kterým měla společnost Sony velké plány, které ale nedokázala stoprocentně
realizovat. Celá léta odmítala jej pustit na volný trh a držela ho jen ve svém
područí, nakonec se přece jen objevily minidiskové přístroje v nabídce jiných
výrobců, ale to už bylo pozdě.
MD - formát, který chtěl dobýt svět
Společnost se kolem roku 2002 pokusila milovaný formát, do něhož zpočátku
vkládala obrovské naděje, znovu dostat na trh představením tzv. MD NET
walkmanů, které umožňovaly kopírování hudby z počítače na minidisk. Kopírování
probíhalo přes USB 1.1, což znamenalo pomalý přesun dat, ale při 177MB kapacitě
média to byla ještě rychlost snesitelná. MD NET byl velkým oživením a zřejmě
zachránil minidisk jako takový před úplným zatracením. Přesto se ale nedá říci,
že by se jednalo o boom, který by zachvátil svět, jako se to například stalo v
oblasti MP3 přehrávačů. Sony se ovšem nevzdává a nyní uvádí i na náš trh zcela
nový formát minidisku zvaný Hi-MD, který umožňuje mnohem více, než ten původní.
Hi-MD - a data tečou...
Hi-MD média vypadají prakticky stejně jako klasické MD, ale nabízejí mnohem
větší kapacitu 1 GB. Fyzická velikost disku je ale stejná a Hi-MD se na první
pohled liší pouze v designu ochranné krabičky, v níž se skrývá samotný disk. Ve
stolních nebo starších přenosných přístrojích s Hi-MD nepochodíte, protože jsou
pro tyto výrobky nečitelné, a tak jsou zatím určeny pouze pro nové Hi-MD
walkmany. Je ale zcela jasné, že Sony využije Hi-MD i v jiných oblastech a je
jen otázkou času, kdy budeme mít k dispozici Hi-MD mikrosystém, notebooky VAIO
s Hi-MD mechanikami či komponenty pro domácí audiosystém se specifikací Hi-MD.
Nejprve je však potřeba formát otestovat trhem a k tomu určitě nejlépe poslouží
přenosné přístroje.
Leckomu vrtá hlavou, jak docílilo Sony toho, aby disk o stejné fyzické
velikosti umožňoval záznam více něž pětinásobného objemu dat. Princip spočívá
ve změně čtení zaznamenaných dat. Jakýkoliv přístroj pro klasické MD čte záznam
z disku bit po bitu, ale u Hi-MD nejsou bity přesně ohraničeny, což znamená
větší kapacitu. Pokud tedy zformátujete 80minutový minidisk do Hi-MD (177 MB),
získáte kapacitu cca 305 MB. V případě 1GB disku je záznam stop ještě hustší a
bity ještě menší. Díky tomu pak získáváme onu zvýšenou kapacitu. Jednotlivé
typy MD se však neliší pouze v kapacitě, ale také v rychlosti zápisu - na starý
MD byla data zaznamenávána rychlostí až 1,25 Mb/s, po jeho zformátování do
Hi-MD se zvyšuje rychlost až na 4,37 Mb/s a nové 1GB disky zapisují až 9,83
Mb/s. Z toho vyplývá, že nejnovější MD využívá jen zlomek skutečné rychlosti
rozhraní USB 2.0, kterým se pyšní každý MD walkman.
Krok kupředu
Než se začneme věnovat hudbě a dalším informacím okolo jejího kopírování a
převodu do formátu ATRAC, je třeba zmínit nejdůležitější věc, kterou Hi-MD
přináší. Je jí možnost využívat tento formát nejen jako hudební nosič, ale také
jako datový disk. Pokud připojíte svůj Hi-MD walkman k počítači a nachází se v
něm Hi-MD disk nebo zformátovaný původní minidisk, přihlásí se do systému jako
výměnný disk.
Formáty, formáty
Ač je ATRAC, respektive jeho nejnovější modifikace ATRAC3plus v podstatě
nejlepším kompres-ním formátem současnosti, protože nabízí nejlepší poměr
velikost/kvalita, není jeho použití v Hi-MD nejšťastnějším řešením, tedy
alespoň za podmínek, které nám Sony vnucuje. ATRAC je totiž jediným hudebním
formátem, který na MD přehrajete. Nikdo vám nebrání na Hi-MD nahrát MP3 či WMA,
ale pokud si myslíte, že je přehrajete, mýlíte se. I když Sony konečně umožnilo
vyžít minidisk pro ukládání dat, opět svůj technicky skvělý formát ubíjí
zpátečnickým myšlením. Proč nefunguje Hi-MD walkman jako přehrávač MP3 a ATRACu
současně? Proč jsme nuceni hudbu složitě překódovávat do ATRACu v dodávaném
softwaru? To jsou otázky, na které se nedostává uspokojivých odpovědí, protože
argumentace autorskými právy je dnes už opravdu směšná. Ještě určitě ze strany
Sony uslyšíme, že ATRAC je daleko kvalitnější než MP3, ale k čemu to je, když
velká část uživatelů bude používat jako zdroj hudby právě MP3, a tak
překódováním do ATRACu vůbec nic nezíská (kromě menší velikosti při zachování
stejné kvality).
ATRAC3plus - desítky hodin hudby
I když ATRACu značně spíláme, nepopíráme, že to je kvalitní formát a že v něm
lze na 1GB minidisk uložit až 45 hodin hudby, a to při největší kompresi, která
představuje datový tok 48 kb/s. I při tak nízkém bitratu je ale hudba relativně
kvalitní, chybí jí sice trochu důraz - basy a výšky jsou méně výrazné, ale při
cestách městskou hromadnou dopravou vám to určitě vadit nebude. Nemá příliš
cenu rozebírat další datové toky, vše naleznete v následující tabulce.
První dva přístroje v redakci - Sony MZ-NH700 a MZ-NH900
Abychom naše poznatky o Hi-MD ucelili, rozhodli jsme se otestovat dva
přístroje, které jsou už nyní na českém trhu v prodeji. Do redakce dorazily dva
Hi-MD walkmany, jeden nižší třídy a druhý vyšší, přičemž první nese označení
MZ-NH700 a druhý MZ-NH900. Oba dva nabízejí po technické stránce stejné funkce
a liší se pouze v provedení a příslušenství - zde jsou ovšem rozdíly poměrně
zásadní.
Levnější výrobek má šasi z plastu, malý třířádkový displej, dálkový ovladač bez
displeje a používá k napájení tužkovou baterii. Dražší model má tělo v
kombinaci plastu a hliníku, nabízí také displej se třemi řádky (ale větší),
dálkové ovládání s displejem, plochou nabíjecí baterii, kolébku na nabíjení a
externí pouzdro pro tužkovou baterii.
Ovládání je u obou přístrojů téměř shodné: jeho základ tvoří otočné kolečko,
jímž se pohybujeme ve skladbách a adresářích - zde jsme narazili na první
výraznější problém. Uživatel nemá možnost zavřít adresář s právě přehrávaným
albem, ale je nucen skrolovat všemi jeho skladbami, než se dostane k dalšímu
adresáři. Druhým neduhem, kterého se Sony odmítá zbavit, je nepodsvícený
displej na přístroji. U modelu NH900, který disponuje dálkovým ovladačem s
osvětleným displejem (i když pouze jednořádkovým), se to dá ještě snést, ale u
NH700 už rozhodně ne, protože jediným displejem je ten na přístroji. Při
nočních cestách jste tak neustále odkázáni na externí zdroj světla. Baterie v
obou přístrojích vydrží reálně kolem deseti hodin, při použití externího
bateriového pouzdra v případě NH900 se doba hraní zvýší zhruba na dvojnásobek.
Oba dva přístroje využívají k nahrávání hudby dva programy. První, zvaný MD
Simple Burner, slouží k rychlému naformátování minidisku a zkopírování audio
CD. Druhý program je už poměrně známý, jedná se o upravený SonicStage, který
Sony dodává ke všem svým přenosným audio přehrávačům, jež pracují s počítačem.
Jedná se o kompletní jukebox pro organizaci hudby, který nabízí vizuálně velice
krásné rozhraní a snadný převod hudby do ATRACu. Samozřejmě slouží i pro
kopírování skladeb na MD. Musíme říci, že Sony na softwaru zapracovalo, přesto
se opět jedná o objemný program, který po svém spuštění zabere celých 40 MB
paměti. Daleko horší ovšem je, že se vám nemusí podařit některé skladby, ať už
stažené nebo naripované z originálního CD, na MD zkopírovat. U stažených i
ripnutých MP3 nám program hlásil, že nemůže najít ve skladbě informace o
autorských právech a odmítl hudbu zkopírovat. Ještě zajímavější je, že některé
empétrojky stažené přes p2p sítě zkopíroval bez problémů. Nemusíme snad
připomínat, že žádný jiný program pro Hi-MD neexistuje. S touto politikou
nemůže Sony na dnešním trhu uspět. Je samozřejmě možné mp3, wma, ogg či jiný
formát vypálit na CD-RW jako audio CD a poté nechat nahrát hudbu přímo z něho,
ale kdo by to dělal, když nám dnešní trh nabízí za podobné, ne-li nižší ceny
MP3 přehrávače s velkou kapacitou, lepším ovládáním a hlavně neomezeným
kopírováním přímo pomocí Průzkumníku Windows.
Těsně před dopsáním článku jsme přišli ještě na jeden skutečně zásadní problém,
ke kterému nás přivedl jeden ze čtenářů PC WORLDu, jenž si pořídil MZ-NH700 k
nahrávání skladeb své kapely. Sony se pyšní, že jeho přístroj umí nahrávat zvuk
v bezztrátové kvalitě v PCM. Jaké zděšení se ale dostaví, když člověk zjistí,
že s pořízeným záznamem prakticky nelze pracovat. Zvuk v PCM se na MD ukládá ve
speciálním formátu Sony a do obyčejného WAVu se nám ho nepodařilo žádným
způsobem převést. Nejde ho ovšem ani vypálit na CD ve formátu CD-DA, Nero
záznam odmítne a na první pohled nadějně vypadající vypalování přímo ve WMP 9
nakonec také selhalo.
Kvalita zvuku a příslušenství
Pokud použijete audio CD jako zdroj pro vytvoření ATRACu a nezvolíte nejnižší
kvalitu, nemůže se s takto nahranou hudbou žádná běžná MP3 rovnat. Odvážíme se
dokonce tvrdit, že ji prakticky nelze rozeznat od originálu, alespoň na běžných
polštářkových sluchátkách určitě ne a v hluku města už vůbec ne. V této oblasti
tedy Hi-MD určitě boduje. Příslušenství k oběma modelům je také příjemným
překvapením, kromě již v úvodu zmiňovaných součástí v něm nalezneme ještě
pytlík (pevné pouzdro by se určitě hodilo víc), nepříliš kvalitní pecky,
optický kabel pro přímé nahrávání (např. z discmanu nebo věže), USB kabel,
síťový zdroj, CD se softwarem a jeden Hi-MD o kapacitě 1 GB.
Resumé
První nadšení z Hi-MD nás tak trochu opustilo. I když je to formát skvělý a lze
ho použít i pro kopírování jakýchkoliv dat na minidisky, práce s hudbou i
vlastním zvukovým záznamem je omezena takovým způsobem, jako snad u žádného
přístroje na trhu, který pracuje s kompresními formáty. Hi-MD je proto stejně
jako dříve MD formátem s velikým potenciálem, který ovšem jeho tvůrce odmítá
využít. I když jsme se dočkali určitého viditelného pokroku, ideál v podobě
"Hi-MD MP3 walkmanu" je zřejmě ve hvězdách.
MZ-NH700 a MZ-NH900
Cena vč. DPH: 8 990 Kč (MZ-NH700), 11 490 Kč (MZ-NH900)
K recenzi poskytla firma: ElviaPro, http://www.elviapro.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU