Interní cloudy: Víc než jen virtualizace (1.)

1. 7. 2010

Sdílet

Virtualizace předznamenává začátek velkých změn ve firemním pojetí IT – na scénu rázně vstupují privátní cloudy, virtualizovaná pracoviště zaměstnanců či samoobslužné aplikační portály.

Je vytvoření interního cloudu stejně snadné jako instalace VMwaru? Myslí si to většina zákazníků. Ve skutečnosti je však virtualizace serverů pouze jedním z mnoha potřebných kroků, které musí podniky při vytváření své vlastní cloudové sítě vykonat.

„Minulý rok se agentura Forrester Research při průzkumu tázala podniků, zda již mají vytvořený interní cloud – přibližně 5 % respondentů odpovědělo kladně,“ uvádí její analytik James Staten. „Když byli požádáni o definici interního cloudu, odpovídali IT manažeři obvykle ´naše prostředí VMware´.“ Ve skutečnosti má zavedeno interní cloudy podle definice Forresteru jen méně než 2 % podniků a „dodavatelé teprve začínají poskytovat vhodné nástroje potřebné k jejich vytváření,“ vysvětluje Staten.

„Velkou a viditelnou výzvou je organizační nepřipravenost podnikových subjektů na zavádění interního cloudu. Musíte být totiž připraveni sdílet zdroje mezi podnikovými odděleními. Většina firem ale na to přichystána není.“

Zákazníci navíc potřebují rozsáhlé zkušenosti s virtualizací a automatizačními technologiemi a musí jim vyhovovat to, že uživatelům dovolí zajišťovat si své vlastní služby prostřednictvím samoobslužného portálu.

Privátní vs. interní
Cloudové sítě zavedené podnikem pro vlastní uživatele jsou často nazývány „privátními cloudy“, ale tato fráze byla převzata několika dodavateli k popisu určitých forem externích hostovaných služeb. Forrester a další analytici se proto rozhodli používat označení „interní cloud“, aby popsali cloudové sítě, které existují výhradně v rámci vlastní IT infrastruktury zákazníka.

V reportu nazvaném Deliver Cloud Benefits Inside your Walls (Získejte výhody cloudu ve své infrastruktuře) Staten z Forresteru píše: „Svou architekturou se interní cloud od virtualizované škálované infrastruktury soudobých korporací neliší. Obě využívají množinu serverů x86, na kterých běží gridový stroj nebo virtualizované prostředí založené na hypervisorech.“

Interní cloudy ale mají několik významných vlastností, které standardní pojetí virtualizace přesahují. Například vývojářům umožňují nasazovat aplikace do cloudu prostřednictvím samoobslužného portálu zcela bez zásahu správce serveru, uvádí Forrester. Interní cloudy mají navíc automatizovaný stroj pro distribuci zátěže (jako jsou obdobné v gridových sítích), který zjistí nejlepší umístění nových zátěží a optimalizuje pool virtualizovaných výpočetních prostředků, aby bylo místo pro více aplikací.

„Navíc jsou interní cloudy víceuživatelské, takže mohou sdílet prostředky mezi podnikovými útvary a divizemi i ve společnosti, kde dnes ke sdílení počítačového vybavení nedochází,“ připomíná Staten. „K účtování využití virtuálního poolu poskytují infrastruktury interního cloudu obvykle metodu měření a sledování využití prostředků, která nabízí údaje pro fakturaci za používané prostředky,“ uvádí dále Staten.

Zásady pro adopci
Agatha Poonová, analytička agentury Yankee Group, ve svém výzkumu definuje tři hlavní aspekty interního cloudu: síť, proces a korporátní kulturu. „Spolehlivost a zabezpečení se v síti cloudového prostředí stávají důležitějšími než kdykoli předtím, a to z důvodu vzniku závislosti na konsolidovaném poolu pro zpracování dat a jejich ukládání,“ tvrdí Poonová. „Kromě přísného řízení přístupu musí být síť dostatečně robustní, aby přežila výkonnostní náraz, který může způsobit využití virtualizace.

„Spouštění virtuálních strojů na jednom serveru a přístup k nim přes gigabitový Ethernet může přetížit síť a v konečném důsledku vést naopak ke snížení výkonu,“ píše Poonová ve své studii Rebuilding Corporate Data Centers as Private Clouds (Přestavění korporátních datových center na privátní cloudy). „Situace se ještě zhorší, pokud podnikoví uživatelé očekávají možnost přístupu k firemním aplikacím kdekoli a kdykoli, což vede k dynamickému přesměrovávání aplikací za běhu, aby byly splněny specifické požadavky těchto pracovníků.“

U procesu je automatizace klíčem k dynamickému škálování prostředků IT a k zajištění rychlého provisioningu a de-provisioningu výpočetních instancí a aplikací.

„Automatizace je klíčovou funkcí použitou v prostředí cloud computingu k zorganizování interakce mezi fyzickými a virtuálními komponentami nezbytnými pro vytvoření interního cloudu,“ uvádí Poonová. „Jak se zvyšuje počet virtuálních strojů připadajících na každý fyzický server, stává se pro podnikové IT velmi těžkopádné spravovat ručně procesy, jako je instalace a konfigurace operačního systému nebo instalace záplat a upgradů v rámci probíhající podpory.“

Potřebné jsou také odpovídající monitorovací nástroje a zásady, aby byla zaručena dostupnost příslušné služby a její dostatečný výkon a aby rovněž byly splněny regulační požadavky. Podle Poonové patří v této oblasti mezi klíčové dodavatele firmy IBM, VMware, Neustar a AccelOps.

Podniky se také potřebují vypořádat s korporátní kulturou, aby mohly interní cloud nasadit efektivně. Uživatelé se totiž často brání změnám stávajícího stavu, což by však nemělo být důvodem, že by oddělení IT nemělo inovace zavádět.

„Když se společnost rozhodne vytvořit interní cloud ke sdílení poolu výpočetních prostředků pro nasazování uživatelsky specifických aplikací, měla by uživatelům poskytnout jim známé rozhraní pro přístup k IT prostředkům, aby bylo nutné jen minimální nebo žádné školení a zjednodušil se tak přechod,“ uvádí Yankee Group.

Dokončení článku vám přineseme zítra...