Internet guru - Vše, co jste chtěli vědět o Internetu... Nebojte se zeptat!

Máme tu další, tentokrát pozdě letní poprázdninové pokračování naší rubriky.
Protože článek "Abyste neprotelefonovali výplatu" z předminulého čísla se u vás
setkal v velmi pozitivním ohlasem, zavádíme od tohoto pokračování novou sekci,
nazvanou příznačně Za babku. Budeme se v ní věnovat všemu, co může ovlivnit
vaši pravidelnou bilanci Internet versus finance. Patří sem např. otázky
využívání služeb zdarma, tipy na možné úspory provozních nákladů či lepší
využití stávajících prostředků, možnosti jak si po Internetu přivydělat nějakou
tu korunu, atd.
Takže: V dnešním pokračování se v sekci Jak neuvíznout v článku "Mít osobní
stránku" zaměříme na vlastní prezentaci jednotlivce v síti. V prvém pokračování
části Za babku se podíváme na první kategorii zadarmo poskytovaných služeb:
elektronickou poštu. V sekci Vemte na to síť se v článku "Prodám nebo vyměním"
projdeme po internetových inzertních serverech, burzách a aukcích. V dalším Kdo
hledá se v článku "Lovci lidí" podíváme na možnosti nalezení spojení na
konkrétní osoby. Na závěr ve slovníčku Když se řekne... shrneme význam pojmů
"poslední míle" a "portál", v sekci Internet FAQ opět odpovíme na několik
vašich dotazů a doplníme tradičních 10 tipů, tentokrát na zajímavé programy pro
zlepšení vašeho surfování.
Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp ; >.

Jak neuvíznout - Mít osobní stránku...
Bez spojení není velení
Být uživatelem Internetu ještě neznamená, že musíte nutně být i WWW návrhářem/
programátorem a nořit se tak do nitra počítačů a sítí víc, než je vám milé.
Jako každé pravidlo má však i toto svoji čestnou a jej potvrzující výjimku:
jakmile se stanete uživatelem Internetu, dříve nebo později vás začne
pronásledovat myšlenka na zřízení vlastní osobní stránky. Co takový záměr
obnáší a jak se ve všem, co s ním souvisí zorientovat, se dozvíte v
následujících odstavcích.

K čemu osobní stránku?
Před časem (a není to zase tak dávno) měli svoje osobní stránky zejména
studenti, jejich pedagogové a správci sítí, pro něž to byla do značné míry
součást folklóru jejich stavu. S pronikáním Internetu do všech dalších oblastí
života se ale osobní stránky stávají stejně běžným, a mnohde dokonce očekávaným
prostředkem komunikace jako elektronická pošta.
Už svou podstatou je osobní stránka informace o vaší osobě. Měla by obsahovat
veškeré informace o vás a vašich aktivitách, kterými se chcete představit
světu, a plní tak vlastně funkci jakési velmi bohaté navštívenky a rozhodně by
její adresa neměla chybět na vašich soukromých vizitkách hned pod privátním
e-mailem.
Od té navštívenky se ale osobní stránka dost podstatně liší především ve dvou
ohledech. Jednak neexistují v zásadě žádné konvence, jimž by podléhal její
obsah či forma, a je čistě na vás, zda se jedná o stránku seriózní nebo spíš
ujetou, komplexní nebo úzce zájmovou atd. Na druhou stranu je to informace o
vás, kterou dáváte vplen stovkám uživatelů Internetu. Nemůžete ji jako
navštívenku někomu ukázat a někomu ne kdo na ni zavítá si ji prostě přečte,
aniž byste to mohli ovlivnit či vůbec o tom věděli.
K návrhu osobní stránky byste měli přistupovat zodpovědně, s velkou mírou
otevřenosti (děláte ji přece proto, abyste navazovali kontakty), ale i
obezřetnosti, protože na Internetu je (stejně jako v normálním životě) možnost,
že takto získané informace mohou být zneužity proti vám.

Kam s ní?
Když se rozhodnete si stránku zřídit a máte už i základní představu o jejím
obsahu a určení, musíte učinit jedno z nejdůležitějších rozhodnutí vybrat
server, na který svoji stránku umístíte (pozn. pro méně zkušené vaše stránky
nemohou být na vašem počítači, protože ten je zpravidla většinu času od
Internetu odpojený, a v každém případě poměrně špatně dostupný/pomalu přístupný
pro většinu ostatních uživatelů).
Když vynechám zcela individuální řešení typu "u kamaráda, co dělá správce",
máte dvě možnosti: umístit svoji stránku na některý ze serverů poskytujících
prostor (místo na disku) pro WWW zdarma, nebo si nějaké místo či virtuální
server pronajmout od firmy poskytující komerční hostování stránek
(web-hosting). Obě možnosti mají pochopitelně své klady i zápory, takže je
probereme pěkně popořádku:

Hostování zadarmo
S trochou nadsázky lze prohlásit, že služby poskytující prostor zdarma vznikly
právě pro osobní či zájmové stránky. Všechny fungují na stejném principu: za
využití prostoru na jejich serverech platíte zprostředkovaně tím, že vaše
stránky jsou doplněny o reklamu, kterou provozovatel prodává.
Mezi hlavní výhody patří samozřejmě bezplatný provoz a zpravidla také určitá
propagace stránek (velké servery mají většinou slušně navštěvované oborové
katalogy hostovaných stránek). K nevýhodám se kromě "rušení" obsahu reklamou
řadí především absence jakýchkoliv záruk spolehlivosti provozu (jediným
měřítkem může být velikost a tradice konkrétního serveru).
Přehled hlavních celosvětových služeb (mezi nejznámější patří Geocities, Tripod
či Xoom) najdete na některé ze stránek věnovaných službám poskytovaným zdarma,
jako je např. . Jejich společnou nevýhodou je
umístění v zahraničí (zpravidla USA) a s tím spojená horší dostupnost zejména
ve špičkách (uvědomte si, že vzhledem k časovému posunu jsou špičky dvě první
naše, kdy je špatná propustnost zahraničních spojů z ČR, a druhá americká, kdy
je největší nápor na příslušné servery od silně dominující skupiny amerických
surfařů).
Co se týče domácí scény, po několika "mrtvých" sezónách se slušně zaplnila a
své služby zde nabízí čtveřice serverů, jejichž přehled najdete v tabulce.

Placený hosting
je sice pro první pokusy zbytečně nákladnou hračkou, ale pro stránky, které
mají být stabilní, dobře přístupné a vůbec mají důstojně reprezentovat svého
majitele/tvůrce, je některá z minimálních variant placených služeb vhodným
řešením.
Co za svoje peníze dostanete? Především záruku stabilního provozu a pravidelné
zálohování aktuálního obsahu stránek (a samozřejmě jejich rychlého obnovení po
případném
výpadku) a většinou také kratší a přehlednější adresu stránek. Můžete využít
služeb dvou kategorií poskytovatelů: První tvoří nabídka nadstandardních
placených služeb u firem poskytujících i hosting zdarma nebo na serverech
nevýdělečných projektů. Vyznačují se zpravidla většími omezeními, menším
komfortem a podporou, ale velmi nízkou cenou. Druhá kategorie je tvořena
spodním koncem (low-end) nabídky firem, které se na služby hostingu
specializují. Služby bývají u těch renomovaných na solidní úrovni, ale
nejlevnější varianty jsou poměrně drahé (konstruované tak, aby motivovaly menší
a střední firmy k zakoupení dražších variant s řádově lepším poměrem
cena/výkon).
Pokud se rozhodnete za lepší adresu a/nebo vyšší spolehlivost obětovat měsíčně
pár desetikorun nebo dokonce stokorun, vybírejte nadmíru pečlivě (myslíte-li
si, že to nestojí za to, spočítejte si kolik vás ta legrace bude stát během
dvou nebo více let provozu). Kromě velikosti vyhrazeného místa, patří k
základním kritériím zejména kvalita připojení serveru (ten by měl být na
páteřní síti poskytovatele se solidním spojením jak do zahraničí, tak s
ostatními domácími sítěmi kapacita linky a počet propojení přes NIX) a
přijatelný nebo vůbec nelimitovaný přenos dat v základní ceně služby (aby vás
po nečekaných nájezdech většího počtu návštěvníků nečekala ve schránce faktura
na několikanásobek celoročních nákladů na základní provoz). Přehled několika
serverů/služeb, jež splňují zmíněná kritéria, najdete v tabulce.

Jak se bude jmenovat?
Asi namítnete, že je to vaše věc, případně, že je to jasné (přece "Kájova
stránka"). To jistě ano, ale pokud vás má někdo navštívit, musí znát celou
adresu počínaje názvem serveru a konče konkrétním souborem s příponou html.
Pokud ji máte napsat nebo si ji dokonce zapamatovat, hned poznáte, jak "bolí"
každé písmenko navíc.
To, že většina free-hostingových služeb nabízí z pochopitelných důvodů spíš
kostrbatější adresy stránek, vytvořilo (spolu s problémy spojenými se
stěhováním stránek z jednoho serveru na druhý) prostor pro vznik vysoce
specializovaných služeb. Ty zajišťující přesměrování požadavku na stránku z
univerzální adresy v doméně služby na její aktuální skutečnou adresu. Kromě
toho, že služby tohoto typu nabízejí volbu jména adresáře hned za lomítkem
několika poměrně atraktivních domén či domény třetí úrovně, zajistí vašim
stránkám neměnnou trvalou adresu. Přestěhování na jiný server je pak pouze
otázkou změny nastavení v přesměrování.
Konkrétních služeb existuje v této oblasti hodně, ze zahraničních například
welcome.to, www.cybername.net nebo www.mypage.org. Z domácích pak
www.redirect.cz nebo novinka redirect.xnet.cz, která nabízí adresáře v
atraktivních doménách co.je.to a kdo.je.to a domény třetí úrovně, např. pod
zde.cz nebo ksicht.cz.

Když neumíme HTML,
budeme se muset alespoň výhledově nějaké ty základy naučit (alespoň mechanismus
vytváření odkazů určitě). Naštěstí při tvorbě osobních stránek většinou
vystačíme s jednoduchými, "ručně" vytvářenými statickými stránkami. Ty se
skládají z těla obsahujícího text a informace o formátování (odstavcích,
velikosti písma, umístění obrázků,...) a nezbytných obrázků, tvořících jak
obrazový doprovod textu, tak složitější grafické prvky dotvářející celkový
vzhled.
Na výklad byť jen základů tvorby dokumentů v HTML (HyparText MarkUp Language) a
zpracování rastrových obrázků sice není v tomto přehledu dostatek prostoru, ale
aspoň nasměrovat se sluší: rozhodně neprohloupíte, pokud si do začátku koupíte
nějakou příručku. Chcete-li se napřed poohlédnout přímo na Internetu, stačí
navštívit příslušnou sekci Seznamu (jmenuje se "Tvorba WWW") a můžete si
vybrat. Co se grafiky týče, skvělý server www. grafika.cz.
Pro vytváření jednodušších dokumentů přímo v kódu HTML jsou (možná paradoxně)
nejvhodnější také jednoduché, tzv. ASCII nebo programátorské editory. Mnohé z
nich se skrývají pod nálepkou "lepší náhrada za NotePad" ("Poznámnový blok").
Editor této kategorie by měl podporovat přímé vkládání jednotlivých značek
(tagů) a také barevné členění textu podle syntaxe. Skvělý je např. EditPlus
nebo tuzemský EasyPad a pro tvorbu rastrových obrázků vám zase dobře poslouží
populární shareware Paint Shop Pro (některé z uvedených a spoustu podobných
volně šiřitelných programů jste mohli najít nebo najdete na naší CD-ROM
příloze).
Pokud ale chcete začít hned (bez učení = od první verze stránek nečekáte
zázraky), můžete samozřejmě použít "komfortnější" nástroje např. napsat a
naformátovat stránky ve Wordu, a do HTML je pak pouze vyexportovat, nebo použít
některými free-hostingovými servery (např. MujWEB nebo MultiWeb) nabízený
jednoduchý interaktivní editor. Případná značná omezení nebo velikost
výsledného souboru vás však v tomto případě nesmí překvapit.

Dát o sobě vědět
Pokud jste úspěšně prošli všemi nástrahami a vaše stránka (zářící novotou)
oficiálně funguje, zbývá vám poslední, ale neméně důležitý krok: dát o ní vědět
co nejširšímu počtu lidí, které by mohl její obsah zajímat.
Sledujete-li naši rubriku delší dobu, pak jste možná v březnovém PC WORLDu
četli článek pojmenovaný stejně jako tenhle odstavec, popisující možnosti a
úskalí zviditelnění se na Internetu. Přestože byl zaměřen spíše komerčně, platí
většina zásad i možností v něm popsaných i pro osobní stránky.
Na závěr se tedy pokusím pouze shrnout hlavní zásady a některé zvláštnosti:
stránku jako takovou zařaďte do všech známých WWW katalogů (Seznam, Atlas, atd.
většinou mají pro osobní stránky vyhrazenou zvláštní sekci). Pokud jsou
součástí i zájmové stránky věnované vašim koníčkům, neváhejte zařadit do
příslušné sekce také odkaz na ně. Speciální kategorií katalogů, která nesmí
uniknout vaší pozornosti, jsou katalogy zaměřené pouze na osobní či zájmové
stránky u nás reprezentované především populárním projektem PinkNet.
Dalším místem, kde by vaše stránka neměla chybět, jsou adresáře kontaktů
(provozované většinou také jako LDAP servery pro vyhledávání e-mailu přímo z
poštovního klienta). Takže pokud se v nich (lide.seznam.cz, lide.atlas.cz)
budete zvěčňovat, nezapomeňte vyplnit kromě e-mailu i kolonku pro adresu osobní
stránky.
Nakonec nezapomeňte zařadit odkaz i do hledačů indexujících obsah stránek
především v Čechách populární Altavistu. Pro ty, které to neumožňují (ale časem
vaše stránky také samy najdou), si nastudujte HTML tag. META s důrazem na
klíčová slova, charakterizující obsah stránek většina hledačů jim přikládá
vyšší váhu než samotnému textu.


Za babku - Služby zdarma: e-mail
Co přináší a obnáší používání free-mail služeb
Elektronická pošta je za celou historii Internetu bezkonkurenčně
nejpoužívanější službou, využívají ji téměř všichni uživatelé sítě, a mít svůj
e-mail je základní potřebou každého, kdo chce po Internetu komunikovat. Jak v
zahraničí, tak u nás vzniklo v posledních letech množství služeb, poskytujících
elektronickou poštu zdarma. Jejich používání má svoje výhody i nevýhody, a také
mnohá úskalí, o nichž se zpravidla předem nemluví.

Hlavní výhody
Je to zadarmo, respektive využívání služby není přímo zpoplatňováno, což
nepotřebuje další komentář. Snad jen, že "za ty peníze" si můžete zřídit
schránek víc, třeba pro různé zájmové projekty nebo domácí mazlíčky jak je vám
libo.
Další výhodou je samotná adresa vaší schránky, respektive její nezávislost na
vašem poskytovateli či zaměstnavateli nebudete ji tedy při změně jednoho (obou)
z uvedených měnit a neriskujete, že vám ji bude šéf monitorovat. Mnohé služby
navíc nabízejí schránky v různých atraktivních doménách (např. kamarad.cz
apod.), takže vaše adresa se lépe pamatuje a i vypadá.
Třetí výhoda, která rovněž není k zahození že registrace je víceméně anonymní,
takže můžete tam, kde k tomu najdete důvod, vystupovat inkognito.

Hlavní nevýhody
"Darovanému koni za zuby nehleď!" říká jedno české přísloví, které platí pro
naprostou většinu služeb zdarma jsou poskytovány bez jakékoliv záruky (tedy v
případě ztráty zásilek nebo delší nedostupnosti služby nemáte na cokoli nárok).
Vaše schránka je umístěna na vzdáleném centrálním serveru a spojení s ním je
zpravidla pomalejší než s poštovním serverem přímo na uzlu vašeho
poskytovatele. Většina služeb je financována z reklamy, takže zdarma umožňují
přístup pouze přes webstránky s inzeráty, což práci s poštou také zpomalí. V
případě, že platíte za čas spojení (např. telefonem), se tak může používání
služby zdarma i dost prodražit.

Úskalí a doporučení
Schránka je sice zadarmo, ale v naprosté většině případů dostanete stejně
schránku s připojením. Službou užitečnou pro vás tak je spíše její adresa než
kapacita.
Vzhledem k absenci záruk a také kvůli pověsti (každý zkušenější uživatel podle
adresy pozná, že je zadarmo) se schránky zdarma příliš nehodí pro komerční
použití.
Přístup do schránky pouze přes WWW nejen zpomaluje práci, ale i znesnadňuje či
zcela znemožňuje použití utilit pro automatickou kontrolu schránky na nové
zprávy (jedna, která to umí, je sice uvedena v dnešních 10 tipech, ale z
principu je její použití přeci jen omezené). U mnohých služeb si ale můžete za
mírný poplatek přiobjednat přímý přístup přes protokoly POP3/SMTP.
Zpravidla pomalejší přístup je velkou překážkou hlavně při odesílání zásilek,
proto pro odesílání používejte pokud možno poštovní server poskytovatele, nebo
jiný, po síti nejbližší server.
Celkově jsou schránky zdarma skvělou volbou pro uživatele, kteří mají
příležitostný přístup do sítě (v rámci školní nebo firemní sítě, v internetové
kavárně) a chtějí používat privátní e-mail, nebo pro jakékoliv zájmové či
dočasné využití, kde je každá investice do spolehlivosti zbytečná. Pro využití
z důvodů neměnné adresy je vhodné preferovat služby nabízející přesměrování
pošty (buď spolu se schránkou, nebo jen samotné přesměrování), které si
kdykoliv nastavíte k současnému poskytovateli.
Ideální je služba, jež vám umožní jak používat dostatečně velkou schránku, tak
přístup přes standardní protokoly (hlavně POP3) a nastavení přesměrování
zásilek. Taková kombinace vlastností zdarma je však možná jen u služeb, jejichž
hlavním cílem je zvyšovat návštěvnost hlavní služby/propagovat doménu
provozovatele (e-mail Atlasu a Seznamu). Protože takové služby ale nepřinášejí
žádný přímý příjem, v případě finančních potíží bude jejich omezení nebo
zrušení mezi prvními kandidáty na dosažení úspor a heslo "e-mail na celý život"
nemusí vždy platit (nezapomeňte, že služba je poskytována bez záruky).


Vemte na to síť - Prodám nebo vyměním
Jak funguje inzerce na Internetu
Podle posledních průzkumů mediálního trhu v USA začíná Internet vážně
konkurovat tištěným médiím, a to především v oblasti řádkové inzerce. Inzertní
servery přitom vedou jak co do množství inzerátů a ceny zveřejnění je vesměs
zadarmo, tak komfortu především pokud jde o rychlost a možnosti vyhledávání.
Hrozí něco podobného i u nás? A jak jsme na tom vůbec s možnostmi inzerovat
nebo něco na inzerát sehnat přes Internet? Právě na tyto otázky se pokusím
odpovědět v následujícím článku (poměrně specifické oblasti inzerce jako jsou
Práce, Reality či Seznámení si ale nechám na jindy):

Inzertní noviny
Tedy ty klasické papírové. Jejich nástup v čele s ANNONCÍ nešlo po roce 1989
přehlédnout. Časem se z nich vyprofilovaly dvě typické kategorie: jednak ty
velké distribuované po celé republice, jejichž náplň tvoří především inzeráty z
Prahy a okolí, pak ty, u nichž na vzdálenosti zájemce až tolik nesejde, a dále
regionální, které jsou sice menší, ale vykrývají beze zbytku právě prostor pro
nabídku závislou na místě/vzdálenosti. U těch prvních je díky širokému záběru
velká šance, že cokoliv rychle najdete/udáte, u druhých že když už najdete
zajímavý inzerát, máte jistotu, že to nebude z ruky. A jak jejich vydavatele a
čtenáře oslovil Internet?
Z těch větších (desítky tisíc inzerátů týdně) jsou přes Internet již delší dobu
dostupné jednak ostravské Avízo , a samozřejmě také
ANNONCE . Obě aplikace jsou poměrně zdařilé a splňují
všechna běžná kritéria z hlediska čtenáře je to pohoda, zvláště když místo
pročítání několika stránek psaných miniaturními písmenky prostě jen napíše
dotaz a zmáčkne tlačítko.
Pro vydavatele se však z on-line verzí stává stále větší hrozba příjmy z
inzerce na jejich stránkách patrně (a vzhledem k rozšíření Internetu v ČR i
pochopitelně) zaostávají za poklesem prodeje papírových verzí. Ono je totiž
sice příjemné ušetřit díky formuláři na WWW režii přepisování inzerátů z
kupónů, ale ztráta z prodeje výtisků kupovaných především kvůli nim se také
počítá. ANNONCE řeší tento problém konkurence sama sobě neustálým posouváním
zveřejnění inzerátů na Internetu oproti papírovému vydání, aby ten, kdo nechce
přijít o příležitost, byl nucen po papíru přeci jen sáhnout (internetová verze
vycházela nejdříve v 10, pak ve 12, 16, 15, 16 a nyní dokonce až v 18 hodin).
Sympatičtější a do budoucna možná i životaschopnější přístup zaujalo Avízo,
které neomezilo aktuálnost, ale komfort. Abyste mohli databázi plně využít,
musíte si přístup předplatit (volně přístupné je jen něco jako demo, kde nejsou
všechny inzeráty, a už vůbec žádné kontakty na inzerenty).
Pro úplnost zbývá ještě zmínit internetový osud někdejšího rivala ANNONCE
InzertSPOJe. Ten, resp. jeho rodina regionálních a specializovaných inzertních
novin, je spolu s dalšími aplikacemi k vidění na adrese www.inzeruj.cz/>.

Všeobecné inzertní servery
vznikaly s rozvojem českého Internetu jako houby po dešti a pamětníci si ještě
možná vzpomenou na jeden z prvních studentský projekt W3 Inzert
, v době vzniku nejnavštěvovanější
server svého druhu.
Na W3 Inzert záhy navázala spousta následovníků, ale žádný z nich si (patrně i
kvůli tehdy podstatně otevřenějším serverům papírových kolegů) nezískal takové
jméno, aby se stal hojně navštěvovaným a tím i inzeráty zásobeným místem.
V poslední době se však objevilo pár projektů, které mají šanci na úspěch. Je
to jednak inzertní server Bazar.cz , na němž je už od
pohledu patrný příbuzenský vztah se serverem Seznamka, a možná si nepovede
špatně ani Web Inzert, přestěhovaný z původní adresy na server Inzertspoje
on-line.htm>.

Specializované servery
Podle hesla "nakupujte u specialistů" samozřejmě nesmíme zapomenout ani na
specializované servery. Ty se mnohdy rekrutují z internetových stránek
skutečných bazarů takže se vlastně ani o inzertní servery nejedná, ale ve
virtuálním světě Internetu se rozdíl mezi bazarem a inzercí zčásti stírá.
Když v počítačovém časopisu mluvíme o specializaci, samozřejmě začneme
počítačovou inzercí. Různých virtuálních bazarů je v doméně cz spousta, ale
jako štika v rybníce se mezi nimi pohybuje pouze jediný PC Bazar na serveru
Kontakt.CZ cz/>. Kromě bohatého členění stále rostoucí nabídky a poptávky, kterou tvoří
okolo dvou tisíc inzerátů měsíčně (červenec 99), nabízí svým návštěvníkům
službu nazvanou Info mail. Ta kontroluje nově přidávané adresáty za vás a v
případě, že se v některé z rubrik vybraných při registraci objeví inzerát
obsahující požadované slovo (typ, značku), pošle vám e-mailem upozornění.
Další kategorií specializovaných bazarů, jež má na Internetu slušné zastoupení,
jsou bazary knih antikvariáty. Ze zajímavých českých stránek stojí za pozornost
třeba antikvariát knih a učebnic na , nebo virtuální
antikvariát zaměřený na sci-fi literaturu Scifík, který najdete na
. Milovníkům "hudby za rozumnou cenu" jistě
dobře poslouží CD Bazar na .

Internetové aukce
Pokud alespoň zběžně sledujete dění okolo elektronické komerce za Atlantickým
oceánem, pak vám jistě neunikl fenomén internetové aukce eBay, která začíná co
do velikosti a především popularity dostihovat i legendární Amazon. Když se nad
tím zamyslíte, je to v zemi, kde má připojení na Internet každá druhá
domácnost, víc než pochopitelné. Aukce, která je od nepaměti ideálním
prostředkem pro rychlé uzavírání obchodů za optimální ceny, se totiž díky
Internetu stala všudypřítomnou a každému dostupnou službou. Chcete se něčeho
rychle zbavit? Šup s tím do aukce! Hledáte nějaký originální doplněk do
Interiéru? V aukci s miliony položek jistě něco zajímavého objevíte, a i
samotné vzrušení za hry stojí za to!
Jak to ale vypadá s aukcemi u nás? Donedávna existovala pouze jediná, nepříliš
známá aukce na serveru Bajt . Její realizace je
výsledkem snažení "aukčního nadšence" a autora internetového zpravodajství
"News On "Net" L. Zajíčka. Její poslední (už poněkolikáté přepracovaná) verze
zahrnuje jak soukromou, tak komerční větev a jako aplikace funguje vcelku
dobře. Horší je to s návštěvností a nabídkou. Server totiž není skoro vůbec
propagován a také členění nabídek je z velké části poplatné počítačovému
zaměření serveru Bajt, takže se na ní téměř nic jiného než hardware a sem tam
nějaký ten software nenabízí.
Druhou, teprve nedávno otevřenou aukcí, je eAukce . Ta i
přes své mládí působí hned na první dojem jako profesionálně navržený komerční
projekt a nabízí spoustu zajímavých vlastností. Nabídka je na ní však velmi
malá, a rozhodně menší než by odpovídalo jejím kvalitám možná za to může
poměrně nešťastný systém přihlašování, který vás nutí používat syntetické jméno
vygenerované serverem (to má tvar např. "0ff483"). Pokud ji ale autoři po
analýze prvních zkušeností ještě trochu "učešou" a udělají maximum pro její
propagaci, může se z ní stát jeden z nejzajímavějších tuzemských serverů.


Kdo hledá... Lovci lidí
Hledání kontaktu na konkrétního člověka
Jistě jste už v nějakém tom akčním filmu či televizním seriálu (třeba Odpadlík
s "Lórencem Lámačem" v titulní roli :) zahlédli scénu, kdy šikovná asistentka
hlavního protagonisty stopuje lidi s pomocí údajů získaných z více i méně
veřejně přístupných počítačových sítí (zpravidla k tomu používá pojízdnou
výpočetní laboratoř se satelitním spojením kamkoli, kam si právě scénárista
vzpomene). Jaké jsou ale reálné možnosti nás, řadových uživatelů Internetu,
pokud chceme někoho v síti najít? Zkusím něco napovědět v následujícím článku:

Lidé v síti
Internet je především nový komunikační prostředek, tedy vlastně něco jako "nová
generace telefonu". Jako takový by tedy analogicky měl mít i svůj telefonní
seznam, kde najdete kontakty na všechny připojené firmy i osoby. Má to ale
jeden háček na rozdíl od telekomunikací nemá Internet žádné správní centrum a
jeho decentralizovaná podstata to ani neumožňuje. Navíc samotná technologie
nabízí tolik možností pro velmi dynamické změny stavu, že jeho skutečný obraz
téměř nelze zachytit.
Jak tedy na síti "existuje" uživatel Internetu? Vlastně jako účet (přístupové
jméno a heslo) na uzlovém počítači, přes který do sítě přistupuje, nebo dokonce
jen jako schránka elektronické pošty, umístěná na libovolném poštovním serveru
kdekoliv na světě. Jeden účet přitom může používat více uživatelů (třeba při
připojení lokální sítě přes modem a proxy-server), nebo naopak může mít jeden
člověk několik účtů a ještě více poštovních schránek (u zaměstnavatele, doma,
na serveru zájmového sdružení).
Informace typu "kdo je kdo" a "kdo je kde" mají jednak strategickou hodnotu, a
jednak je třeba při jejich zveřejňování dbát na ochranu osobních údajů a
poskytovatelé připojení je proto pochopitelně tají. Je tedy vůbec možné
zjistit, zda je konkrétní osoba "na Internetu"? Lze to, ale není to rozhodně
tak snadné a spolehlivé jako ve zmíněném telefonním seznamu.

Databáze uživatelů
Internet je přece počítačová síť a evidence a soustřeďování dat o uživatelích
by tedy neměl být technický problém. Zpočátku, v dobách ARPANETu a čistě
akademického Internetu (kdy celosvětový Internet čítal desítky tisíc
uživatelů), skutečně nebyl. S komerčním rozvojem Internetu a nárůstem počtu
uživatelů na stovky milionů je však budování centrální databáze shora prakticky
nemožné.
Současný stav je takový, že databáze osobních kontaktů globálního charakteru
budují nezávisle různé instituce a firmy jako specifickou vyhledávací službu (u
portálů jako Yahoo! patří do "povinné" základní výbavy). Poskytnutí údajů je
přitom z důvodů ochrany soukromí vždy určitým způsobem vázáno na apriorní
souhlas konkrétní osoby, takže v databázi uživatelů můžete najít pouze člověka,
který o to stojí, respektive nechce zůstat utajen.
Databází osobních kontaktů existuje celá řada a vcelku snadno je najdete v
příslušných sekcích katalogů internetových zdrojů či vyhledávacích centrálách
(například http://alenka.pinknet.cz/). Patří mezi ně např. Yahoo! People Search
nebo "bílé stránky" největšího světového
poskytovatele připojení AOL . Z domácích pak
samozřejmě Adresář Atlasu a společný projekt PinkNetu a
Seznamu server Lidé alias .
Protože najít internetový kontakt znamená především najít e-mailovou adresu,
podporuje většina adresářových serverů protokol LDAP (Lightweight Directory
Access Protocol). LDAP je standardní protokol pro vzdálený přístup k adresářům
elektronické pošty, který podporuje naprostá většina poštovních programů. Vám
jako uživateli LDAP umožňuje vyhledávat v databázích adresářových serverů přímo
z poštovního klienta při vyřizování korespondence (třeba Outlook Express má po
instalaci rovnou přednastavenou sadu nejznámějších LDAP serverů).

Další zdroje
Mimo adresářových služeb je pochopitelně nejvíce kontaktních informací obsaženo
na WWW stránkách. Kromě osobních stránek, jejichž přehled najdete Čechách na
Pinknetu nebo v příslušné sekci Seznamu
, je na WWW spousta dalších
zdrojů. Např. mnohé podniky a organizace zveřejňují na svých serverech přehledy
svých zaměstnanců nebo členů, nebo můžete zkusit některý z mnoha oborových
adresářů (třeba katalog pojišťováků najdete na
.
Dalším bohatým zdrojem kontaktů jsou elektronické konference (zejména
provozované jako poštovní konference typu listserv). Kromě toho, že obsluhující
server spravuje seznam všech účastníků, se v ní můžete přímo zeptat, zda
hledanou sobu někdo nezná.

Detektivem v Internetu
Jak při hledání kontaktu postupovat? Především si zjistit největší adresářové
servery v regionu (zpravidla stát), z nějž hledaná osoba pochází největší
servery se sice prezentují jako globální, ale díky dominantnímu počtu uživatelů
ze Spojených států jsou prakticky především americkou službou. Pokud najdete
aktuální záznam vložený do databáze přímo dotyčnou osobou (některé servery plní
své databáze i adresami automaticky extrahovanými z Webu a konferencí), máte
vyhráno. V opačném případě zkuste některý z hledačů indexujících WWW stránky.
Kromě toho, aby zvolený server dobře pokrýval odpovídající geografickou oblast,
potřebujete aby umožňoval hledání frází (slov za sebou, zpravidla zadáváno v
uvozovkách). Pro hledání v tuzemsku nejlépe poslouží Atlas, případně AltaVista.
Dalším logickým krokem je hledání v regionálním univerzálním katalogu, nebo
přímo specializovaném katalogu osobních stránek (Seznam, Atlas, Pinknet), čímž
vyloučíte možnost, že zavedenou osobní stránku hledače z nějakých důvodů
neindexovaly.
Zajímavým zdrojem (zejména tehdy, pokud hledáte člověka který má pravděpodobně
něco společného s provozem Internetu není podmínkou) je databáze doménových
jmen. Tou je pro Evropu RIPE a její registr obsahuje kromě názvů a vlastníků
domén druhé úrovně i záznamy osob oprávněných s nimi manipulovat a zodpovědných
za jejich provoz. Pro snadné vyhledávání (bez diakritiky!) vám jistě poslouží
fulltextové rozhraní na adrese ripedbsearch/>.
Další pátrání se již opravdu podobá práci detektiva, a kromě dobré znalosti
Internetu vyžaduje i nemalé množství času. Jedinou možností, jak si jej
ušetřit, je použití softwarového vyhledávacího agenta ("Intelligent Agent")
programu, který se vás vyptá na omezující podmínky a sám vyzkouší různé
databáze podle svého seznamu. Programů tohoto typu je na Internetu k dispozici
celá řada, ale jejich použití je mnohdy poměrně náročné na dobu připojení a
výsledky jsou proměnlivé.
P.S.: Problematika hledání lidí je na českém Internetu jedním z nejvíce
opomíjených témat. Pokud máte zajímavý tip nebo zkušenost, napište mi na
.


Když se řekne - Poslední míle a portál
Internetové pojmy, jak je ve slovníku nenajdete

poslední míle
- je označení pro poslední úsek vašeho připojení do Internetu trasa mezi vámi a
nejbližším uzlem vašeho poskytovatele.
- je jediná neagregovaná část spojení jeho kapacitu nesdílíte s nikým jiným,
ale je také z celé trasy tou nejmenší.
- je důvodem v podstatě nulového zřizování pevných linek mimo větší města.
- je zdrojem neoprávněných příjmů SPT Telecom při 2 hodinách připojení v době
silného provozu denně zaplatíte za telefon téměř pětinásobek toho, co za
připojení zaplatíte poskytovateli!
- je oblastí, kde se v poslední době začínají silně uplatňovat bezdrátové
technologie pro přenos dat.
- je oblastí, ve které by si Internet opravdu zasluhoval systematickou podporu
od státu.

portál
- je označení pro WWW server, který poskytuje maximum služeb pro běžného
uživatele Internetu, a je proto jakousi jeho vstupní branou do sítě.
- je zpravidla vyhledávací služba, obalená dalšími populárními službami, jako
je e-mail a WWW zdarma.
- je zpravidla jedním z nejnavštěvovanějších míst, které prodá hodně inzerce,
ale vzhledem k všeobecnému zaměření je méně účinná, a tudíž levnější než na
specializovaných serverech.
- je bývalé módní slovo, které samo o sobě žádnému serveru návštěvnost nezvedne.
- je postupem času obecné označení pro jakýkoliv server, který se komplexně
věnuje určité problematice bez výrazného zaměření na některý typ informací
(např. zpravodajství).


iFAQ - Internet FAQ
Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu

Vadí v URL malá písmena?
Jednou jsem opisoval adresu webstránky z článku v časopisu a ze zvyku jsem
použil u jména souboru i adresářů velká písmena. Stránka se normálně načetla,
ale kolega mi říkal, že by tam správně být neměla. Jak to s tím rozlišováním
malých a velkých písmen vlastně je?
- Obecně (podle příslušných norem) platí, že v adrese (URL Uniform Resource
Locator) se malá a velká písmena rozlišují. Pokud tedy uvedete velká počáteční
písmena místo malých, jedná se o jinou adresu.
V praxi je ale situace poněkud složitější: u jména počítače (např.
www.seznam.cz) je lhostejné, zda je malými nebo velkými písmeny, protože systém
doménových jmen (DNS Domain Name System) malá a velká písmena ve jménech
počítačů nerozlišuje a vrátí stejnou adresu i pro WWW.SEZNAM.CZ nebo třeba
WwW.seznam.Cz. Ve jménech souborů a adresářů pak záleží, zda je rozlišuje
operační systém, pod kterým pracuje server, na němž je stránka uložena. Z
nejrozšířenějších systémů pak téměř všechny varianty UNIXu (včetně Linuxu) malá
a velká písmena rozlišují, kdežto Windows NT je nerozlišují. To, že se vám
stránka natáhla bez problémů, pak svědčí o tom, že příslušný server nejede na
UNIXu.

Ještě jednou velká písmena, tentokrát hledání
Při hledání v Internetu bych potřeboval rozlišit mezi velkými a malými písmeny
(např. vlastní jména shodná se slovy obecného významu). Vyhledávací servery
Seznam i Atlas však hledají bez ohledu na to, jestli do dotazu napíši písmena
malá nebo velká. Co si s tím počít?
- Rozlišování malých a velkých písmen podporují pouze některé vyhledávače,
bohužel žádný český. Ze zahraničních by je měly podporovat AltaVista, InfoSeak,
NorthernLight Search a HotBot.
Podpora většinou funguje tak, že je-li slovo napsáno malými písmeny, hledá se
bez ohledu malá/velká. Pokud se v hledaném slově vyskytuje alespoň jedno velké
písmeno, hledání malá a velká rozlišuje. Zahraniční vyhledávače orientované
pouze na anglické texty však mohou mít potíže při rozeznávání velkých písmen s
diakritikou.

Jak aktualizovat čas počítače přes Internet?
Slyšel jsem, že přes Internet si mohu při každém připojení seřídit čas na mém
počítači podle mezinárodních atomových hodin. Je to pravda, a co pro to musím
udělat?
- Je tomu tak, existuje speciální protokol pro synchronizaci času mezi dvěma
počítači, který je schopný eliminovat zpoždění při přenosu informací v síti a
synchronizovat čas s velmi vysokou přesností. Počítačová centra v laboratořích
přesného času (je jich po světě několik) tuto službu také umožňují, stačí mít
na svém PC program, který synchronizaci podporuje. A to jednak speciální
synchronizační utilitu (přehled sharewaru např. na tucows.cz/sync95.html>), nebo může být synchronizace času doplňkovou funkcí
některého z programů pro optimalizaci/zrychlení připojení třeba Naviscope
.

Pevná domů
V poslední době se stále častěji objevují články a výhodném bezdrátovém
připojení, které úspěšně konkuruje připojení přes síť SPT Telecom. Mnohdy se
tvrdí, že je tento typ připojení ideální i pro domácí použití. Je to opravdu
tak jednoznačné?
- Typ nabídek, který popisujete, se od připojení standardní pevnou linkou liší
jednak způsobem připojení (rádiová síť, kde platíte pouze zřízení/leasing spoje
a ne pravidelné provozní poplatky), a jednak způsobem zpoplatňování, kde se u
levnějších variant jedná o tzv. počítané pevné linky. Platíte tedy za přenesená
dat a nikoliv za čas připojení připojeni jste 24 hodin denně.
Co se týče výhodnosti pro domácí využití, je to poměrně sporné. Z principu je
samozřejmě podstatně přijatelnější platit za skutečně přenesená data než za
čas, bez ohledu na to, zda něco přenášíte či nikoliv. Na druhou stranu se
poplatky za přenesený MB pohybují na úrovni ceny hovoru v hustém provozu o
délce potřebné pro přenos stejného objemu dat rychlostí 33,6 Kb/s (okolo 4 Kč
za MB). Pro firemní, respektive profesionální využití je to rozhodně výhodné
nezaplatíte víc a máte podstatně větší komfort. U připojení na doma je
výhodnost sporná, protože pokud byste se připojovali přes telefon (56Kb modem
nebo ISDN) pouze za nejvýhodnější tarif I99 (noc a víkend), docílíte
pravděpodobně (vzhledem k tomu, že celý Internet je v tuto dobu nevytížený)
podstatně nižších nákladů na přenesený MB.

Nový systém adresování v Internetu
Slyšel jsem, že by se měl měnit systém IP adres Internetu z důvodu jejich
nedostatku. Kdy k tomu asi tak dojde a kde bych se mohl dozvědět více o této
problematice?
- Nový systém adresování, respektive nová verze základního přenosového
protokolu Internetu IPv6 (označovaná také jako IPNG IP Next Generation),
používá oproti stávajícímu IPv4 adresy čtyřnásobné šířky (128 oproti 32 bitům)
a umožňuje tak adresovat v pozemských měřítkách prakticky neomezený počet adres
(stovky na čtvereční metr zemského povrchu).
IPv6, vyvinutý na půdě IETF (Internet Engineering Task Force), byl právě letos
v létě po čtyřletém testování organizací IANA (Internet Assigned Numbers
Authority, celosvětově koordinuje přidělování a správu adresového prostoru)
schválen pro použití v rutinním provozu. Plný přechod z IPv4 na IPv6 však
potrvá ještě dlouho (odhaduje se až deset let), protože náklady na celosvětovou
Implementaci IPv6 jsou údajně srovnatelné s náklady na kontrolu systémů na rok
2000. Musí totiž dojít k výměně prakticky všeho, co tvoří páteřní spoje
Internetu po celém světě. Přechod je možný postupně, pomocí automatického
překladu adres a mezi částmi sítě, které jej podporují, a které dosud nikoliv.
Podrobnější informace o protokolu IPv6 najdete na adrese
nebo .


10 tipů na programy pro lepší surfování
Jestli jste před prázdninami kupovali nové kolo, asi jste se dost podivili, jak
je oholená jeho základní výbava. S počítačem a připojením na Internet je to
podobné stačí písíčko s Windows, modem a přístup na místní uzel některého
poskytovatele, ale zdaleka to ještě není ono. Pro dokonalý komfort a maximální
efektivnost to prostě musíte dovybavit. Naštěstí se nemusíte až tolik obávat o
zbytek obsahu peněženky dovybavení se totiž skládá z několika užitečných utilit
(které lze stáhnout ze sítě), a navíc se v mnohých případ jedná o programy
zadarmo (freeware) nebo s malým registračním poplatkem (shareware).
Dnešních 10 tipů vám nabízí ne deset, ale desítky tipů na programy usnadňující
(a mnohdy i zlevňující) práci s Internetem, rozdělené do 10 kategorií
(kategorii tzv. akcelerátorů prohlížečů, založených na "přednatahování"
stránek, které pravděpodobně hodláte navštívit, jsem vypustil záměrně; jejich
účinek je sám o sobě sporný a v domácích podmínkách je navíc zpravidla žádoucí
využít provolaný čas efektivněji).

1 Alternativní prohlížeče
Kromě dvojice nejrozšířenějších prohlížečů: Internent Exploret a Netscape
Communicator (první dostanete s Windows, druhý zpravidla s Linuxem), existuje
celá řada "třetích" prohlížečů, z nichž některé mají docela zajímavé vlastnosti.
Mezi nejznámější patří ze Skandinávie pocházející program Opera
, který je mnohými uživateli oblíben pro svou
nenáročnost na kapacitu/výkon počítače. Přestože obsahuje naprostou většinu
funkcí, vejde se jeho instalace na jedinou disketu a slušně běhá i na slabších
počítačích pod Windows 3.x. Další, ještě úspornější variantou je prohlížeč
ARACHNE českého autora Michaela Poláka. Ten pracuje
pod operačním systémem DOS a stačí mu téměř jakákoliv stařičká 386ka, a může
tak být ideální pro zřízení domácího webovského terminálu, sdílejícího
připojení "hlavního" počítače.
Nejen úspora je alternativou pokud vás omrzel vzhled vašeho Internet Exploreru
a chcete si ušít design prohlížeče přímo na míru, je vám k dispozici program
Neoplanet , umožňující vyměňovat "škrabošky" (skin)
vašeho prohlížeče podobně jako třeba u ICQ nebo WinAmpu.

2 Klienti a utility pro e-mail
Přestože Outlook Express, jejž Micorsoft zdarma šíří spolu s Internet
Explorerem, je vynikající poštovní program, najde se i pár konkurentů, které
zcela nahradit nedokáže. Patří mezi ně např. komfortem a nabídkou služeb
vynikající program Calypso nebo naopak jednoduchá
Eudora eudora.com/>, a samozřejmě svéráznější, ale velice výkonný Pegasus Mail www.pegasus.usa.com/>, který jako jeden z mála klientů podporuje distribuční
seznamy a kromě Internetu funguje i v lokálních sítích Novellu.
Z mail-notifikátorů (programů, které periodicky kontrolují schránku a hlásí
novou poštu) je zajímavý například POPit ,
který nabízí i Předmět (Subject) nových zpráv a smazat nežádoucí poštu ještě
před stahováním a napsat jednoduchou odpověď bez nutnosti spouštět klienta.
Naproti tomu Mail Monitor welcome.to/rista> se specializuje na kontrolu freemailových služeb přístupných
přes WWW rozhraní. Umí Hotmail, Net@ddress, Yahoo! Mail, ZDNetMail, Excite
Mail, RocketMail, MailCity, AngelfireMail a EudoraMail; pochopitelně a bohužel
nefunguje s obdobnými českými službami (Post.Cz, Email.cz).

3 Bookmark utility
Bookmarky, záložky, oblíbené, či jak jste zvyklí říkat svému souboru odkazů na
zajímavé webstránky, jsou nepostradatelnou pomůckou snad každého uživatele
Internetu. Pokud střídavě používáte různé prohlížeče, nebo vám možnosti správy
záložek u toho vašeho prostě nestačí, je čas poohlédnout se po nějaké
specializované utilitě.
Můžete zkusit třeba URL Menu
, která se
ve Windows usadí na systémové liště. Vedle tlačítka Start vám tak přibude druhá
košatá nabídka, v níž si dle libosti můžete organizovat odkazy nezávisle na
jakémkoliv prohlížeči. Dalším zajímavým programem jsou Powermarks
, jež umožňují import z Netscape Navigatoru,
Internet Exploreru a Opery. Samotná organizace odka-zů přitom není hierarchická
je totiž nahrazena maximální podporou vyhledávání, přičemž ke každému odkazu
lze přidělit klíčová slova.
Pokud nežádáte jiný přístup, ale jen chcete mít stejné záložky v obou
prohlížečích, poslouží vám utility pro jejich automatickou konverzi. Mezi ně
patří třeba jednoduchý a rychlý Bookmark Converter
, nebo SyncURLs
htm> z knihovny PC Magazine, který slučuje bookmarky z Netscapu a MSIE a
výsledek umí zpětně exportovat do obou výchozích formátů.
Pokud je vaším hlavním problémem dostupnost záložek z různých počítačů, pak
jistě uvítáte program BookmarkSync , který vám
umožní záložky nahrát na svůj server a na jiném počítači je kdykoliv
synchronizovat; pokud nemáte (např. na dovolené v internetové kavárně) program
k dispozici, můžete si je nechat alespoň zobrazit jako běžnou WWW stránku (něco
podobného, ovšem bez klientské aplikace, nabízí i nová česká služba StartPage
).

4 Hledání navigace
S problémy hledání na Internetu se dnes a denně potýkáme všichni. Ať jste si
oblíbili Seznam, Yahoo, AltaVistu či HotBot, mohou vám při jejich používání či
mimo ně pomoci utility pro podporu vyhledávání.
Mezi zajímavé projekty z této kategorie patří bezesporu Alexa .com/>, která je vám schopna nabídnout k většině alespoň průměrně
navštěvovaných serverů přehled souvisejících odkazů, zpracovaný na základě
doporučení a sledování chování uživatelů (podrobně jsme o ní psali v č. 12/98).
Z jiného soudku jsou další dva programy Copernic 99 a
Inforian Quest 99 , jež pracují jako jakási
vyhledávací centrála přímo na vašem PC.
Je-li softwarový pomocník pro vyhledávání šikovný pro hledání textu, je přímo k
nezaplacení, když jde o vyhledávání obrázků. Jeden takový program najdete na
jmenuje se Mister PiX a umožňuje vyhledávání obrázků
podle klíčových slov na WWW a v newsgroups.

5 Stahování souborů
Standardní způsob distribuce souborů v Internetu je služba FTP (File Transfer
Protocol), umožňující dálkovou správu souborů a přístup k souborovým archivům.
Anonymní FTP přístup sice již dlouhou bodu podporují webové prohlížeče, ale v
mnoha případech se bez kvalitního FTP klienta neobejdete. Může jím být třeba
Bullet Proof FTP poměrně nový klient, který podporuje
stahování předem připravených seznamů, stahování souborů z WWW serverů
protokolem HTTP a sám se také postará o znovunavázání předčasně přerušeného
spojení. Pro začátečníky mohu doporučit jednoduchý, ale velice "přítulný"
CuteFTP , pro profesionální využití zase WS FTP Pro
, který je asi nejpoužívanějším sharewarovým klientem
vůbec. Pokud si ale oblíbíte správce souborů Windows Commander
, nebudete samostatného FTP klienta potřebovat vůbec,
protože poměrně komfortní je v něm přímo vestavěn (zejména ve verzi 4.0).
Druhou kategorií programů specializovaných na stahování souborů jsou takzvané
download manažery, jež jsou navrženy tak, aby soubor z Internetu (přes FTP nebo
HTTP) stáhly co nejrychleji a co nejspolehlivěji. Mezi jejich funkce patří
stahování jednoho souboru více procesy najednou, zvyšování/udržování
průchodnosti přes PING, znvounavazování spojení a navazování "nedotažených"
souborů.
Jedním z nejznámějších programů této kategorie je Get Right
; kromě výše uvedených standardní funkcí umí také po
ukončení stahování vypnout počítač (máte-li ATX skříň), nabízí vyhledání
nejlépe dostupné kopie stahovaného souboru a je k dispozici i v české verzi.
Velice podobné možnosti nabízí i druhý velmi populární program z této kategorie
Go!Zilla , jehož hlavní předností je velice jednoduché
ovládání. Do třetice jeden méně známý, ale zajímavý a zdarma distribuovaný
prográ-mek Net Vampire

6 prohlížení webstránek off-line
je pro našince skvělá věc. Weby, které vás zajímají, vám totiž počítač stáhne
sám v noci, kdy jsou více než čtyřikrát (Internet 99) nižší telefonní poplatky
a síť je přitom nejlépe propustná. Není divu, že v této oblasti je skvělých
utilit celá řada. Např. program WebZip (jenž má
dokonce výměnný vzhled) umí uložit celý Web do jednoho komprimovaného souboru a
pomocí připojené utility jej přímo z tohoto souboru prohlížet. Dalším výkonným
programem, vhodným spíše pro zkušené uživatele, je u nás značně populární
Teleport Pro , který podobně jako populárnější WebSnake
pracuje s projektovými soubory, v nichž
můžete přesně specifikovat parametry stahování jednotlivých webů, včetně
stahování v určitou denní dobu. Dalším oblíbeným programem je Offline Explorer
, jenž vyniká velmi přehledným zobrazením
stažených souborů a obsahuje i integrovaný prohlížeč.
Pokud vás všechny předešlé programy odradily příliš složitým ovládáním, ještě
to nevzdávejte. Plně funkční a přitom velice jednoduše použitelný program
WebVCR má totiž uživatelské rozhraní ve stylu
videorekordéru (stránky lze "nahrávat" na disk, přepínání mezi weby jako
přepínání televizních programů, atd.).

7 Sledování a optimalizace dial-up spojení
O tom, že i když máte novou telefonní linku a dobrý modem, nemusí vaše
připojení pracovat optimálně tedy tou nejvyšší možnou rychlostí, asi víte (v
Internet guru jsem o optimalizaci nastavení TCP/IP pro modemový provoz psal
předminule). Jak ale postupovat, když se v problematice a registrech Windows
nevyznáte, nebo když vůbec nejste s funkcí telefonního připojení Windows jako
takového? Pochopitelně stáhnout si odpovídající utilitu!
Pokud nejste spokojeni s DUN (Dial-Up Networking Telefinocké připojení) jako
takovým, vyzkoušejte třeba program Dunce , který
nahrazuje standardní DUN ve Windows 9x vlastní podporou, rozšířenou o mnohé
funkce (různé druhy spojení a modemů, automatické připojení v čase, automatické
vytáčení po přerušení spojení, atd.). Asi největší nectnost DUN zapomínání
hesla při nevyužívání podpory MS sítí a automatizaci připojování vůbec, řeší
zase program AffirmativeAction-DUN .
Abyste mohli zodpovědně optimalizovat parametry stávajícího připojení, budete
jistě potřebovat maximum informací o jeho parametrech. Ty vám může ve velice
přehledné formě poskytnout program NetMonitor firmy
Kissco Software, nebo Net.Medic , který
spolupracuje s vaším prohlížečem a ukáže vám řadu údajů o právě probíhajícím
spopojení. Z programů, které se zaměřují speciálně na optimalizaci parametrů
DUN (velikost MTU atd.), pak zkuste populární TweakDUN
, nebo méně známý, ale také skvělý
InterQuick www.interquick.com/>.

8 Sledování doby připojení a poplatků za telefon
Tato vysoce specifická kategorie programů je pro našince určitě silně aktuální
(podle loňské studie OECD nejvyšší náklady na připojení ve vztahu ke kupní cíle
za všech členských zemí) a je to vidět i na sharewaru, kde dominují domácí
(respektive evropské) produkty. Těch českých je ale dost, takže:
Asi nejpopulárnější a velmi spolehlivý program je Pokladna
cz/bartsoft/pokladna/>, počítající provolanou částku podle log souboru provozu
modemu z Windows. Mezi méně známé novinky, které rozhodně stojí za pozornost,
bych zařadil program KTP (Kontrola telefonického připojení)
. Dalšími dobrými pomocníky snižování účtu
za telefon jsou pak Connection Meter od E+P
Studia, Petronica Counter99 , který je na
rozdíl od předchozích programů šířen jako freeware, nebo také freewarové TelPoc
.
Pokud by vám žádný z produktů "zlatých českých ručiček" nevyhovoval, zkuste ze
zahraniční produkce třeba Net Timer Pro nebo
SaveCash .

9 Sdílení dial-up připojení.
Telefonní počítadla nejsou jedinou kategorií, kde dominuje český software. V
oblasti programů pro sdílení přístupu do Internetu v lokálních sítích tzv.
proxy serverů, se to jimi jen hemží.
Asi nejzdařilejším programem je WinRoute od
plzeňsko-kalifornské firmy TINYsoftware (dříve MT-Net). Ten na rozdíl od
většiny ostatních pracuje na základě vlastních síťových ovladačů tak, že na
síťových stanicích je pro ostatní aplikace připojení naprosto transparentní, a
lze je proto konfigurovat stejně jako pro plnohodnotné připojení. Kromě toho
umí třeba mapovat porty připojeného počítače na pracovní stanice, nebo třídit
poštu přicházející pod různými adresami do společné schránky domény.
Dalšími produkty jsou např. WinProxy ,
NetProxy , IBOX , nebo
Proxy+ .
Pro úplnost je třeba ještě uvést, že inovovaná Windows 98 tj. Windows SE,
obsahují vestavěnou základní podporu pro sdílení dial-up připojení též.

10 Lokální cache a filtrování WWW
K tomu, abyste si uvědomili, že procházení Webu je hlavně o opětovném načítání
již jednou stražených stránek, stačí chvilku se brouzdat třeba Seznamem.
Vyrovnávací paměti pro uchovávání již jednou stažených souborů jsou sice
součástí většiny prohlížečů, ale vesměs se jedná o pouze základní a nikoliv
špičkové řešení. Navíc urychlit práci s WWW lze i odfiltrováním nežádoucího
obsahu či lepší orientací v tom, co již "máte doma".
Programy této kategorie můžeme rozdělit do několika skupin: první z nich jsou
utility pro lepší orientaci ve standardní cache prohlížečů např. UnMozify
evolve.co.uk/unmozify>, který celou chache indexuje a nabídne vám celkový
přehled jejího obsahu a vyhledávání, nebo sofistikovaný Cache Banish Pro
.
Další skupinu tvoří programy pro transparentní "kešování" souborů na úrovni
komunikačního protokolu, jež jsou nezávislé na konkrétním prohlížeči a
zpravidla rychlejší a výkonnější než cache proxy serverů. Mezi osvědčené
produkty tohoto typu patří NetSonic , který je v
ořezané verzi šířený jako freeware a je kompatibilní s Netscape Navigatorem,
Internet Explorerem, AOL a CompuServe. Dalším zástupcem je Surf Express
nabízející i možnost inteligentního prohledávání
obsahu cache, a standardní, ale spolehlivý Webcelerator
.
Poslední skupinou jsou programy pro filtrování HTTP, jejichž stěžejní funkcí je
zabránit stahování nežádoucích částí webstránek (např. reklamy či skriptů
otevírajících nepříjemná tzv. pop-up okna). Zde je k dispozici zcela zdarma
program Naviscope , pak špičkový (bohužel od verze 3
již pouze plně komerční) program AtGuard , nebo
utilitka OnTrack!, která v podobě volně šiřitelného plug-in modulu pro WWW
prohlížeč zamezí otevírání pop-up oken.

9 0543/DĚD