Microsoft nasadil tento proxy systém u více než 50 aktivních uživatelů v budově číslo 99 svého výzkumného střediska v Redmondu. Podnětem k výzkumu v této oblasti byla řada studií, upozorňující na alarmující situaci, kdy řada firemních počítačů je ponechána v dlouhodobém provozu bez ohledu na momentální aktivitu jejich uživatelů, což přináší zbytečné plýtvání elektrickou energií a penězi. V moderních kancelářských budovách se podílí IT vybavení asi 50-80 % na celkové spotřebě energie a největší podíl na tom mají právě klasické stolní počítače.
Spánkové proxy umožňují, aby počítače ve firmě byly i po vypnutí stále připojené do sítě a byly probuzeny jen v případě, že k nim administrátoři nebo uživatelé potřebují vzdáleně přistupovat.
Výzkumníci Microsoftu nejsou první, kteří se o něco podobného pokoušejí, ale dřívější pokusy skončily jen na úrovni malých vzorků či simulací. Z výsledků nasazení této technologie vyplývá, že připojené počítače mohly být v režimu spánku více než 50 % celého času a Microsoft doufá, že se toto číslo podaří ještě zvýšit minimalizací rušení od úloh spojených se správou IT.
Sleep proxy system od Microsoftu se skládá ze dvou základních komponent – softwaru na straně serveru s názvem SleepServer a dále z aplikace SleepNotifier, která běží na klientských počítačích. SleepNotifier vždy upozorní SleepServer před tím, než klient přejde do režimu spánku a server následně zajistí, že veškerý příchozí provoz je přesměrován na proxy místo na cílový počítač. Role proxy serveru je tak v monitorování provozu a případných odpovídajících reakcích, což znamená, že klientský počítač může zůstat i nadále vypnutý. Jen v případě, že přijdou specifické požadavky, způsobí SleepServer probuzení klienta, který je pak k dispozici pro vzdálený přístup.
I když Microsoft tuto technologii vyzkoušel na systémech s Windows, je designovaná jako nezávislá na konkrétním operačním systému a měla by tedy být univerzálně použitelná.