Na automatickém režimu je skvělé to, že dokáže vybrat příslušné nastavení ve fotoaparátu podle dané situace, například při fotografování za slunného dne či v dobře osvětlených prostorech. Vytvoření slušných snímků s minimální námahou tak je poměrně jednoduché a rychlé. Zároveň se ale může stát tou překážkou, která vám brání za daných okolností pořídit skutečně ten nejlepší snímek.
Možnosti pro vytvoření skutečně kvalitního snímku se skrývají v nabídkách prakticky každého fotoaparátu – dokonce i u těch, které se prodávají ve slevách ve výprodejích. I ty fotoaparáty, které patří do nejnižších tříd, umožňují používat různé scénické režimy, jež nastavují parametry podle typu fotografované scény a dávají tak při fotografování daleko lepší snímky než automatický režim. Pokud budete fotografovat digitální zrcadlovkou nebo fotoaparátem s možností ručního nastavení parametrů, pak fotografování posouváte mnohem dál.
Ptáte se, jak můžete vytvářet ty nejlepší snímky pomocí scénických režimů či prostřednictvím vlastního nastavování parametrů? Hledáním odpovědi na tuto otázku se zabýval mimo jiné i Tony Leung – manažer PCWorld Labs a fotograf PC Worldu Robert Cardin. Výsledkem je vytvoření šesti nejběžnějších scénářů pro fotografování, přičemž některé z nich vyžadují provedení několika rafinovaných ručních úprav nastaven, která ve výsledku vedou k pořízení takřka dokonalého snímku. Zároveň bylo pro účely tohoto článku pro každý scénář pořízeno několik snímků – jeden snímek byl pořízen pomocí nastavení Auto, pro další byl použit příslušný scénický režim a jeden snímek byl pořízen při ručním nastavení parametrů.
U drtivé většiny případů byly snímky vyfotografované pomocí scénického režimu vydařenější než snímky pořízené prostřednictvím režimu Auto. U několika snímků se následným ručním doladěním parametrů dosáhlo ještě lépe vyhlížejícího (popřípadě naprosto odlišně působícího) snímku, než při použití scénického režimu. Na základě těchto výsledků se dá směle tvrdit, že ve většině případů je daleko lepší upřednostnit před režimem Auto režim scénický.
Pro účely testování byl použit špičkový kompaktní fotoaparát, a sice Canon PowerShot S90. Tento fotoaparát i přesto, že je kompaktní, poskytuje velmi dobré snímky, k dispozici je několik scénických režimů, manuální expozice a ovládání ostření, a samozřejmě zde existuje i možnost výběru režimu Auto. Fotoaparát Canon PowerShot S90 rovněž má velkou clonu o clonovém čísle f/2,0, a na to, že se jedná o kapesní model s pevným objektivem, má i slušný výkon při vysokých hodnotách ISO. Všechny tyto parametry umožňují fotografovat při vyšších rychlostech závěrky, dosahovat poměrně efektů při malých hloubkách ostrosti a získávat kvalitnější snímky při fotografování za slabšího osvětlení.
Testovací snímky uvedené v tomto článku je třeba brát jako příkladnou ukázku toho, jaké úpravy může začátečník se základními parametry provádět. Pokud použijete různé fotoaparáty, dostanete pochopitelně i různě vyhlížející snímky. Obecně platí, že kvalitnější snímky získáte při fotografování digitálními zrcadlovkami, kde zároveň máte i širší možnosti ručního nastavení, zatímco u většiny kompaktních fotoaparátů musíte počítat s méně působivými snímky a s méně možnostmi ručního nastavení.
Přehled nejčastěji používaných parametrů
Rychlost závěrky: Když použijete pomalejší rychlost závěrky, tak se během pořizování snímku dostane do objektivu více světla, čímž dochází k rozmazání pohybujících se objektů. Při fotografování s pomalou rychlostí závěrky se doporučuje v naprosté většině případů používat stativ (anebo alespoň fotografovat na plochém a pevném podstavci). Pokud je jak váš fotoaparát, tak fotografovaný objekt v klidu, pak je fotografování při pomalé rychlosti závěrky jedinečným nástrojem pro pořízení ostrých, jasných snímků obsahujících spoustu detailů, a to i při horším osvětlení.
Použijete-li pomalou rychlost závěrky na fotografování pohybujících se objektů, pak efekt rozmazání, k němuž dojde, přidá vašim snímkům nádech kreativity, jelikož dokáže zprostředkovat dojem rychlosti nebo dodat tekoucí vodě takřka nadpozemský nádech. Při fotografování za vysokých rychlostí závěrky je možné ostře v daném okamžiku zachytit rychle pohybující se objekt.
Nastavení clony: Clona je přesným opakem rychlosti závěrky, přičemž se oba tyto parametry ideálně doplňují a navzájem spolu souvisí. Je nutno oba parametry používat v dokonalé rovnováze. Otevřením clony se dostává do fotoaparátu více světla, takže můžete použít větší rychlost závěrky. Objektivy s velkými otvory tak poskytují menší hloubku ostrosti, kdy se zaostří na předmět v popředí a pozadí se naopak trochu rozostří.
Dejte si však pozor na to, že některé kombinace clony a rychlosti závěrky mohou vést ke tmavým snímkům, jiné zase mohou být úplně přeexponované. K nalezení správné rovnováhy mezi clonou a rychlostí závěrky bývá u řady fotoaparátů přítomen režim priority clony nebo priority závěrky, v němž nastavujete upřednostnění clony nebo rychlosti závěrky a fotoaparát pak automaticky optimalizuje ono druhé nastavení.
Nastavení ekvivalentu ISO: Vysoké hodnoty ISO vám umožní fotografovat i při nedostatečném osvětlení a při vyšších rychlostech závěrky, a to aniž byste museli použít blesk. Pomohou vám tedy prosvětlit snímek, aniž byste museli hýbat s nastavením clony či rychlosti závěrky. Bohužel vyšší hodnoty ISO mají i své stinné stránky – zejména sklony ke snižování kvality snímku. U většiny kompaktních fotoaparátů znamenají vysoké hodnoty ISO více viditelného šumu ve snímcích.
Ostatně kvalita snímků fotografovaných při vysokých hodnotách ISO je jednou z největších odlišností mezi digitálními zrcadlovkami a kompaktními fotoaparáty – digitální zrcadlovky mají výkonné senzory, jež dokáží potlačit většinu zrnitosti, s níž se dostáváte do kontaktu u většiny fotoaparátů nejnižší třídy. Zvětšením hodnot ISO si ve vašem fotoaparátu vybere daň i ve věrnosti barev na snímcích, jelikož se při expozici vytváří červený nebo oranžový nádech, který je způsoben zvýšenou citlivostí senzoru vůči světlu.