Trojrozměrný engine, který si svou premiéru odbyl přede dvěma lety v Silent Stormu, taktické hře ze druhé světové války, ostatně nezůstane jen u přebírání vlády nad ukazateli měst, ale grafickými prvky přímo na mapě nahradí tabulky a přehledy. Systém se tak zjednoduší a zpřístupní nováčkům i přesto, že si uchová dostatečnou hloubku možností i pro protřelé harcovníky.

Najímání jednotek ovšem své staromilství nezapře – nepokrytě přehlíží koncept čtvrtého dílu, kdy jste si vždy museli vybrat ze dvou nabízených cvičišť, a vrací se k vylepšování vojáků známému (nejen) z trojky. Každá ze šesti hratelných frakcí má k dispozici sedm typů základních jednotek a všechny ještě disponují svými pokročilejšími bratříčky. Jakmile vybudujete například střelnici pro lučištníky, můžete se pustit do jejího rozšíření a později najímat kušiníky. Démoni mají své silnější protějšky v arcidémonech, temní draci v černých bratrech a takový kostlivec může ve vylepšené verzi dokonce střílet z luku.

Okolní prostředí na první pohled působí méně barevně a pohádkově. Autoři se snaží přijít s vyzrálejším příběhem, kdy vztahy dobrem a vztahem nabudou komplexnější podoby, a více se tak přiblíží reálnému světu. Od roztomilé fantasy naivity se chtějí posunout do ponuřejšího „dospělejšího“ prostředí, zatíženého vlastní mytologií, filozofií i novými zákony.

To však neznamená, že byste tu zcela v duchu Heroes of Might and Magic nenaráželi na každém kroku tu na mlýn, v němž jste tento týden ještě nevybírali výpalné, tu na bezprizorně se povalující hromadu drahokamů nebo truhlu s pokladem.

Kromě týdenních produkčních cyklů zůstalo ve hře zachováno i ono dilema „peníze, nebo zkušenosti“, kdy u každého nalezeného hrnce se zlaťáky budete pracně vzpomínat, jak se to vlastně má s tím vaším altruismem. Ponechat si penízky, nebo je raději za pár zkušeností rozdělit mezi poddané? Trochu se ovšem změní nástup počátku střetů s nepřátelskými hrdiny. Než dostanete příležitost ke kontaktu s nějakým nafoukaným protivou, budete se muset nějakou dobu potulovat, sbírat artefakty, suroviny, jednotky i zkušenosti, a teprve pak se pustit do pořádné bitvy.

Kromě klasických oblastí na povrchu země se pochopitelně i tentokrát podíváte do podzemí. A nabídne vám rozhodně víc než jen pár artefaktů, zatuchlých doupat nevrlých temnofilů nebo chodeb pod neprůchodným terénem. V Nivalu do něj totiž kompletně nastěhovali jednu celou frakci, odpadlíky od Sylvanu – temné elfy doprovázené stvořeními libujícími si v černé magii, tajných intrikách, zradách a okultismu.

Šipky lovící koník to ale s prozkoumáváním všech tajů téhle hry nebude mít jednoduché. Hrdina na jeho hřbetě se totiž vrátí k pevným pravidlům starších dílů, a přijde tak o možnost stát se všemocným nepřekonatelným bossem, který mohl beztrestně kosit nebohé osazenstvo čtvrtého dílu, aniž by se příliš obtěžoval s najímáním běžných jednotek.

Především – bez dozoru obyčejných vojáků nebudete moci vystrčit paty z hradu. V jedné družině smí být pouze jeden hrdina a jedna až sedm skupin jednotek. Aby se nastolila nějaká spravedlnost, tak se ale na oplátku obyčejným vojákům zakazuje potulka bez dozoru udatných reků. Brázdění nového světa vám nijak neulehčí ani skutečnost, že se i nadále budete potýkat s „fog of war“. Na druhou stranu za sebou jednotlivé družiny zanechávají stopy, podle jejíchž barvy lze odhadnout, který ničema z jaké frakce před vámi dupal v zelí a raboval „vaše“ mlýny.

Autoři notně osekali pravomoci hrdiny na bitevním poli. Víceméně jej do vřavy vůbec nepustí a ponechají mu pouze úlohu okounějícího komandéra, který svým svěřencům občas vypomůže nějakým tím kouzlem. Oproti třetímu dílu, kde tato diskriminace platila zcela bez výjimky, se do fyzického kontaktu můžete za určitých okolnosti jednorázově zapojit. Ale pouze v případě, že předtím získáte potřebné speciální schopnosti, kterých je ve hře k dispozici dvě stě. Učit se je lze při přechodu na novou úroveň, a jak už je v této sérii zvykem, možnosti využití dané schopnosti budou určeny tím, do jaké míry si je osvojíte (základní, pokročilá a expertní znalost). V Nivalu se sice chvástají novým systémem magie o čtyřiceti kouzlech, ale jedním dechem se hned zmiňují o starých známých požehnáních, zrychleních, řetězových blescích, magických střelách či prokletích a oslepeních. Tak si vyberte.

Nikoho asi nepřekvapí, že od běžných jednotek se neohrožení avataři liší i tím, že se s oblibou obtěžkávají magickým harampádím. Bez mocných zbraní, silného oplechování, amuletů a bůhvíčeho by si je ještě asi kdejaký unavený drak mohl splést s obyčejným rolníkem a bez patřičného respektu je pozvat na prohlídku svého trávicího traktu.

Bitevní pole se od izometrického zobrazení ve čtyřce vrátilo k systému „zleva doprava“, kde se na poskytnutém prostoru povaluje tu uschlý kmen, tu hromada kamení a úmyslně vám brání v přímé cestě za poškádlením protivníka.

Autoři trochu alibisticky zachovali přibližnou velikost 16×14 polí z předchozích dílů; pokud se však setkají armády o malém počtu jednotek, dostane se vám v rámci urychlení boje jakési kapesní, zhruba poloviční verze. A pokud si budete chtít užít ještě rychlejšího bušení do protivníka, přepnete si do dynamického režimu. V něm dostanete nějaký čas na rozmyšlenou, ale jakmile s tahem příliš otálíte, soupeři se přičítají akční body. Jakmile dosáhne požadovaného počtu, vyrazí na vás s plnou vervou a nebude si dělat nic z toho, že tentokrát jste měli útočit vy. Ale žádný strach, pokud raději předem všechno zvážíte ze všech možných úhlů, nikdo vás do dynamického režimu tlačit nebude.

Ale i tak bitevní pole rozhodně není místemn vhodným pro nějaká ořezávátka, právě tady se ukáže, co jste si to vlastně naverbovali do armády. Jednotky disponují silnými i slabými stránkami a na každou z nich platí trochu jiná taktika. Takový grifon sice díky svým křídlům v jednom tahu dolétne, kam potřebuje, a jeho neskromný zoban dokáže nadělat poměrně slušnou paseku, nicméně při kontaktu s posvátným kladivem moc odolnosti neprokáže. Arcilich sice v kontaktním boji o soupeře nejspíš jen zlomí svou drahou kouzelnou hůl, ale temná magie dokáže i z nepříjemného jednorožce udělat neškodného zchváceného poníka.

Šest kampaní v singleplayeru o celkem třiceti mapách doplní desítka samostatných scénářů. K dispozici budou i náhodně generované mapy a početnou komunitu fanoušků jistě uklidní potvrzení přítomnosti snadno použitelných editačních nástrojů.

Multiplayer pak nabídne několik režimů včetně u nás tolik oblíbeného „hot seat“ nebo nového „ghost módu“, ve kterém se uplatní už v bojích zmíněné tahy i mimo pořadí.