Měříme si připojení

Zatímco ideál krásy hledáme každý rok v různých soutěžích o miss, ideální
internet za ideální peníze neexistuje. Mnoho druhů připojení, se kterými se
dnes můžeme setkat, je určitým způsobem omezeno. Časem, množstvím dat,
rychlostí. Pro lepší přehled je dobré všechny tyto parametry podle konkrétního
připojení měřit, abychom se ujistili, kolik zaplatíme a jak nám síť bude
fungovat. Jak na takové měření vám ukážeme v tomto článku.

V současné době bychom stěží hledali ideální metodu přístupu k internetu pro
domácnost nebo malou a ekonomicky limitovanou kancelář. Nabízí se sice velmi
široká škála různých forem přístupu ne pouze od Českého Telecomu, ale od celé
řady alternativních operátorů. Všechna připojení, která jsou k dispozici,
poskytují různé metody přístupu, různé přístupové rychlosti s různou kvalitou -
od tradičního dial-upu, modemového připojení s užitím klasické analogové linky,
až po velmi výkonné datové okruhy. Z toho, co je dnes nejvíce využíváno, se
nabízejí nejrůznější formy bezdrátového připojení, zahrnující mikrovlnná,
laserová a dokonce infračervená pojítka, WiFi, GPRS, domácí "urychlené"
telefonní linky počínající klasickým a dlouho vnucovaným ISDN, po modernější a
také mnohem slibnější xDSL, respektive ADSL připojení, které mnohým může velmi
dobře vyhovovat.
V rámci všech těchto metod přístupu se obvykle nachází pestrá paleta datových a
časových tarifů. Vzhledem k tomu, kolik peněz si můžeme dovolit za internet
vydat a jak na něm plánujeme pracovat, si tak lze vybrat z paušálů, které jsou
obvykle něčím omezeny. Mezi nejzákladnější omezení patří omezení časem a
přenesenými daty. První z nich znamená, že buď po celou dobu, po kterou jsme
připojeni, nebo po její určitou část od vyčerpání "paušálu" platíme za časové
jednotky, které strávíme on-line. V druhém případě pak platíme nikoliv za čas,
ale za objem přenesených dat, a to buď ve směru k uživateli (download), nebo od
něj (upload), většinou ale za obojí.
I tam, kde omezení neexistuje, respektive nabídka se tak tváří, zjišťujeme, že
existují jiné limity. Tyto limity jsou obvykle zapříčiněny snahou ISP a
telekomunikačních operátorů zamezit nadměrnému užívání internetu, především
nadměrnému stahování velkých objemů dat, které pak "ucpávají" síť operátora a
mají tak nepříznivý vliv na pohodlí a rychlost sítě pro další, mnohem méně dat
stahující uživatele. V rámci vyhlašovaných tzv. "Fair Use Policy" se pak můžeme
snadno dočkat toho, že rychlost neomezené linky bude po vyčerpání datového
limitu snížena na nepoužitelné minimum.
Z těchto důvodů je velmi dobré zajistit, abychom měli alespoň základní přehled
o počtu jednotek, které pro nás mají význam a které jsme již spotřebovali. I u
zcela neomezených linek mají tato data značný statistický význam. Mohou nás
totiž informovat o tom, jak moc internet používáme, nakolik ho využíváme,
nakolik se námi spotřebované prostředky sítě dělí přímo mezi nás a naše
aplikace běžící na pozadí a podobná data.
Základní informace o připojení k síti nám je schopna poskytnout většina
moderních operačních systémů. Jedná se především o čas strávený on-line
(připojením k síti) a dále pak o elementární přehled množství přijatých a
odeslaných dat. To je sice výborné, avšak bez tužky a papíru se neobejdeme a
kromě toho nemusí být tato data jednak zcela přesná, jednak nemusí být
poskytována ve formě, přesněji řečeno v jednotkách, které jsou pro nás
použitelné. Z tohoto důvodu je také dobré přistoupit k měření připojení k
internetu prostřednictvím doplňkových aplikací, obvykle šitých přímo na míru
tomu, co přesně chceme měřit, a způsobu, jak chceme být informováni. Jen tak
jsme totiž schopni alespoň přibližně odhadnout naše náklady na použití
internetu a na čas strávený on-line.

Problém jménem cena
Cena za většinu připojení se skládá z:
• pevné částky,
• proměnlivé částky závislé na objemu přenesených dat, na stráveném čase,
vzácně na kombinaci obojího.
Cenu většiny metod připojení v současné době tvoří dvě částky. První z nich
platíme jako tzv. paušál, další pak v závislosti na hodnotách provozu sítě,
tedy na proměnných. V případě neplaceného dial-up připojení, klasického modemu
s využitím jednoho providera "zdarma", paušální částka odpadá, respektive se
omezuje na platbu za telefon. V tom případě nás zajímá pouze pohyblivá hodnota
ceny, založena výlučně na čase stráveném na internetu.
U jiných druhů připojení, především u ADSL, se platba koncentruje na množství
přenesených dat a paušál. Paušální částky obsahují určité množství přenesených
informací (o jejích specifikách viz dále) po překročení daného limitu. V
případě ISDN platíme zase v časových jednotkách, velmi podobných dial-up
připojení.
Celkovou cenu tak nelze odvodit pouze z "paušálu", který ISP navíc úspěšně
tlačí v konkurenčním boji co nejníže, ale z reálných nákladů na provoz. Tyto
náklady jsou navíc specifické pro různé uživatele, respektive pro různé typy
využívání internetu. Celkový účet za připojení tak může být v případě kombinace
konkrétního uživatele s konkrétní službou značně odlišný, než kdyby stejný
uživatel používal jiný typ připojení. Populární mýtus, notně přikrmovaný
reklamními kampaněmi ISP - že "čím rychlejší, tím lepší" -zde paradoxně zdaleka
neplatí v takové míře, jak bychom si na první pohled mohli myslet. Pregnantním
příkladem je, že pokud například využíváme počítač převážně ke konverzaci
prostřednictvím Instant Messagingu, k výběru pošty a surfování po několika málo
notoricky známých serverech (které se pravděpodobně nacházejí v proxy paměti
provozovatele), je nám datová linka zvící jednoho megabitu zcela k ničemu a
zajímá nás pouze to, jak je připojení stálé a nepřerušitelné. V případě
nárazového stahování velkých objemů si naopak rádi zaplatíme za čas za
předpokladu, že tím získáme linku o dostatečné kapacitě ve směru downloadu.
Bohužel, jasnou představu o tom, kterou z metod připojení potřebujeme, si nelze
udělat pouze na základě teoretické kalkulace, ale musíme operovat s využitím
různých linek a porovnávat statistická data získaná právě na těchto linkách
podobnými uživateli jako jsme my sami. Zde nám dobré měření a vyhodnocování
může přinést nemalé úspory právě v tom hlavním tedy pohyblivé částce, která se
na našem měsíčním účtu za internet s velikou pravděpodobností nakonec objeví.

Příchozí a odchozí data
Rozdělení dat:
• Příchozí data (download) jsou vše, co z internetu stáhneme.
• Odchozí data (upload) jsou vše, co na internet odešleme (v případě surfování,
pošty, nebo Instant Messagingu se nejedná o velká množství, například klienti
P2P sítí ale představují veliký generátor datových nároků v obou směrech a je
dobré je přinejmenším sledovat, nejlépe v případě potřeby i brzdit).
Tam, kde platíme za datový tok linkou, je tento tok obvykle rozložen na
příchozí a odchozí data. Toto rozložení je stejně tak výhodné, jako zrádné.
Když si představíme data procházející při naší práci s internetem, dovedeme si
obvykle představit pouze ta, která jsme přijali - tedy data, která prošla ve
směru downloadu, od serveru, respektive od ISP směrem k nám, k uživateli. To je
ovšem mýlka, která může být v krajních případech i tragická. Prakticky
jakákoliv aplikace kromě toho, že informace přijímá, je pro svou korektní
funkcionalitu musí také odesílat. V některých případech, například u klientů
Instant Messagingu, můžeme hovořit (v režimu odesílání textových zpráv) o velmi
malém datovém toku rovnajícím se jednomu nebo několika paketům za zprávu. Běžný
webový prohlížeč odesílá informace jednak při zadání adresy, jednak při
klepnutí na skoro jakýkoliv odkaz (neplatí to doslova), potvrzení formuláře,
ale také při práci se svými vnitřními komponentami. Prakticky jakýkoliv ActiveX
prvek nebo applet jazyka Java může nezávisle komunikovat a vytvářet tak datový
tok. Totéž platí i o komponentách, které automaticky obnovují či aktualizují
stránky nebo jejich jednotlivé části, a o mnoha dalších věcech.
Klienti výměnných sítí jsou na oboustranné komunikaci přímo založeni. V případě
daty omezených tarifů platíme za soubory, které jsme si stáhli, stejně jako za
ty, které jsme naopak poskytli ostatním členům výměnné sítě, a na to je třeba
brát ohled. Kromě toho se tyto klientské aplikace používají i pro vyhledávání
obsahu. To znamená, že průměrný klient sítě Gnutella je několikrát za sekundu
terčem požadavků ostatních částí sítě na vyhledání nebo poskytnutí určitého
souboru, či prostě jen vysílá servisní pakety umožňující jej udržet v kontaktu
s okolím. To vše dává dohromady data, za která pochopitelně platíme.

Čas a jeho specifika
Problém mrtvých časů
• V případě, že používáme připojení závislé na čase (dial-up) pak je třeba brát
ohled kromě stráveného času on-line i na tzv. mrtvé časy.
• To jsou periody, kdy fakticky nejsme připojeni, ale komunikace probíhá.
• U klasických modemů mohou mrtvé časy představovat jednotky až desítky sekund.
Placení v závislosti na čase stráveném on-line také není tak jednoduchou
záležitostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Konvenční analogové modemy
časem do jisté míry plýtvají. Vyžadují totiž od vytvoření fyzické analogové
linky mezi sebou a centrem ISP určitou dobu na vyvolání spojení. Tato doba se
pohybuje od jednotek do desítek sekund, podle konkrétních specifik a kvality
telefonní linky. Je s ní třeba počítat, protože za ni platíme. V případě ISDN
modemů, kde handshake, tedy "potřesení si rukou", navázání spojení v mrtvém
čase, odpadá, se vyskytují také jiné, specifické problémy, které znamenají
faktický časový únik a představují určitý problém. Většina ratifikačních
aplikací, o kterých bude ještě řeč, se tyto potíže pokouší kompenzovat s různou
úspěšností, nicméně je dobré o nich vědět, protože v závislosti na cenách a
politice ISP a telekomunikačního operátora, jehož služby využíváme, pro nás
mohou představovat také velmi nevítané dodatečné náklady.
Ve vzácných případech existují i taková připojení, která jsou omezena jak
časem, tak množstvím vyměněných dat a je tedy potřeba sledovat obě tyto
hodnoty. V českých podmínkách se s nimi spíše experimentuje a nemají větší
praktické použití. Měření, respektive tarifikace takových připojení se obvykle
odehrává na principu shodném s garančními prověrkami u automobilů, tedy čas
nebo data, podle toho "co přijde dřív". Existují pochopitelně i aplikace pro
měření takových kombinací, avšak doufejme, že se s nimi v praktickém životě
nebudeme z rozličných důvodů nuceni setkat.

Problematika férové politiky
Jak již bylo řečeno, i tam, kde se setkáváme s neomezenými paušálními linkami,
narážíme velice často na určitá skrytá omezení. Fair Use Policy slouží k tomu,
aby uživatelé nepoužívali nadměrné datové toky. Tyto toky vznikají především
při extenzivním stahování velkých datových objemů prostřednictvím aplikací jako
je Downlad Accelerator, Download Express, hlavně a především ale při použití
výměnných sítí. Při vysoké rychlosti linky a jejím úplném využití může být
vyčerpání linky otázkou několika hodin nebo dnů, a pak nastávají sankce.
V sítích většiny xDSL operátorů se používají systémy pro tvarování provozu.
Tyto prvky jsou schopny limitovat rychlost připojení k vnější lince a tedy
zbytku světa tak, že "zahazují" pakety, které považují za nadbytečné nebo které
podle jejich názoru blokují provoz. Zahazování způsobuje nejen významné
zpomalení internetu, ale také narušení integrity linky a v důsledku toho
zhoršení provozu některých služeb, které třeba běžně používáme.
Ke snižování výkonu linky prostřednictvím tvarování provozu se přistupuje
obvykle tehdy, když daný uživatel neomezené linky spotřebuje určité, ze strany
ISP stanovené množství přenesených dat. Zpomalování nebývá nárazové, ale spíše
plynulé a může být závislé na kontinuálním chování daného počítače, tj. na jeho
aktivitě v rámci delšího časového období. Výsledkem může být velice nepříjemné
snížení výkonu nebo dokonce odstavení linky.
Co s tím dělat? Především je třeba o Fair Use Policy a její konkrétní podobě u
vašeho ISP, pokud existuje, vědět. V zásadě jediné, co lze podniknout a zároveň
používat i aplikace s vysokým objemem datových toků, je omezení ze strany ISP
předejít a vhodným způsobem omezit sebe samotné, resp. aplikace, které nám
datovou linku především konzumují a to ještě dříve, než by k tvarování došlo. K
tomu lze použít některé běžně dostupné firewally, ale také specializované
programy (viz dále). V ideálním případě tak dosáhnneme kompromisu mezi svými
požadavky a možnostmi našeho operátora.

Je třeba si vybrat
Otázka zjišťování dat o provozu sítě je otázkou znalosti, kolik nás tento
provoz bude stát, tedy zda za něj neplatíme příliš mnoho. Programy, které jsme
vám v tomto článku představili, jsou pouze základními možnostmi. Existuje
mnohem více různých aplikací, plnících podobný účel. Některé jsou zadarmo, za
jiné musíme zaplatit. Liší se nejen svou cenou a možnostmi, ale především
kvalitou zpracování a přesností; podle těchto kritérií je třeba vybírat,
nikoliv pouze podle příznivé či nepříznivé ceny či licenčních podmínek. Při
výběru je také dobré orientovat se podle toho, jaké aplikace používají vaši
známí nebo spolupracovníci. Data získaná jednotlivými programy totiž nemusí být
vždy a za všech okolností vzájemně souměřitelná, a to dokonce ani tehdy, když
jsou ve stejných jednotkách. Různé aplikace totiž mají různé provozní podmínky,
což může snadno vést k odchylkám. Zatímco tyto odchylky jsou u identických
aplikací stejné a data tedy můžeme porovnávat, u různých mohou být velmi
odlišné. V případě, že používáte server, který přiděluje internet svým
klientům, nebo sdílíte internet pomocí počítače sloužícího jako brána, pak se o
statistiku stará právě tento stroj. Mnohem přesnější data, než jaká získáme od
libovolného zde uvedeného programu, můžeme mít od jeho administrátora.
Být přesně informován znamená mít možnost ušetřit spoustu peněz na nákladech. A
na připojení k internetu se obvykle při zachování všech požadovaných možností
ušetřit dá. Optimalizací připojení, využitím takového tarifu, který lépe
reflektuje naše požadavky, vyloučením nadbytečných aplikací nebo nadbytečných
uživatelských kroků a dalšími kroky. Správná znalost statistických údajů, tedy
správné měření provozu na síti nám v tom může jedině napomoci a případně se
vyplatí do něj investovat peníze.

Proč měřit internet?

Různé typy připojení mají různá omezení:
•lPodle času stráveného on-line.
•lPodle množství přenesených dat.
•lPodle využití linky.

Po vyčerpání limitů času nebo dat může nastat:
• Odpojení od linky.
• Nutnost platit za další jednotky.
• Výrazné omezení rychlosti nebo výkonu naší linky.*
* Toto platí i pro ty metody připojení, které bývají běžně označovány za
"nelimitované".

Aplikace, které nám mohou pomoci při měření internetu

Connection Meter
http://www.conmet.cz
Connection Meter společnosti E+P studio patří k české klasice, pokud jde o
měření nákladů na připojení k internetu, není však v této oblasti jediný.
Aplikace existuje ve dvou verzích: volně šířitelné a registrované, přičemž cena
za registraci je lidová. Výhodou je především schopnost autorů vtěsnat poměrně
veliké množství funkcí do malého ovládacího rozhraní programu. Connection meter
byl vytvořen původně výlučně k měření času a ceny dial-up připojení a toto byl
jeho hlavní účel, v současné době je však jeho využití mnohem širší. Umí
kompenzovat časové i datové problémy způsobené některými typy připojení. Má
komplexní a přehledný statistický modul informující v různých časových
podhledech o čase, délce připojení i o objemu přenesených dat všemi možnými
směry. V tomto ohledu představuje vlastně špičku, i když ani jemu nelze
nevyčíst některé neduhy projevující se především na systémech Windows XP.
Connection Meter je, dalo by se říci, jakýmsi výchozím bodem pro kvalitní
měření, ačkoliv v této oblasti pochopitelně není ani zdaleka sám a pro některá
připojení, například pro GPRS, existují aplikace, které jsou podle našeho
názoru vhodnější.

Spb GPRS Monitor
http://www.spbsoftwarehouse.com
Jednoduchá aplikace sloužící k managementu GPRS. Je určena pouze pro jeden typ
připojení, i když ji lze využít i pro jiné, zejména pro dial-up. Měří čas,
základní charakteristiky datového toku, tj. okamžitou rychlost na downloadu i
uploadu (tyto hodnoty jsou u rychlostně nestabilního GPRS velmi podstatné pro
komfort použití) a to důležité, tedy množství zpracovaných dat. Výhodou
monitoru je naprosto minimalistické provedení a vysoká stabilita aplikace,
která je schopna běžet i na pomalém hardwaru a zastaralém operačním systému,
aniž by způsobovala nějaké výraznější problémy.

GPRS Kalkulačka
http://programy.brabo.cz
Tato aplikace sama o sobě nic neměří, může však být velice užitečná, pokud
používáme GPRS a datově omezený, respektive tarifikovaný tarif. Většina
mobilních telefonů s podporou GPRS, která se běžně používá pro přístup
prostřednictvím notebooků, PDA a podobných mobilních zařízení, je schopna
zobrazit historii přenesených dat formou počitadla. Toto počitadlo je v horším
případě pevné, v lepším případě se dá na požádání, respektive na začátku
účtovacího období vynulovat. Máme tak sice přesný přehled o tom, kolik dat jsme
v kterém směru přenesli, ale nevíme, kolik nás to bude stát. Tento velmi
šikovný prográmek je nám schopen přijatá a odeslaná data zjištěná z počitadla v
telefonu převést na skutečné peníze, tedy na informaci, jak vysoký bude datový
účet. Je vhodným doplňkem pro každého, kdo chce mít naprostý přehled. Pokud
ovšem používáte k připojení PCMCIA kartu a speciální počítačový software, který
jste dostali s ní, je vám pochopitelně k ničemu.

Crystal Internet Meter
http://www.casdk.com
Crystal Internet Meter patří mezi sofistikované nástroje podobné Connection
Meteru od českého E+P (viz výše). Svým zaměřením je však mnohem více orientován
na uživatele s datově omezenou linkou, především pak na ty, kteří používají
xDSL služby nebo připojení prostřednictvím kabelové televize (CATV). Je schopen
registrovat data přenesená v rámci systému za určitý časový úsek. Má velmi
propracovaný systém zobrazení přenesených dat s tím, že jejich datové úseky je
možné poměrně dobře plynule měnit. Problémem je pochopitelně komplikovaná
konverze přenesených dat na peníze (což zase umí Connection Meter), zejména v
českém prostředí. Tato aplikace existuje ve formě volně stažitelné demoverze
nebo v podobě registrovaného produktu, za který je ale třeba zaplatit necelých
třicet dolarů. To sice možná českého uživatele xDSL od tohoto produktu odradí,
nicméně se jedná skutečně o velmi povedený kousek softwaru.

Net Limiter
http://www.netlimiter.com
Tato aplikace se jistě stane vítaným přítelem nejednoho uživatele ADSL služeb u
nás. Umožňuje totiž právě to, co je podstatné pro zachování "zdravé" linky v
případě, že máme připojení limitované objemem přenesených dat, nebo v případě,
že ač máme linku datově nelimitovanou, jsme omezováni v rámci Fair User Policy
tvarováním provozu poté, překročíme-li stanovený objem. Net Limiter je schopen
sledovat a zobrazovat síťové aktivity jednotlivých instalovaných aplikací. U
každé z komunikujících aplikací je potom možné nastavit individuálně (i
celkově) objem dat, který je pro tuto aplikaci povolen. Pokud dojde ze strany
aplikace k překročení povoleného objemu, je program selektivně odpojen.
Pro ostatní aplikace přitom zůstává linka i nadále aktivní. Net Limiter je, jak
jsme řekli, výborným pomocníkem, avšak ani on není zadarmo. Cena je podobná
jako v předchozím případě, za jednouživatelskou licenci aplikace zaplatíme
přibližně třicet dolarů. To však vzhledem k tomu, kolik můžeme ušetřit, není
zas až tak vysoká částka.
Nedostatkem NetLimiteru je, že se velmi nepříjemným způsobem nesnese s
některými firewally, jmenovitě s KPF4 - Kerio Personal Firewall. Dochází k jeho
občasným pádům a vůbec k problémům se stabilitou jak aplikace, tak bohužel i
firewallu. U jiných typů osobních firewallů ale problémy zjištěny nebyly a na
systému, který používá ochrannou zeď z Windows XP nebo vnější ochranu, funguje
tento program zcela bez problémů.