rozdíl mezi těmi, které se zrodily ze skutečných věcí, a těmi, které se zrodily
z vnitřních snění, a není proč cenit si jedněch víc než druhých.
H. P. LOVECRAFT, STŘÍBRNÝ KLÍČ, překlad STANISLAVA POŠUSTOVÁ
Možná že jste se v minulých číslech PC WORLDu dozvěděli něco o programech iRC,
ICQ a o chatovacích serverech. Víte již, jak tyto služby používat, jak je
konfigurovat, ale víte o nástrahách jejich použití opravdu všechno?
Přátelé
Určitě měl každý z nás u počítače volné chvilky, kdy se mu nechtělo nic
pořádného dělat a nejraději by si sedl k čaji a popovídal si s kamarády. Jenže
přátelé jsou daleko, odezva na e-maily se počítá řádově na dny a na člověka
padá tíseň. Po chvíli přemýšlení si najde nějakou službu, kde si může popovídat
s lidmi, kteří jsou na tom obdobně jako on. Nejprve nalistuje nějaké diskusní
fórum a opatrně sleduje šelest na síti. Pak se odváží něco napsat a nakonec mu
dojde, že vůbec, ale vůbec nemusí vystupovat jako on, František Novák, s jednou
manželkou a třemi dětmi, bydlící na špinavém sídlišti a živící se nudnou
programátorskou rutinou, ale jako například Fred, Čechokanaďan v nejlepších
letech, umělec vystavující svá díla v galeriích New Yorku... V další fázi si s
hrůzou uvědomí, že stejně jako on může vystupovat pod úplně jinou identitou
kdokoli. Třeba že jeho kolega vystupuje jako černoška pod jménem Madona, se
kterou po síti flirtoval a která se na včerejší schůzku nedostavila (není divu,
že?). Teď mu nezbývá, než aby se z toho zbláznil, protože s takovou paranoidní
představou nemůže dlouho žít.
Identita
Předešlý případ je samozřejmě extrémní, ale právě v krajnostech se problém
většinou projeví ve vší nahotě. Teorie her nám dává v podobě tzv. "Vězňova
dilematu" odpověď na otázku, jaké bude zastoupení "pravdomluvných" a "lživých"
jedinců (tyto dvě krajnosti jsou samozřejmě tím nejjednodušším modelem,
zájemcům o podrobnější studium doporučuji např. knihu R. Dawkinse Sobecký gen).
Poměr "lhářů" a "pravdomluvných" samozřejmě záleží na výchozích podmínkách a na
zisku z jednání. Uvádí se, že zastoupení lidí, jež uvádějí na Internetu
informace o sobě lživě, dosahuje čísla 40 %. A to v tomto průzkumu není
zahrnuto celé spektrum lidí, kteří své virtuální Já pouze částečně přikrašlují.
Průzkumy a sociologické studie jsou jistě krásná a zajímavá věc, ale položme si
zásadní otázku, otázku, kterou si kladli filozofové, básníci a umělci dávno
před námi. Skutečně záleží na skutečnosti? Opravdu nám záleží na tom, je-li náš
partner, s nímž komunikujeme po síti, stejný jako jeho obraz v reálném světě?
Vždyť v případě, že si s někým rozumíme, přece nezáleží na tom, čím je, jaké má
vzdělání a tituly, kde pracuje, jaké má pohlaví, ale právě jen a jen na jeho
virtuální projekci. Internet nám dává možnost být skutečně takovými, jakými být
chceme, neomezováni fyzickým vzhledem a společenskými vazbami. Umožňuje nám
opravdové "spříznění duší".
Provedl jsem anketu na několika diskusních fórech různé úrovně. Většině
uživatelů chatů nezáleží na tom, zda jejich protějšek je takový, jak vystupuje
v elektronickém rozhovoru i ve skutečnosti (snad bych měl používat jiné slovo,
neboť co je to vlastně ta skutečnost?). Jeden uživatel na moji otázku, jak se
dívá na to, že polovina žen na chatech jsou chlapi, výstižně napsal: "Pro účel
chatu na tom přeci vůbec nezáleží!".
A jak vidí své vystupování na chatech jejich uživatelé? Jejich značná část má
vytvořeno více identit. Podle lidí, kteří mi o svém působení v Síti poskytli
důvěrné informace (toho si vždy u svých přátel važte, neboť pravidlo číslo
jedna říká, nikdy nevyzraď kým opravdu jsi), mají alespoň dvě identity, se
kterými vystupují. Jedno tzv. "dobré Já", s nímž se účastní intelektuálně
náročnějších diskusí, a pak "špatné Já", které jim umožňuje bez ztráty image
vstupovat diskusí na choulostivější témata. To, jak silně je toto dělení
zafixované v podvědomí chatovací komunity, je patrné z následujícího případu.
Vstoupil jsem do jednoho chatroomu se svojí virtuální osobností, která byla
laděna do melancholických tónů, abych optimistickým proslovem pozdvihl náladu
jednomu depresivnímu uživateli. Vzápětí se mi na hlavu sesypala snůška e-mailů,
obviňující mě z toho, že to už nejsem já, že se chovám úplně jinak, než jak
bych měl, že jsem někomu tuto osobnost ukradl, a že jestli ji nevrátím
původnímu majiteli, zavolají na mě správce systému (mimochodem, nepřipomíná vám
to inkvizici?! Stačí zaměnit několik nepodstatných reálií...). Po mém
vysvětlení, že moje identita má prostě více poloh než jednu, následovaly
nezištné rady, jak si založit další virtuální osobnost, která by zbytečně
nepoškozovala image té původní. A pak se snažte nebýt schizofrenní.
"Mí internauté mi rozumějí"
Poslední dobou se čím dál víc objevují v denním zpravodajství informace o
lidech, kteří propadli závislosti na Internetu. Podívejme se na tuto
problematiku detailněji. Většina lidí žije ve společnosti, stýká se s jinými
lidmi a vytváří si určité sociální vazby na své okolí. Z masy společnosti si
každý z nás vyděluje osoby, které jeho život citově obohacují, své přátele.
Může se stát, a také se často stává, že většina lidí, kteří objeví kouzlo
Internetu a chatů, stanou se členy nové komunity a naleznou v ní nové přátele.
Komunikují s nimi pouze přes elektronické kanály a plně jim to dostačuje. Kdo
se přistihl, jak zoufale čeká, až ICQ zasignalizuje přihlášení jeho známého,
nebo neustále kontroluje přišlou poštu, ví dobře, o čem hovořím. Většinou však
se tento výkyv samovolně vrátí do normální podoby a člověk se přestane fixovat
pouze na komunikaci po Síti, už třeba jen tím, že se se svými internetovými
přáteli setká ve skutečnosti. Například na serveru Mageo (www. mageo.cz) se
pořádají pravidelné schůzky identit v kavárnách a klubech a všichni se znají
pod jménem své virtuální osobnosti. Závislost v pravém smyslu se u nich
nevyvine.
Podle psychologů a jejich výzkumů se silná internetová závislost projevuje u
lidí, kteří měli se závislostí většinou problémy v minulosti. Závislí lidé
tráví na Internetu tolik času, že jim to znemožňuje žít normální život,
zanedbávají rodinu, práci, studium. Podle odborných studií skupiny psychiatra
Nathana Shapira trpěli lidé v jím zkoumané skupině velmi často maniakálními
depresemi, přičemž se v průběhu jejich dosavadního života vyskytlo průměrně pět
psychických poruch. Polovina pacientů podléhala sociální fobii, která se
projevuje tím, že osoba jí trpící se neustále a neopodstatněně obává, že se na
veřejnosti znemožní. Maniakální deprese, úzkostné stavy, alkoholismus se pojily
se závislostí na Internetu, bohužel však není jasné, jestli je mezi nimi
příčinná souvislost, a případně jaká.
Mezi postiženými "internetovou závislostí" (kterou záměrně uvádím do uvozovek,
protože není doposavad uvedena na seznamu oficiálně uznávaných závislostí) je
například muž, jenž strávil u Internetu sto hodin týdně a který ignoroval svou
rodinu a zanedbával kontakty se svými přáteli. Nebo lze uvést příklad studenta
vyloučeného ze školy, protože nechodil na přednášky a trávil celé dny na
Internetu. Když na týden zmizel, našla ho policie nakonec v počítačové
laboratoři, kde celou dobu proseděl. Zdrojem těchto informací je ČTK a
pocházejí z USA, avšak podobné případy se stávají i u nás, sám vím o několika
studentech, kteří mají na koleji zavedenou pevnou linku a právě kvů-li
Internetu zanedbávali náročná studia natolik, že nesložili zkoušky a byli
nuceni opustit univerzitu. Nikdo se u nás tomuto fenoménu podrobněji nevěnoval,
a tak zde není k dispozici žádná studie.
Anonymita? Žádná!
Jakou anonymitu nám skýtají moderní komunikační prostředky? Prakticky žádnou.
Nechám na vašem posouzení, zda je to dobře či špatně, mně to však nahání hrůzu.
Porušování soukromí je velice nebezpečnou věcí a nezáleží na tom, zda je
porušováno poskytovatelem nějaké služby (typickým příkladem je volný přístup
správců systému do osobní korespondence na jednom nejmenovaném českém
chatovacím serveru), či internautem naivně se domnívajícím, že mu síť poskytne
svoji ochranu. V současné době probíhá soudní spor mezi ženou poškozenou tím,
že někdo podal na Seznamku (www.seznamka.cz) inzerát s jejím telefonním číslem
a ona byla obtěžována desítkami telefonátů denně, a oním zadavatelem. Server je
totiž auditován, eviduje v souborech všechny požadavky na něj vznesené, a tak
není neřešitelný problém najít adresu počítače, přes který byl inzerát zadán
(jen můžeme žasnout nad naivitou zadavatele, vždyť například inzerát podaný do
novin pod falešným jménem by se dohledával daleko hůř). Je výborné, že pojem
ochrany soukromí na Internetu dorazil i k nám.
A ještě dvě poznámky pro paranoiky: mobilní telefony vydávají (pokud nejsou
deaktivované) informaci o tom, kde se nacházejí, a protože síť mobilních
telefonů je segmentová, tudíž vlastně udávají polohu svého majitele. Jistá
severská tajná služba takto získávala informace o pohybu všech (!) nositelů
mobilů. Co se týče telefonování, nepomůžete si ani telefonní kartou. Každá má
totiž unikátní číslo a dá se dohledat, jaké všechny hovory byly pomocí ní
uskutečněny. Za vcelku logického předpokladu, že voláte nejčastěji domů a do
zaměstnání, jste velmi snadno dohledatelní.
Začali jsme tím, jak si snadno můžete vytvořit úplně jinou identitu. A končíme
sloganem "Ať děláte co děláte, stejně vás dostanou". Tak ať je to co nejpozději!
9 0219/JL
Slovníček pojmů:
Chat - (angl.) povídat si, hovořit, besedovat s někým, nenuceně vykládat.
Chatroom - virtuální místnost, místo, kde se odehrává chat. Většinou bývají
tematicky zaměřeny.
Identita - to, co činí jedince tím, čím je a odlišuje jej od ostatních.
Nick - přezdívka, na chatech jméno vaší virtuální osobnosti.
Desatero uživatele chatu:
1 Nikdy neprozrazuj svoji identitu.
2 Nikomu nevěř.
3 Každá druhá žena je chlap.
4 Nepokradeš cizí identitu.
5 Nezačneš konverzaci slovy "Je tam někdo".
6 Jaký nick si zvolíš, takovým jsi člověkem.
7 Pravda je věc relativní.
8 Jdeš-li na sraz, vždy si připrav výmluvu, proč se nemůžeš zdržet.
9 Pokročilá schizofrenie je výhodou.
10 Jen paranoici přežijí.
V souvislosti s bodem 1. můžete autora desatera najít na chatu Seznamky
(www.seznamka.cz) pod nickem "Krysař".
Zeptali jsme se dvou nezávislých specialistů v oblasti IT na jejich názor v
otázce užitečnosti chatu. Oba mají dlouhodobou zkušenost s používáním této
služby.
Považujete chat za užitečný?
NĚKDY Mgr. Jan Muzikář, správce počítačových učeben PřF UK ANO Mgr. Aleš Vojnar,
Lotus Notes Developer
Co se mu líbilo nejvíce
Jednoduchost ovládání. Anonymita. Možnost popovídat si s lidmi, kteří by se jinak normálně
nepotkali. Anonymita.
Co se mu líbilo nejméně
Nízká úroveň debat. Nízká rychlost, z které vyplývá asynchronní rozhovor. Cena za
připojení z domova.
Vysvět lení
Moje drahá sestra odjela před nedávnou dobou do USA. Je počítačový analfabet
(mám ji rád, ale je to tak). Po několika dnech se jí začalo stýskat a začaly
chodit e-maily. Asi za týden přišlo: "Čau brácho, objevila jsem X-chat, už jsem
se zaregistrovala, tak bychom se chatli." To tedy koukám! Kvůli časovému posunu
jsem nažhavil počítač až pozdě večer a světe div se, ono to fungovalo.
Rozhovor se odehrával poněkud asynchronně, občas nám do něho vlezl nějaký
vetřelec, občas se to "zakouslo". Jak jsme si sdělovali tajnosti přes oceán,
koukám, že se připozdívá. Strávili jsme chatováním celou věčnost, ještě že
nemusím platit za připojení.
Kdeže loňské sněhy jsou, kdy v Americe vznikaly zárodky Internetu jakožto
nástroje pro výměnu vědeckých informací. Obliba chatu stoupla i v počítačových
učebnách na naší fakultě, a muselo dojít k omezení přístupu na něj. Často jsem
v počítačové učebně sledoval tento, jak ho jeden kolega nazval, nejodpornější
druh zábavy. Připadalo mi, že jde o další druh závislosti. Debaty zjevně
postrádaly jakýkoli smysl, zdálo se mi, že jde pouze o to být "in".
Chat je prostředek k zábavě a odpočinku. To první se dá říct především s
ohledem na studenty a finanční sebevrahy, kteří surfují z domova, to druhé s
ohledem na zaměstnance.
Myslím že každý zaměstnavatel by měl pochopit, že je věcí veskrze pozitivní,
když si prací vyčerpaný zaměstnanec odskočí na půl hodiny na Internet, aby
zrelaxoval a nabral nových tvůrčích sil při nezávazném rozhovoru na některém
chatu. Málokde si člověk tak rychle odpočine a přijde na jiné myšlenky než
právě tam.
Jednou z nejúžasnějších věcí na chatu je ale možnost vybrat si svou přezdívku a
osobnost, s jakou na něm chci vystupovat. Skoro každý chce být někým trochu
jiným, než je, a Internet mu to umožní. Každý má možnost vyzkoušet si na
vlastní kůži, jak na něj budou reagovat ostatní, pokud se bude chovat tím a tím
způsobem, bez ohledu na to, jak vypadá, ale pouze podle toho, jaký je. V
souvislosti s tímto aspektem internetového bytí vyslovuje řada lidí obavy, zda
účast na internetovských chatech a možnost tvořit novou identitu nepohltí
nakonec dotyčného natolik, že ztratí kontakt s realitou a jediným opravdovým
světem pro něj bude jen ten virtuální. Osobně se domnívám, že taková šance je
asi stejně pravděpodobná jako v případě nadměrného holdování dílkům červené
knihovny anebo fantasy hrám na hrdiny. Nejlepším důkazem toho jsou hojně
navštěvované internetové srazy skupinek z jednotlivých chatů, které se konají
velmi často, a není zbytí, než na ně vyslat své skutečné tělo.
Názor psychologa
prof. Stanislav Bor, dipl. psych., specialista psychologie vztahů, Zürich
"Nic není bez jedu a všechno je jed. Dávkování ale rozhoduje o tom, zda je něco
nebezpečně jedovaté" (Paracelsus)
Maškarní bály a karnevaly mají, podobně jako chaty na Internetu, odlehčující
psychofunkci, protože člověk se na určitou dobu může stát někým jiným a
vyklouznout tak ze svého všedního trápení.
Účastníci chatů jsou podobni hospodským štamgastům. Ti pravidelně navštěvují
hospodu či lokál, ne aby holdovali alkoholu, ale především proto, že tam jsou
si pro jejich život výjimečně se všemi rovni. Nejenže si tykají, ale nikdo se
jich většinou neptá na jejich sociální postavení. Společné hodiny štamgastů
jsou časem, ve kterém jsou méně uondáni životem, mnohem zábavnější než u
rodinného stolu, a protože není přímých svědků jejich životních proher, mají
také více sebedůvěry.
Internet rovněž pokrývá některé z potřeb "Nekonečného pekelcování místy, kam
nepatřím" (F. Halas). Míra intimity zde není omezována, neboť neexistuje přímé
nebezpečí být přistižen při přikrašlovaní skutečnosti. Internet je zcela
neočekávanou možností denního či nočního snění.
Jestliže by někdo ztratil schopnost žít mimo karneval, mimo hospodu či mimo
Síť, stává se právě ve smyslu Paracelsových úvah někým, jehož život je ohrožen.
Může se totiž dosti snadno stát, že fiktivní existence je mnohem atraktivnější
něž životní realita, a při jistých neurotických předpokladech se dá počítat s
nevolí se do reality vracet; je dokonce možné, že takto postižený člověk
přestane rozlišovat mezi skutečností a fikcí.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU