Kolik je vlastně pirátského softwaru?

Nelegální software je již poměrně dlouho strašákem pro všechny
autory a především pro společnosti, které se vyvíjením a
prodejem vlastních programů živí. V druhé úrovni je to zásadní
problém komerční úspěšnosti distributorů a koncových prodejců
softwaru. Všechny tyto subjekty očekávají hrubý zisk, který lze
vypočítat z počtu počítačů a zájmu o programy. V každé zemi na
světě dochází k negativnímu rozdílu mezi očekávaným a skutečným
příjmem z prodeje, protože softwarové pirátství je globální
problém. K odlišnostem dochází na úrovni regionů a zemí. V Evropě
bohužel směrem na východ od Aše množství nelegálního softwaru
prudce vzrůstá.

Jak moc se krade

Při vyhodnocováni množství nelegálního softwaru např. v ČR se
nakonec vždy použije jakési číslo. To má vyjádřit celkový stav.
Je však jasné, že ve skutečnosti se jednotlivé druhy
počítačových programů a nakonec i konkrétní programy "kradou"
různým způsobem. Je software, který je na černém trhu oblíben a
vyhledáván, a naopak existuje takový, který je naprosto
přehlížen. Proto nelze paušálně říci, že autorská práva u všech
programů jsou v podstatě napadána stejně. Přestože je podle
posledních údajů evropského vedení BSA u nás cca 54 %
nelegálního softwaru (a to je pořád dost), neznamená to, že
každý jednotlivý program má své pirátské dvojče.

Ve skutečnosti existuje i takový software, který se v podstatě
nekrade. Jsou to velké systémy nebo specializované počítačové
programy, a je i u nás poměrně dost firem, jež si na počítačové
pirátství nemohou stěžovat. Na druhou stranu z toho logicky
vyplývá, že množství nelegálního softwaru v určitých komoditách
musí být větší, a statisticky se musí najít i programy, na které
je útočeno abnormálně.

Jak je to tedy?

Odpověď zná asi každý, kdo se s nelegálním softwarem setkává.
Jelikož i v tomto ohledu funguje trh, je to otázka poptávky. A ta
celkem konstantně požaduje nové operační systémy, kancelářské
balíky, kreslicí programy a např. mapy. Nekamenujte mě, že jsem
na něco zapomněl. Ale dá se říci, že vyjmenované druhy softwaru
jsou nejfrekventovanější v poptávce, a tedy i v nabídce. Následuje
celkem logické vyhodnocení nejvíce postižených. Na prvním místě
stojí bezesporu společnost Microsoft. Chápu, že v našich luzích a
hájích nemají američtí kapitalisté na růžích ustláno a i veřejné
mínění útoky na jejich duševní vlastnictví přehlíží, ale to
neznamená, že je to možno akceptovat. Microsoft je skutečně
nejvíce postiženou společností, především vzhledem k pozici na
trhu.

České firmy

Paradoxem je skutečnost, že na prvním místě mezi českými firmami
je pravděpodobně PJsoft jako výrobce map. Každý by si měl
sáhnout do svědomí a přiznat, zda také neužívá nelegálně nějaký
produkt této společnosti. Vždy si vzpomenu na myšlenku jednoho
pracovníka velké zahraniční softwarové firmy, který jasně řekl,
že jejich společnost pirátství v ČR finančně nepoloží. Stojí
totiž za ní silný kapitál, pro nějž je pirátství u nás jen
jistou nepříjemností. V lokálním měřítku asi dost velkou, ale
v celkovém zisku firmy nepodstatnou. Pro naši firmu je však 95
procent softwarového pirátství likvidační situací. Mají můj
obdiv takoví majitelé společností, kteří vyrazí na trh s dobrým
programem a snahou o zisk.

Takže jsem na to už narazil: Jsou tu počítačové programy, které má v podstatě každý a jen velmi málo z nás za ně zaplatilo. Pirátský software se prostě nedá míchat dohromady jako ovoce, ale je potřeba rozlišovat.

Mezi příklady velkého množství nelegálních počítačových programů
kupodivu patří i CAD produkty, zvláště AutoCAD apod.. Jak se to
vlastně stane, že takový speciální software (s potřebou
hardwarového klíče) je mezi nelegálními uživateli tak oblíben.
Je to snad tím, že legální uživatelé mají ve skutečnosti
nainstalováno více kopií než zakoupili licencí? Pravděpodobně
ano. Proč by si nějaký domácí uživatel na svém mnohdy
problematicky výkonném stroji instaloval CAD? I když, abych řekl
pravdu, i takové jsem již potkal. K ničemu jim to nebylo, ale
měli opačný pocit. Po vyhodnocení obsahu hard disku jim tak
naskočila škoda za více než 100 tis. Kč. Stejně tak v projekčních
kancelářích, kde již byla policie. Stačí pouhé dvě nelegální
instalace, a rázem je zde trestný čin podle § 152 trestního
zákona v druhém odstavci s přiměřeně vyšším trestem.

Škody

S nějakým způsobem získaným procentem nelegálního softwaru se
pojí i stejně odhadovaná čísla škod. Lze souhlasit s tím, že
poškození na autorských právech u nás dosahuje u počítačových
programů mnoha desítek milionů korun. Jistě je tím nepřímo
poškozen i stát, který tak nejenže nedostává DPH, ale především
nezíská více z daně ze zisku podnikatelských subjektů. A tak
jistě ne z legrace byla Česká republika v tomto roce zařazena
americkou vládou na seznam zemí, které nedostatečně chrání
duševní vlastnictví. Pochopitelně se v řadě našich občanů vzbouří
krev proti tomuto kroku, ale přiznejme si, že na tento seznam
patříme. O stavu ochrany počítačových programů, jako jedné
z kategorií intelektuálního vlastnictví, je možno se dnes a denně
přesvědčit. U řady z nás. Z hlediska vynucování autorského zákona
dochází pouze k malému pokroku. Doufám však, že i malý pokrok je
cestou v před a pomalu se suneme k pozici, na jaké jsou dnes
vyspělé země.

Budoucnost

má v rukou každý z nás, spíše každý počítač, ať ho vlastní
kdokoli. Jedinou možnou cestou je odmítnou pirátské programy a
byť se skřípěním zubů se vrátit k těm legálním, které vzhledem
k finanční situaci řady z nás nemají takový komfort, na jaký jsme
zvyklí. Jako policistu by mě někdy konečně potěšilo, kdyby se
informace o užívání nelegálního softwaru nepotvrdily a policie
by musela s omluvou odejít. Je mi ale jasné, že to bude ještě
dost dlouho trvat.