Lze ale říci, že úroveň technologie, které na webu potkává, může ovlivňovat jeho konání více, než je ochoten si připustit. V zásadě vše, co ze statické, dokumentové, od papíru se v zásadě nelišící informace udělá informaci interaktivní, uživateli vhodně nabízející kontext a přidanou hodnotu, může znamenat výraznou konkurenční výhodu mezi podobnými weby. Ponechávám nyní úmyslně stranou polemiku o rozumném použití nadstavbových technologií i to, proč nadstavbové technologie mohou suplovat nedostatek vlastního obsahu.
Chtěl bych se spíš zamyslet, proč je interaktivních a nadstavbových technologií na běžném webu použito tak málo v absolutním počtu. Proč je zákazníci víc nevyžadují a tvůrci víc nenabízejí. Jako banální příklad bych uvedl stránku „Jak se k nám dostanete“, kterou musí mít téměř každá komerční prezentace. Všechny velké světové i tuzemské mapové servery umožňují přes tzv. API vložení plně funkčního výřezu mapy včetně interaktivních prvků. Proč tedy interaktivní mapka, jejíž vložení do webu je pro znalého tvůrce prací v řádu minut, není běžným standardem?
Technologie flashového videa a její rozsáhlá bezinstalační přítomnost v počítačích uživatelů internetu dala vzniknout fenoménu YouTube a naučila dívat se na počítači na video i ty, kteří předtím netušili, že něco takového je možné. První ukázku řešení internetového obchodu integrujícího videoprezentace produktů jsem viděl před mnoha lety, spolu s demonstracemi možností technologie Flash tehdejší verze 8. Jinými slovy, možné je to už dlouho. Ale přesto není dosud běžným standardem ani na „špičkových“ e-shopech, kde se nedá předpokládat nedostatek chuti konkurovat a vylepšovat. Pokud si mezi „nadstavbovými“ webovými technologiemi vybereme tu nejběžnější – tedy Flash, je až zarážející, kolik jejího použití začíná a končí u reklamních bannerů.
Jednou z příčin, kterou vidím, je fáze vývoje a standardizace těchto věcí. Přes veškeré koláčové grafy s tržními podíly se nacházíme v době překotného vývoje. Základní webový „motor“ HTML/CSS je usazen, standardizován, válka prohlížečů je minulostí a množí se tvůrci webů, pro něž se kódování stává rutinní prací na „první dobrou“. U nadstaveb webu to ovšem neplatí. Firmy produkující vývojové a designérské nástroje chrlí jednu verzi za druhou a předhánějí se v překvapivých možnostech, ale také v problémech a nekompatibilitách. Než trh stihne absorbovat a rozšířit jednu novinku, blíží se jiná, která může snahu o její ovládnutí a naučení totálně zdevalvovat. Je pak jen přirozeným důsledkem, že se rozsáhlejší a promyšlené aplikace rodí méně, než by si jejich fanda přál. V každém případě je zklidnění situace vývojového boomu a jakási rámcová standardizace těchto technologií nutnou podmínkou jejich plnohodnotného použití na webu a konec konců i jinde.
Autor je lektorem na Institutu informatiky – Vyšší odborné škole v Praze.