Hlavním sdělením jakéhokoli článku o Internetu je i nadále to, že
pokračuje ve svém bouřlivém nástupu do všech stránek života.
Neodvratně to provázejí změny v pojímání jeho služeb, stejně jako
jejich cenových relací a hardwarové či softwarové podpory.
Současně je to válka o rozdělení světa, zuřící na poli
technologickém i cenovém.
Internet 97/98 -- staronový svět rozbrojů
S obecnými úvody do problematiky či možností Internetu to
skutečně není třeba přehánět. Krásně dynamická je integrace do
západních společností, ale po prostudování např. IDC zpráv
o zemích jako je Madagaskar (ještě před nedávnem se zde platilo
200 dolarů za megabyte) či Nový Zéland se teprve vše vyjeví
v náležitém obraze. Situaci v České republice a související úhly
pohledu proto dnes raději ponechme stranou a věnujme se
globálnějším trendům či prostě -- trendům.
Svět se od prvních pionýrských dob (ať už šlo o dobývání
Atlantidy, Egypta či Divokého západu) příliš nezměnil a jakékoli
nové území se okamžitě stává soubojem o moc a peníze. Totéž
můžeme vysledovat u Internetu a tato stránka -- alespoň prozatím
-- každým rokem sílí. Ne vždy přitom z tohoto konkurečního boje
mají prospěch uživatelé.
Hlavním klíčem k pokladům Internetu prozatím zůstávají velké
monolitní aplikace -- WWW prohlížeče, kde Microsoft Explorer
v poslední době značně získal. Podle údajů firmy Dataquest má
Netscape Navigator (a Communicator) již jen 57 % trhu, zatímco
podle Netscape stále ještě 67 %, i tak ale nepopiratelný ústup.
Se čtvrtou generací prohlížečů byly ovšem třecí plochy konkurentů
dovedeny na "ostří nože." Společnosti Netscape, Sun a méně
halasně výrobci počítačů po léta napadali Microsoft pro některé
jeho obchodní praktiky, bez jakéhokoli výsledku.
Rok 1997 se stane nezapomenutelným právě díky vyvrcholení celé
této záležitosti v soudním sporu USA versus Microsoft Corp., kde
se zřejmě schyluje k velké bitvě táhnoucí se daleko do letošního
roku. Podle vlády Microsoft nutí výrobce počítačů k bundlování
svého WWW prohlížeče prostřednictvím svého operačního systému.
Microsoftu hrozí pokuta 1 mil. dolarů denně (zpětně do roku
1994, kdy podepsal antitrustovou dohodu), ovšem jeho silnou
zbraní jsou nadcházející Windows 98, pro která bude Explorer 4.0
nativním a neoddělitelným uživatelským rozhraním a nikoli
samostatným produktem.
Skutečně smutnou se ale stává situace okolo jazyku či platformy
Java, jež se projevila ještě dříve opět soudním sporem,
tentokrát mezi společnostmi Microsoft a Sun. Implementace Javy
v Exploreru 4.0 neodpovídá licenčním ujednáním a kvůli změněným
knihovnám těžce poškožuje její přenositelnost. Jak se ukázalo
třeba na samotném Invexu, řada základních programů, nesoucích logo
100% Pure Java, nebyla v rámci Exploreru vůbec schopna běžet.
Podle řady odborníků toto nejen poškozuje kredit Microsoftu, ale
také samotné Javy. Situace zašla tak daleko, že Netscape
dobrovolně odstranil logo Javy ze svého Navigatoru, protože
nepodporoval nejnovější verzi její normy. Jak to vše dopadne,
ukáže opět rok 1998, v každém případě to zpomalí vývoj
produktivity Internetu.
Pohyby cenových relací
Ještě před rokem se poskytovatelé připojení do Internetu navzájem
"vyhlazovali" konkurečními válkami na cenovém území 19,99 dolarů
(k této částce je ve většině zemí třeba připočíst poplatky za
telefonní impulsy) za plné připojení do Internetu. Plným
připojením se přitom mělo na mysli navázání spojení s Internetem
prostřednictvím klasického analogového modemu rychlostí 28,8 nebo
33,6 Kb/s a konzumace formou "švédského novinářského stolu"
-- tedy "uživateli, sněz si, co zvládneš, pokud ti to -- tedy
datový tok -- ovšem předtím nevyfouknou ostatní."
Na sklonku roku 1997 se o další cenový milník postarala firma
Smart World Technologies, která nabídla uživatelům "doživotní
připojení" za jednorázový poplatek 89,90 dolarů. Podle svého
vicepresidenta se prý významnou částí jejich příjmů stanou zisky
z reklamy, bez nichž by prostě nemohla pokrýt své náklady.
Společnost prozatím nabízí připojení do Intenetu v Bostonu a San
Franciscu, během roku 1998 by měla její nabídka expandovat na
území celých Spojených států.
Můžeme tedy extrapolovat vývoj a předpokládat zcela bezplatný
Internet? Ne tak úplně. Především v zemích s pozůstatky
monopolního telekomunikačního provozovatele jsou tel. a datové
poplatky prostě příliš velké, a s tím související nerozvinutá
informační infrastruktura nedává šanci na rozvoj zisků z reklam
a komerčních informačních služeb. Navíc náklady na provovozování
páteřních sítí (backbones) s jejich modernizací prudce stoupají,
a tak již na přelomu let 98/99 budeme pozorovat tlak na vytvoření
různých "kast" uživatelů. Prozatím jsou pro to nedostatečné
prostředky, protože na současném Internetu vám ani pevná linka
nemůže garantovat datový tok větší než vašemu sousedovi
s modemem.
Postupná transformace Internetu do sítě Internet II -- o níž se
již v PC WORLDu psalo -- s novými protokoly a normami ovšem umožní
vyčleňování datových "kanálů na vyžádání", a tedy jednoznačné
placení za přenesený megabajt i garantovanou přenosovou rychlost,
kterou si aplikace jako telekonference vyžádají. S rostoucím
počtem komerčních služeb také pojem "úplné připojení do
Internetu" zcela ztratí/ztrácí smysl. Tedy i v budoucnosti se
setkáme s provozovateli komunikačních služeb provozujících služby
"zdarma", za konstatní poplatek či za částky účtované za minutu
nebo megabajt. Totéž přitom platí třeba i o soukromých WWW
stránkách či FTP serverech.
Nové typy připojení
Nůžky mezi kvalitou cenově odlišných služeb se ovšem budou muset
skutečně rozevřít. I pro řadové uživatele totiž začínají být
dostupná zařízení, jejichž hrubá rychlost je více než dostačující
pro vyžadované připojení, a poskytnou opravdovou lupu na
schopnosti toho kterého poskytovatele.
Nástup modemů nabízejících přenosové rychlosti 50 -- 60 Kb/s
(tzv. s X2 a 56K modemy) byl v roce 1997 tak razantní, že se jim
podařilo obsadit 23,4 % z technologií používaných k připojení --
viz tabulka. V roce 1998 to už bude 53,6 % všech připojení
a starší 28,8/33,6Kb/s modemy začnou být zcela vytlačovány ze
scény. Zajímavou alternativou jsou přitom softwarové modemy,
o kterých se mluví tak dlouho. Komerčně a docela úspěšně je -- na
úrovni V.34 -- až dosud zrealizovala jen firma Apple, nicméně na
podzimním Comdexu předvedla společnost Motorola 56K softwarový
modem, který by v letošním roce mohl s "trendy" provést nepěkné
věci.
Běžnější se zřejmě také stanou techniky agregování více tel.
linek pro zvyšování datové propustnosti (viz např. 112kb/s modem
firmy Diamond), podobná technika se ostatně používá u kanálů
ISDN. Když již jsme u ISDN -- jak se zdá, než k nám vůbec dorazí,
nebude již představovat nic zajímavého. Při svých rychlostech 64
či 128 Kb/s a daných cenách za "dial-in" připojení totiž
nepředstavuje radikální vylepšení situace. Podle současných
předpovědí se zastaví na 6 % v roce 1999 a tiše začně mizet ze
scény.
Hitem roku 98 by naopak měly stát kabelové modemy, u kterých
konečně dochází k standardizaci a především k růstu zájmu mezi
kabelovými společnostmi. Současné kabelové modemy zvládají okolo
10 Mb/s k uživateli a 400 Kb/s od něj při neobyčejně rozumných
cenových relacích (40 -- 60 dolarů měsíční poplatek).
Nesmíme ale zapomenout na možnosti satelitního připojení přes
klasickou parabolickou anténu, které je sice jednosměrné (400
kb/s, pro odesílání dat je třeba využít tradičnější metody), zato
globálně dostupné bez ohledu na lokální telekomunikační
problematiku. Cenové relace -- prezentované na Invexu firmou Gitty
-- jsou daleko dostupnější, než se běžně uživatelé domnívají.
Stále ale při platbách cca 25 Kč za přenesený MB se nevyplatí
kupovat a dopravovat software po Internetu -- jedno CD-ROM by
vyšlo na několikanásobek ceny typického softwaru. A totéž platí
i pro jiné aplikace, nicméně stále v případě paušálů několika
tisíc Kč/měsíc a zmíněných přenosových rychlostech může jít
o ideální vybavení skutečně seriózních surfařů stránkami
a informacemi.
Internet II a projekt Oxygen
Na úrovni datových toků 10 Mb/s na uživatele již začíná být
zřejmé, nakolik je dnešní Internet nevyhovující a přetížený. Pokud
se ovšem chystáte investovat do mnohamegabitových linek, chvíli
vyčkejte a rozvažte, jaká investice je skutečně nejefektivnější.
Nemá přitom smysl čekat na výsledky Internetu II, což je --
polopaticky řečeno -- akademický projekt amerických univerzit
a několika málo špičkových firem, který má v průběhu "času"
přinést zcela novou generaci datové sítě a služeb.
Dříve k nám možná dorazí výsledky "operace Oxygen." Při úsilí
o její realizaci se spojilo přes 250 telekomunikační firem ze
175 zemí, ostatně nedávno se dostatečně zviditelnily svou
prosincovou konferencí v Las Vegas, mající ryze konkrétní
technický podobu. Jejich ambiciózním cílem je během 3 až 6 let
vytvořit alternativní "super-Internet". Za zhruba několik miliard
dolarů bude postaven na 275 000 km většinou podmořských kabelů
s přenosovou rychlostí minimálně 100 Gb/s, s potenciálním růstem
na 1 Tb/s (= 1 000 Gb/s = 1 000 000 Mb/s). Samotná údržba kabelů
se vyžádá flotilu 60 speciálních kabelových lodí.
Možná vám všechny tyto události či možnosti přijdou vzdálené, ale
Internet v současném stavu se již téměř dá popsat atmosférickou
teorií "motýlích křídel," kde při dnešním zatížení jen jeden
zhroucený uzel může vyřadit polovinu amerického pobřeží (a tedy
i 50 % světových WWW serverů).
Hlavním cílem projektu Oxygen je především decentralizace
-- technologická i politická -- Internetu, jehož amerikanizaci by
Internet II jen posílil. Oxygen proti tomu počítá i se zapojením
východní Evropy a dalších států. Podle odborníků -- pokud O2
skutečně odstartuje -- to povede k naprosté eliminaci trhu
s mezinárodními telefonními hovory během několika let, kde
ostatně ceny tak jako tak prudce spadnou, díky nedávnému
odstranění administrativních překážek mezi americkými
a panevropskými telelefonními giganty.
Taková je tedy malá část tváře budoucího Internetu. Určitě bude
pohodlnější a jednotnější než dnes. Alternativní metody
a prostředky datové a jakékoli jiné komunikace postupně ztrácejí
smysl a Internet se mění v univerzální médium. Možná nejkrásněji
je to demonstrovatelné na dvou takřka "soukromých" sítí, eWorldu
firmy Apple a Microsoft Network (MSN) Microsoftu. Obě byly
komerční, elitářské, separované od Internetu. Během krátkého času
byly donuceny k otevření se a nakonec se neubránily postupnému
splynutí. eWorld je již dávno kamsi vypařil, a MSN? Podle
posledního prohlášení letos již nebude v Evropě Microsoft vůbec
sám o sobě poskytovat připojení a místo toho se "zaměří na
zdokonalování vlastních WWW míst".
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU