Kde hledat v Čechách Wi-Fi?

Stávají se bezdrátové sítě ekonomickou alternativou pro přístup k webu?
O bezdrátových sítích typu Wi-Fi je dnes slyšet na každém kroku. Setkáme seale
s nimi skutečně tam, kde bychom je potřebovali? Je Wi-Fi alternativou pro
přístup k internetu tam, kde neexistuje jiná ekonomicky únosná možnost? A je u
nás bezdrátových sítí dostatek? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v tomto
článku.
Bezdrátové sítě ve formátu 802.11b/g, zkráceně běžně označované jako Wi-Fi, se
staly dobře známou a běžně využívanou technologií. Můžeme se s nimi setkat na
mnoha místech a pokud máme kompatibilní zařízení a možnost přístupu do některé
z nich, pak můžeme využívat všech jejich výhod. K tomu, abychom mohli začít
Wi-Fi používat, musíme mít kromě příslušného hardwaru a softwaru také představu
o tom, jaké sítě a s jakými politikami jsou v naší oblasti k dispozici.
Identifikace sítě není žádným problémem, umí ji provést každé zařízení vybavené
patřičným bezdrátovým rozhraním. K jejímu využívání ale většinou potřebujeme
povolení provozovatele (existují pochopitelně výjimky). Připojení pomocí Wi-Fi
je ostatně jak tomu tak už bývá obchodem a pro mnoho firem zdrojem výdělku.

Krátce o Wi-Fi
Wireless Fidelity, neboli zařízení fungující na bázi standardu 802.11, jsou de
facto bezdrátovou adaptací koncepce používané u klasických, tedy metalických
počítačových sítí u Ethernetu. Tyto bezdrátové sítě pracují na frekvenci kolem
2,4 GHz, což je pásmo, které v drtivé většině zemí nepodléhá schvalovacímu nebo
licenčnímu řízení, a tak může být, přinejmenším do určitého vysílacího výkonu,
svobodně používáno pro volnou civilní datovou komunikaci. Zařízení pracující ve
standardu Wi-Fi se vzájemně identifikují a mohou vytvářet propojení dvojího
typu. Prvním z nich je stav, kdy počítač nebo jiné koncové zařízení navazuje
spojení s jiným zařízením, které funguje jako přístupový bod do jiného síťového
prostředí. Tedy např. do systému, jenž je dále připojen k internetu a může tak
zprostředkovávat přístup i pro zařízení, které se na něj napojuje. Takovému
přístupu říkáme infrastruktura.
Druhou možností je připojení jednoho zařízení k jinému přímo. Jeden z přístrojů
(access point v případě infrastruktury) se nyní již nechová jako přístupový bod
pro další zařízení ta tak mohou sdílet své prostředky nebo si vyměňovat jiné
informace mezi sebou. Tomuto připojení, které se v metalickém světě ze všeho
nejvíce podobá přímému propojení dvou síťových karet síťovým kabelem, se říká
Ad Hoc.
Wi-Fi bylo původně vymyšleno jako standard, který by člověku s notebookem
připojeným do podnikové sítě umožnil chodit volně po kanceláři. Odpoutal by
tedy tohoto člověka od kabelů, s nimiž musel být jeho notebook, aby se mohl
účastnit provozu na síti, svázán. Postupem času se působnost této technologie
rozšířila tak, že bylo možné do sítí připojovat i zařízení v místech jako jsou
např. hotely, restaurace, úřady či firmy. Ani to však nestačilo.
V současné době se Wi-Fi, především v Evropě, používá jako takřka univerzální
přístupová metoda. Efektivní dosah jednoho přístupového bodu je typicky několik
desítek, maximálně stovek metrů (fyzikálně je možné dosáhnout mnohem více).
Proto se Wi-Fi sítě používají k propojování počítačů na všech představitelných
(i nepředstavitelných) místech.
Běžně se s nimi můžeme setkat ve velkých městech i v menších sídlech. Provozují
je firmy, úřady i soukromé osoby a dá se říci, že ve většině případů svým
majitelům slouží k užitku.

Jsou i nějaké nevýhody
Je ovšem třeba připomenout, že Wi-Fi má i své nevýhody. Někteří odborníci
namítají, že standard je v současnosti využíván jiným způsobem, než jak byl
navržen. Generický systém zabezpečení nazvaný WEP se ukázal jako velice slabý a
jeho překonání je pro hackera vybaveného poměrně nenáročnou technikou prakticky
otázkou několika desítek minut. Mnoho sítí je také špatně zabezpečeno pokud jde
o konfiguraci. V západní Evropě se vyskytly případy "pirátských" přístupových
bodů, které ve skutečnosti kradly informace ze zařízení, jež se pokusila jejich
prostřednictvím připojit k internetu. Nový bezpečnostní standard, WPA, který
nahrazuje velmi málo použitelný WEP, zatím nedoznal takového rozšíření, jaké by
bylo vhodné. Faktem je, že chybí jeho podpora ze strany mnoha zařízení. Ve
velkých centrech se značnou koncentrací přístupových bodů na malém území
dochází vcelku pravidelně ke kolizím, kdy jednotlivá zařízení již nejsou
schopna koordinovat svůj provoz. Dochází ke snižování výkonu a k výskytu
rušení, v jehož rámci je nemožné používat některé služby, jež jsou pro Wi-Fi
jinak typické a představují nejzajímavější oblasti nasazení této technologie.
Máme na mysli zejména VoIP přes Wi-Fi, tedy používání hlasových služeb v datové
síti, a podobně. Popsán byl také případ, kdy bylo zavlečením umělé chyby možné
zneužít více přístupových bodů najednou a všechny je vyřadit z provozu.
Pokud vás neodradil předchozí výčet všech možných nedostatků spojených s
použitím Wi-Fi, pak vězte, že tato technologie může rovněž představovat velmi
kvalitní metodu přístupu k síti. S rychlostí pohybující se v řádech megabitů, s
relativním bezpečím (při použití WPA) a s uživatelským komfortem na cestách.

Co budeme potřebovat?
Pro připojení k internetu je vždy (ať již používáme jakoukoliv metodu) nezbytné
mít patřičné zařízení a vybavení. V případě bezdrátové sítě je tímto vybavením
počítač nebo jiný podobný přístroj a bezdrátový adaptér. Karta, jejímž
prostřednictvím je možné se k Wi-Fi síti připojit, dnes není nijak drahou
záležitostí a její cena se pohybuje řádově ve stokorunách. Přitom se jedná o
PCI adaptér s anténkou vyvedenou ven. O něco dražší jsou PCMCIA adaptéry pro
notebooky, nicméně v drtivé většině nových přenosných počítačů je již Wi-Fi
integrováno. A to ať už v rámci univerzálního "komunikujícího" čipového systému
Intel Centrino, nebo jako samostatný adaptér. Wi-Fi obsahují i některé kapesní
počítače, jako příklad můžeme uvést iPaq 5450 od firmy Hewlett-Packard nebo
PalmOne Tungsten T3 (po doplnění o speciální SD kartu). Jednotlivé adaptéry se
ovšem značně liší svým vysílacím výkonem a dosahem. Pokud například hodláte
používat bezdrátovou kartu v PC, které se nachází uvnitř panelové budovy,
rozhodně doporučujeme využít adaptér, k němuž je možné připojit externí anténku
a tu pak vyvést tak, abychom dosáhli lepšího šíření signálu. Především stěny
totiž signál bezdrátových adaptérů značně pohlcují. V případě přenosných
zařízení je třeba mít na paměti, že zapnutý bezdrátový adaptér spotřebovává
energii z akumulátorů.
Z hlediska softwaru toho potřebujeme velmi málo. Většinou stačí moderní
operační systém (Windows XP/SP2 mají velmi dobrou podporu Wi-Fi). Je
nepravděpodobné, že bychom potřebovali nějaký speciální software, ačkoliv i to
se může stát. Pro korektní připojení je třeba vlastnit kódovací klíče, pokud se
je potřebujeme dozvědět, řekne nám je obvykle náš ISP, tedy majitel sítě, se
kterou chceme pracovat. Některé sítě používají ještě další metody ověřování
uživatele, například prostřednictvím webového rozhraní. Vždy je ale nutné mít
zařízení a software kompatibilní s tím systémem, který provozovatel sítě
používá. To se týká především podpory režimu WPA.

Kdo nás připojí?
V ČR existuje veliké množství bezdrátových sítí. S ohledem na to, že prakticky
každé zařízení je možné konfigurovat jako přístupový bod a sdílet jeho
prostředky, a také s ohledem na skutečnost, že špatně zvládnutá konfigurace je
jednou ze základních příčin bezpečnostních problémů Wi-Fi, můžeme konstatovat,
že v průměrném městě můžeme narazit na desítky různých přístupových bodů. V
podstatě je ale lze rozčlenit do několika základních kategorií:
Náhodné přístupové body
V tomto případě se jedná nejspíše o omyl majitele přístupového zařízení
(nezabezpečená bezdrátová síť). Přístup je nestálý, nestabilní, do internetu se
s největší pravděpodobností nedostanete.
Přístupové body institucí a firem
Mnoho firem vytváří své vlastní bezdrátové sítě, které používají pro vnitřní
komunikaci. V některých případech umožňují jejich využití i zákazníkům nebo se
o nadbytečnou konektivitu dělí s veřejností. Existují samolepky, podle nichž v
některých městech poznáme místa, pokrytá "veřejným" internetem tohoto typu.
Semiproprietární přístupové body
Jedná se o access pointy umístěné například v restauracích nebo v hotelích.
Jsou určeny zákazníkům a jen oni dostanou přístupová práva a mohou sítě
využívat. V některých případech je ale možné se do nich dostat bez jakéhokoliv
ověření.
Veřejné nekomerční sítě
Jedná se o sítě, které můžeme používat téměř zadarmo, respektive tehdy, pokud
také sami nějakým způsobem přispějeme k jejich provozu. Jsou rozmístěné
především ve větších městech.
Sítě územních celků
Své Wi-Fi nabízejí některé obce pro své občany. Přístupový bod bývá umístěn na
dobře dostupném místě a každý, kdo v obci žije, jej může zadarmo nebo velmi
lacino používat pro připojení k internetu. Jejich využití je vázáno na
skutečnost, že bydlíme v takto pokryté obci a že nám radnice využití povolí.
Komerční sítě
Zde se jedná o přístupové body, které jsou provozovány komerčně a za účelem
výdělku. Jejich využití je vázáno na zaplacení poplatků provozovateli. Je
potřeba říci, že tyto poplatky jsou na různých místech velmi rozdílné a při de
facto stejné kvalitě služeb se mohou lišit až o tisíce korun v závislosti na
území, na kterém se právě nacházíme. Veřejné komerční hotspoty provozují
například mobilní operátoři nebo i velké místní firmy na mnoha místech v ČR.

A co dál?
V rámečku jsme vyjmenovali pouze několik provozovatelů Wi-Fi hotspotů. Jak již
bylo řečeno, existuje jich velké množství a by bylo velmi obtížné je
kategorizovat. Situace se má tak, že takřka v každém městě můžeme narazit na
několik různých sítí a bývá pravidlem, že některé z těchto sítí je možné běžně
používat (v nejhorším případě také tak, že můžeme parazitovat na nedokonalosti
jejich zabezpečení). Komerční řešení připojení jsou obvykle určena pro
krátkodobé použití; tedy alespoň v režii největších telekomunikačních
operátorů. Přístupové body, které najdeme v restauracích, na benzínových
stanicích a na mnoha dalších veřejných místech nabízejí rychlý a kvalitní
internet řádově za cenu desetikorun za hodinu. To je ale naprosto nedostačující
pro každodenní trvalé použití internetu. V takovém případě se můžeme obrátit na
množství jiných poskytovatelů. Vzhledem ke krátkému dosahu přípojných bodů a
vzhledem k dalším specifikům této technologie není možné vytvořit nic jako
komplexní "mapu", která by přesně popisovala každičký kousek území České
republiky z hlediska pokrytí signálem některého z přístupových bodů. Avšak
pokud budete hledat, je velmi pravděpodobné, že svůj přístupový bod dříve nebo
později najdete. Pokud ne, můžete si jej sami vytvořit.

Má Wi-Fi perspektivu?
Technologie Wi-Fi byla nedávno označovaná jako "technologie zítřka". Čím více
se však rozšiřuje, tím více se projevují její nedostatky a skutečnost, že je
využívána poněkud jiným způsobem, než pro jaký byla původně navržena a
koncipována. Proto se již v současné době pracuje na nástupci Wi-Fi, který je
nazýván WiMax. Tento systém by měl sjednotit zatím nekompatibilní mikrovlnné
komunikační technologie, které se používají spíše pro komunikaci mezi dvěma
fixními body než pro vytváření hybridní infrastruktury. Tato technologie by v
budoucnu měla umožnit kooperaci mezi různými zařízeními, aniž by přitom byl
vytvářen standard obdobný tomu, o jaký se pokouší Wi-Fi. Například společnost
Intel plánuje tento standard zahrnout do svého bezdrátového chipsetu Intel
Centrino a další významní výrobci také ohlašují jeho podporu. Wi-Fi však
zůstává, a jistě po nějakou dobu zůstane velmi významným zdrojem bezdrátového
připojení především v Evropě, kde se této technologii již podařilo vydobýt si
své místo na slunci. Nízká cena adaptérů a relativní mobilita některých
zařízení z ní dělá dokonalý prostředek síťové komunikace. Dá se říci, že se
využití této technologie bude pravděpodobně ubírat i v nejbližší budoucnosti
tímto směrem. Celkově ale můžeme (zejména po oficiálním uvedení WiMaxu)
především v oblasti fixního připojení očekávat pozvolné nahrazování stávajících
Wi-Fi technologií tímto standardem a jejich postupné vytlačení ze spektra
služeb používaných pro trvalé připojení domácností. To je však realita, která
je od současnosti vzdálená ještě minimálně několik let, protože již nyní, ještě
před oficiálním spuštěním projektu WiMax, se okolo něj začínají objevovat první
pochybnosti a problémy s kompatibilitou vytvářených zařízení. Kam vše povede,
nejsme schopni v době psaní tohoto příspěvku ještě schopni říci.

Co znamená Wi-Fi?
Univerzální bezdrátové rozhraní, které vychází z logiky klasických počítačových
sítí.
Pracuje ve frekvenčním pásmu kolem 2,4 GHz (bezlicenčním).
Rychlost komunikace se pohybuje v megabitech za sekundu.
Dosah se pohybuje reálně ve stovkách metrů, teoreticky více, prakticky (v
budovách) mnohem méně.
Dosah je závislý na výkonu používaných zařízení a jejich možnostech, překážkách
apod.
Existují dva typy připojení:
z bodu do přístupového bodu (Point to Multipoint),
mezi dvěma zařízeními (Ad Hoc).
Používají se dva typy zabezpečení:
WEP původní, dnes není moc bezpečný, ale převažuje,
WPA moderní, nepodporují jej zatím všechna zařízení.

Co potřebujeme mít a vědět
Hardware
Počítač nebo PDA.
Bezdrátový adaptér:
pro PC existuje nejčastěji jako PCI karta s externí anténou,
v noteboocích bývá standardně integrován (Intel Centrino), nebo jej lze doplnit
díky PCMCIA kartě,
v PDA je buď integrován, nebo je umístěn na CF nebo SD kartě.

Software
Windows XP/SP2 podporují Wi-Fi velmi dobře.
Moderní distribuce Linuxu také.
Pocket PC 2003 obsahuje nativní podporu, pro starší systém jsou potřeba
ovladače.
Palm OS 5.x potřebuje ovladače, OS 6 zatím není k dispozici.

Autentizace do sítě
Zařízení se autentizují buď pomocí své síťové adresy, nebo jinak.
Někdy je využívána kombinace jména a hesla (klasické přihlášení).
Někdy se používá též autentizace předmětem (předplacené kupóny).

Slovníček
HotSpot access point přístupový bod do sítě
Ad Hoc přímé propojení mezi počítači
Wired Equivalent Privacy zabezpečení WEP
Wireless Protected Access zabezpečení WPA

Zajímavé adresy
http://wifi.lupa.cz/katalog/site katalog poskytovatelů
http://www.czfree.net projekt nevýdělečných hotspotů
http://www.eurotel.cz služba Eurotel Wi-Fi Jet
http://www.t-mobile.cz služba HotSpot
http://www.802.cz komerční připojení
http://www.telecom.cz/wifi služba Wi-Fi Hot Spots
http://www.internetzababku.cz neomezený přístup

Tipy pro Wi-Fi
Používejte zařízení s oddělitelnou, externí anténou.
Kupujte přístroje podporující WPA, protože jinak možná nebudete schopni služeb
mnoha hotspotů vůbec využít.
Pokud váš operační systém nevidí v okolí žádný přístupový bod, poohlédněte se
po diagnostickém softwaru a zkuste to s ním.
Vytváříte-li vlastní hotspot, věnujte náležitou pozornost jeho zabezpečení a
konfiguraci šifrování. Používejte WPA a snažte se bezdrátově sdílet co nejméně
prostředků počítačů.
Pokud Wi-Fi právě nepotřebujete, vypněte adaptér. U mobilních zařízení tím
ušetříte cennou energii akumulátorů. U pevných zabráníte zbytečnému vyzařování
systému. Negativní účinky energie v pásmu 2,4 GHz sice nebyly potvrzeny, ale
ani spolehlivě vyvráceny.
Příjem signálu se podstatně zlepší, když použijete směrovou anténu nasměrovanou
přímo na hotspot. To platí zejména v případě, že jste od něj dále nebo že vás
něco ruší.

Poskytovatelé Wi-Fi připojení a ceny
Pokud chceme začít Wi-Fi využívat, měli bychom především investovat do
patřičného adaptéru. Cena několika stokorun za kartu pro PC není nijak
přemrštěná a může si ji dovolit prakticky každý. Pokud v místě, kde se náš
počítač nachází, "neuvidíme" na první pokus žádnou síť, není třeba si zoufat.
Většinou totiž stačí pouze vylepšit anténu. Tedy vyvést ji z budovy nebo se
pokusit najít ideální místo příjmu. Máme-li přístup k mobilnímu zařízení, pak
se rozhodně vyplatí projít okolí a podívat se, jaké sítě jsou zde k dispozici a
jaká je přibližně intenzita jejich signálu. To platí pochopitelně i v případě,
kdy chceme Wi-Fi používat pro trvalé připojení k internetu. Pokud chceme s
Wi-Fi cestovat, pak nemůžeme přesně odhadnout, kterého poskytovatele v cíli
naší cesty najdeme, proto doporučujeme podívat se do katalogu odkaz na něj
najdete v tomto článku.
T-Mobile
Některé sítě jsou provozovány etablovanými telekomunikačními operátory. Tito
operátoři chápou Wi-Fi většinou tak, že se jedná o prostředek krátkodobého
přístupu k internetu. V případě mobilních operátorů budeme muset za přístup
zaplatit. Obvykle k tomu využijeme klasický kupon, používaný u předplacených
služeb, jehož číslo zadáme do formuláře, jenž se zobrazí formou webové stránky
po připojení k požadovanému hotspotu mobilního operátora. Za přístup platíme v
rozsahu, který je měřený časem. Tak například u T-Mobilu se pohybuje okolo 150
Kč za hodinu.
Eurotel
V případě konkurenčního Eurotelu zaplatíme za jednu hodinu pomocí předplaceného
kuponu asi čtyřicet korun. Důležité ovšem je, že se nabízí možnost paušálního
připojení (Wi-Fi Jet Nonstop), která stojí cca 1 400 Kč s DPH a není prakticky
vzato nijak omezena. Podmínkou pochopitelně je, abychom se nacházeli v oblasti,
která je pokryta nachází se v blízkosti přístupového bodu. Jejich seznam
najdeme na webech obou operátorů.
Služba 802.cz
Se službou 802.cz Wi-Fi zaplatíme za jeden den negarantovaného připojení v
dosahu bodu padesát korun, cena za měsíční paušál je potom velmi podobná ceně
Eurotelu. Pokud jde o přístupové body, není jich málo, ale nejsou všude.
Český Telecom
Dalším "celorepublikovým" poskytovatelem připojení prostřednictvím Wi-Fi je
také dominantní telekomunikační operátor Český Telecom. Přístup k jeho síti byl
dlouhou dobu k dispozici zdarma, nyní je však již placený. Placení se provádí
podobně jako v případě mobilních operátorů prostřednictvím prodávaných
předplacených karet. Cena použití bezdrátové sítě v režii Telecomu je stanovena
na dvě koruny za každé započaté tři minuty. To znamená, že hodinová sazba za
použití Wi-Fi je asi 40 Kč. Tato cena opět předpokládá spíše mobilní využití
sítě na cestách a v případě, že potřebujete krátkodobé připojení k internetu z
jasně stanovených míst. Těchto přístupových míst není mnoho, musíme k nim však
připočíst hotspoty patřící Eurotelu, který Telecom vlastní.
Internet za Babku
Zajímavá je z také nabídka projektu Internet za Babku. Ten nabízí možnost
poměrně rychlého připojení bez omezení za zhruba třináct set korun měsíčně.
Přístupové body najdeme v Praze, v Liberci, v Brně a v několika dalších,
menších městech.
WideNet
Dalším větším poskytovatelem připojení je společnost WideNet. V rámci
paušálního programu je možné využívat připojení k hotspotu za cenu kolem
patnácti set korun, ovšem pouze v Praze. Zde by pokrytí mělo být ale na velmi
dobré úrovni. Kromě toho přístupové body společnosti existují ještě v několika
dalších městech, avšak zde je pokrytí signálem poměrně sporadické.
CzFree.net
Určitou alternativou k těmto komerčním produktům je systém CzFree.net. Připojit
se do něho může vlastně kdokoliv, kdo současně vytvoří "svou" část síťové
infrastruktury a umožní ostatním uživatelům sítě přes tuto vlastní část
tranzit. Pro
připojení k internetu se pak používají speciální brány (gatewaye), které si
každý uživatel může v rámci sítě volit.