uživatelů využívání širokopásmového přenosu dat. Při této příležitosti se míchá
dohromady řada různých pohledů na věc od čistě technologického, přes problémy s
reálnou konkurencí na našem telekomunikačním trhu až po tu nejzávažnější
otázku: K čemu nám to vlastně bude. Zkusme proto dnes toto klubko trošku
rozmotat a zodpovědět alespoň ty nejdůležitější otázky.
Během devatenáctého a dvacátého století prošly komunikační nástroje
neuvěřitelně rychlým vývojem, který charakterizovaly dva základní trendy:
rostly způsoby jak rychle a účelně přenášet informace a zároveň se tyto
možnosti nabízely stále širšímu okruhu uživatelů. Vynecháme-li rozvoj médií
komunikujících pouze jednosměrně, jako jsou rozhlas či televize, nejvíce nás ve
dvacátém století uchvátily telefony a služby z nich vyvinuté. Opravdový
komunikační boom však přinesl až internet a o několik let později mobilní
telefony.
Průmysl pro každého
Telekomunikační průmysl se tak stal v devadesátých letech minulého století
jedním ze spolehlivých tahounů ekonomiky. A kdyby jenom to tisíce možností
skrývajících se v potenciálu světové sítě daly vzniknout dokonce i vizi
významného předělu ve vývoji světového hospodářství. Začalo se mluvit o staré a
nové ekonomice a akcie internetových firem nazývaných dot.com prozářily akciové
trhy jako meteority. Bohužel s podobnou životností. I tentokrát se potvrdilo,
že založit něco tak "přízemního" jako je obchod na vysněných nových pravidlech
se nevyplácí. Bublina praskla a rachot následujících bankrotů byl slyšet ještě
velmi dlouho. Přesto se neztratilo jedno velmi důležité poznání bez moderních a
výkonných telekomunikací není možný další vývoj světového hospodářství. Či z
druhé strany: Lze prokázat, že to byly právě komunikační nástroje, jakými jsou
např. internet a bezdrátové sítě, které významně podpořily ekonomický růst v
druhé polovině 90. let a změkčily dopad cyklického ekonomického poklesu, ve
kterém se nyní nachází světová ekonomika. Je proto zřejmé, že dopad vývoje a
implementace komunikačních technologií sahá daleko za rámec tohoto odvětví.
Co bylo dřív: poptávka nebo nabídka?
Podnikání v telekomunikacích čelí oproti většině jiných odvětví jedné základní
nejistotě: budou lidé a firmy stát o služby, do jejichž přípravy právě teď
investují obrovské peníze? Ono vybudování technologické infrastruktury určené
pro provoz nových služeb je podstatně větší problém, než iniciace výrobního
provozu. Mám-li např. postavenu novou továrnu na výrobu konfekce, může mi být
do jisté míry jedno, jestli se zákazníci na poslední chvíli rozhodnou, zda
chtějí kalhoty široké nahoře, uprostřed nebo dole. Pokud nebudu úplně mimo,
dokážu se na trhu uplatnit. Představte si však situaci takového
telekomunikačního operátora: myšlenka na mobilní telefony a jejich využití je
lákavá a určitě v sobě skrývá potenciál nemalých zisků. Ale předtím, než si
lidé tuto službu vůbec vyzkoušejí, musí být postavena síť s dostatečným výkonem
a pokrytím, musí být vyrobeno a dodáno alespoň několik druhů potřebných
přístrojů, je třeba vymyslet rozumnou nabídku služeb a tomu odpovídající
tarify. Teprve po investicích, na kterých se společnosti obvykle krvavě
zadluží, mohou zjišťovat, zda se jim podařilo zákazníkům kápnout do noty. Pokud
ne, je to velký průšvih. Není divu, že podnikatelé v tomto oboru musejí vidět
daleko a poptávku po svých službách vytvářet podstatně dříve než jinde.
Proč se připojovat na internet
Zpočátku nás internet lákal pouze jako novinka, jako něco, co tu ještě nebylo a
kam mají přístup jenom vyvolení. Těch ostatně nebylo moc firmy u nás přijímaly
vymoženosti plynoucí ze světové sítě jenom pomalu, a co si budeme povídat,
dosovské poštovní programy obvykle zaujaly pouze zasvěcené. Ale jak šel čas,
internet rozkvetl nebývalým množstvím zajímavých informací a služeb a
nekontrolovaně se rozrůstal. Informace ze všech možných oborů, chaty, hry,
seznamky, on-line bankovnictví, internetové obchody, tržiště a bazary každý si
dokázal najít to, co ho bavilo a co potřeboval. E-mail prorážel cestu a
zvědavost dokonávala ostatní. Jako zákazníci jsme tedy přijali něco, na co
telekomunikační operátoři vsadili již dávno datové služby.
Pro budoucnost providerů je nyní životně důležité přicházet s novými a lákavými
nabídkami, které si přes jednoduchý modem nebudeme moci dopřát. Říkají tomu
služby nové generace a znamená to rozšiřující se nabídka především
multimediální zábavy. Cílem je převést co nejvíce uživatelů právě na
širokopásmový přístup (broadband access) k internetu.
Co je to širokopásmový přístup
Širokopásmový přístup k internetu je vlastně přístup vysokorychlostní. Definice
se však velmi různí jde především o stanovení oné hranice rychlosti přenosu
dat, za kterou již můžeme o broadbandu hovořit. Všeobecně se za hraniční
považují rychlosti dosahované na ISDN linkách, což jsou v Evropě 2 Mb/s a v
Americe 1,5 Mb/s. Většina studií zabývajících se širokopásmovým přístupem však
nebývá v tomto ohledu nijak přísná cílem je většinou zmapovat počátky šíření
širokopásmového přístupu a při striktních požadavcích by se do statistik
většina současných předplatitelů nejspíš nedostala. Dále je zajímavé sledovat,
jak nabízené rychlosti rostou. Ostatně s dostupností modemů přizpůsobených pro
různé přenosové rychlosti budou moci být nabízené kapacity zvyšovány, aniž by
to u současných zákazníků znamenalo nutnost kupovat nové zařízení.
Firemní zákazníci
Již od začátku pochopitelně vznikaly velké rozdíly mezi tím, jakým způsobem a
jakou rychlostí se na internet připojovaly větší podniky a jak malé firmy a
domácí uživatelé. O velké firmy se u nás starají sami operátoři především potom
nové společnosti podnikající v oblasti fixních sítí. Ostatně je to pro ně
jediná oblast, kde mohou účinně konkurovat Českému Telecomu (ČTc) jako
dominantnímu operátorovi vlastnícímu v podstatě celou existující
telekomunikační infrastrukturu. Právě zde můžeme vidět, jak důležitá je v tomto
oboru konkurence operátoři (včetně ČTc) se předhánějí v personalizovaných
nabídkách, takže firmy si mohou nejen vybírat, ale i ušetřit. Technická řešení
mohou být různá, jako např. položení optické trasy, zřízení pronajatého
přenosového okruhu či využití bezdrátů.
Středně velké firmy se musejí obvykle poohlédnout po svém působišti, aby
zjistily, co se nabízí. Není toho zase tak málo pokud sídlí ve větším městě,
přicházejí v úvahu přenosové okruhy od různých operátorů a navíc zde přibyla
velmi zajímavá nabídka pevných bezdrátových sítí FWA (Fixed Wireless Access).
Tyto sítě jsou budovány tak, aby pokryly určené území, takže jde jenom o to
nacházet se v jejich dosahu. Na venkově je situace komplikovanější a zvolená
řešení se buď prodraží, nebo se firma musí spokojit se službami na nižší úrovni.
Koncoví uživatelé
Jejich situace je dnes v podstatě jednoduchá kdo nemá přístup k internetu
poskytovaném prostřednictvím sítí operátorů kabelové televize, ten má prostě
smůlu. Druhé nejlepší a cenově dostupné řešení, kterým je DSL (Digital
Subscriber Line), začíná být v České republice právě v těchto týdnech komerčně
poskytováno. ČTc a další alternativní operátoři začínají připojení pomocí ADSL
technologie nabízet zpočátku ve velkých městech, ale je předpoklad, že se
nabídka této služby brzy rozšíří i do dalších lokalit.
Proč jsou s poskytováním těchto služeb takové průtahy? Vše vyplývá z faktu, že
Český Telecom jako nástupce původního monopolního operátora zdědil národní
telekomunikační síť. Tím nejcennějším jsou takzvané místní smyčky, tedy rozvody
"drátů" vedoucích do většiny českých domácností a firem. Duplikovat tyto
rozvody je pro nové alternativní operátory nejen neekonomické, ale je to i
neekologické. Proč rozkopávat naši zemi a krmit ji spoustou kabelů, když
operátoři mohou poskytovat služby na těch, které jsou již dnes k dispozici?
Konkurence a sdílení sítí
Ve studii Organizace pro spolupráci a rozvoj (OECD) se autoři pokusili
definovat předpoklady, které vedou k rychlejšímu rozšíření širokopásmového
přístupu. Zásadní pro rozvoj je otázka, zda v dané zemi existuje konkurence v
oblasti telekomunikační infrastruktury mezi DSL a kabelovými sítěmi, jestli je
zde konkurence mezi operátory poskytujícími služby prostřednictvím stejných
technologií a na vlastní infrastruktuře, a zda je na trhu zavedeno sdílení
místních smyček, sdílení sítí nebo politika otevřeného přístupu k existující
infrastruktuře.
Klíčovými slovy tedy jsou konkurence a sdílení sítí (celých, nebo jejich
částí). Oba tyto pojmy jsou spolu velmi těsně svázány právě faktem, že na území
jednotlivých států sice lze bez větších problémů vybudovat několik páteřních
sítí, ale nikoliv už místní smyčky. Regulační orgány tak mají před sebou
nelehkou úlohu: donutit dominantního operátora spolupracovat se svou konkurencí
a nastavit vzájemné poplatky za propojení a sdílení sítí na takové úrovni, aby
vznikla zdravá konkurence produkující nové služby a přitom přirozeně regulující
jejich ceny.
DSL kontra kabely
Pro většinu malých firem a koncových zákazníků přicházejí v úvahu dvě základní
technologie umožňující širokopásmový přístup na internet (A)DSL a kabelové
modemy. Podíl těchto technologií se ve vyspělých zemích postupně vyrovnává:
zatímco v roce 1999 vedly kabelové modemy v poměru 84 : 16 %, o rok později již
byl poměr 55 : 45 %, a v polovině roku 2001 došlo k těsnému vyrovnání na úroveň
51 % pro kabel a 49 % pro DSL. Na jednotlivých trzích se začínají objevovat i
další technologie, nicméně jejich podíl je (s výjimkou Švédska) příliš malý,
než aby se dal zahrnout do statistik. Počty předplatitelů širokopásmového
internetu rychle rostou zatímco na konci roku 1999 jich bylo v zemích OECD
zhruba 10,9 milionu, o rok později to bylo již 14 milionů, a v polovině roku
2001 již tento počet dosáhl 22 milionů lidí.
Mezi "ostatní" technologie nabízející širokopásmové připojení patří v zemích
OECD především sítě FWA a end-to-end připojení prostřednictvím optických
kabelů. Ve vyspělých zemích začínají být oblíbené tzv. "property networks", což
jsou sítě postavené na optických kabelech (Ethernet LAN), které připojují k
páteřní síti moderní obytné komplexy.
Proč chtít širokopásmový přístup?
Důležitá otázka co z toho vlastně budeme mít, když si zajistíme rychlý
internet? Pohodlí při brouzdání světovou sítí, snadnější a rychlejší stahování
písniček a filmů, či možnost přehrávat si nějaké to video-on-demand. Je
otázkou, zda se to internautům-amatérům zatím vyplatí. Kdo však širokopásmové
připojení ocení ihned, jsou lidé pracující z domova (teleworkeři) a malé firmy.
Celodenní přístup na internet, slušná přenosová rychlost a akceptovatelný
paušál. Co víc si mohou přát?
Přesto je to jenom začátek. Ve chvíli, kdy se objeví poskytovatelé obsahu a
domluví se na spolupráci s telekomunikačními operátory, nabídka služeb se
znásobí. Personalizované a interaktivní televizní a rozhlasové vysílání promění
domácí počítač v ještě hovornějšího a zábavnějšího společníka, než je dnes.
Takže, kdy se už konečně dočkáme?
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU