Krabice na euro neexistuje

IT tématem dne pro všechny finanční instituce se aktuálně stává přechod na euro. Fakt, že Česko si jako svůj rok R zvolilo až rok 2012, je irelevantní. Sousední Slovensko totiž bude šustit eurobankovkami už za rok a půl. A celá řada firem je se Slovenskem spojená. Ať už kvůli dceřiným společnostem, pobočkám nebo jakékoli jiné symbióze.

Europrojekty jsou dnes jedny z největších projektů, které se v bankách dělají. Samozřejmě se využívá celá řada zkušeností z minula – počínaje původními státy až po poslední zkušenosti ze Slovinska. Jasné jsou ovšem dvě věci: Jednak úprava systémů vyjde mnohem dráž, než vyřešení problému Y2K a jednak přes veškeré opakující se zkušenosti nejde vytvořit pro přechod na euro jakýkoli takzvaně krabicový systém.

Co bankovní dům, to jiný systém, to individuální řešení. A přechod na euro bude mít dopad do všech systémů. Pokud nebyly už dopředu jako eurokomatibilně navržené, musí se upravit. Banky budou muset provézt eurofreeze - zastavit stávající vývoj a nasadit nové systémy. A všechny systémy zároveň i přetestovat. Výhodou pro tento typ institucí je dozajista existence multiměnových účtů. Nicméně nejde na českém trhu o samozřejmost.
Princip nových systémů samozřejmě nestojí pouze na přepočítávání z korun na euro. Systémy musí být schopné přepočítávat dlouhé časové řady pro srovnávání finančních ukazatelů.

Suma sumárum se dá říct, že složitá problematika přechodu na jednotnou měnu Evropské měnové unie se v Česku nepodceňuje. Zájem o situaci začínají projevovat i velké společnosti. A to i přes fakt, že jejich přípravy nebudou vyžadovat tak pracná řešení. Co se týče finanční náročnosti, tak na tom ovšem o mnoho lépe nebudou. Z empirie je navíc zřejmé, že informační technologie ponesou až dvě třetiny z celkových nákladů.

Největší kouzlo přechodu na euro samozřejmě spočívá v tom, že se dotkne naprosto každého. Velké instituce budou muset předělat veškeré své systémy, drobní živnostníci přecenit zboží, běžný člověk se bude muset naučit myslet v jiné měně. Zmizí dosud běžné věci jako kurzovní rozdíly či přepočítávací rizika. Zákazníci tak budou bez jakýchkoli problémů schopní porovnávat ceny se sousedními státy. V praxi to přinese nutnost přizpůsobit se legislativním požadavkům. Typickým příkladem bude i nutnost duálního oceňování zboží. Dále bude nezbytné vyměnit kontroverzní registrační pokladny za něco, kde je kurs dopředu nastavený. Vyjeté pásky totiž budou muset být také ve dvou měnách. I tady by měli obchodníci dopředu počítat s reakcí zákazníků. Ze zkušenosti sousedních zemí je zřejmé, že velikou nespokojenost způsobovalo, že klienti měli pocit, že živnostníci zaokrouhlovali nahoru. Zvlášť v pohraničí by podobné neuváženosti mohli znamenat odliv zákazníků.

V neposlední řadě bude nezbytné investovat i do vlastních zaměstnanců. Stanovenou dobu bude totiž možné přijímat platby jak v korunách tak eurem - odborně se tento termín nazývá období duální cirkulace. Vracet se na ni ovšem už bude pouze v eurech. Počáteční chybovost je více než pravděpodobná. Předejít se ji dá důkladným proškolením nejen pokladních. I obsluhující personál by měl být kdykoli schopný každému zákazníkovi vysvětlit systém přepočítávacích kursů.