Klíčovým faktorem výsledku zásahu je vždy čas, který uplyne mezi momentem nahlášení mimořádné události a reálným příjezdem pohotovostních složek. Například ze studie Skotské záchranné služby a Glasgow University vyplynulo, že zkrácení doby odpovědi zdravotní záchranné služby z patnácti na pět minut zdvojnásobilo míru přežití pacientů se srdečním infarktem.
Organizace, jejichž úlohou je zachraňovat životy lidí by mimo jiné měly být schopné koordinovat všechny ostatní složky zapojené do zásahů v případě ohrožení.
„Tuto schopnost podporuje celá škála systémů. Každý z nich je možný implementovat samostatně, ICT technologie však umožňují sdílení informací a zdrojů, což přispěje ke zvýšení jejich efektivity,“ říká Jiří Rynt ze společnosti Ericsson.
Proces vývoje efektivních řešení na bázi ICT začíná u jejich struktury a vychází z úlohy, kterou má organizace plnit. Každý zásah pohotovostních složek sestává z hierarchicky uspořádaných kroků zahrnujících vybavení, systémy nebo lidské zdroje.
Jednotlivé organizace musí individuálně vyhodnotit, jakým způsobem mohou ICT technologie změnit každou úroveň této hierarchie. Patří sem faktory jako jednoduchost a dostupnost zavádění, které by měly vést organizace k využívání řešení založených na otevřených standardech.