Které médium je nejlepší?

Vyberte tu nejlepší paměť pro svá data! cd/dvd



Soubory obrázků, textové dokumenty, filmy nebo třeba hudba často se jedná řádově o gigabajty dat, o která se v žádném případě nechceme připravit. Proto při řešení nerudovské otázky "kam s ním?" často utíkáme k nejrůznějším typům paměťových médií. V tomto článku se podíváme na to, jaké možnosti vůbec existují, a pokusíme se mezi nimi najít tu nejdokonalejší.
Většina běžných uživatelů se po kratší či delší době začne zpravidla trápit otázkou, kam na delší dobu bezpečně uložit všechna svá data, přičemž se většinou zdaleka nejedná pouze o obrázky. Ne každé médium, kam se dají data ukládat, vám zaručí jejich nedotknutelnost a možnost, že je bez problémů přečtete i po několika letech. Abyste se mohli opravdu kvalifikovaně rozhodnout, které médium pro uložení svých dat použijete, musíte se ze všeho nejdříve seznámit s výhodami a nevýhodami dnes na trhu dostupných paměťových médií. Stejně důležitá je i úroveň péče o ně, včetně poznatků o tom, jak postupovat, pokud se při zálohování objeví nějaká chyba.

Pevné disky

Pevné disky dnes nabízejí pro vaše data skutečně úctyhodný prostor, a to za velmi přijatelnou cenu, takže řada uživatelů nedokáže odolat pokušení použít pro zálohování dat právě pevné disky. Nicméně již předem vám můžeme prozradit, že ani interní, ani externí pevné disky se pro dlouhodobější archivování dat nehodí.
Výhody: Ve stolních počítačích jsou dnes pevné disky s kapacitou 160 GB a více prakticky standardem, v noteboocích často nacházíme pevné disky s kapacitou 80 nebo 100 GB. Ceny externích disků, které se k počítači připojují prostřednictvím USB, FireWire nebo pomocí síťového kabelu, neustále klesají. Pro domácího uživatele v tomto okamžiku neexistuje žádné jiné médium, které by se mohlo kapacitě pevných disků byť jenom přiblížit. Pokud potřebujete pravidelně zálohovat (tím myslíme každý den nebo minimálně každý týden) například obsah některých složek nebo chcete-li dokonce pravidelně zálohovat celý operační systém, pak bez váhání použijte pevný disk. K tomuto účelu dokonce existují speciální programy. Pro zálohování je to např. Backup MyPC 6.0 od firmy Roxio (www.roxio.co.uk) či Retrospect Backup 7.5 (www.emcinsignia.com). Pro vytváření obrazů disků či diskových oddílů doporučujeme Acronis True Image 9 (www.acronis.com), Norton Ghost 10 od firmy Symantec (www.symantec.com) či Exact Image 7.0 od firmy Paragon (www.exactimage.com).
Nevýhody: Pevné disky obsahují několik částí samozřejmě samotný kotouč, pak skříň s elektronikou a dalšími mechanickými součástkami. To vše dělá z pevných disků velmi citlivá zařízení. Nárazy, otřesy, výkyvy teploty, vysoká provozní teplota, vlhkost a silné elektromagnetické pole nic z toho pevnému disku neprospívá.
Je-li pevný disk připojen k počítači, pak se elektronika stará o neustálou kontrolu a opravu chyb. Stačí k tomu, aby se na disku objevil jeden jediný bit, který nikam nepatří. Je samozřejmé, že pokud pevný disk uložíte na dlouhou dobu do skříně, pak tato kontrola neprobíhá a pohledem možné poškození dat samozřejmě nijak neodhalíte. Z toho vyplývá nebezpečí, že se data uložená ve formě magnetického záznamu nemusí za nějakou dobu vůbec podařit přečíst. V nejhorším případě pak už několik nečitelných bitů stačí k tomu, aby nějaký soubor nebylo možné přečíst. Disk je sice v pořádku, nicméně data na něm uložená čitelná nejsou. Co se týče externích pevných disků připojovaných prostřednictvím FireWire nebo USB, jedná se v podstatě o stejné 2,5" nebo 3,5" pevné disky jako jsou ty, které najdeme v běžných počítačích a noteboocích. Z toho vyplývá, že pro ně platí stejné výhody a nevýhody jako pro interní pevné disky.
Pozor při nákupu: Samozřejmě je skvělé, pokud má vámi zakoupený pevný disk několikaletou záruku. Tato záruka však má málo společného s funkčností pevného disku, jedná se víceméně jen o to, že vám výrobce či prodejce pevný disk v případě poškození zdarma vymění. Mají-li pevné disky sloužit právě pro zálohování, obstarejte si pokud možno dva naprosto odlišné výrobky. Zkušenosti nám ukazují, že i výrobce disků se zvučným jménem může vyprodukovat vadnou sérii. Pokud byste si zakoupili dva disky právě z vadné série, pak o zálohy na obou discích přijdete. Ostatně asi ne bezdůvodně se mezi uživateli nedávno objevilo poměrně výstižné přejmenování disků Deskstar od firmy IBM na Deathstar. I při nákupu externího pevného disku se proto informujte u prodejce, jaký disk se uvnitř ve skutečnosti skrývá!
Tipy pro správné zacházení: To nejhorší, co může pevný disk potkat, je náraz. Hned za nárazem je na druhém místě vysoká teplota. Krátkodobé přehřátí disku na 50 až 55 °C sice pevný disk bez úhony unese, nicméně dlouhodobě by teplota neměla překračovat 40 °C. Zkuste během práce na počítači čas od času sáhnout na obal pevného disku samozřejmě aniž byste se dotkli elektronických součástek. Zdá se vám obal vlažný nebo je dokonce horký? V samotné počítačové skříni by měl okolo pevných disků proudit vzduch, který bude vznikající teplo odvádět. A pokud pevný disk vydává nějaké podezřelé zvuky, pak jde skutečně o všechno! V tomto případě okamžitě všechna data zálohujte, dokud ještě pevný disk funguje.
Nejvíce náchylné však nejsou kupodivu disky zapojené přímo v počítači, ale naopak disky externí, které se připojují prostřednictvím USB, FireWire nebo počítačové sítě. Kryty externích disků, v nichž se samotné disky nachází, buď nejsou chlazeny vůbec, nebo jen velmi chabě. Navíc neustálé přenášení externích disků značně zvyšuje riziko ztráty dat. V každém případě dbejte na to, abyste disk nevystavovali účinku silného magnetického pole (například umístěním vedle silného reproduktoru). Elektrická zařízení nebo prameny elektrických vodičů rovněž vytvářejí magnetické pole, které může data uložená na pevném disku poškodit.
Chtěli byste vědět, jak se vašemu pevnému disku daří? Pro interní pevné disky existují programy, které neustále sledují stav pomocí tzv. technologie SMART. Technologie SMART umožňuje zobrazit stav řady parametrů pevného disku. Pokud výrobce vašeho pevného disku žádný takový program neposkytuje, použijte freewarovou utilitu HDD Health, kterou najdete , popřípadě na adrese www.panterasoft.com jako soubor HDDH.EXE o velikosti 879 KB.
Jestliže vám nestačí výsledky poskytované prostřednictvím technologie SMART, zkuste některou z utilit, které nabízejí výrobci pevných disků. Tyto utility váš disk otestují skutečně důkladně. Pokud pro svůj disk žádný nástroj nenaleznete, pak zkuste Drive Fitness Test od firmy Hitachi. Najdete jej , popřípadě na www.hitachigst.com/hdd/support/down-load.
htm (DFT32_V406_B00.EXE, 2,07 MB verze vytvářející spouštěcí disketu, DFT32_V406_B00.
ISO, 2,69 MB verze vytvářející obraz pro vytvoření bootovatelného CD). V závislosti na tom, kterou verzi si stáhnete, si nejprve vytvoříte spouštěcí disketu nebo spustitelné CD. Potom z tohoto spouštěcího média spustíte svůj počítač. Program se obsluhuje klávesou Enter, šipkami, popřípadě klávesovými zkratkami (například <Alt><D> vyvolá menu Drive). Pokud jste si jisti, že se ve vašem počítači nenachází žádný disk SCSI, vyberte v prvním menu položku ATA Support only. Tato volba je u většiny počítačů běžná. U položky License Agreement vyberte tlačítko I agree tím se ocitnete v testovacím programu. Ze všeho nejdříve se objeví seznam všech dostupných interních pevných disků. Tento seznam by měl souhlasit, což potvrdíte stiskem tlačítka Yes.
Podrobné testování vybraného disku spustíte výběrem odpovídající položky a stiskem tlačítka Advanced Test. Celý test může trvat až několik hodin závisí to na velikosti disku. Pokud se během testování objeví chyba, poznamenejte si její kód a další podrobnější informace, odpovědi pak hledejte na stránkách podpory výrobce.
Žádný test nijak nemění obsah testovaných disků. Nicméně dávejte pozor na položky v menu Utilities, které dokáží smazat obsah spouštěcího sektoru nebo provést nízkoúrovňové formátování. U těchto operací pak dochází k odstranění všech dat a diskových oddílů.
Tipy pro záchranu: Nedají-li se data z pevného disku načíst, pak je nutné ze všeho nejdříve zabránit tomu, aby se na disk nějaká data zapsala (například musíte zamezit ukládání souborů na disk). Pokud se jedná o velmi cenná data, nezbývá než počítač okamžitě vypnout a odnést jej do firmy zabývající se záchranou dat, kde se obsah disku pokusí načíst. Tato operace je však docela nákladná i v případě drobného poškození disku počítejte s několika tisíci korunami. Zdarma nebývá ani prvotní analýza disku. Proto platí, že čím důležitější data na disk ukládáte, tím více se vyplatí pravidelné zálohování alespoň kvůli penězům.
Samozřejmě se můžete pokusit o záchranu dat sami, ovšem riskujete, že přijdete ještě o více dat než doposud. Přesto můžeme zkušenějším uživatelům u méně důležitých dat doporučit následující postup: vyndejte disk z počítačové skříně a připojte jej k jinému počítači jako druhý pevný disk. Pokud byly na tomto pevném disku pouze soubory smazané omylem, pak musí vaše první kroky mířit k freewarovému programu PC Inspector File Recovery 4.0, který najdete , popř. na internetové adrese www.pcinspector.de/file_recovery/UK/welcome.htm (PCI_FILERECOVERY.EXE, 5,83 MB). Obsluha tohoto programu, který disponuje několika jazykovými mutacemi, je jednoduchá a šance na úspěšnou záchranu je obvykle vysoká.
Je disk poškozený pouze do jisté míry? Pak použijte program pro vytvoření obrazu (image) disku. Obraz disku vytvoříte například pomocí programu Acronis Trueimage 9.0 (viz výše). Nezapomeňte při konfiguraci programu Acronis povolit položku pro vytvoření zálohy sektor po sektoru a zajistěte, aby na druhém (nebo externím) disku bylo dostatek volného místa. S prohlížečem (ten je součástí programu Acronis) takto vytvořeného obrazu pak s trochou štěstí můžete v obrazu disku nalézt potřebná data a pokusit se soubory zachránit. Odmítnul vám z ničeho nic externí pevný disk poslušnost? Pokud při spuštěném počítači nevycházejí z disku žádné zvuky, ještě je jakási naděje. Možná není poškozený disk, ale pouze se poškodila jeho elektronika. Pak zkuste pevný disk vyndat z obalu a připojte jej v počítači přímo do zásuvky IDE.

Svět umělých kotoučů

CD a DVD disky patří mezi optická média. Data se v jejich případě vypalují a čtou laserovým paprskem. Oba typy médií existují ve formě umožňující jednorázové nebo několikanásobné vypálení. Následující tipy vám pomohou udržet vaše data na stříbrných kotoučích co nejdéle v pořádku.
Výhody: CD a DVD disky jsou relativně levné a dají se přečíst, popřípadě přehrát na většině počítačů. Dvouvrstvá DVD vám se svými 8,5 GB nabízejí skutečně solidní prostor, který sice nestačí na kompletní zálohu počítače, nicméně je vhodný pro zálohování těch nejdůležitějších dat. Kvůli malé odolnosti vůči poškrábání jsou optická média poměrně silná. Magnetické pole nebo rychle schnoucí kapky vody jim nevadí. Ani když vám takové médium spadne ze stolu na koberec, se většinou nic neděje.
Nevýhody: Bohužel nikdo přesně neví, jaké materiály se přesně při výrobě CD nebo DVD disků používají. Často se při použití materiálů pochybné kvality mohou na kotoučích vytvářet bubliny, popřípadě se může celá vrstva oddělit. Některá CD se dokonce mohou v mechanice vyloženě rozlomit. To se může stát třeba tehdy, když není nálepka umístěna přesně uprostřed disku nebo pokud má CD na vnitřní straně kotouče prasklinu. Na kotouče v mechanice působí značná odstředivá síla, takže každá nevyváženost nebo poškození může vést ke katastrofě. Optickým médiím vadí, pokud jsou dlouhou dobu vystavovány přímému světlu. Škrábance na disku mohou velmi snadno způsobit částečnou nebo kompletní ztrátu uložených dat.
Pozor při nákupu: Podívejte se na internetové stránky výrobce vaší vypalovačky. Většina z nich doporučuje několik značek, které jsou pro zadanou vypalovačku nejvhodnější. Prohledejte pomocí internetového vyhledávače internet a jako dotaz pro vyhledávání použijte značku a číslo modelu vaší vypalovačky, ve spojení se slovem disk. Zobrazí se vám několik webových fór či diskusních skupin, na nichž si můžete přečíst zkušenosti ostatních uživatelů vlastnících stejnou vypalovačku. Občas se vypalovačky a média objeví i v testovacích laboratořích a výsledky testů se pak dají nalézt na stránkách www.svethardware.cz, www.zive.cz, www.cdr.cz nebo www.optical-storage-service.com.
Rozdíl mezi DVD ve formátu DVD(DVD minus) a DVD+ (DVD plus) není nijak významný. Při správném zacházení vám data na obou typech vydrží několik let.
Můžete se ale porozhlédnout i po jiných formátech, což vám zaručí o něco více bezpečnosti. Tak třeba formát DVD-RAM, který byl původně určen jako formát pro video a který je dnes velmi oblíbený u profesionálů, se používá právě i pro zálohování. Příslušné mechaniky a disky pro tento formát jsou však o něco dražší než formát DVDa DVD+. Existují disky i DVD-RAM, které obsahují ochranné pouzdro, ale jinak jsou stejně velké jako obyčejné DVD disky.
Podle serveru www.cdr.cz se dá disk DVD-RAM až 100 000krát přepsat, zatímco přepisovatelné DVD (DVD-RW nebo DVD+RW) se dá přepsat pouze 1 000krát. Dále mají podle technické specifikace data na discích DVD-RAM vydržet 30 let, nicméně skutečnou hodnotu zatím nikdo nezná, protože nejstarší formát DVD-RAM existuje pouhých 10 let. Podle našeho názoru se formát DVD-RAM pro domácí použití příliš nehodí. Pro zálohování soukromých dat doporučujeme použít dva přepisovatelné disky CD nebo DVD od různých výrobců.
Tipy pro správné zacházení: Optická média skladujte v suchu, v bezprašném prostředí, pokud možno v temnu a při pokojové teplotě (20 ?C). Optimálním řešením je pořízení speciálního zásobníku (tzv. Jewel Case) nebo jiné schránky, v níž se disky neslepí, ani nepoškrábou a kde je postavíte kolmo vedle sebe a nikoliv na sebe. Na čištění disků budete potřebovat hadřík, který po sobě nezanechává nitky. Čištění neprovádějte kroužením po povrchu disku, ale paprskovitě. Disky nepolepujte, ale popisujte speciálním popisovačem.
U přepisovatelných optických médií (RW) je počet přepsání omezen. Zvláště přepisovatelná média DVD+RW a DVD-RW doporučujeme několikrát přepsat (doporučuje se 30-40 krát) a teprve potom na ně zapsat data, která budeme chtít definitivně archivovat. Podle testů prováděných s těmito médii se ukazuje, že vrstva na těchto médiích potřebuje trochu "vytrénovat".
Tipy pro záchranu: Jestliže se na DVD nebo CD disku objeví viditelné poškození, je nutné bezodkladně vytvořit jeho záložní kopii. Pokud se již nedají všechna data přečíst, možná pomůže sharewarová utilita Isobuster, kterou naleznete , popřípadě na www.isobuster.com jako soubor ISOBUSTER_ALL_LANG.ZIP o velikosti 2,36 MB. S její pomocí vytvoříte obraz i z poškrábaného nebo neúplně vypáleného CD, z něhož se dají data načíst. Příliš vám nedoporučujeme používat opravné soupravy, které škrábance odstraňují pomocí pasty nebo broušením. Při jejich testování se nám žádných skutečně dobrých výsledků dosáhnout nepodařilo.

Další média: Jaz, Zip, Rev, MO

Klasická 3,5" disketa je se svými dnes směšnými 1,44 MB už definitivně mimo hru. Kromě malé kapacity je dalším smutným faktem i to, že po dvou nebo třech letech ve skříni už obsah diskety nepřečtete. Samozřejmě existuje celá řada dalších formátů, například Zip, Jaz nebo Rev od firmy Iomega nebo disky MO (Magneto Optical), které se považují za většího bratříčka minidisků firmy Sony.
Výhody: Kdo se spokojí se zálohováním svých souborů vytvořených pomocí kancelářských programů (např. Wordu, Excelu nebo Outlooku), tomu tyto speciální formáty prokáží dobré služby. Důležité je, abyste pro vytváření svých záloh střídavě používali různé disky. Například mechanika Rev, která se považuje za nástupce mechanik Jaz a Zip, zvládne uložit až 35 GB komprimovaných dat. Co se týče bezpečnosti a životnosti dat, je před ní v kategorii dalších médií už jen formát MO. Nevýhody: Formát Zip se kvůli menší kapacitě (maximálně 750 MB) pro zálohování hodí pouze omezeně. Stejně tak formát Jaz se svými nepříliš ohromujícími maximálně 2 GB sotva dosáhne na možnosti formátu DVD-RW nebo DVD+RW. Každý, kdo už někdy zažil, jak se dá mechanika Jaz nebo Zip včetně média poslat do věčných lovišť kliknutím smrti (Click of Death), se na tyto formáty určitě dívá s patřičnou rezervou. Z tohoto důvodu se pak ani nelze divit, že kvůli zmíněným nevýhodám a také kvůli vyšší ceně se i přes větší kapacitu a rychlost neprosadil ani formát Rev.
Nejistá je i budoucí dostupnost mechanik. Mechanika CD nebo DVD se nachází takřka v každém počítači. Počítačoví experti tedy vycházejí z předpokladu, že tyto mechaniky budou v počítačích i za pět nebo deset let. Zcela opačná situace je u mechanik pro formáty Zip, Jaz nebo Rev, které se již dnes vyskytují poměrně zřídka. Pokud bude vaše mechanika za pět let nefunkční, pak není od věci zamyslet se nad tím, jestli vůbec seženete novou. Z těchto důvodů tedy formáty Jaz, Zip a Rev pro archivování dat na delší dobu nedoporučujeme.
Disky MO: Magnetooptický disk (Magneto Optical Disc) je podobný formátu MiniDisc od firmy Sony a podle specifikace poskytuje minimálně stejnou bezpečnost dat jako fomát DVD-RAM. Samotná média jsou kryta pouzdrem. Nejsou průhledná a ani jim nevadí magnetické pole. Existují magnetooptické disky s kapacitou od 128 MB po 13,7 GB. Ačkoliv jsou určitě pro uložení dat vhodná, mají i své stinné stránky. Jak mechaniky, tak disky jsou totiž skutečně docela drahé a mechaniky navíc nejsou nijak zvlášť rozšířené.
Pozor při nákupu: Pokud se rozhodnete z nějakého důvodu svá data zálohovat na některý z výše uvedených méně běžných formátů, pak rozhodně vsaďte na magnetooptický disk. V případě, že vám bude záležet na penězích, použijte místo magnetooptického disku levnější, ale prakticky stejně bezpečné řešení ve formátu DVD-RAM.
Tipy pro správné zacházení: Každý druh extrémní zátěže nějakým způsobem poznamená médium, na němž jsou data uložená. Je přitom úplně jedno, zda se jedná o prach, teplo nebo vlhkost. Proto zbytečně neriskujte a uchovávejte média Zip, Jaz i Rev ve vyhovujících podmínkách. Magnetooptické disky sice nejsou tak zhýčkané, ale také nejsou nezničitelné.

Jaké je to správné médium pro vás?

Každé médium, o němž se v tomto článku zmiňujeme, má svoje výhody a nevýhody. Volba toho správného závisí přímo na vás nebo spíše na tom, jaké jsou vaše požadavky.
Pravidelné zálohy: Svůj systém a data zálohujte pokud možno pravidelně a nezávisle na dva různé pevné disky.
Předávání dat na jiné počítače: Pokud chcete svá data a soubory přenášet a používat i na jiných počítačích, pak je nejlepší možností jejich vypálení na CD-ROM. Není-li vaším záměrem uchovat takto vypálená data na věčné časy a chcete-li příjemci udělat radost, zašlete mu jako dárek data nakopírovaná na malém přenosném disku USB.
Přenos dat: Potřebujete si občas vzít s sebou domů práci, kterou jste začali dělat v zaměstnání? K tomuto účelu není nic vhodnějšího než právě malý přenosný disk USB.
Zálohování dat na delší dobu: Zkuste vsadit na redundanci. Co to znamená? Jde o zálohování dat několika způsoby. Velmi důležité dokumenty vytiskněte na papír, to samé udělejte i s důležitými fotografiemi. Tyto dokumenty pak umístěte do složek a ty umístěte někam na suché místo. Důležité soubory zkopírujte na několik typů médií, například na jiný (ale stále používaný) pevný disk a zároveň na DVD. Skutečně velmi cenná data budou bezpečně uložena na magnetooptických discích nebo na DVD-RAM.

Kontrola dat

Při vytváření záloh povolte ve svém programu pro zálohování, vypalování nebo pro vytváření obrazů disků možnost porovnání zálohovaných dat po dokončení zálohy. To samé platí i pro případ, kdy použijete příkazy nebo dávkové soubory pro kopírování (například copy nebo xcopy). Pokud při použití výše zmíněných příkazů zadáte přepínač /V, dojde po skončení kopírování automaticky k porovnání zkopírovaných souborů s původními. Občas také proveďte kontrolu čitelnosti starších záloh.