Homeworking
aneb práce na dálku z druhé strany
Občas se jistě i vy setkáváte se zprávou či článkem, oslavujícím výhody
moderního životního stylu zvaného "homeworking", či naopak varujícím před
negativními sociálními dopady informační společnosti. Valná většina jejich
autorů se na objekt svého zájmu dívá z pohledu podniku či celospolečenských
hledisek. Sám doma pracující člověk, jehož osobnost je nejdůležitější postavou
tohoto příběhu, však zpravidla zůstává na okraji zájmu. Zkusme se proto podívat
na "homeworking" (či telecommuting nebo teleworking) tak trochu i z druhé
strany, tedy z pohledu člověka, jemuž takový způsob života imponuje a chtěl by
jej zkusit realizovat v tuzemských poměrech.
Úvod, čili co to je?
Anglické slovo "homeworking", které doposud sloužilo jako název pro práci na
domácích úkolech či činnost kutila, dostalo v posledních letech díky rozvoji
informačních a komunikačních technologií nový význam. Stalo se synonymem pro
výkon doposud typicky kancelářských profesí doma, bez nutnosti denně dojíždět
do úřadu či sídla firmy. Tento způsob obživy, či spíše nový životní styl, má
nesporné výhody jak pro zaměstnavatele či zadavatele práce (ušetří nemalé
náklady na provoz kanceláře, pracovníci podávají díky menšímu stresu vyšší
výkon), tak pro pracovníka (ušetří čas a stres při cestách do práce, může lépe
přizpůsobit režim práce svým individuálním potřebám).
Díky těmto výhodám dnes mohou (zejména v USA, západní Evropě a východní Asii)
pracovat doma nejen tradiční tvůrčí profese, jako jsou grafici, architekti,
návrháři, spisovatelé, ale také mnohé kancelářské profese jako účetní,
ekonomové a obchodníci. Dále se nabízí množství příležitostí v oblasti
poradenství, konstrukční a návrhářské práce, ale i v informačních službách a
typických redakčních prací jako jsou překladatelství a korektury. Díky celkově
rostoucímu významu práce s informacemi také výrazně roste počet pracovních míst
i nových profesí v samotných informačních technologiích, z nichž se opět
většina dá dělat na dálku. Ať už je to tradiční programování a zpracování dat,
či mnoho nových možností, které přináší Internet vytváření webstránek,
internetový obchod a reklama atd.
Pokud patříte do některé ze jmenovaných profesních skupin (nebo má vaše profese
podobný pracovní režim) a některé z možných výhod homeworkingu (třeba možnost
vystěhovat se mimo město) vám učarovaly, budete určitě muset vyřešit
následující otázky:
Je to pro mne?
Tuto základní otázku by si po odeznění prvotního nadšení měl položit (a také co
nejzodpovědněji na ni odpovědět) každý, kdo o práci na dálku uvažuje.
Už jen samotná relativní časová volnost se totiž může stát nelehkým testem vaší
osobnosti. Pravidelná docházka do zaměstnání dává vašemu každodennímu životu
pevný režim, jehož důležitost nelze podceňovat. Samotné jeho udržení či dokonce
zlepšení bude od vás vyžadovat nemalou míru sebekázně a zodpovědnosti.
Druhou stranou téže mince je, do jaké míry vyhovuje samostatná práce vaší
povaze. Pokud jste spíše společenský typ, můžete se cítit osamělí. Naopak tomu,
kdo spíše vyhledává soukromí, může práce doma velmi vyhovovat.
Pro inspiraci a také pokud nechcete hned vyhledat psychologa, můžete anonymně
vyplnit orientační test temperamentu na
Zaměstnání vs. volná noha
neboli úvahy o jistotách, svobodě a zodpovědnosti. Každý pracovní poměr,
respektive vztah zaměstnanec zaměstnavatel je pro člověka do značné míry
omezující. Za tuto oběť však získáváte jistoty ať už sociální (dovolená,
odstupné, pojištění) či osobní (můžete se soustředit pouze na svoji profesi,
protože o účetnictví, kontrolu pohledávek, prostředí na pracovišti a mnoho
dalších věcí se stará váš zaměstnavatel). Pokud tyto jistoty oželíte, můžete si
svobodně vybírat práci (zakázky) podle svých představ a třeba pracovat pro
několik firem najednou stáváte se sám sobě zaměstnavatelem se všemi výhodami i
nevýhodami.
O práci na dálku mají přirozeně zájem především lidé, kterým jejich práce
nabízí dobrou příležitost k seberealizaci, a také zadavatel práce ušetří více,
pokud bude najímat externisty na jednotlivé úkoly, než když jen přesune
pracovníka z kanceláře domů. Je proto pravděpodobné, že časem se budou u mnoha
profesí stírat rozdíly mezi výkonem zaměstnání doma a životem "na volné noze".
Zázemí
Homeworking, tak jak je dnes na západě všeobecně vnímán, představuje především
duševní práci, tedy práci s informacemi ať už organizačního či technického
charakteru. Její výkon vyžaduje zázemí jednak v podobě místa kde bude na práci
dost klidu (nejlépe samostatné pracovny, která je téměř nutnou podmínkou v
rodině s malými dětmi), a jednak vybavení počítačem a komunikačními prostředky.
První podmínka záleží na individuální situaci a možnostech, a těžko lze využít
nějaká obecně platná pravidla. U té druhé je mnoho věcí do určité míry
sporných. Na jednu stranu může firma díky možnostem sdílení výpočetních a
komunikačních prostředků více zaměstnanci dosáhnout jejich efektivnějšího
využití, na druhou stranu má jednotlivec kvůli řešení dílčích úkolů menší
nároky na zázemí než větší tým. Navíc vhodným využitím možností osobních
počítačů může vybudovat multifunkční pracoviště, které je schopné zajistit
veškeré funkce podstatně nákladnější sestavy jednoúčelových přístrojů (typicky
faxmodem v ceně mezi 2 a 3 tisíci korun může ve spojení s PC nahradit fax a
záznamník, a ještě navíc zastávat funkce BBS, automatické hlasové služby a
připojení do Internetu).
Samotná realizace a efektivní využívání takového pracoviště však znamená i
notnou dávku iniciativy z vaší strany, jak co se týká ochoty změnit některé
návyky, tak naučit se obsluhovat zařízení přeci jen podstatně složitější než
televize či mikrovlnná trouba. Nejste-li zrovna technický typ, a tudíž
nepřipadá v úvahu, že by se počítače staly vaším koníčkem, je rozhodně užitečné
mít ve svém okolí nějakého takového fandu, který vám bude moct pomoci v
začátcích i případných pozdějších nesnázích. Pokud se vám to podaří, a protože
vaše pracovna nemusí být zrovna reprezentačním místem, můžete dosáhnou i
nemalých úspor v investicích jediným kritériem totiž bude funkčnost a opravdová
užitná hodnota zařízení, bez ohledu na to, co je právě největším módním
výstřelkem.
Co se týče telekomunikací, zvažte rozhodně možnost využití digitálních
technologií, a to např. zavedení rovnou ISDN místo obyčejné telefonní linky
(umožní provozovat dva hovory najednu a přes malou domácí ústřednu je
přepojovat na několik různých čísel služební do pracovny, soukromé do kuchyně,
babiččiny na vejminek). Vaším dalším hlavním komunikačním nástrojem bude
logicky Internet, nabízející po stránce komunikace mnoho muziky za (rozumně)
málo peněz.
Internet
není všelékem, ale zejména lidem se zájmen o práci na dálku z domova nabízí
obrovské rozšíření možností. Především zvýší váš "akční radius" z okruhu města/
okresu/kraje na stát/
/kontinent/svět, aniž by se ve stejném poměru zvýšily vaše náklady na
komunikaci na rozdíl od telefonu či faxu totiž můžete komunikovat za "místní
paušál" s kýmkoli na světě.
Míra využívání Internetu se však v tuzemských poměrech může stát
nepřekonatelnou bariérou. Překladatelé či jiné podobné profese, u kterých lze
dobu využívání sítě vzhledem k nákladům slušně optimalizovat (využívat
především e-mail, procházení Webu či stahování užitečných informací a softwaru
odložit na noční nízký tarif apod.), se díky jednotnému tarifu v rámci celého
UTO mohou opravdu vystěhovat téměř kamkoliv, kam lze zavést telefonní
(analogovou či ISDN) linku. Naproti tomu člověk zabývající se prací s
informacemi přímo po síti (např. redaktor elektronického časopisu), pro nějž je
ideální být připojen víceméně nepřetržitě, se může snadno stát zajatcem města.
Tentokrát už ne kvůli nutnosti docházet do kanceláře, ale být pevně připojen na
malou vzdálenost za snesitelný poplatek.
Zatímco pronájem vedení pro asynchronní pevnou linku (parametry spojení jsou
ekvivalentem běžného připojení po telefonu) stojí ve městě (rozuměj v rámci MTO
Místní Telefonní Obvod) 1 050 nebo 2 100 Kč měsíčně, pár až -náct kilometrů za
městem se cena stejného okruhu (i v případě obdobné geografické vzdálenosti)
pohybuje přibližně v rozmezí 6 až 12 tisíc korun za měsíc (takže rozdíl může
představovat i výši splátek na leasing nového automobilu střední třídy).
Laciných variant pevného připojení zatím příliš není. V místech, kde je řekněme
satelitní sídliště rodinných domků pokryto rozvodem kabelové televize,
představuje tento způsob připojení nejlepší cenově dostupnou variantu zatím
sice ne příliš běžnou, ale během letoška se v této oblasti očekává velký boom.
Další zajímavou možnost představuje technologie ISDN. Základní (BRI Basic Rate
Interface) přípojka totiž nabízí kromě dvou digitálních kanálů i možnost
využití servisního tzv. D kanálu, kde je možné pomocí technologie AO/DI
zajistit s využitím protokolu X.25 přenos dat do Internetu rychlostí X.25.
Tento kanál je připojen nepřetržitě, a i z technických důvodů jej nelze
tarifikovat. V USA si za jeho využití pro přenos dat účtují operátoři paušál
okolo 3 dolarů za měsíc. Co se týče našeho SPT, tak o zavedení podobné služby
prý uvažuje, infrastruktura to umožňuje a ostrý start se předpokládá na přelomu
let 1999 a 2000 (v příštím pokračování rubriky Internet guru jí bude věnován
celý článek). Další možností je samozřejmě sdílení spoje i nákladů s dalšími
"homeworkery", ale najděte dnes na vesnici druhého šílence, co chce být
připojen do Internetu 24 hodin denně a je ochoten /schopen za to i platit.
Vztahy
Podle názoru sociologů stojí za většinou negativních jevů v moderní společnosti
rozbití tradiční rodinné struktury během průmyslové revoluce. Dříve rodina žila
a pracovala celý den pohromadě, děti měly ve svých rodičích přirozené životní i
pracovní vzory a jak dospívaly, tak pozvolna přebíraly jejich role. Tento stav,
kdy obživa a další rodinný život tvoří jeden celek a nestojí vedle sebe téměř
odděleně, by mohl homeworking pomoci obnovit a vrátit tak rodině její
přirozenou podobu. Ale i v případě, že její členové opravdu chtějí být spolu,
bude to po dvou stech letech zároveň něco, co se musíme znovu naučit.
Z tohoto pohledu je ideální, pokud se práci doma (ne nutně stejné) mohou
věnovat oba manželé a přiměřeně pomáhat i děti. Jinak se může stát, že vaše
náhle trvalá přítomnost doma vyvolá v ostatních členech domácnosti pocit, že
máte jakousi permanentní dovolenou, a tedy v podstatě i povinnost věnovat se
jim a pracím v domácnosti. V konečném důsledku to může znamenat klid na práci
pouze v noci, což je stěží dlouhodobě udržitelný stav.
Další kategorie vztahů, která dává tušit nemalé komplikace, jsou vztahy se
zbytkem společnosti za hranicí rodiny. Když pomineme typickou a mnohdy
neopodstatněnou sousedskou závist ("do práce nechodí, a jak si žije"),
zůstávají na pořadu mnohé otázky obchodní, právní a daňové, o něž jste se
doposud nemuseli sami starat, nebo vznikly až s příchodem homeworkingu jako
takového. Pokud budete pracovat v pozici zaměstnance pro zahraniční firmu,
která nemá v tuzemsku pobočku, rázem vyvstává otázka, jaké pracovně právní
předpisy pro vás vlastně platí (legislativa většiny zemí toto zatím neřeší).
Pokud budete pracovat na jednotlivých zakázkách, stává se z vás rázem firma
podnikající v zahraničním obchodu s téměř veškerou administrativní náročností.
Reálné možnosti
Jedna věc je, jak si vymalujete svůj nový život v lůně venkova, druhá pak jaké
jsou teď a tady konkrétní možnosti realizace takového záměru. Když jsem se o
tuto problematiku začal zhruba před třemi lety zajímat, byla u nás práce na
dálku téměř neznámým pojmem, a maximálně o ní referovaly senzační zprávy tu z
USA, tu z Francie, znějící stejně exoticky jako objevení neznámého indiánského
kmene v povodí Amazonky.
Dnes, na prahu nového tisíciletí, se homeworking občas stane hlavním tématem
obsáhlejšího článku či televizní debaty o aspektech informační společnosti čili
stává se módní, nikoliv však běžnou záležitostí. Za zaměstnavatele jsou mu
spíše nakloněny zahraniční firmy, mající již vlastní zkušenosti, či některé
progresivní (zpravidla počítačové) české firmy, které se těm zahraničním v
mnohém podobají.
Stále máme (a nejen v Čechách) daleko ke stavu, že by třeba pracovní agentury
vedly homeworking jako zvláštní kategorii, ale v nabídkách realitních
kanceláří, inzerujících výstavbu satelitních sídlišť, se s uspořádáním bytu a
standardním vybavením nejmodernější komunikační infrastrukturou setkáte.
Problém ale je, že klientelu tvoří v naprosté většině případů pouze podnikatelé
či vysoce postavení zaměstnanci v manažerských funkcích, u nichž se mnohé z
atributů homeworkingu samozřejmě předpokládají.
V USA, kde je podstatně příznivější situace jak v oblasti telekomunikací, tak v
rozšíření a zvládnutí používání výpočetní techniky, tvoří pracovníci na dálku
nezanedbatelnou skupinu, čítající podle odhadů od 8 do 10 milionů lidí, s
trendem poměrně rychlého nárůstu (okolo 2 milionů ročně). To svědčí o
oboustranné výhodnosti tohoto způsobu práce, který se může v dohledné době a
rozvinutých zemích stát pro některé profese dominantní, stejně jako je dnes
volná noha pro svobodná povolání např. výtvarných umělců.
Pro širší rozšíření homeworkingu (alespoň mezi typickými profesemi) u nás
existuje sice poměrně mnoho překážek, jako je neutěšený stav na trhu
telekomunikačních služeb, celkově malá počítačová i jazyková gramotnost a i
určitá nedůvěra zaměstnavatelů v pracovní návyky našince, utužované za minulého
režimu. Pokud však o podobný režim práce stojíte, jste pro firmu přínosným
odborníkem a charakter vaší práce to umožňuje, určitě se v progresivní soukromé
firmě můžete domluvit alespoň na zkušebním režimu práce doma po zpočátku menší
(později i nadpoloviční) část týdne. A pokud již dnes působíte jako malý
podnikatel(-ka) (firma jednoho člověka) a ekonomická recese vás nutí
přehodnotit plány na růst vašeho podniku, zvažte, zda s využitím doposud
získaných zkušeností nemůžete úspěšně působit jako "homeworker" na volné noze,
který místo práce na málo pravděpodobné kariéře finančního či jiného magnáta
může úspěšně pomoci spoluvyvářet tolik potřebnou střední třídu. A nezapomeňte,
že přes Internet můžete získat kontakty a příležitosti, o které byste v reálním
světě jen stěží vůbec zavadili.
Odkazy na zdroje k tématu
Fleming LTD Telework Resources Page
Soubor odkazů na zdroje o homeworkingu, včetně adres elektronických konferencí
a stránek organizací, které se věnují této problematice.
http://www.mother.com/dfleming/dmflinks.htm
American Home-Workers Association
Sdružení amerických pracovníků na dálku, zaměřené na vzájemnou pomoc v oblasti
sociálního zabezpečení.
http://www.tir.com/~ahwa/
OutSource2000
Katalog prověřených internetových zdrojů o homeworkingu.
http://www.outsource2000.com/
Working Moms\ Internet Refuge | Telecommuting News
Zpravodajství ze světa práce doma na serveru zaměřeném na doma pracující matky.
http://www.momsrefuge.com/telecommute/
Telecommuting Jobs
Burza pracovních příležitostí, pro které zadavatelé hledají externí pracovníky.
http://www.tjobs.com/
The Teleworkers Web Site
Adresář a katalog služeb pracovníků na dálku ve Velké Británii, doplněný o
přehled interentových zdrojů z oblasti.
http://members.aol.com/telwebsite/index.htm
Telecommuting
Seznam zajímavých informací, vztahujících se k plánům, zkušenostem a
budoucnosti Telecom-mutingu.
http://www.sangabriel.com/telecommuting.htm
Telecommuting, Teleworking and Alternative Officing
od Gil Gordon Associates praktické rady pro obě strany.
http://www.gilgordon.com/
Telecommuter Central
presented by US WEST včetně rad a testů pro ty, kdo teprve zvažují test
osobnosti.
http://www.tcentral.com
OnNet
Dát o sobě vědět...
Možnosti a úskalí internetové propagace
Internet je v módě, kdo nemá prezentaci na Internetu, je pozadu a za pár let
jako by ani nebyl." Přesvědčeny tímto heslem se dnes mnohé firmy za každou cenu
vrhají do realizace své internetové existence. Mnohdy bez konkrétního záměru a
zpracované odpovídající analýzy prostě jen tak, odškrtnout kolonku "Jsme na
Internetu."
Kromě neprofesionálně či v příliš "papírovém" duchu zpracovaných stránek se lze
dopustit ještě další, stejně závažné chyby vůbec nebo nedostatečně stránky
propagovat. Internet je totiž obrovskou záplavou nejrůznějších informačních
zdrojů, kde to (téměř) nikam není blízko ani daleko, a bez důsledné propagace
může sebelepší prezentace zůstat nepovšimnuta.
Dnešní pokračování rubriky "On Net" proto věnujeme popisu možností, jak lze
propagovat své internetové stránky po Internetu samotném:
Registrace je povinná,
tedy registrace u vyhledávacích služeb, zejména u katalogů WWW stránek.
Nejznámější světové i regionální katalogy (Yahoo, Seznam) jsou totiž jedněmi z
prvních míst, kde začne potenciální návštěvník vašeho serveru hledat informace.
Je to dáno především přehledným způsobem třídění odkazů do jednotlivých oblastí
a kategorií, které je pro dnešního člověka (i přes rozvoj informačních
technologií) stále nejpřirozenějším způsobem práce s informacemi. Navíc mají
katalogy tu výhodu, že jsou sestavovány "živými" redaktory, a je u nich tedy
zaručena jakási minimální kvalita zařazovaných stránek obsah katalogu je do
určité míry jakýmsi výběrem těch nejlepších stránek ze záplavy stovek milionů
stran současného WWW.
Každý katalogový server, ať již všeobecný či regionálně nebo oborově zaměřený,
umožňuje svým návštěvníkům zařadit do databáze vlastní tipy na nové zajímavé
stránky. Vyplnění registračního formuláře vašich nových stránek by proto mělo
být jedním z prvních kroků v jejich propagaci čím dřív se zaregistrujete, tím
dřív se v příslušné sekci objeví příslušný odkaz a může začít stoupat
návštěvnost. Přitom některé katalogy (z tuzemských např. Atlas) pracují plně
automaticky odkaz se objeví na stránkách automaticky, jiné berou registraci
jako doporučení pro redaktora a stránky zařadí až po jejich prověření během
několika dnů či týdnů.
Při registraci budete zpravidla požádáni o zadání názvu/nadpisu a krátkého
popisu/ /charakteristiky zařazovaných stránek, jež se budou na serveru
zobrazovat. Na tom, jak výstižně odkaz nazvete a popíšete, může záležet nejen
celkový dojem, který přiměje případného návštěvníka k jeho odkliknutí, ale i
jak snadno jej najde při vyhledávání v databázi odkazů podle klíčových slov.
Titulek i popis by proto měly být stručné, výstižné a věcné, bez zbytečných
frází a snahy lacino se zviditelnit (např. napsat titulek začínající tečkou či
jiným znakem, který při výpisu odkazů podle abecedy zajistí vaší stránce první
místo). Naproti tomu není od věci zařadit do příslušných větví katalogu i více
odkazů, vedoucích na ucelené soubory stránek a tvořících jednotlivé součásti
rozsáhlejšího projektu.
Protože většina katalogů vyžaduje při registraci stejné (nebo velmi podobné)
údaje a na celém světě existuje velké množství (stovky až tisíce) různých
katalogových serverů a vyhledávacích služeb, vznikl prostor pro činnost tzv.
registračních služeb. Ty vám umožní (podle rozsahu a kvality) buďto zdarma,
nebo za poplatek jednorázově vyplněním jediného univerzálního formuláře zařadit
odkaz na stránky několika desítek či stovek nejznámějších nebo oborově
zaměřených katalogů. Pokud služeb tohoto typu využijete, není rozhodně od věci
důkladně si prověřit mechanismy kontroly, zda byla nabízená služba opravdu
poskytnuta. Jako platící zákazník byste měli po vyřízení zakázky dostat něco
jako přehled o provedených registracích, a případně alespoň částečný i o jejich
výsledcích (u různých serverů trvá registrace různě dlouho a rovněž různým
způsobem informují o provedeném zařazení odkazu).
Inzerce = proužky
Mnohé firmy nabízející výrobu a umístění webstránek či reklamní agentury
označují své služby jako možnost "inzerovat" či "vystavovat" na Internetu.
Vystavovat na Internetu tím, že máte WWW stránku, je asi stejně účinné, jako
když položíte pár vzorků vašeho zboží na ulici. Internet sám o sobě totiž není
výstava, kterou někdo pořádá, propaguje a láká na ni návštěvníky, ale daleko
více elektronický obraz reálného světa, v němž se stejně jako v tom skutečném
musíte o svou propagaci důsledně starat.
Typická a asi nejrozšířenější forma propagace na Internetu, podobná plošné
inzerci v tisku, je proužková reklama. Na nejnavštěvovanějších zpravodajských,
katalogových či oborových serverech je do obsahu stránek zakomponován jeden
nebo více obrázků standardních rozměrů (nejčastěji 468 x 60 zobrazovaných bodů
odtud název proužek banner), jež jsou k dispozici jako reklamní plocha
inzerenta. Oproti klasické inzerci má takový proužek dvě výhody: jednak je
interaktivní po kliknutí na něj se zájemce může dostat přímo na firemní server
s podrobnější nabídkou, a jednak technická realizace serveru dovoluje velmi
podrobně zaznamenávat sledovanost a účinnost reklamy, včetně analýzy typu "z
kterých částí světa pocházelo v konkrétní dobu nejvíce zájemců" apod. Tyto
údaje jsou navíc inzerentovi po síti bezprostředně k dispozici, takže může
podle prvních výsledků ovlivňovat další průběh kampaně doslova ze dne na den.
Na nejnavštěvovanějších serverech je však tato reklama také patřičně nákladná a
mnohdy si v tomto ohledu nezadá s náklady na kampaň v klasických tištěných
periodikách. Pokud máte hlouběji do kapsy (a to má v začátcích autor každého
komerčního projektu), můžete zvážit následující možnost:
Fifty-fifty,
tedy vyměnit proužek za proužek, respektive zobrazení cizího proužku na vašem
serveru za zobrazení vašeho proužku na serveru cizím. Dohadovat se na
konkrétních výměnách proužků na jednotlivých serverech na určitá období by bylo
jak organizačně, tak technicky nesmírně náročné, ne-li nereálné (co v případě,
že budete mít více návštěvníků než ten druhý?). Naštěstí může většinu takových
problémů vyřešit centrální server, který na tomto principu zajistí distribuci
reklamy mezi větším množstvím dalších serverů. Vy se musíte pouze
zaregistrovat, umístit na své stránky příslušný kód, zajišťující zobrazování
cizích proužků, a odeslat váš proužek k distribuci ze serveru. Výhodou je, že
tak můžete najednou zajistit výměnu reklamy se všemi ostatními klienty téhož
reklamního systému, a ten vám ještě zajistí statistickou evidenci vaší kampaně.
Služby pro výměnu proužků pracují buď celosvětově, nebo jako národní reklamní
servery (u nás funguje Mr. Linx, Billboard.cz a Wexl) a pracují buďto jako
čistě nekomerční, nebo jako výdělečné, které zobrazují vaši reklamu ne v poměru
1 : 1, ale 1 : x a prodejem takto získaného reklamního prostoru si vydělávají
na svoji existenci.
Oznámení poštou
(samozřejmě elektronickou) je další možností, jak dát o svých stránkách vědět.
Má jednu velkou výhodu poštu, respektive alespoň předmět (Subject) její
příjemci čtou, takže pokud je náplň vašich stránek zajímá, pravděpodobně vaši
zprávu nepřehlédnou, a už ze zvědavosti se na ně podívají.
Problém však je, komu a za jakých okolností takovou zprávu poslat, abyste se
nedopustili obtěžování velkého počtu adresátů, které vaše zásilka vůbec
nezajímá (tzv. "spam" viz server www.antispam.cz). Kromě nabídek různých firem
zajišťujících internetový "dirrect marketing", jejichž využitím se s největší
pravděpodobností právě spamingu dopustíte, máte zhruba tyto možnosti:
1. rozeslat váš dopis do elektronických konferencí buďto přímo určených k
ohlašování novinek cz.net.announce, případně cz.talk či do listserv konference
cz-net-announce (obsluha na listproc@bajt.cz), nebo do konferencí zaměřených na
stejná či příbuzná témata, jako je obsah vašich stránek.
2. využít placenou reklamu ve formě dopisu uživatelům zdarma poskytovaných
poštovních schránek služba však zatím není příliš populární a nemnozí
poskytovatelé, kteří ji doposud zkoušeli nabízet, toho zase nechali.
3. poslat oznámení přímo adresátům, jejichž adresu lze získat na Internetu
(např. z WWW) a lze u nich předpokládat, že vaše stránky patří do oblasti
jejich zájmu (např. za upozornění na stránky nového časopisu o programování pro
WWW se na vás těžko může zlobit osoba, uvedená na webstránkách jako webmaster).
Tiskové zprávy,
zvláště ty vhodně formulované a dobře načasované, mohou být někdy užitečnější
než draze zaplacená inzerce. Je proto vhodné mít to na zřeteli a rozeslat je s
každou novinkou, která stojí za pozornost. Navíc elektronickou poštou je to
snadná věc naprostá většina adresátů ji totiž používá, protože se jedná buďto o
čistě internetová periodika, nebo o papírové noviny a časopisy, které mají k
Internetu blízko.
Pravidla navigace,
aneb vaše stránky se mohou propagovat samy! Alespoň do určité míry. Důležitá je
např. samotná jejich adresa. Jistě jste si všimli, že např. doménové
registrační služby vás ponoukají nabídkou těch zaručeně prestižních domén
druhého řádu pod doménami nejvyšší úrovně. Důvodem oné prestižnosti však není
snobský zvyk, že kdo za něco stojí (= na to má), musí takovou doménu mít, ale
právě její výstižná a dobře zapamatovatelná adresa. Pokud např. jednou
nakoupíte toner do tiskárny v obchodě s adresou www.spotrebak.cz, velmi
pravděpodobně si na něj vzpomenete, jakmile vám zase dojde. Na adresu
www.spotrebnimaterial.cz nebo dokonce www.mujweb.cz/www/spotrbmat/ však stěží.
Věnujte proto výběru a včasné registraci doménového jména pro váš projekt
potřebnou péči, a je-li na druhé úrovni obsazeno, nezoufejte a zapřemýšlejte o
třetí. Vždyť např. internetový občasník "Svět hardware" se na své adrese
svet.hardware.cz vyjímá docela slušně.
Další ne nepodstatnou věcí jsou titulek a klíčová slova, charakterizující obsah
vašich stránek. Obojí totiž může zviditelnit vaše stránky pro uživatele
vyhledávačů (fulltextových vyhledávacích serverů). Ty totiž na rozdíl od
katalogů pracují zcela automaticky a ve výsledcích hledání zobrazují pouze
skutečný obsah stránek. Většina z nich pak přiřazuje explicitně uváděným
klíčovým slovům vyšší váhu, než stejným slovům uvedeným v těle stránky.
Výsledkem pak je, že při dotazu na stránky obsahující taková slova jsou vaše
stránky vypsány před všemi ostatními, které nemají v hlavičce tato klíčová
slova uvedena.
Šuškanda
Jak se budete moci dočíst v dalším odstavci, je stará dobrá propagace typu
"per-huba", neboli ústním podáním, poměrně účinná i ve světě Internetu.
Přestože vaše stránky těžko s návštěvníkem poklábosí, můžete tento způsob
propagace formou doporučení známým také malinko podpořit.
Např. vhodně umístěný formulář, umožňující návštěvníkovi přímo zaslat e-mailem
upozornění na vaše stránky kamarádovi (aniž by musel psát celý dopis), může
zafungovat se stejným dominovým efektem jako šuškání mezi důchodkyněmi na
zastávce MHD.
Na podobném principu také fungují malé ikonky s odkazem na vaše stránky
(standardní rozměr je 88 x 31 bodů), které jste již určitě viděli a o jejichž
umístění na osobní stránce (pochopitelně s odkazem na váš server) můžete rovněž
spokojené návštěvníky požádat.
Co je přitáhne?
Za krátkou, ale o to překotnější historii komerčního Internetu se tato
celosvětová počítačová síť vyprofilovala jako svébytné samostatné médium. Za tu
dobu zaznamenala mnoho různých pokusů, uplatnit na ní reklamní principy
osvědčené v jiných médiích (zejména televizi). Většina z nich však nedosáhla
valných výsledků Internet a chování jeho uživatelů je totiž v mnoha směrech
odlišný od všeho, co tu až doposud bylo. Jak tedy podle nejnovějších výzkumů
přilákat co nejvíce návštěvníků na vaše stránky?
Podle nedávného průzkumu agentury Forrester Research, zaměřeného na chování
uživatelů Internetu, se k první návštěvě konkrétního WWW serveru rozhodlo (bylo
možno vybrat více nejčastějších způsobů) 57 % na základě informace na
vyhledávacích službách (katalozích a fulltextových hledačích), 38 % podle
oznámení nebo doporučení, které přišlo e-mailem, 35 % podle odkazů v textu
jiných stránek, 28 % na základě ústního doporučení, 25 % podle inzerce v
papírových časopisech, 14 % podle informací z televizní reklamy, 11 % na
základě článků v periodikách, rovněž 11 % pak dle papírových katalogů, 9 %
podle inzerátů v denním tisku, 7 % podle reklamních proužků a 2 % na základě
inzerce v rozhlase nebo klasickou poštou.
Druhou stěžejní otázkou v průzkumu bylo, co uživatele přiměje k opakovaným
návštěvám? V odpovědi uvedlo téměř 75 % dotazovaných, že kvalitní obsah, 66 %
snadné použití, 58 % rychlost natažení stránek, 54 % častá aktualizace obsahu,
a pak mezi 14 % a 6 % následovaly nabídky kupónů na slevu, hry a soutěže,
možnost nákupů, možnost personalizace, využití pokročilých technologií atd.
Takže jak vidíte, je třeba mít zejména kvalitní stránky, které je rozumné
propagovat co nejrůznějšími způsoby, a rozhodně se nenechat zlákat nabídkou té
"jediné pravé internetové reklamy".
Heureka
Hledání obrázků
aneb Internet jako obrazová databáze
Určitě jste se již mnohokrát ocitli v situaci, že jste chtěli či potřebovali
obrázek na nějaké konkrétní téma, či dokonce zobrazující určitý přesně
definovaný objekt. Pak máte několik možností: zakoupit CD s kolekcí fotografií
či klipartů nebo vyškemrat obrázky od kamaráda z DTP studia (který má těch
CDček v šuplíku spousty), sednout ke skeneru a sbírce pohlednic, vyrazit s
fotoaparátem (nejlépe digitálním) do terénu, pomocí videokarty s tunnerem
odchytit pěkný záběr v TV, zamodemovat na svou oblíbenou BBS.
Stále to však není ono, protože jste ve výběru témat vždy poměrně zásadním
způsobem omezeni. Ale tak jako u sharewarových programů, může být i v oblasti
grafiky Internet nikdy nevysychající studnicí obrázků všeho druhu, a stejně
jako u všeho v Internetu stojíte před problémem, jak vyhovující a mnohdy vůbec
nějaký obrázek rychle najít. Takže jaké jsou možnosti:
Obrázky jsou soubory
Každý trochu zkušenější uživatel ví, že obrázky se skrývají ve speciálních
souborech, kde jsou zakódovány v různých formátech. Na BBS a posléze i
Internetu jsou nejpopulárnější formáty GIF a JPEG (JPG), jejichž zkratky jako
přípona jména souboru (za tečkou) jsou spolehlivým znakem, že jde o obrázek.
Pokud hledáte natolik konkrétní obrázek, že si dovolíte tipnout alespoň začátek
jména, kterým grafik či správce serveru mohli takový obrázek pojmenovat, můžete
zkusit použít prohledávače archivů FTP (v Čechách známý čmuchal Nosey Parker
Podstatně lepší variantou může být hledání obrázků umístěných na reálných WWW
stránkách. Už samotný fakt, že autor stránek konkrétní obrázek použil, je
předpokladem určitého výběru a skvělou fotografii volavky najdete spíše na
ornitologických stránkách, než v katalogu luxusních automobilů. Abyste mohli
hledat obrázky na WWW, musíte použít takový hledač, který vám dovolí hledat
přímo podle obsahu tagu
HTML.
Nejlépe je na tom po této stránce AltaVista, jež nabízí možnost hledat přímo
podle názvu souboru uvedeného v tagu
dotazu. Další z často používaných hledačů HotBot, umí podmínit výsledek pouze
přítomností jakéhokoliv obrázku na stránce a přímo v parametru ATL, který může
specifikovat obsah obrázku nejpřesněji, neumožňuje hledat žádný z webovských
hledačů.
Obrazové vyhledávače
Protože (jak je patrné i z předchozího odstavce) má vyhledávání obrázků svá
mnohá specifika, vznikly postupně jak při největších vyhledávacích službách,
tak zcela nezávisle, speciální služby pro vyhledávání obrázků. Podobně jako
klasické webovské vyhledávače je lze rozdělit do dvou kategorií hledače a
katalogy.
Z první skupiny lze doporučit především Photo Finder Altavisty
z indexů pro prohledávání Webu. Oproti přímému použití samotné AltaVisty vám
však nabídne daleko vyšší komfort. Nnemusíte se starat o přesnou formulaci
podmínek, Photo Finder ví, že má požadovaná slova hledat v názvu souboru,
parametru ALT či blízkosti tagu
obrázku). Kromě toho vám jako výsledek nezobrazí klasický seznam odkazů na
nalezené stránky, ale zmenšeniny (thumbnails) nalezených obrázků, takže hned
vidíte, jak jste byli úspěšní. Navíc, pokud nějaký obrázek přesně odpovídá
vašim představám, máte možnost nechat si automaticky vyhledat další vizuálně
podobné obrázky. Někdy však nebudete věřit vlastním očím, co všechno se může
počítači zdát (třeba tvarově) podobné.
Dalším zajímavou a poměrně novou službou je čistě obrázkový hledač Arriba Vista
nabízí i hledání podle kategorií a stažení sharewarového programu pro
manipulaci s obrazovými archivy Arriba Express, jenž má přímé napojení na její
vyhledávací funkce.
Mezi nejpoulárnější zástupce katalogů patří bezesporu databáze Lycos Image
Gallery
aktuální události, zkuste Yahoo! News Image Gallery na adrese
yahoo.com/headlines/g/ts/> jistě nebudete zklamáni.
Z reálu
Je libo snímek právě zapadajícího slunce v Singapuru? Žádný problém! On-line
kamery, které jsou fenoménem posledních dvou let, doznaly za tu dobu poměrně
velkého rozšíření (určitě budete znát populární internetové přenosy z hnízda
černé čápice Kristýny). Dnes si můžete ukázat na kterékoliv turisticky
atraktivní místo na mapě světa, a s trochou štěstí najdete alespoň jednu
kameru, připojenou právě tam. A protože člověk je tvor zvědavý a zároveň se rád
předvádí, existuje mnoho kamer, jež jsou umístěny v nejrůznějších interiérech,
od superpočítačových center až po ložnice odvážných dívek či příbytky zvířecích
domácích mazlíčků.
Kde je najít? Nejlépe v katalozích internetových zdrojů typu Yahoo/Seznam, kde
mají zpravidla vyčleněnou svoji sekci. A pokud by se vám zdála chudá, můžete
navštívit některý z katalogů zaměřených speciálně na kamery jedním z
nejznámějších a největších je katalog EarthCam na adrese
I fotka je dílo!
Právě se před vámi otevřela možnost téměř neomezeného čerpání kreslených
obrázků a fotografií odkudkoliv na zemi. Nenechte se však zmást snadností
jejich získávání. Jakýkoliv obraz či fotografie je totiž i ve své počítačové
podobě implicitně chápán jako autorské dílo a požívá stejnou zákonnou ochranu
jako originál.
Pokud proto chcete některý z obrázků použít pro další šíření např. jako součást
svých webstránek, měli byste získat souhlas autora či alespoň nějakou formu
jeho vyjádření v tom smyslu, že obrázky dal k volnému použití. V opačném
případě se vystavujete možnému postihu samotný fakt, že autor své dílo
zpřístupní v Internetu, ještě takový souhlas neznamená!
Nezapomeňte, že mezi okopírováním byť části díla a pouhým využitím jeho námětu
pro vlastní tvorbu je rozdíl. Pokud vás snadnost práce s obrazovými editory
svádí k "vykuchání" pěkných grafických prvků (např. jednotlivých postaviček) z
cizího serveru, vězte, že i zde existuje ochrana. Z iniciativy několika
sdružení vlastníků autorských práv totiž vzniklo několik projektů, zabývajících
se technickou stránkou zajištění zjistitelné autentizace počítačově
zpracovávaných obrazů. Jedná se o počítačovou podobu ochranných prvků, známých
z bankovek jako vodoznaky (watermarks). Pomocí speciálních algoritmů jsou pak v
datech rastrově ukládaných obrázků zakódovány otisky vlastníka, které leze
rozpoznat i v případě, že z originálu použijete jen určitý, lehce modifikovaný
výřez. Svá práva tak již delší dobu chrání např. park serverů Disney a mnohé
další.
HTML
Syndrom jedné tabulky
aneb postupné natahování obsahu stránek
Každý, kdo se alespoň jednou v jazyku HTML snažil naformátovat složitější návrh
stránky podle svých představ, určitě skončil u tabulek jako jediného
prostředku, umožňujícího navrhnout libovolné rozložení jednotlivých prvků na
stránce. Z hlediska návrhu je opravdu ideálním řešením koncipovat stránky jako
jedinou rozsáhlou tabulku a v ní umístit vše potřebné. Má to však i jeden
zásadní nedostatek tabulku je browser schopen zobrazit až ve chvíli, kdy má
veškeré informace o rozvržení buněk tedy až po stažení celé tabulky. V praxi to
pak zcela eliminuje důležitou vlastnost většiny prohlížečů schopnost zobrazovat
text stránky průběžně během jejího stahování, a nezdržovat tak návštěvníka při
jejím čtení. Jaké jsou možnosti řešení?
1 Více tabulek pod sebou,
neboli vodorovné nasekání jedné vysoké tabulky na více tabulek menších, je
logicky základním způsobem, jak umožnit postupné natahování stránky. Navíc díky
možnosti přesně specifikovat šířky jednotlivých buněk i okraje lze při troše
snahy dosáhnout též naprosto identického rozložení jednotlivých políček.
Z hlediska plynulosti zobrazování obsahu stránky během jejího natahování je
samozřejmě nejlepší rozdělit původní tabulku na co nejvíce kousků téměř po
jejích jednotlivých řádcích. V mnoha případech však tento přístup naráží na
případné delší svislé buňky, roztažené přes více řádků parametrem ROWSPAN.
Extrémním případem je návrh stránky s průběžným levým sloupcem, obsahujícím
zpravidla hlavní navigační prvky či přehledný obsah. Ten (v duchu Murphyho
zákonů) klasické vodorovné členění naseká tak nešťastně, že zcela rozbije jeho
svislé zarovnání. Jak se s takovým sloupem vypořádat?
2 Levý sloupec
V rámci možností dnes běžně používaných prohlížečů jsou dvě možné varianty
řešení: první, méně populární, spočívá ve využití rámců. To sice může být
mnohdy efektní, nicméně při zmenšení výšky okna prohlížeče se neubráníte rušivě
působícímu rolovacímu pruhu od levého rámce, a navíc použití dvou rámců
zdvojnásobuje zátěž návštěvníkova počítače téměř stejně, jako spuštění dvou
prohlížečů v nezávislých oknech.
Pro odpůrce rámců pak existuje řešení v podobě úzké tabulky zarovnané vlevo,
buďto v rámci tagu
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU