Internet věcí je výzva pro všechny

Pokud se experti agentury Juniper Research nemýlí, počet „věcí“ připojených k internetu se do roku 2020 téměř ztrojnásobí na osmatřicet a půl miliard přístrojů. Nutně dojde k velkému tlaku na poskytovatele IoT služeb, přičemž největší výzvou bude zaručení plynulého a bezpečného přenosu dat oběma směry. Jejich zákazníci neočekávají nic jiného než okamžitou a neomezenou dostupnost služeb.

Zejména na bezpečnost mají uživatelé ty nejvyšší nároky, zároveň však ukládají čím dál více dat do cloudu - ať jde o finanční náležitosti, pracovní dokumenty, rodinná fota nebo osobní běžecké rekordy.

„To znamená, že společnosti zajišťující přenos a ukládání dat musí zajistit jejich stálou a bezpečnou 24 hodinovou dostupnost v moderních datových centrech,“ uvádí Martin Štětka, Senior Regional Manager Veeam Software pro ČR, SR a Maďarsko.

Připravit se ovšem musí i výrobci „chytrých věcí“. Například v červenci odhalili odborníci Zimperium Mobile Security bezpečnostní díru v operačním systému Android pojmenovanou „Stagefright“, tedy tréma. Všechny verze této velmi populární platformy nižší než Jelly Bean mohly být napadeny kódem šířeným MMSkou, který útočníkům umožňoval kontrolovat některé základní funkce mobilu. Teoreticky postižených byla bezmála miliarda.

Zmiňovaná výzva ale nespočívá jen v zajištění bezpečnosti přístrojů a stále dostupnosti dat, ale také v jejich bezproblémové funkcionalitě. Představte si například dodavatele energie, který do jím obsluhovaných domácností instaluje “chytrý” systém měření spotřeby.

Každých několik minut musí být data poslána na jeho servery a zpět, aby myčka nádobí či pračka mohly být zapnuty přesně v tu dobu, kdy je elektřina nejlevnější. Pokud systém selže a stane se třeba pravý opak, zákazníci nebudou nadšeni.

Z pohledu bezpečnosti tedy zvýšený objem dat znamená hlavně nové výzvy pro poskytovatele připojení i služeb. Společnosti musí vyloučit ztrátu dat jejich soustavnou a nejlepší možnou ochranou a zajistit jejich spolehlivé zálohování.

„Konkrétně to zpravidla znamená užití pravidla 3-2-1. Tedy držet tři kopie ukládaných dat na dvou rozdílných médiích s tím, že jedno z uložišť leží mimo sídlo či infrastrukturu samotného poskytovatele,“ uvádí Martin Štětka.