Demoverze, kterou jsme si zahráli, obsahovala tři kompletní dokončené mise z kampaně, v nichž jsme se dočkali tří různých hratelných vojenských stran. Těchto pár úrovní nicméně stačilo, abychom byli schopni říct, jakou variabilitu nabízí vysoký počet hratelných skupin a jak se mezi nimi proplétá dějová linie.
V první misi jsme v kůži rangera Danteho Adamse provázeli svůj tým úzkým údolím Wadi, což by kdykoliv jindy mohla být krásná procházka, tentokrát však na vojáky takřka pršely kulky, jelikož se nepřítel jal vyvýšených míst a omezoval tak náš pohyb. Mise byla dosti zaměřená zejména na taktiku krytí, jelikož sprinty z krytu do krytu byly jediné východisko situace (což se nám mnohokrát tak úplně nepovedlo). Po zdolání zrádného údolí jsme s týmem došli do opuštěné vesnice, kde jsme si pořádně zastříleli z bojové brokovnice – tentokrát totiž šlo o boj nablízko -, a poté už stačilo jen několik set metrů k cílové nepřátelské základně. Blízko ní dostal Adams za úkol držet protiletadlové síly protivníka pod palbou, aby jeho vojáci stačili poslat letectvu souřadnice. Základna nakonec přece jen vyletěla do povětří, ačkoliv jsme měli velký problém s ustálením proudů nepřátelských vojáků.
Pilot vrtulníku Apache, Brad „Hawk“ Hawkins, byl hrdinou druhé mise. Jeho úkolem byla podpora pěších jednotek, konkrétněji tedy palba na nepřátelské tábory, přičemž jsme sice neovládali vrtulník, ale měli jsme přístupné všechny zbraně. To ale neznamená jen klasický samopal a rakety, ale i devastující rakety Hellfire, jež dovolují zaměřit téměř cokoliv, co chcete, a rozpoutat opravdové peklo na zemi.
Poslední mise v demoverzi, pojmenovaná „Přátelé z Afaru“, se točila kolem ostřelovače z Tier-1, jenž je znám pod jménem „Deuce“ (shoda v tenise). Toho následuje všudypřítomný vousatý Dusty, jenž zdobí mnoho reklamních plakátů EA. Tempo akce se oproti předchozím misím výrazně mění, Přátelé z Afaru je totiž zaměřená hlavně na precizní míření, nežli na krytí a střílení z první mise. Ostřelovací puška přitom disponovala dvěma různými režimy tepelné vize: jedna zobrazovala horké objekty a postavy bíle, a ta druhá černě. Bílou jsme využívali hlavně při průchodu lesem, kde bylo černo a my potřebovali vidět cíle, černá nicméně přišla vhod ve chvíli, kdy se za nepřáteli tyčila světlá obloha. Ačkoliv se mise pohybovala v celkem pomalém tempu, ke konci znatelně zvýšila na napětí a vdechla jí čerstvý nádech ve formě boje nablízko.
Tyto tři mise měly za úkol ukázat, že hra opravdu dodrží, co slíbila – variabilitu, chytlavý příběh, originální akci a klasickou hratelnost. Nový Medal of Honor vyjde 12. října, začít se těšit můžete tedy už teď. Recenzi na titul vám přineseme hned pár dní po vydání.
Zdroj: GamePro.com
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU