Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... - Nebojte se zeptat!

Máme tu další prázdninové pokračování rubriky pro uživatele Internetu. Přestože
okurková sezóna vrcholí, dnešní Internet guru rozhodně stojí za přečtení. Co je
tedy pro vás připraveno v tomto čísle? V části Jak neuvíznout, věnované
problematice připojení, se dozvíte, co všechno je třeba vzít v úvahu, pokud
"Vybíráme modem". V dalším Vemte na to síť se tentokrát budeme v článku
"Genealogie po drátě" věnovat činnosti, pro níž je využití Internetu více než
ideální pátrání po kořenech vlastního rodu. Kdo hledá, najde tentokrát článek
na téma "Informace o doménách a co s nimi" a v přehledu pojmů Když se řekne je
něco o sice frekventovaných, ale málokomu zcela jasných pojmech "ping" a
"download". V tradičních Internet FAQ pak hledejte tradiční "Odpovědi na dotazy
čtenářů" a pravidelnou dávku 10 tipů, tentokrát na téma "Lepší využití e-mailu".
Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp
, .

Jak neuvíznout - Vybíráme (fax)modem - Bez spojení není velení
Více než polovina všech tuzemských uživatelů Internetu přistupuje do sítě přes
telefonní linku a modem. I přes agresivní nabídky bezdrátových připojení a
počítaných pevných linek, které mohou oslovit především menší a střední firmy,
zůstává i nadále připojení vytáčenou linkou (dial-up) nejvýhodnější volbou pro
individuální uživatele. Dokonce se v nejbližších měsících či letech nedá
očekávat dramatický obrat stačí sečíst kontroverzní, ale přeci jen levnější
tarif Internet99, průměrnou efektivní rychlost 56k modemů (okolo 45 Kb/s) s
postupující digitalizací telefonní sítě a minimální fixní náklady.
Na rozdíl od pevného připojení má však dial-up jednu ošidnou vlastnost největší
část nákladů připadá na čas strávený na síti (poplatky za telefonní spojení).
Výsledné náklady na jednotku přenesených dat pak závisejí na kvalitě spojení, a
ta zase z velké části na kvalitě modemu. Modem kromě toho může (ale nutně
nemusí) zastávat kromě přenosu dat i další funkce. Výběr toho správného
zařízení proto není zdaleka triviální záležitostí a nákup odpovídajícího modemu
vám může ušetřit nemalé peníze jak na provozu, tak dalších investicích!

Značka: ano či ne?
Každý, kdo už něco ví o životě, si je určitě dobře vědom, že "za značku se
platí" tedy že srovnatelný výrobek vyhlášené značky je oproti běžným produktům
ve své kategorii o dost dražší a jeho užitná hodnota pro běžné využití je v
podstatě stejná. To samozřejmě platí i o modemech, a k vyhlášeným značkám a
špičkovým profesionálním modelům je dobré se postavit podle hesla: "Kvalitu
ano, ale jen tam, kde ji opravdu do důsledku využijete!".
V praxi to znamená, že pro běžné vytáčené připojení stačí jakýkoliv spolehlivý
modem podporující příslušné protokoly (viz dále). Špičkový, a často dva i
vícekrát dražší modem, je naopak vhodné nasadit zejména pro připojení
asynchronní pevnou linkou, kde jednak oceníte spolehlivost v nepřetržitém
provozu a jednak (pokud pořizujete pár jeden na každý konec linky) můžete plně
využít jejich přenosového výkonu, daného především špičkovou kompresí. Pár
kvalitních modemů také oceníte v případě, že pravidelně přenášíte větší objemy
dat, např. mezi pobočkami firmy na větší vzdálenosti, a v době silného provozu,
kde vám rozdíl v pořizovací ceně za pár měsíců ušetřit na telefonních
poplatcích.

Kartu nebo krabičku?
Provedení faxmodemu, tedy buďto interní (karta do slotu v PC), nebo externí
(krabička na stůl), v zásadě nijak neovlivňuje jeho funkci. Jeho volba závisí
spíše na subjektivním dojmu (externí modem "krásně bliká" a je možná i lépe
slyšet jeho reproduktor) a také na hloubce kapsy nakupujícího interní modem je
samozřejmě o něco levnější. S externím modemem je pochopitelně jednodušší
manipulace pro jeho připojení nemusíte rozebírat počítač a můžete jej tudíž
snadno přendat k jinému PC nebo půjčit kamarádovi. Na druhou stranu vám zabírá
sériový port, takže pokud máte sériovou myš, už vám nezůstane žádný volný
(třeba pro tablet).
Pro úplnost je třeba ještě uvést faxmodemy v provedení PC karet (PCMCIA),
určené pro notebooky. Ty jsou, ostatně jako všechno přenosné, o dost dražší a
hlavně je nepřipojíte k běžnému solnímu PC. S nástupem periferní sběrnice USB
se pak nové verze miniaturních externích USB modemů zdají být ideálním
kompromisem mezi PCMCIA a klasickým externím modemem.

ISA, PCI, USB, APT?
Pokud již víte, zda pořídíte modem v interním nebo externím provedení, zbývá
ještě vybrat typ rozhraní, přes které bude váš modem komunikovat s počítačem.
To je sice téměř vždy sériový port, ale i ten může mít různé podoby:
Interní modemy se až donedávna vyráběly pouze pro starou osmiči
šestnáctibitovou sběrnici ISA, pamatující ještě první PC od IBM. Jejich hlavní
(a v podstatě jedinou) nevýhodou je žádná, resp. díky možnostem sběrnice
nedokonalá podpora konfigurace PnP (Plug and Play), a s tím spojené problémy se
správnou konfigurací a vůbec zprovozněním modemu v konkrétním počítači. Většina
nejnovějších interních modemů je však již k dispozici ve verzi pro sběrnici
PCI, kde podobné potíže (a s nimi i dlouholetý hlavní argument proti interním
modemům) zcela odpadají.
U externích modemů připadají v úvahu hned tři možnosti. První je standardní
sériové rozhraní, jehož určitou nevýhodou je, že umožňuje přenášet data mezi
modemem a počítačem rychlostí nejvýše 115,2 Kb/s, a to může být ve výjimečných
případech zejména u 56k modemů limitujícím faktorem. Na druhou stranu je to
omezení i téměř všech interních modemů, které mají stejné sériové rozhraní
integrované přímo na kartě.
Druhou možností je připojení modemu přes paralelní port, které jako firemní
řešení pro překročení rychlosti sériového portu (pod označením APT Advanced
Paralel Technology) používá firma Microcom, ale které se nestalo všeobecně
podporovaným standardem.
Třetí, a zároveň nejperspektivnější varianta, je připojení externího modemu
přes sběrnici USB (Universal Serial Bus). Výběrem modemu pro USB získáte hned
dvě velké výhody: zbavíte se potenciálně úzkého místa limitu rychlosti
sériového portu a dále se ještě zbavíte napájecího kablíku a síťového adaptéru,
protože modem je napájen přímo z počítače po USB!

Protokoly
Když se podíváte do tabulky technických parametrů, pravděpodobně vás výčet
různých podporovaných protokolů téměř zavalí a budete mít pocit, že se v nich
jako laik nemůžete nikdy vyznat. Ve skutečnosti není důvod k panice velký počet
protokolů je dán především tím, že každá inovovaná verze protokolu vždy dostane
jiné označení a modem pochopitelně podporuje všechny, tedy i historické
protokoly.
Ve skutečnosti existují tři hlavní skupiny protokolů: přenosové protokoly,
které definují fyzické parametry signálu a tedy i maximální fyzickou
propustnost spojení (rychlost přenosu), protokoly pro korekci chyb, které se
starají o detekci a opravu či opakovaný přenos rušením poškozených dat, a
komprimační protokoly, které, stejně jako archivační programy, zmenšují objem
skutečně přenášených dat a zkracují tak dobu potřebnou pro jejich přenos. Právě
díky nim pak může být (např. u textových či nekomprimovaných grafických
souborů) efektivní přenosová rychlost až několikrát vyšší než fyzická rychlost
spojení.
Při nákupu modemu je důležité zejména to, aby ve všech třech kategoriích
podporoval standardizované a co nejnovější protokoly. Z přenosových to jsou
protokoly V.34+ (33,6 Kb/s) a V.90 (až 56 Kb/s směrem k vám), z opravných pak
V.42, MNP 2-4 a MNP 10 (dynamické přizpůsobování rychlosti kvalitě linky) a z
kompresních V.42bis a MNP 5. Samozřejmě pak ještě přehršel starších, zejména
přenosových protokolů, jako V.FC, V.32bis, atd.

Modem-nemodem
Možná ještě někdo pamatujete nástup (a rychlý ústup) levných laserových
tiskáren pro Windows, jejichž láce spočívala v tom, že neobsahovaly téměř
žádnou řidící elektroniku a veškeré funkce tiskárny řídil procesor počítače
přímo. Ve výsledku to znamenalo, že pokud běžel tisk, nešlo s počítačem téměř
vůbec pracovat.
Podobně pracují i softwarové modemy, které mají jen nezbytné obvody pro
přizpůsobení signálů telefonnímu vedení, ale všechny funkce firmwaru (zajištění
fungování komunikačních protokolů) zajišťuje sám počítač. Ve výsledku to
znamená sice opak toho, co se dělo u tiskáren, ale to je snad ještě horší.
Pokud totiž výkon počítače (a tím může snadno být i Pentium na 266 Mhz)
nestačí, většinou se spojení rozpadne.
V praxi to znamená, že pokud v době, kdy jste připojeni, nerozvážně spustíte
náročnější aplikaci řekněme MS Word, riskujete ztrátu spojení. Přitom nemusíte
zátěž vyvolat úmyslně stačí, když z Internetu stáhnete stránku obsahující
program v Javě, jejíž inicializace váš modem spolehlivě "zabije". Každá taková
"legrace" vás pak přijde na 2,60 Kč (respektive 5,20 Kč včetně sestavovacího
poplatku za 199), takže pár stokorun, ušetřených na modemu, věnujete SPT již
první měsíc pravidelnějšího používání. Proto radím: Od softwarových modemů
raději dál!

Nejen data
Bylo by poněkud nekorektní, kdybychom moderním faxmodemům přičítali pouze
datovou komunikaci. Každý (i poměrně starý, a pro Internet nevyhovující)
faxmodem totiž umí přijímat a odesílat faxy, a to dokonce kvalitněji než běžný
stolní fax. Určitou nevýhodou je, že k tomu, abyste mohli odeslat faxem
papírovou předlohu, musíte mít ještě skener a sekretářku naučíte snáz krmit
běžný fax než počítač. Cena levnějšího skeneru a modemu však dnes rozhodně
nepřesahuje cenu stolního faxu a tiskárnu k počítači byste pořídili tak jako
tak.
Pokud však provozujete pracoviště kategorie SOHO, může moderní faxmodem díky
hlasovým funkcím naopak "drahou" sekretářku částečně nahradit. Faxmodem s
označením "voice" totiž umí komunikovat s volajícím pomocí předem nahraných
hlášení (směrem od vás) a tónové volby čísel (směrem k vám). Může tak fungovat
jako záznamník, automatická informační služba či centrála pro rozesílání faxů
na vyžádání. Komunikační software přitom dostanete přímo s modemem a mnohdy
můžete i přes telefon připojený k modemu nahrávat svá hlášení, takže nutně
nepotřebujete ani zvukovou kartu (záleží na konkrétním typu modemu).

Secon-hand
Pokud chcete na nákupu maximálně ušetřit a začnete zvažovat koupi faxmodemu z
druhé ruky, záleží dost na tom, jaké hlavní funkce bude modem plnit. Opravdu
výhodné může být pořízení staršího modemu za účelem odesílání a příjmu faxů, na
což stačí téměř jakýkoliv modem 28,8 nebo 33,6 v ceně několika stokorun.
Pokud pořizujete modem hlavně pro připojení k Internetu, kupte si raději nový.
Běžné interní modemy s V.90 stojí okolo 2 tisíc a máte jistotu, že pojedete na
maximální rychlosti. Naopak opět výhodná může být koupě použitého
profesionálního externího faxmodemu (například USR Courier). Většina těchto
modemů má totiž již léta upgradovatelný firmware a lze je v mnoha případech
"renovovat" nahráním podpory nejnovějších protokolů. Vždy si však předem
ověřte, zda je konkrétní model (případně i výrobní série) upgradovatelná a zda
k modemu dostanete originální technickou dokumentaci.


V kostce
- Kupte raději homologovaný přístroj
- Vyhněte se superlevným (tzv. softwarovým) modemům
- Když chcete šetřit, pořiďte si interní modem
- Když interní, tak pro sběrnici PCI
- U externího modemu preferujte USB
- Špičkové modemy se vyplatí až pro pevnou linku
- Místo faxu stačí téměř jakýkoliv fungující faxmodem


Modemy - související zdroje na Internetu
- ModemHelp
http://www.modemhelp.com/
- 56k=v.Unreliable
http://808hi.com/56k/index.htm
- V.90 Modem Standard
http://www.v90.com/
- The costmo Modems Page
http://modems.rosenet.net/
- Modem Protocols Explained
http://www.cc.columbia.edu/acis/networks/protocols.html
- Modem Central
http://www.56k.com/Cur t\s High Speed Modem Page
http://www.teleport.com/curt/modems.html
- Navas 28800-56K Modem FAQt
http://www.aimnet.com/~jnavas/modem/faq.html
- Modem-Init Strings
http://www.accessone.com/support/modems/modem_init.html
- PCGuide Troubleshooting Modems
http://www.pcguide.com/ts/x/comp/modem/index.htm
- Modem Fault Finder
http://zenon.airtime.co.uk/users/hal9000/modem/mdm_dead.htm
- FAXMODEM.CZ
http://www.faxmodem.cz/
- ISDN SERVER
http://www.isdn.cz/
- MODEMY.CZ
http://www.modemy.cz/


Vemte na to síť - Genealogie po drátě - Návrat ke kořenům
Asi každý z nás se někdy vyptával rodičů na historii svého rodu a tajně si
přesevzal, že jednou sestaví opravdu úplný rodokmen, aby lépe poznal sám sebe a
také svým dětem poskytl úplnější odpověď, než jaké se dostalo jemu.
Věnovat se alespoň trochu seriózně genealogii znamená stát se uživatelem
počítače. A to nejenom proto, že je to v dnešní přetechnizované době móda nebo
nutnost, ale především proto, že počítač je ideálním nástrojem pro pořizování,
archivaci a díky Internetu i získávání informací. Jak na tom tedy budete,
rozhodnete-li se pátrat po svých předcích prostřednictvím Internetu?

První krůčky
Protože genealogie je sice zajímavý, ale oproti fotbalu o poznání méně
rozšířený koníček, je hlavní starostí každého adepta tohoto oboru, jak získat
základní orientaci v tom, co genealogie obnáší. A kupodivu hned tady se
Internet ukáže být dobrým pomocníkem a i v Česku hrdě obhájí svoji pověst média
pro snadný přístup k informacím.
Pro první seznámení totiž úplně stačí zavítat na některou ze stránek zájmových
sdružení např. ČESKÁ GENEALOGICKÁ A HERALDICKÁ SPOLEČNOST sídlí na adrese
http:/www.mujweb.cz/www/cghsp/, kde najdete množství základních informací
(přímo ke stažení ve formátu MS Word), nebo KLUB PRO ČESKOU HERALDIKU A
GENEALOGII na .
Pokud jsou vaše ambice opravdu vysoké (například tušíte šlechtický původ:), pak
navštivte "Spolek pro středoevropskou heraldiku a genealogii" na
(stránka je sice mladá, ale alespoň další
kontakt z toho přeci jen kouká).

S fištrónem a počítačem
se prostě na rodokmeny musí. Kromě archivů a trpělivosti je i starost o počítač
a softwa-re každodenním chlebem genealogovým. Pomoci vám s ním může např.
občasník již zmiňované České genealogické společnosti "Elektronický RÁDCE pro
genealogy, uživatele PC", který najdete na adrese
.
Pokud byste chtěli přímo nějakou specializovanou službu, musím vás zklamat.
Dělat počítačovou podporu genealogům asi v naší malé zemi nikoho neuživí. Jinak
jsou na tom ovšem Američané, kde můžete najít firmičky, které se specializují
na komplexní počítačové služby pro genealogy, dodávky softwaru a zaškolení, až
po modernizaci PC. Příklad takové nabídky je třeba na
.

Software
Základním pracovním nástrojem genealoga jsou samozřejmě speciální programy pro
třídění a uchovávání často pracně získaných dat. Přehled v českých podmínkách
ověřených programů "Přehled genealogického a heraldického softwaru" od Arnošta
Drozda, najdete na adrese Drozd/software.htm>.
Pokud se rozhodnete vyrazit do světa, určitě vám pomůže některý ze
specializovaných genealogických serverů např. INFOCUS On--Line! na
nebo portál jednoho z nejúspěšnějších
genealogických programů "Family Tree Maker\s Genealogy Site" na adrese
.
Přehled dalších programů najdete samozřejmě také na Yahoo!, v sekci
Business&Economy: Companies: History: Genealogy: Software, nebo v přehledu
genealogického softwaru na adrese .

V bačkorách do archivu?
Jak se to vezme. Přímo se "hrabat" v archivech a matrikách prostřednictvím
Internetu zatím nemohou ani ve Spojených státech, a to z pochopitelného důvodu
naši předkové holt uchovávali archivy na papíře a nikoliv na CD-ROMech. A
protože to dělali značně dlouho, je objem dat, která by bylo nutné nasnímat,
tak velký, že si s ním rychle neporadí ani nejvyspělejší technologie a americké
státní granty. Přesto vám může pomoci některá z nadšeneckých informačních
služeb, jakou je třeba databáze rodových příjmení, vznikající na stránce
nazvané "Rod & Clan", která v době psaní tohoto článku evidovala na 413
rodových příjmení z Čech a Moravy na internetovské adrese
www/mnich/>.
Ale Internet vám může ušetřit hodně námahy i cestování, a to především ve dvou
směrech. Jednak si na něm můžete zjistit stav a otevírací hodiny konkrétních
archivů a spoustu dalších informací a souvislostí ještě před tím, než se
vypravíte na další objevitelskou výpravu. A jednak můžete být v kontaktu s
nadšenci i institucemi z celého světa, a pokud síla kontaktu či vaše peněženka
stačí, může vám prokázat neocenitelné služby při pátrání po informacích v jeho
zemi. Rozhodně vás to přijde mnohonásobně levněji než osobní návštěva nesoucí
sebou jak cestovní výlohy, tak nákladné a zdlouhavé seznamování s místními
poměry. Možná přitom nemusíte ani cestovat do zahraničí, ale jen ušetřit na
cestu na druhý konec republiky, a zkusit třeba využít služeb firmy T&P Research
Company pana Jan Piláta na adrese .


Kdo hledá... - Informace o doménách a co s nimi - I jména a informace o
registracích domén mohou poskytnout zajímavé informace
Do začátku devadesátých let, v době kdy byl Internet především akademickou a
vědeckou záležitostí, reprezentovala doménová jména strukturu příslušné školy
či organizace. Protože univerzitní sítě tvořily většinu Internetu, vyjadřovala
do značné míry i její topologii. S postupnou komercionalizací sítě se tento řád
a sním i informační hodnota domén vytrácela a mnohé současné domény představují
spíš reklamní slogany než nějakou reálnou strukturu či vztahy. Přesto se z
veřejných informací o všech zaregistrovaných doménách a jejich vlastnících dá
zjistit mnohé, a někdy dokonce pohodlněji než jakoukoliv jinou cestou.

K čemu to?
V době, kdy má název domény podobu i hodnotu reklamního sloganu, jsou doménová
jména odpovídající obecným názvům produktů nebo technologií téměř ideálním
vodítkem pro hledání konkrétních informací. Řekněme, že chceme najít kvalitní
servery třeba o modemech. Výsledek hledání by přitom měl rozhodně obsahovat
několik renomovaných a nějaké ty specializované "sajty" a neměl by přitom být
příliš obsáhlý.
Pokud budete hledat v katalogu (Seznam, Yahoo...) najdete pravděpodobně
zajímavé stránky, ale rozhodně ne všechny, protože se jedná o "ručně" vytvářené
přehledy a z různých důvodů v nich mnohé stránky chybí.
Při hledání v indexu hledače (např. AltaVisty) sice dosáhnete daleko lepší
pokrytí celého existujícího WWW, ale krutou daní za to bude neúnosně velký
počet údajně relevantních stránek řádově tisíce až desetitisíce.
Pokud byste však hledali řetězec "modem" pouze v doménových jménech, dostanete
relativně krátký seznam o několika desítkách položek, který bude zahrnovat
všechny servery při jejichž pojmenovávání zvolili provozovatelé slovní spojení
obsahující "modem". Protože každý, kdo rozjíždí novou informační službu, se ji
pokouší co nejvíce propagovat a tedy i pro ni zvolit co nejvýstižnější
pojmenování, je poměrně pravděpodobné, že je mezi nalezenými i většina těch
serverů, které opravdu zasluhují vaši pozornost.

Co se dá zjistit?
Jednak samotná doménová jména tedy například informace, že v doméně org je také
doména druhé úrovně guru, nebo že pod doménou seznam.cz se kromě www skrývají i
adresy dnes, hledej, kompas, lide, mapy a web. V mnoha případech z nich lze
usuzovat na obsah či zaměření serveru, či zjistit že "vedle" serveru, který
pravidelně využíváte, existuje server stejného provozovatele s odlišným
zaměřením.
Samozřejmě že i v databázích domén je velké množství balastu, ať se již jedná o
domény pro připravované projekty či o čistě spekulativní registrace vedoucí na
hlavní stránky hostingových firem. Jakmile však narazíte na fungující server
máte vyhráno, protože jej můžete s výhodou využít jako výchozí bod hledání
souvisejících zdrojů přes databázi služby Alexa (volba "Whats Related" v
posledních verzích Internet Exploreru i Netscapu). Pokud například budete
hledat servery o kabelových modemech tak, že projdete domény v jejichž názvu se
vyskytují řetězce "cable" a "modem", narazíte na doslova pár opravdu funkčních
serverů (konkrétně CABLEMODEM. COM, provozovaný sdružením CableLabs
certifikujícím kompatibilitu kabelových modemů a CABLEMODEMS. COM Web o
kabelových modemech provozovaný ISP digitalNATION). Ale Alexa vám již nabídne
například přehled zdrojů "Cable Modem Resources on the Web"
či server "CATV CyberLab"
.
Druhou kategorií informací jsou vztahy mezi jednotlivými doménami, dané
propojením přes jejich vlastníky. Ty jednak mohou poskytnout strategické
informace o projektech a možných zájmech případné konkurence (podobně, jako
hledání v elektronické verzi Obchodního rejstříku), a pokud použijete pro
hledání název populárního archivu softwaru pro Internet TUCOWS, zjistíte, že
stejnojmenná firma, která jej provozuje, má zaregistrovánu rovnou padesátku
domén. Mezi nimi např. 99DATE-TEST.COM, TUCOWS-MUSIC.ORG nebo SKINSOFTHEDAY.COM.

Kde jsou informace?
Záznamy o doménách druhého řádu jsou většinou vedeny v centrálních databázích
spravovaných ve střediscích koordinujících rozvoj příslušné části sítě. Mezi
hlavní patří: InterNic (generické domény COM, NET, ORG, EDU, GOV), RIPE NCC
(národní domény evropských států) a APNIC (Asie a Oceánie). Všechny, obsahují
kromě názvu domény také základní informace o jejich držitelích (název, sídlo,
kontakt). Kromě těchto centrálních databází existuje samozřejmě ještě velké
množstvý malých (zpravidla národních) databází, které však mnohdy nejsou
veřejně přístupné a informace v nich (i o nich) jsou značně roztříštěné.
Pro domény od třetího řádu dál však žádná centrální databáze neexistuje,
protože každý vlastník domény druhé úrovně je zároveň i správcem všech domén jí
podřízených. Jediným zdrojem informací je pak samotný Internet, respektive
systém DNS, zajišťující mapování příslušný číselných IP adres na konkrétní
jména. V DNS totiž musí mít jakákoliv po technické stránce fungující doména
svůj záznam, nikoliv však další informace o vlastníkovi atd.

Jak na to?
Informace bychom tedy měli, ale to ještě neznamená, že k nim snadno získáme
přístup. S databázemi domén druhé úrovně to ještě jde každá z nich má své WWW
rozhraní a informace z nich jsou veřejně přístupné přinejmenším přes službu
WHOIS. S distribuovaným DNS je to horší celá databáze je rozprostřená na mnoha
tisících DNS serverech po celém světě. Naštěstí je součástí tohoto systému i
služba známá jako zpětné (reverzní) DNS, umožňující získat doménové jméno
počítače podle jeho IP adresy (zkusit to můžete například "DNS Reverse Lookup"
na ). Teoreticky si tak můžete pomocí
série dotazů na všechny relevantní adresy sestavit mamutí databázi jmen všech
počítačů v celém Internetu. Naštěstí to již mnozí udělali před vámi, takže se
tímto nelehkým úkolem nemusíte zabývat sami. Ale vše popořádku:
Pokud chcete hledat (vlastně si jen ověřit existenci) konkrétní doménu druhé
úrovně, můžete přímo použít jednotlivé databáze středisek pro správu příslušné
části sítě pro Evropu tedy RIPE NCC . Pokud se
nechcete zatěžovat mnoha technickými detaily, můžete s výhodou využít rozhraní
k třem již zmíněným největším databázím na .
Další možností je použití hledačů indexujících celý webprostor téměř každá
doména má svůj WWW server a jejich indexy tedy jsou také databází doménových
jmen. Asi nejlepší služby vám v tomto ohledu poskytne AltaVista se svým
parametrem host:jméno, pomocí něhož lze omezit hledání na domény obsahující v
názvu zadaný řetězec. Bohužel výsledkem je seznam stránek a nikoliv domén,
takže prvních několik desítek či stovek výsledků, zpravidla patřících první
doméně, vyhovuje zadaným podmínkám. Lepší by mohl být HotBot ten umožňuje
omezit hledání jen na hlavní stránky serverů, ale zase neumí hledat podřetězec
a vyžaduje zadání celého doménového jména.
Jak je vidět, hledače nejsou zrovna ideálním nástrojem. Existuje však celá řada
služeb, které se na hledání domén specializují a disponují zpravidla vlastí
databází domén včetně třetí a dalších úrovní. Z nejznámnějších se sluší uvést:
"DomaniSearch" , "AMNESI" amnesi.com/> či službu ANDOVER.net "Ask Reggie" .
Asi nejkomfortnější možností vyhledávání domén a informací o nich je použití
specializovaného programu (klienta), který by pro nás automaticky "sesbíral"
data z jednotlivých databází a přehledně je naservíroval všechny pohromadě, a
přitom nás nenutil učit se příkazy archaické služby WhoIs). A protože na
Internetu jde najít opravdu všechno, je tam i takový program. Jmenuje se
příznačně WhoIsNot, a můžete si jej v odlehčené verzi zdarma stáhnout na jeho
domovské stránce
Příjemné a úspěšné hledání!


Když se řekne - ping(nout) a download - Internetové pojmy, jak je ve slovníku
nenajdete
ping
- je akronym pro "Packet InterNet Groper", neboli "paketový osahávač Internetu";
- je standardní UNIXový příkaz/utilita (dostupná i ve Windows 9x a NT), která
zjistí dostupnost a změří odezvu konkrétního serveru;
- je základním nástrojem správců a pokročilých uživatelů při testování
propustnosti sítě;
- je "podfunkce" příkazu traceroute, který vypisuje cestu paketů mezi dvěma
počítači a vlastně "opinguje" jednotlivé uzly sítě, ležící mezi vaším a
testovaným počítačem;
- pingnout nebo "opingovat" pak znamená zkusit, jestli server který neodpovídá
na žádost o službu (například načtení webstránky) je právě schopen komunikace;
- propingovat (v originále "ping to") také (v hackerském žargonu) znamená
prozvonit/probudit upoutat něčí pozornost, vytrhnout někoho z letargie.

download
- je označení pro akci/proces stahování souboru ze sítě nebo stanice BBS na váš
počítač;
- jekomunikace probíhající konkrétním protokolem, z Internetu nejčastěji FTP
(File Transfer Protocol) nebo HTTP (HyperText Transfer Protocol), z BBS nebo
přes terminálové sezení protokoly jako ZMODEM, XMODEM nebo Kermit;
- jezejména pro ty, kdo mají přistup k počítači připojenému pevnou linkou do
Iternetu, nejsnažší způsob získávání absolutně čerstvého sahrewaru, freewaru a
mnohdy i ilegálních kopií čehokoliv digitálního;
- jevždy ve velkém nepoměru vůči "uploadu" přenosu dat opačným směrem (holt
všichni raději berou než dávají);
- jenoční můrou všech uživatelů, kteří stahují velké soubory přes modem a
spojení jim padá častěji, než jak dlouho download trvá;
- se dá navázat, tedy pokračovat ve stahování souboru z místa kde bylo
přerušeno. Musí to ale podporovat jak příslušný server, tak program kterým
soubor stahujete;
- se také dá téměř vždy urychlit pomocí speciálních programů starajících se o
optimální počet a řazení požadavků (např. populární GetRight).


iFAQ - Internet FAQ - Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu
Opět odesílání formuláře e-mailem
? Mám dial-up připojení, a na serveru poskytovatele internetovou stránku. Na ní
mám mimo jiné i několik formulářů. Vyzkoušel jsem všechny mě známé parametry
tagu SEND, ale stále se mi nepodařilo dosáhnut toho, aby mi obsah vyplněného
formuláře přišel jako soubor e-mailem. Jak toho dosáhnout?
- Odeslat obsah formuláře e-mailem pouhým nastavení parametru tagu v HTML
bohužel nelze. Lze však docílit toho, aby se formulář odeslal e-mailem přímo
přes implicitní poštovní účet z uživatelova počítače, a to pomocí speciálně pro
tento účel napsaného javascriptu. Volně dostupný skript najdete např. na adrese
.
K odeslání obsahu formuláře přímo z WWW serveru musí být na něm k dispozici
script (CGI, ASP,...), jehož volání tuto funkci zajistí. Jeho poskytnutí je
zpravidla záležitostí provozovatele příslušného serveru. V minulých FAQ, kde
byl podobný dotaz, jsem se zmínil také o možnosti použít nějaký veřejně
přístupný script, a hned jsem od několika čtenářů (kterým tímto děkuji) dostal
pár tipů na servery, které takovou službu nabízejí zdarma. Jsou to
, , . com/code/mailform/>.
Někteří čtenáři rovněž doporučovali využít standardních scriptů na serverech
poskytujících hosting zdarma (např. nebo
), což vzhledem k jejich zřejmému primárnímu určení
pro uživatele těchto serverů nelze doporučit jako spolehlivou variantu pro
obecné použití.

Je každá nabídka e-mailem spam?
? Podnikám a právě jsem do firmy zavedl Internet. Samozřejmě mne napadla
myšlenka rozesílat propagační materiály ostatním firmám pomocí e-mailu. Protože
vím o fenoménu nevyžádané pošty zvaném spam, zajímalo by mne, zda budu
považován za spammera v případě, že firmám z oboru, jejichž adresy jsem získal
z oborových databází či jejich webstránek, zašlu nabídku na spolupráci a
zároveň dodržím všechny zásady pro slušný e-mail (krátká textová informace bez
příloh, atd.)?
- Způsob šíření informací, který jste popsal, je v podstatě definicí hranice
toho, co ještě není jednoznačný spam. Problém je v tom, že když se přiblížíte
určité hranici, neubráníte se nařčení z toho, že jste ji přestoupil (zejména
pokud je její definice jen trochu sporná).
Každý soudný člověk by podobnou zásilku posuzoval jako více či méně zajímavou
informaci/nabídku, nicméně se připravte na to, že se najdou i lidé, kteří budou
vaše počínání velmi hlasitě a mravokárně kritizovat, ať již z osobních či
konkurenčních důvodů. Pokud dodržíte vše, co jste popsal v dotazu (redakčně
kráceno), nabídky rozhodně posílejte - vždyť jste si Internet pořídil proto,
aby vám usnadnil komunikaci. Předem si však zvažte nejvhodnější reakci/obranu
proti nařčení ze spamingu, kterému se možná nevyhnete.

Jak na bookmarky
? Doposud jsem si dělal seznam zajímavých webstránek WORDu adresy se samy od
sebe zapisovaly jako hypertextový odkaz (HYPERLINK) a v modré barvě. Když jsem
pak na některý klikl, otevřel se mi Internet rovnou s vybranou stránkou. Po
čase mi tato cesta přestala fungovat možná jsem někde něco vypnul nebo
odinstaloval (ovšem nechtěně). Můžete mi poradit nějaké řešení?
- Popisované chování WORDu transformace odkazu na wordowský HYPERLINK je jedna
z funkcí systému automatických úprav dokumentu během psaní (také třeba
automaticky doplnění velkého písmena na začátek věty) a pravděpodobně jste
jejich provádění přímo při psaní z nějakého důvodu vypnul.
Správa seznamu zajímavých odkazů Angličané jim většinou říkají záložky
("bookmarks"), jen Microsoft oblíbené ("favorities"), je poměrně zajímavý
problém. Žádný uživatel Internetu se totiž bez nich neobejde a úsilí, do jejich
vytváření vložené, se rozhodně zúročí. To ale především tehdy, budete-li je
moci používat téměř vždy a všude, tedy pokud budou co nejuniverzálnější a vždy
po ruce.
První požadavek univerzální uložení/formát záložek je docela potíž. Oba
nejrozšířenější prohlížeče (Netscape a MSIE) mají totiž každý svůj jak
uživatelsky, tak způsobem ukládání odlišný systém jejich správy. Osobně je mi
sympatičtější Netscape, jak stylem práce, tak především uložením v podobě HTML
dokumentu, který můžete kdykoliv načíst do jiného prohlížeče či umístit na
webserver. Jediným, opravdu univerzálním řešením je použití třetího programu,
specializovaného na správu záložek, který bude spolupracovat s libovolným
prohlížečem (např. sekce "Bookmark Utilities" na . Míra
integrace však nikdy nebude taková, jako u vestavěných záložek.

Nekomunikující připojení
? Mám problém s připojením častokrát se mi stane, že se v pořádku připojím, ale
nelze najít ani jediný server, případně mne to několikrát za sebou "vykopne",
než se mi vůbec podaří připojit (jméno i heslo je v pořádku). Dial-up připojení
ve Windows 95 mám nastavené naprosto standardně (IP adresu určuje server,
implicitní brána,...).
- Popisované chování může být způsobeno tím, že uzel, ke kterému se
připojujete, právě ztratil nebo vůbec nemá spojení se zbytkem sítě (výpadek na
lince z vašeho města do centra). Menší uzly jsou totiž osazeny pouze směrovačem
a modemy a pošta i ověřování uživatelských účtů se provádí po síti z
centrálního serveru. V případě momentálního výpadku linky se pak buďto nikam
nedostanete (pokud jste se přihlásil ještě před ním), nebo se vůbec
nepřihlásíte (popisované "vykopnutí").
Krátkodobé výpadky se prostě stávají jak na Internetu, tak i jinde a jde pouze
o jejich míru. Pokud se modem spojí a server vás přesto "vykopne", rozhodně se
nepokoušejte o nové spojení hned, ale po řekněme dvaceti minutách. Pokud to
stále nejde, informujte se na hot-line poskytovatele. Pokud je to častější jev
(několikrát týdně) a situace se ani po urgencích nelepší, změňte pokud možno
poskytovatele.

Musím nahlásit změnu telefonního čísla poskytovateli?
? Budeme stěhovat kancelář a s tím souvisí i změna telefonního čísla, ze
kterého se budeme připojovat do Internetu. Bude po přestěhování připojení
fungovat, nebo musím poskytovateli nahlásit nové číslo.
- Určitě ne! Připojení vytáčenou telefonní linkou (dial-up), ať už analogovou
nebo ISDN, se nijak neliší od normálního telefonování pokud máte správné číslo,
tak se odkudkoliv dovoláte i "do Internetu". Naopak by změnu čísla pro
připojení musel hlásit poskytovatel vám, pokud by se stěhoval on.
Jediné, co může změna čísla ovlivnit, je kvalita spojení (podle toho, zda
přecházíte z digitální na analogovou ústřednu, či obráceně) a telefonní
poplatky, pokud by nová adresa byla v jiném UTO než je uzel poskytovatele. V
takovém případě se pokuste najít přístupový bod v novém UTO (ať již u stejného
nebo jiného poskytovatele, hlavně abyste platili místní hovorné).

Jak na stránkách udělat ToolTipy?
? Všechny novější prohlížeče zobrazují alternativní textový popis obrázků
podobným způsobem, jako se ve Windows aplikací objevuje u ikon na panelu
nástrojů krátká nápověda, označovaná jako ToolTip. Lze něco podobného zajistit
i v textu stránky, např. hypertextového odkazu?
- Ano, je to možné. Existuje parametr TITLE="test", který lze umístit do mnoha
párových tagů včetně odkazu (anchor) nebo . Text uvedený v TITLE se
pak bude zobrazovat stejně jako ATL text u obrázků. Vše bohužel funguje pouze v
MS Internet Exploreru, Netscape i v nejnovější verzi 4.61 tento atribut
ignoruje.

Kde koupit kabelový modem
? S kamarádem se chceme připojit na Internet pomocí rozvodu kabelové televize a
rádi bychom si místo klasického pořídili tzv. "kabelový modem". Prosím proto o
uvedeni informace, kde je v ČR možné takový modem zakoupit.
-Problém kabelového připojení nespočívá ani tak ve výběru samotného kabelového
modemu (ten vám poskytovatel zapůj-čí nebo prodá dotovaný, podobně jako mobilní
operátoři telefon GSM). Potíž je spíš v dostupnosti samotného připojení po
rozvodech kabelové televize. Jeho zprovoznění totiž znamená nemalou investici
do samotné kabelové sítě a místního distribučního cent-ra. Většina rozvodů v ČR
totiž nemá vybudovaný zpětný kanál pro přenos dat směrem od účastníka, což je
pro přenos dat nezbytné.
Aby se taková investice vyplatila, muselo by v dané lokalitě mít o připojení
zájem poměrně hodně uživatelů (podle mého odhadu alespoň 10%). To je však
poměrně těžko splnitelný požadavek (lze těžko předpokládat, že průměrná rodina
bude ochotna utratit za minimální připojení okolo 1500 Kč měsíčně, když se
snaží vejít s telefonem pod 400) a hlavní překážka rozvoje kabelového připojení
u nás. Holt v ČR je Internet pořád ještě pouze firemní záležitostí a kabelové
televize bohužel vedou do bytů a nikoliv průmyslových zón.

Jak stáhnout kompletní stránku
? Často potřebuji z Webu stáhnout/respektive uložit na disk stránku, kterou mám
právě nataženou v prohlížeči. Při uložení funkcí "Save as" se však uloží jen
text a obrázky musím ukládat ručně jednotlivě, což je velice pracné. Existuje
nějaká rozumná možnost?
- Je pravda, že funkce okamžitého uložení aktuální stránky tak, aby ji šlo
později prohlížet, nepatří zrovna k nejfrekventovanějším (až se člověk diví).
Většina programů pro hromadné stahování, či chcete li off-line browsing, je
zaměřena na dávkové stahování celých stromů (viz starší FAQ) a o praktickou
utilitu pro uložení aktuální stránky člověk nezavadí.
Pokud však jste (jako většina Čechů) uživatelem Internet Exploreru, tak vás
jeho pátá verze potěší. Má totiž novou funkci pro uložení kompletní stránky do
vybraného adresáře. Do něj uloží HTML soubor, vytvoří v něm podadresář na
obrázky, uloží do něj příslušné soubory GIF a JPG a v hypertextu opraví odkazy.


10 tipů pro lepší využití e-mailu
1 přesměrujte si poštu domů
Není nic horšího, než stahovat obsah plné schránky přes pomalé spojení. Přitom
jak nabídka schránek zdarma, tak hostování firemních domén vedou k tomu, že
vaše schránka je na centrálním serveru někde na páteřním okruhu (v Praze nebo
Brně), a ve špičce se vám proto nedaří poštu vybírat větší rychlostí než
několik stovek bajtů za vteřinu.
Protože cesta zpráv do vaší schránky je na vašem připojení nezávislá (a nic vás
nestojí), měla by být kvůli stahování nejvyšší možnou rychlostí, doručena na
server, který je vám "po drátech" co nejblíž tedy do schránky u vašeho
poskytovatele nebo ve vaší lokální síti. Pokud možno si proto poštu ze všech
vzdálených serverů přesměrujte do své místní schránky. Při nákupu připojení se
proto vždy informujte, zda bude vaše schránka fyzicky umístěna na uzlu sítě,
přes který do Internetu přistupujete, nebo někde dál blíže centru.

2 stahujte soubory mailem
O stahování souborů či celých webstránek pomocí speciálních služeb, které vám
je stáhnou a pošlou jako přílohu e-mailu, jsem již psal několikrát. Právě při
stahování větších nebo špatně dostupných souborů vám mohou ušetřit čas i
peníze. Maximálně totiž využijete výše popsaný efekt stahování dat z co
nejbližšího serveru maximální rychlostí, kterou vaše připojení umožňuje. Pro
připomenutí přehled těchto služeb najdete na skvělém seznamu e-mailových
konferencí SESEK .

3 nebojte se protokolů
Pokud intenzivněji používáte freemailové servery (POST.cz, Seznam Email...),
dejte si práci s nastavením protokolového přístupu k vaší schránce (POP3 pro
vyzvedávání a SMTP pro odesílání). Příjem i odesílání pošty z vašeho počítače
bude mnohem rychlejší než přes WWW, a navíc budete moci vybrat schránku během
krátkého připojení (v ideálním případě jeden telefonní impuls) a s došlou
poštou pak pracovat off-line.
Kvalitní WWW rozhraní naopak oceníte mimo svoje pracoviště, kdy vám umožní
okamžitě pracovat se svojí poštou z jakéhokoliv připojeného počítače s
prohlížečem Webu (v internetové kavárně, u kolegy,...). Ideální free-mailový
server je proto ten, který umožní obojí přístup přes protokoly i WWW. Z
hlavních domácích serverů to už umožňují všechny, některé však mají použití
protokolů za mírný poplatek (nahrazující ušlý příjem z reklamy).

4 virtuální schránky
Pokud provozujete firemní doménu, a tudíž kromě WWW serveru máte i vlastní
poštovní server a používáte adresy typu jmeno@firma.cz a samozřejmě obligátní
kontaktní adresy info, sales či webmaster, bude pro vás možná výhodné využít
službu označovanou jako "doménový koš" či "multimailbox". Ta spočívá v
nastavení poštovního serveru tak, že všechny zásilky směrované na vaší doménu,
u nichž jméno uživatele nekoresponduje s žádnou skutečně existující schránkou,
bude automaticky doručeno do určené hromadné schránky (např. admin@firma. cz).
Tento přístup má hned několik výhod: jednak nebudete nutně muset zřizovat a
spravovat dočasné schránky (prostě jen uvedete kontakt a při vybírání pošty ze
společné schránky zásilky roztřídíte podle adresáta v hlavičce zvládne to i
Outlook Express), nebude se stávat, že by zásilka směrovaná na vaši firmu
nedorazila (ať již proto, že se odesílatel přepsal nebo jen zkoušel nějaký
obligátní účet, který zrovna "nevedete") a mnohdy můžete i ušetřit příplatky za
používání schránek nad limit.

5 reminder neboli "připomínač"
Zajímavou a u nás poměrně málo využívanou službou je tzv. reminder (nebo také
netmind network reminder), neboli připomínač. Jeho funkce přesně odpovídá názvu
na serveru, který tuto službu poskytuje, si zaregistrujete svoji adresu a
nastavíte události, které vám má připomínat. Může se jednat jak o události
pravidelně se opakující (například svátky, narozeniny,...), tak i jednorázová
upozornění (např. pokud máte po delší době něco zkontrolovat či vyřídit).
Jakmile si nastavíte na co a s jakým předstihem vás má reminder upozorňovat,
máte vyhráno v příslušný den totiž najdete v mailboxu příslušné upozornění.
Navíc nemusíte posílat připomenutí jen sobě, ale komukoliv jinému, koho byste
včas osobně informovat nejspíš zapomněli.
Z domácích serverů nabízí tuto službu svým uživatelům třeba freemailový ATC
Organizer . Pokud vám nevadí anglické prostředí, máte
širší výběr např. kompletní plánovače Yahoo! Calendar //calendar.yahoo.com/> nebo "eOrganizer" . Kromě
všeobecných lze (zejména v USA) najít i řadu silně specializovaných připomínačů
např. "TV Search & Remind" na adrese student.com/feature/tvsearchandremind> vám umožní prolistovat televizní
programy na měsíc dopředu a zatrhnout si
připomenutí pořadů, o které rozhodně nechcete přijít.

6 vo co? woko!
Kromě upozornění na události, které si sami naplánujete, existuje ještě
zajímavá kategorie "špehovacích" služeb, které za vás sledují vybrané stránky a
pošlou vám hlášku, jakmile dojde na hlídané stránce ke změně. V praxi to
znamená, že ráno přijdete do práce, vyberete poštu a hned zjistíte, že došlo ke
změně na stránce s velkoobchodním ceníkem vašeho dodavatele.
Pro hlídání zejména tuzemských serverů můžete s výhodou využít domácí službu
Woko (od autorů NAVRCHOLU.cz).

7 nechte si to posílat
Do třetice na téma připomínání samotný princip: nemusím sám něco hlídat/
sledovat, ono mi to přijde poštou, je velice užitečné i pro mnoho věcí, které
jsme normálně zvyklí hledat na Webu či dokonce na papíře. E-mailem si také
můžete nechat posílat přehled zpráv internetových deníků, programy kin,
předpovědi počasí, hlášení o nebezpečných dírách v programech, a mnoho dalších
užitečných informací. Zpravidla stačí na příslušném serveru (např. www.dokina.cz/>) zaregistrovat svoji e-mailovou adresu, případně se přihlásit k
odběru specializované e-mailové konference.
Protože podrobnější přehled, byť jen domácích služeb tohoto typu, by zabral
požehnaně místa, vrátíme se k němu v některém z příštích pokračování rubriky
"Internet guru" v samostatném článku.

8 naučte se zkratky
Rozuměj speciální zkratky, tvořené jako akronymy často používaných frází, které
při intenzivní komunikaci šetří jak čas pisatele, tak délku a tedy čas na
odeslání e-mailu. Existuje jich velmi mnoho, na Internetu najdete celé
speciální slovníky. Několik desítek je však opravdu velmi užívaných a fakticky
mají mezinárodní platnost.
Možná už jste i v Čechách viděli např. BTW (By The Way "mimochodem") či IMHO
(In My Humble Opinion "podle mého názoru").
Pokud chcete do tajů Internet-žargonu proniknout, ale stále je vám papír
bližší, poohlédnětě se po příručce Olivera Rosenbauma "Anglicko-český
CHAT-SLANG slovník Internetu", kterou v docela solidním českém překladu vydalo
nakladatelství Ivo Železný.

9 přiložte nadepsanou obálku
Tak nějak vás již jistě nabádali pořadatelé nějaké ankety či soutěže, kde jste
měli dostat poštou odpověď či malou pozornost. Pokud vás akce zajímala, prostě
bylo ve vašem zájmu to pro usnadnění korespondence udělat. Pokud organizujete
nějakou korespondenční akci na Interntu, je naopak zpravidla ve vašem zájmu co
nejvíce usnadnit vzájemnou komunikaci respondentům, zejména co se nutných
formalit týče.
Pokud uvádíte kontaktní e-mail jako odkaz na stránce WWW, můžete přímo v odkazu
"předvyplnit" jeho hlavičku i tělo tak, že příslušná pole včetně obsahu uvedete
jako součást (parametry) tagu hned za mailto:adresa. Pro jednotlivá pole
přitom platí konvence popsané v dokumentu RFC 822, který najdete na
.

10 založte si konferenci zdarma
Elektronická pošta je také najstarším prostředkem pro pořádání elektronických
konferencí a zřízení e-mailové konference je mnohdy vhodným prostředkem pro
hromadné informování uzavřené skupiny lidí. Ať již se jedná o pravidelné
rozesílání ceníků obchodním partnerům či zájmovou platformu pro výměnu názorů a
zkušeností.
Je sice pravda, že např. pomocí Pegasus Mailu můžete hromadně rozesílat poštu
přímo ze svého počítače, ale musíte se o udržování seznamu (zařazování a
vyřazování adresátů) starat "ručně". Naproti tomu server konference to dělá
sám, a také příspěvek mu pošlete jednou a on rozešle kopie aniž byste museli
být připojeni.
Pro provoz takové konference je potřeba přístup na internetový server s
programem typu listserv, který bude automaticky (nebo poloautomaticky u
moderované nebo privátní konference) spravovat seznam adresátů a rozesílat
jednotlivé příspěvky. Ten si můžete nainstalovat v rámci lokální sítě připojené
pevnou linkou sami, nebo si jeho používání zaplatit jako službu u firmy kde
hostujete vaši doménu.
Pokud chcete ušetřit (a není nutné, aby se v adrese konference objevilo jméno
vaší domény), můžete s výhodou využít bezplatných konferenčních serverů. V
tuzemsku poměrně no-vou službu Mobil Serveru, nazvanou Pandora
, a v zahraničí třeba populární server eGroups
. Při jejich návštěvě můžete navíc najít i mnoho pro
vás zajímavých konferencí, které tam založil někdo před vámi).

9 0509/OK