Fanoušci sci-fi a seriálu Star Trek si jistě vybaví zařízení zvané „trikordér“: mobilní přístroj vybavený (patrně) všemi možnými i nemožnými čidly a napojený (nejspíše) bezdrátově světelnou přenosovou rychlostí na centrální počítač hvězdné lodi Enterprise či celé Federace planet. Nereálná fantazie? Před 10–15 lety ano, ale dnes se dá říci, že mobilní zařízení určená pro podnikové systémy vykazují celou řadu atributů výše zmíněného trikordéru! Přestože se vlastně neobjevila žádná závratně nová technologie, je mezi handheld terminálem (HHT) „tenkrát“a „nyní“ rozdíl světelných let.
Ve znamení celkové proměny
Ve druhé polovině 90. let byl HHT jednoduchá pomůcka pro pořizování dat ve skladech, výrobě, terénu, s minimálním výpočetním výkonem, malou textovou obrazovkou a případně snímačem čárového kódu. Komunikace byla obvykle vedena přes kabel. Pokud zařízení obsahovalo WLAN komunikaci, vyháněl tento fakt cenu do astronomických výšin. A o WWAN komunikaci jsme si mohli nechat jen zdát. A dnes? Výkonné procesory srovnatelné se serverovými čipy z doby „tenkrát“, až desítky gigabajtů paměti, kvalitní dotykové grafické displeje, lokální i wide area bezdrátové spojení s velmi slušnou přenosovou rychlostí, jako vstupy snímače čárového kódu, 2D kódů, OCR, RFID, GPS, čipových a magnetických karet, skutečně funkční hlasové vstupy atd. To vše v kompaktním balení o hmotnosti 300–500 gramů s bateriemi pro 8–10 hodin kontinuálního provozu a odolností proti mrazu, vodě, pádu.
Ovšem největší změna nastala ve způsobu „napojení na centrální počítač“ a v celkovém vnímání HHT v rámci informačního systému podniku. V 90. letech byl HHT zařízením, které umožnilo pořídit verifikovaná data a exportovat je jako textový soubor. Integrace s informačními systémy se tedy omezovala na řešení exportu/importu dat ve formě souborů (obvykle textových). Jednoduchost aplikací na těchto přístrojích ani nic jiného neumožňovala. V dnešním pojetí je HHT plnohodnotným, i když z hlediska funkce specializovaným prvkem IS a je plně integrován do procesů podniku. Výkon handheld terminálů a kapacita paměti umožňují na zařízení provozovat velmi komplexní aplikace (z hlediska byznys logiky i objemu zpracovávaných dat) a GSM sítě nabízejí relativně levnou komunikaci kdekoliv. „Lepidlem“ celého řešení jsou pak především technologie webových služeb (web services), hojně využívané pro integraci HHT a back-end aplikací. Poměrně propracované jsou také systémy pro správu handheld terminálů: Umožňují na dálku diagnostikovat problémy, aktualizovat software nebo převzít kontrolu nad zařízením, a umožnit tak helpdesk operátorovi pomoci uživateli HHT v terénu.
Možnosti použití
Příkladů použití v komerčním i veřejném sektoru lze nalézt nespočet. Policista, který v terénu sejme HHT otisk prstu a vzápětí obdrží odpověď, zda se osoba nachází v databázi kriminálky? Průvodčí ve vlaku, který nejen že může zkontrolovat platnost vaší „opencard“ pro dané období a pásmo trati, ale je schopen vám vystavit i jízdenku, poskytnout údaje o jízdním řádu nebo zarezervovat místo v rychlíku? Servisní technik, který si sejmutím kódu rozvaděče snadno zobrazí jeho schéma a postup opravy, spustí na dálku proměření linky, objedná zaslání náhradních dílů či ověří jejich dostupnost u kolegů v okruhu x km od jeho GPS pozice? Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho...
Dnešní HHT lze skutečně zapojit do IT podniku tak, aby pracovník měl k dispozici všechny potřebné informace pro svou práci a data se zadala pouze jednou, přímo na místě v terénu.
Výhled do budoucna
Co dál a jaký je možný další vývoj a co naopak bude omezením HHT? Určitě kontinuálně porostou výkony procesorů, kapacity paměti, rychlost bezdrátového připojení... Co se však těžko může dramaticky změnit, je velikost displeje a klávesnice, pokud tedy má přístroj mít nadále „kapesní“ rozměry a rozumnou hmotnost. Bude se tedy zvyšovat význam a četnost používání „přirozených“ metod vstupu dat, jako je například rozpoznávání hlasu, které již dnes velmi dobře pracuje ve skladových systémech, nebo metod rozpoznávání obrazu (tj. image recognition, a tedy nejen OCR pro převod znaků textu, ale například i pro identifikace předmětů atp.). Pro výstup dat směrem k uživateli se kromě již celkem běžně využívaného TTS (Text-To-Speech) v dohledné budoucnosti dočkáme třeba miniaturních projektorů zabudovaných do HHT, displejů v brýlích a ve vzdálenější budoucnosti možná i nějaké formy holografické projekce do prostoru.
A omezení? Pokud jde o hardware samotný, jsou to jednoznačně baterie. Čím více toho HHT „umí“, tím mají i větší spotřebu. A pokud zařízení neumožňuje celý den práce bez nabíjení, je v praktickém provozu k nepotřebě. Do budoucna je proto klíčová co nejlehčí a nejmenší baterie s vysokou kapacitou a rychlým nabíjecím cyklem. Dnešních max. 4 000 až 5 000 mAh kapacity bude brzy nedostatečných... Druhým omezením je pak samotný uživatel, kterým je u HHT v podnikové sféře typicky „modrý límeček“ – tedy skladník, řidič, technik. Zařízení musí být kompaktní, co nejlehčí, odolné. A jednoduše ovladatelné, což je z menší části záležitost samotného zařízení, z větší části záležitost designu aplikačního softwaru.
Jsem zvědav na HHT za deset let... Myslím, že budeme trikordéru kapitána Kirka zase o hodný kus blíž!
Autor pracuje jako obchodní ředitel ve společnosti Point.X
Časopis lze koupit se slevou 20 %
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU