Jak správně fotografovat? 2. díl

1. 11. 2010

Sdílet

Automatický režim u vašeho fotoaparátu – to je požehnání, ale i prokletí. Ukážeme si, jak fotografovat lépe.

První díl článku:

http://pcworld.cz/hardware/ktery-rezim-je-pro-fotografovani-nejlepsi-i-16038

 

Režim Portrét

První volbou, která bývá při výběru scény na vašem fotoaparátu obvykle k dispozici, je režim Portrét. Tento režim je určen pro pořizování jednoho z nejběžnějších typů snímků – portrétů neboli fotografií, kde má fotografovaná osoba hlavu a ramena. U většiny režimů Portrét dokáže fotoaparát na scéně rozpoznat přítomnost tváře, zaostřit na ni a upravit na snímku barvy tak, aby se zvýraznily barevné tóny kůže. U řady novějších fotoaparátů se dokonce dokáže automatický režim při zjištění tváře (nebo tváří) ve scéně automaticky přepnout právě do režimu Portrét.

V režimu Portrét se fotoaparát rovněž pokouší zúžit hloubku záběru za fotografovaným objektem – fotoaparát zaostří na tvář fotografované osoby a jemně rozmaže pozadí, čímž přitáhne pozornost právě ke tváři a naopak odvrátí pozornost od objektů v dálce.

Pokud nefotografujete za plného denního světla nebo v dobře osvětlené místnosti, pak se u režimu Portrét často používá blesk. Jde o to, že blesk zvyšuje orientaci na tvář fotografovaného objektu, ale také často snižuje intenzitu stínu, čímž předchází přeexponování popředí.

U našich testovacích snímků se ukázalo, že při použití automatického režimu byl blesk příliš intenzivní, takže obličeje fotografovaných objektů byly na náš vkus až příliš světlé. Režim Portrét se s fotografováním obličejů vypořádal daleko lépe, protože nastavil správnou expozici a zvýraznil u fotografovaných objektů barvu kůže.

U snímku s ručně nastavovanými parametry byl blesk úplně vypnut, přičemž jsme se snažili využít přirozeného světla, a to za použití velkého otvoru ve cloně a pomalé rychlosti závěrky. Ve výsledku tak vznikl portrét, který je daleko věrnější a přirozenější. Nicméně se ukázalo být pravdou, že režim Portrét je pro pořizování těchto druhů fotografií naprosto bezproblémový.

Režim Makro

V režimu Makro používá fotoaparát minimální ohniskovou vzdálenost k tomu, aby dokázal ostře zachytit drobné objekty i detaily, jež se vyskytují v blízkosti objektivu. Makro snímky jsou ukázkovým příkladem toho, proč byste měli při fotografování objektů zblízka ponořit skutečně hluboko do struktury menu vašeho fotoaparátu. U snímků v režimu makro doporučujeme používat stativ.

V režimu Auto fotoaparát ostří na předmět, který je nejblíže.  Ve výsledku však často získáte snímek, kde většina detailů z popředí rozostřená. Při použití režimu Makro došlo k výraznému vylepšení snímku. Náš fotoaparát S90 správně zaostřil a ponechal stejné nastavení clony. Na druhou stranu snížil hodnotu ISO na 320 a snížil rychlost závěrky na 1/125 s. Výsledný snímek pak vypadal daleko lépe než snímek pořízený v režimu Auto.


ICTS24

Poté jsme se pokusili předčit kvalitu snímku pořízeného v režimu Makro použitím ručních nastavení. Při pořizování snímku se všemi parametry nastavenými ručně jsme použili ovládací prvky pro co největší zaostření na  nejbližší předmět. Clonu jsme nastavili na f/8,0 a fotografovali při daleko menší citlivosti – hodnotu ISO jsme nastavili pouze na 80. Toto nastavení nám umožnilo snížit rychlost závěrky na 1/13 sekundy.

Kombinací nízké hodnoty ISO, úzké clony a pomalé rychlosti závěrky se nám podařilo získat snímek s více detaily, snímek rovnoměrně exponovaný a s menším množstvím šumu. Snímek vhodný pro případ, že bychom potřebovali měnit jeho velikost. Je však v každém případě nutno dodat, že ruční nastavení, která jsme zde použili, jsou odpovídající pouze pro statické snímky pro fotografování zblízka. Vzhledem k tomu, že jsme použili poměrně pomalou rychlost závěrky, mohl by se při fotografování jakýkoliv objekt vyfotografovat jako rozmazaný. Pokud byste tedy fotografovali pohybující se předmět, pak by nastavení režimu Makro bylo pro tento případ lepší než naše ruční nastavení.