Tyto státy ve svém prohlášení na konci konference Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v Dubaji uvedly, že „nejsou schopny dohodu podepsat v její současné podobě.“ Návrh dohody, který vznikl po dvou týdnech tvrdých jednání, by vládám signatářských zemí umožnil lépe kontrolovat mezinárodní telefonní hovory a data na internetu. Díky tomu, že smlouva nebyla podepsána, tak internet i nadále zůstane neregulovanou mezinárodní službou, jež (až na výjimky) funguje bez zásahů vlád.
Jako první se proti návrhu dohody postavily Spojené státy. „Internet světu za posledních 24 let poskytl nepředstavitelný ekonomický a sociální užitek. To vše bez jakýchkoli regulací OSN. Nemůžeme proto podpořit dohodu ITU,“ řekl Terry Kramer z americké delegace. Spojené státy podpořila Česká republika, Dánsko, Egypt, Kanada, Katar, Keňa, Kostarika, Nizozemsko, Nový Zéland, Polsko, Švédsko a Velká Británie. Všechny tyto země odmítly text v současné podobě podepsat.
ITU je organizace OSN, která se stará o telekomunikaci po celém světě. Na konferenci v Dubaji se mělo řešit přijetí aktualizované verze úmluv, které nebyly měněny od roku 1988. Průběh konference byl však silně kritizován, jelikož ITU podle pozorovatelů chtěla převzít kontrolu nad internetem a vyjednávat za zavřenými dveřmi. Proti návrhu, podle kterého by mimo jiné poskytovatelům obsahu mohly být účtovány poplatky za zasílání dat, se postavil i Google.
Na druhou stranu se země jako Čína, Rusko a Spojené arabské emiráty stavěly za podepsání smlouvy, jelikož se vládám těchto států nové možnosti, které by ke kontrole internetu dostaly, líbí. Podle Andreje Muchanova z ruského Ministerstva telekomunikací by nepodepsání smlouvy mohlo znamenat, že internet bude v různých částech světa fungovat „na různých úrovních“. Americké a evropské země si však stály za tím, aby internetové standardy určovaly soukromé společnosti.
Detailní informace o návrhu smlouvy vyvěsil na internet až Kieren McCarthy z konzultantské společnosti dot-nxt, podle kterého „jednání probíhala za zavřenými dveřmi, jako tomu bylo zvykem v sedmdesátých letech. Jednání trvala do brzkých ranních hodin, delegáti volili klasickým způsobem, kdy zvedali rukou velké žluté kartičky, jež byly fyzicky sčítány a informace o průběhu jednání byly velmi kusé,“ uvedl McCarthy. ITU se nakonec snažila přimět USA k podpisu úmluvy odstraněním některých klauzulí, ani to však na americkou delegaci neplatilo.