Spekulanti si v tomto případě zaregistrovali vždy obrovské množství domén a testovali jejich návštěvnost. Poplatek za registraci poté neuhradili a nechali domény propadnout – tedy až na ty, které se jim z hlediska návštěvnosti zdály nejnadějnější.
Možnost nechat registraci propadnout původně sloužila k tomu, aby lidé nemuseli platit za domény, když se při registraci nějak překlepli. Výsledkem byl ale stav, kdy obrovské množství domén bylo neustále v „pokusné registraci“ (Add Grace Period) a nebyly k dispozici těm, kdo by je chtěli opravdu používat. Internet byl plný stránek, které byly pouze polepeny reklamami a odkazy na jiné stránky (teprve pokud systém ve zkušební lhůtě vygeneroval více, než byl poplatek za registraci, byla doména opravdu koupena); v horším případě se zde rovnou nacházel malware.
ICANN se proto rozhodla nechat platit za registrované domény tak jako tak – i v pokusné době. Google zase na domény v tomto režimu nedovoloval vkládat kód svých reklamních systémů.
ICANN ovšem domény přímo neregistruje, to činí až jednotliví registrátoři. Bez ohledu na to, jak se tito dohodnou se zákazníky, ale mělo být za jednu „ochutnanou“ doménu zaplaceno alespoň 20 centů. Částka je to směšná, měla ale sloužit proti masivním plošným registracím desetitisíců adres. Posléze byla tato částka zvýšena na 6,75 dolarů – s tím, že registrátoři nemuseli ICANN tento poplatek vždy hradit, což mělo ošetřit právě problém překlepů.
Výsledek? Ochutnávání domén, tj. množství domén neuhrazené po zkušební periodě, meziročně radikálně pokleslo.
Viz také: Jak na ochutnávače domén
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU