Linux Mint 4.0

DESKTOPOVÝ LINUX PRO MILOVNÍKY VĚTROVÝCH BONBÓNŮ


Linux je alternativním, zdarma dostupným a dnes velmi populárním operačním systémem. Každý, kdo se v oblasti ICT pohybuje, o něm jistě mnohokrát slyšel. PC World není časopisem, který by psal o Linuxu každý měsíc. Jeho obsah je přece jen více směrován na konkurenční Windows. Čtenáře však rádi informujeme o všech oblastech IT, a proto v něm recenze linuxové distribuce nesmí chybět.
Jméno Linux dnes v podvědomí uživatelů reprezentuje celý operační systém. Mezi vývojáři je to však jen název pro jádro systému, které pomocí vestavěných ovladačů zajišťuje komunikaci mezi aplikacemi a hardwarem vašeho počítače. Soubor mnoha malých i velkých programů, obalujících linuxové jádro a tvořících tak vlastní operační systém, se nazývá linuxovou distribucí. Takových distribucí je na světě velmi mnoho a v zásadě se liší jen programovým vybavením, utilitami pro správu systému a instalační procedurou. Snadno tak vyberete vhodnou distribuci pro použití na internetovém serveru (kde má Linux obrovský tržní podíl), nebo na vašem domácím desktopu. Linux Mint, jenž je předmětem této recenze, původně vychází ze známé desktopové distribuce Linux Ubuntu (její recenzi můžete najít v některém z minulých čísel PC Worldu) a je určen pro koncové uživatele, kteří přicházejí do styku s Linuxem poprvé.
Jak již bylo řečeno, vychází Linux Mint z Ubuntu. Důvodem, proč by jej měl uživatel před Ubuntu a dalšími distribucemi upřednostnit, je jeho otevřenost k proprietárnímu (rozuměj nesvobodnému) softwaru. Většina linuxových distribucí si totiž na výhradním použití svobodného softwaru velmi zakládá a připravuje tak uživateli začátečníkovi mnohá úskalí, např. při potřebě přehrávání multimediálních souborů MP3 nebo DVD disků, jejichž podporu je zpravidla potřeba dodatečně instalovat. Mint se naopak nesvobodnému softwaru včetně zmíněných kodeků nebrání a stává se tak pro začínajícího „linuxáka“ lepší volbou než jeho konkurenti.
Pro instalaci je použit původní, velmi intuitivní Ubuntu instalátor. Nainstalovat Mint tak pro vás bude stejně snadné jako nainstalovat kterákoliv Windows. Kompletně počeštěná instalace se spouští z takzvané živé distribuce. Nejprve nastartujete ze staženého CD kompletní Mint, vyzkoušíte jej, a pokud se vám zalíbí, poklepáním na ikonu pracovní plochy jej nainstalujete na váš pevný disk. V opačném případě počítač vypnete, vyjmete CD s distribucí a vše máte v původním stavu. Instalace za vás bez problémů vyřeší i rozdělení disku na oddíly, v případě přítomnosti jiného operačního systému tento zachová a nastaví automaticky možnost startu obou přítomných. Velmi úspěšná je též automatická detekce hardwaru (její úspěšnost lze posoudit ještě před samotnou instalací spuštěním živé distribuce). Pokud vlastníte akcelerovanou grafickou kartu od jednoho ze dvou majoritních výrobců čipů, budou při instalaci aktivovány příslušné speciální ovladače pro akcelerovaný desktop. V případě neúspěchu samotného Mintu pak máte k dispozici výbornou „klikací“ utilitu Envy, se kterou je instalace nejnovějších driverů hračka. Po zodpovězení několika triviálních dotazů se poté spustí původní (tedy přítomná pouze v Mintu) utilita nazvaná mintAssistant. Ta vás provede prvotním nastavením systému, vytvořením účtu správce nebo připojením diskových jednotek NTFS (tedy oddílů s Windows).
Vývojáři Mintu si zvolili jako standardní grafické prostředí GNOME se svými specifickými aplikacemi. Použité černozelené téma je velmi příjemné a subjektivně překonává konkurenci jak ve vzhledu, tak v uspořádání menu. Mint se však nebrání ani instalaci aplikací typických pro konkurenční KDE. Hudební soubory např. přehrajete v Amaroku (což je přehrávač z KDE). Pokud GNOME nemusíte, je vám na stránkách výrobce k dispozici připravovaná verze Mintu s KDE, prozatím ve fázi beta, a také verze s méně hardwarově náročným prostředím XFCE.
Linuxu jsou obecně vytýkány vysoké nároky na uživatele v případě ovládání a nastavení systému. Mint integruje veškeré konfigurační dialogy do přehledného Ovládacího panelu, rozděleného do několika částí. Sekce Osobní obsahuje nástroje pro usnadnění práce (klávesnice na obrazovce, lupa atd.), definici klávesových zkratek v systému, nebo úpravu oblíbených aplikací, což je vlastně obdoba asociací z Windows. Sekce Vzhled a chování se potom kompletně zabývá konfigurací prostředí GNOME včetně pozadí plochy nebo šetřiče obrazovky. Internet a síť poskytuje uživateli možnost konfigurace vzdálené správy a jednoduchého nastavení proxy serveru. Velmi podstatná sekce s názvem Hardware vám umožní konfigurovat veškerý detekovaný hardware vašeho PC. Nastavíte zde snadno rozlišení obrazovky, definujete více výstupních obrazovek, nastavíte tiskárnu, zvukovou kartu a další komponenty. Nechybí zde ani další vlastní utilitka mintDesktop, jež vám dovolí nastavit zobrazení speciálních ikon na pracovní ploše a další drobnosti, ne nepodobné těm ve Windows. Poslední a nejrozsáhlejší sekcí je pak Systém. Zde naleznete dialogy pro nastavení úspory spotřeby, přihlašovacího okna, spouštění služeb, data a času a již zmíněnou utilitu mintAssistant. Některým dialogům sekce Systém se však musíme věnovat podrobněji. Linuxový začátečník má často problémy s instalací nových balíčků (rozuměj programů) do systému. Vývojáři Mintu však vytvořili utilitu mintInstall, jež je vlastně vyhledávačem a instalátorem v jedné podobě. Po zadání jména aplikace ji vyhledá v internetových repozitářích Mintu, stáhne a nainstaluje. Podobně jednoduchá je i utilita mintUpdate, která se postará o aktualizace. Opět vše na jedno kliknutí. Stejně jako dialog pro nastavení sítě, který obsahuje seznam připojení a je možná – podobně jako ve Windows – jejich podrobná konfigurace. Velmi povedenou systémovou aplikací je také editor diskových oddílů GParted, jehož možnosti daleko převyšují podobné zabudované nástroje v konkurenčních Windows. O komplexní správu instalovaných balíčků se stará Synaptic Package Manager.
Velkou výhodou Linuxu jako takového je dostupnost velkého množství aplikací hned po instalaci příslušné distribuce. Nejinak je tomu u Mintu, který vám nabídne pro každou část počítačové „zábavy“ příslušné programové vybavení. Pro kancelář je tak k dispozici balík OpenOffice.org v edici Mint. Internet reprezentuje prohlížeč Firefox, poštovní klient Thunderbird a aplikace pro Instant Messaging nazvaná Pidgin. Mezi grafickými nástroji pak nechybí populární GIMP a několik drobných utilit pro prohlížení a správu obrázků. Přehrávání multimedií pak společně pokryjí Amarok (hudba), Mplayer (video), Totem (video), Extraktor CD (ripper) a Serpentine Audio CD Creator (vypalování). Z dalšího programového vybavení jmenujme kalkulačku, mapu znaků a jednoduchý textový editor.


Linux Mint 4.0

Jedna z vydařených instalací Linuxu, která by nemusela působit tolik problému zarytému uživateli Windows pokud se rozhodne k přechodu na jinou oplatformu.
? snadná instalace z živé distribuce, miniaplikace, komplexní ovládací panely, otevřenost k proprietárnímu softwaru
? neúplná lokalizace závislá na lokalizaci jednotlivých částí
Poskytl:
www.linuxmint.com
Cena: zdarma při stažení z FTP

Verdikt

Linux Mint je bezesporu distribucí, která dále rozvíjí ideje Ubuntu Linuxu, jenž se sám snaží maximálně přiblížit začínajícímu linuxovému uživateli. Její výhodou je komplexní instalace včetně proprietárního softwaru, která nenutí uživatele k okamžitému doplňování systému o kodeky a ovladače grafických karet. Ke snadnější orientaci pak přispívá i integrované ovládací centrum a vlastní „mint“ utility pro snadnější instalaci balíčků nebo automatické aktualizace. Uživatele Windows pak potěší podpora souborového systému NTFS a snadné procházení „okenní“ sítí sdílených složek. Povedené použité grafické téma pro GNOME je pak v očích začátečníka neméně podstatným argumentem pro používání Linuxu jako takového. Pokud si pro své linuxové začátky vyberete Mint, s velkou pravděpodobností si tento operační systém oblíbíte.