NCR a Epson

Společnosti NCR a Epson pozvaly zástupce redakce PC WORLDu do
USA a Japonska. Protože se jedná o dvě (minimálně) technologické
velmoci, chtěl bych představit nejen produkty, ale také země
jako takové, neboť k tomu tyto cesty též slouží. Navíc je
důležité vidět za technikou také lidi a zemi, která je stvořila.

NCR Partners Conference - USA
Poprvé v Americe. Co může člověk předat čtenáři z tak velké
země, aby to dalo smysl - snad jen střípky poznání... Jenže jsem
tu hlavně proto, abych čtenáři přiblížil společnost NCR a její
produkty, na to nesmím zapomenout.
Příjezd do země demokracie byl obdivuhodný - mám potíže s
celníkem. " Jetlag" se ale ukáže jako ten opravdu nejsilnější
zážitek, budí mě každé ráno ve tři (vlastně hluboká noc v
civi lizaci).
Konference firmy NCR, u nás nejvíc známé asi peněžními automaty
v bankách, se koná ve velkém luxusním hotelu s výhledem na
námořní základnu v San Diegu, jednom z nejhezčích měst
Kalifornie. Účastní se asi 1 600 odborníků z partnerských firem,
což jsou hlavně stávající a někteří větší potencionální
zákazníci z více jak čtyřiceti zemí, a asi 60 novinářů ze čtyř
kontinentů. Organizace okolo 140 přednášek a setkání vypadá
dobře, a všichni máme i "vnitro-konferenční" e-mailové spojení
(vynikající také pro organizování pokonferenčních setkání a
nákupů).
Rychlá prohlídka středu města San Diega, než to vše opravdu
vypukne - typická směsice Nového světa, bez jakéhokoliv stylu či
zajímavosti . Sdružení architektů a místních politiků se snaží
City již dvacet let zvelebit, a musím říct, že se jim to daří. V
pestře řešeném nákupním středisku pak snídáme největší pečivo,
co jsem kdy viděl.
Příjemný místní děda s typickým kapitalistickým doutníkem nám
pomáhá nalézt " historický" parčík na břehu zátoky, kde právě -
je neděle - probíhá také setkání vojáků v mnoha různých
historických uniformách. Ptáme se dvou mladíčků v nějak
povědomých uniformách - " němečtí vojáci" z první světové války,
kteří " dělají bitvy s Francouzi a Američany". Prostě jen místní
svátek vojska, v e městě s nejméně pěti velkými vojenskými
základnami. Opravdová historická část města je skoro stejná, jak
ji známe z kovbojek, i když je přeplněná restauracemi a obchody
pro turisty; je obehnaná plotem, a je tam hodně eukal y ptů a
čajových keřů dovezených z Austrálie, spolu s jinou suchomilnou
vegetací z různých koutů světa.
Pondělní začátek konference NCR je v grandiózně hollywoodském
stylu - vlajky zúčastněných zemí nesené za zvuků fanfár, taneční
sál hotelu plný umělého kouře a barevných světel, soul singers v
dlouhých košilích zpívají píseň NCR, hlavní motivační proslov
ředitele. Česká vlajka je nesena až ke konci - pořadí sestavoval
asi Francouz, a dal nás před Thajsko.
Dovídáme se hlavní údaje o NCR - existuje od r. 1884, od
padesátých let se zabývá výrobou a instalacemi výpočetních
systémů, a dosáhla v minulém roce 7 miliard dolarů obratu s tím,
že víc jak 50 % je generováno mimo USA. Společnost má asi 36 000
zaměstnanců ve 130 zemích světa, a její nynější strategií je
soustředit se na několik klíčových oblastí, ve kterých má
nejlepší know-how, jako např. na technologii datawarehousing
(systémy pro podporu rozhodování) a HATP (high availability
transaction processing neboli systémy s vysokou dostupností), o
nichž bude naše konference.
Pondělí je však nejvíce ve znamení přehlcení informacemi. Musím
porozumět detailům Scalable Data Warehousing, data mining,
Teradata ... a chci o tom hned raději napsat. V hotelovém Press
room nejde e-mail. Takže se budu muset spoléhat na své zápisky:
Scalable Data Warehousing je technologie pro zpřístupnění
(skladování) detailních historických dat, což umožňuje
efektivnější rozhodování; data mining zase způsob hledání a
vyhodnocování souvislostí v těchto ohromných objemech dat, a
Teradata je zdařilý (a prý unikátní) typ relační databáze, se
kterou NCR slaví velké úspěchy v implementacích datawarehouse.
V úterý ráno vstávám pro změnu ve čtyři, proberu se dvěma
centimetry místních novin, které přistály za dveřmi, koukám na
CNN a místní TV stanice, a chci jít něco napsat. Press r oom je v
6. 30 zavřena, a když po sedmé otevřou - nejde e-mail. Spraví jej
velice slušný mužíček až odpoledne, já pak testuji, testuji,
konečně se dopíšu domů, ale zase to nejde mě, protože mám těžký
jetlag a doma je bůhví kolik a já chci jedině spát.
Druhý den po ohromné snídani jedeme my novináři na prohlídku NCR
Campus, hlavního komplexu firmy, zabírajícího asi tak čtvereční
kilometr, s vyhlídkou na písečné kopce pokryté řídkým křovím.
Vše září novotou, prostorností a mnoha odstíny šedi. Po další
přednášce vedení podniku, kde si probereme historii firmy
začínající výrobou obchodních pokladen, jejíž naleštěný exemplář
stojí ve vitrínce u vchodu do hlavní budovy, se jdeme podívat na
testovací haly NCR, kde právě probíhá sestavování a testování
největšího systému datawarehouse na světě - 24 terabytů.
Jdeme večeřet do jedné ze stovek restaurací v ulici, snažící se
vybudovat či udržet určitý historický styl. Jedna z mála
neluxusních restaurací " U Krobiána", naplněná tak 500 lidmi, kde
číšníci házejí do vzduchu stovky ubrousků, balónky , a uváží
každému plastickou zástěru, aby se při velkých porcích žebírek
neumazal. Při cestě do hotelu potkám Američana z Alabamy, a při
představování zjistím, že zná Českou republiku, se kterou již
několik let obchoduje. Takových setkání je za týden několik.
Středa - vstávám konečně až v šest, po snídani jdu do Press
centra - a e-mail funguje! Další den, naplněný technickými
podrobnostmi a strategickými úvahami. S budoucností zpracování
detailních historických dat to vypadá dobře, uživatelům se
jednoznačně vyplatí při monitorování pohybu zboží či plánování a
NCR se chystá plně využít svých vědomostí, technologií i
strategie, aby si udržela vedoucí postavení. Metoda "partnerů" a
podobných setkání také vypadá jako úspěšná strategie, pomáhající
nejen rozšiřovat nabyté vědomosti, ale i udržovat pocit
sounáležitosti.
Venku je krásně, a tak s kolegy z ČR vyrážíme na chvíli opět do
města, koupit suvenýry. Na zpáteční cestě mi veselý pouliční
prodavač nabízí nádhernou kobylku pletenou z palmového listí.
Koupím dvě, protože jsou úchvatné svou realistickou podobou i
materiálem, a i prodavač je kouzelný svou prostotou. Večer je
velká párty na pobřeží u obrovského hotelu z konce minulého
století, celého ze dřeva, kde byl natáčen film " Někdo to rád
horké".
Stručný závěr - společnost NCR má unikátní řešení pro
datawarehouse, patnáctileté zkušenosti z instalování těchto
systémů, a proto vedoucí postavení v oblasti DW (podle IDC víc
jak 50% podíl celosvětového trhu). Ale i když se toho máme mnoho
co učit, ani v bájné Americe není vše na 100 %. Tento pocit se
ještě prohloubí po mé návštěvě EPSONu a Japonska. Čtěte dál...
PC WORLD děkuje pražské pobočce firmy NCR za pozvání na
konferenci.
***********obrázky:
Ncr0 - San Diego se snaží získat svůj styl...
Ncr1 - hlavní budova NCR Campus
Ncr2 - I takto se dá přednést hlavní projev
Ncr3 - Po práci je čas na párty na pláži
*******************
> >větší nadpisek<<
Epson a Japonsko
Japonsko je tak daleko a tak " jiné", že jsem byl opravdu zvědav
na všechno. Protože jsem již byl na jarní prezentaci Epsonu v
Londýně, mohl jsem se víc soustředit na další aspekty cesty než
jen technologii - a nakonec, je to Epson.
Letěl jsem do Japonska dva dny po Invexu, takže únava se
začínala sčítat s dalším a opačným " jetlagem". Jenže - kdy se
tam zase mohu podívat ... O zemi jsem měl kladné (a jak se
ukázalo, hodně zkreslené) představy hlavně z knížek, obrázků
nádherných japonských zahrad, vědomí dlouhé, kultivované,
formál ní kultury, upracovaných lidí, g ejši...
Organizačně byla firma Epson také na výši. Sešitek rozpisů
každého dne byl impozantní, a chování našich průvodců skoro
předčilo i pověstnou péči maminek. Asi to bylo nutné, protože i
když Japonsko je zemí proti USA docela malou, nejsilnější
zážitek mám z neustálého cestování. (A ztratit se v¦zemi, kde
mluví a píší japonsky...) Navštívili jsme nejen Tokio, ale také
Kjótó a Suwa City v provincii Nagano, hlavní stan firmy, spolu s
několika komplexy hradními a náboženskými.
Přistání a ubytování probíhá pod pečlivým dohledem několika
organizátorů Epsonu, ale únava z cesty je velká. Letěli jsme
japonskými aerolinkami, a asi proto, že Japonci jsou postavou
menší (viz níže), sedadla v letadle byla úzká, a spát šlo
špatně, zvlášť pro tři " statné" Evropany vedle sebe.
Japonsko nám příští den začíná prohlídkou tokijské čtvrti
Akihabara, kde mají v jedné ulici přes šedesát obchodů nabitých
elektronikou. Nejzajímavější však není jen velký počet obchodů,
ale také množství různých elektronických fotoaparátů,
digitálních televizí až ve velikosti 20 x 12 cm a velký výběr
přenosných telefonů. Poté jedeme asi tři hodiny do
padesátitisícového podhorského městečka Suwa City, kde firma
začínala a kde má teď ústředí.
Nejdříve se ale probíjíme hustým provozem nekonečného města
Tokia, které neznatelně přechází do dalšího města, pak
dalšího... Přelidnění v Japonsku je tak okamžitě viditelné - po
celé trase je povrch jakékoliv plochého pozemku vyplněn buď
silnicí, železnicí, řekou, polem nebo budovami. Za těch asi 800
km , co jsme procestovali pozemní cestou , jsem viděl snad jen pár
kilometrů, kde by byla nerušená příroda, kromě strmých kopců
pokrytých smíšenými lesy.
Viceprezident Akio Irie představuje firmu zeširoka - začátek
firmy Seiko byl v roce 1942, samotný Epson je založen v roce
1985; Seiko Epson Corporation má přes 31 tisíc zaměstnanců, z
toho 11 000 v Japonsku, a obrat za fin. rok 1996 víc jak 5
miliard USD. IT produkty tvoří v tomto roce asi 50 % prodeje, 30
% připadá na elektronické součástky jako jsou polovodiče či LCD,
a po deseti procentech na hodinky Seiko a optiku spolu s dalšími
produkty.
Na výzkum a vývoj (R&D) utratí firma asi 7 % obratu, a protože
tak činí již dlouhou dobu, chce se do konce století stát
"trilionovou" společností, tj. společností s obratem asi 1
trilion jenů (8 miliard USD) a profitem úměrným tzv. blue chip
společnostem. Plánují tak nejen kvůli R&D, ale také kvůli své
technologické vyspělosti, protože mají technologie šetřící
energii, mikromechatroniku i thin-film a aplikované PC
technologie.
V malém muzeu mají " na ředitelství" různé zajímavosti - nejen
první digitální hodinky Seiko a tiskárnu Epson, ale také (prý)
nejmenšího robota na světě - malá myška o objemu asi jed en
kubický centimetr. Zajímavé jsou ro vněž různé elektromotorky a
magnety velikosti od několika centimetrů po pár milimetrů.
Ubytování je v hotelu na úpatí hor hrajících barvami podzimu, s
velkou j aponskou zahradou. Konečně cítím, že zdejší příroda voní
stejně krásně jako naše, protože města tu " voní" tak nějak
neutrálně... Večer je párty s vrcholovým managementem - přípitky
Dom Pérignon, kvalitní suši z ryb a dalších mořských živočichů,
k pití saké, kterou pan viceprezident prohlašuje ekvivalentní
lepším e vr opským vínům (souhlasím, příjemné) - a já poprvé
zjišťuji, jak chutnají syrové ryby a různé mořské podivnosti
(bohudík mrtvé). No - pro mne asi tak půl na půl...
Čtvrtek je plně pracovní den. Prohlídka automatizované továrny
vyrábějící hlavy pro inkoustové tiskárny firmy Epson probíhá po
další sérii přednášek, kde z velkého množství různých statistik
se nejzajímavějšími jeví plány Epsonu plně využít pokračující
dominanci inkoustových tiskáren, které budou podle jejich odhadů
zabírat neustále větší podíl z rostoucí poptávky po tiskárnách.
Tento rok se na světě vyrobí víc než dvakrát tolik inkoustových
tiskáren, co všech ostatních dohromady.
Epson si vede velice dobře jak v Japonsku, kde zvýšil tento rok
40% podíl prodeje tiskáren na 50 %, ale i v západní Evropě, kde
prodej vzrostl ze 17 % na 24 %, v USA pak z 10 % na 19 %. Je pak
pochopitelné, že Epson plánuje být číslo jedna na celém světě, k
čemuž mu dobře pomáhá technologie výroby hlav, známá mikropiezo
technologie .
Když člověk vidí ten nepřetržitý, neustálý provoz na
automatizované lince, je schopen věřit, že roboti to určitě
vyhrají. (Jak ale přežijí zaměstnanci, byla pro nás žurnalisty
velká otázka. Stačili bychom na to stálé tempo alespoň hodinu?
Asi ne...) A když už jsem u lidí - opravdu se tam všichni všem
klaní, starší lidé mnohem víc, až mi to bylo trochu trapné.
Výkon továrny je impozantní (a to je jen 10 % výroby Epsonu) -
200 000 hlav za měsíc při 24hodinovém provozu, dvě směny po 12
hodinách, linka je v provozu 330 dní v roce. Pod mikroskopy se
můžeme přesvědčit, že kvalita trysky je opravdu vysoká, a že
počítačová kontrola přesnosti funguje.
Protože fotografování je na světě koníček č. 1, a utratí se na
něj asi 48 miliard dolarů ročně, je směr firmy Epson asi
správný, neboť jejich inkoustové tiskárny tisknout již tak, že
je těžké rozeznat rozdíl mezi barevným tiskem a fotografií. Nové
výrobky, které jsme měli možnost vidět jako první evropští
novináři, tuto kvalitu ještě zvyšují. (Detaily pro Evropu ještě
nebyly zveřejněny, viz příští číslo.)
Při mnoha příležitostech si nelze nevšimnout další japonské
zajímavosti - starší lidé jsou drobnější, jak si je asi
představujeme, střední generace je vyšší, a mladí lidé se výškou
i stavbou těla (a chováním) od nás neliší. Zvlášť středoškoláci,
kterých se při n ávštěvě památek hemží stovky, jsou již přímo
bytelní - ne však tlustí, jak je tomu dost často v USA.
Je to asi důsledek zvyšující se životní úrovně Japonska, které
ještě před válkou byla chudá, v podstatě feudální společnost.
Teď je vysoká životní úroveň vidět na každém kroku, ale zase se
mi zdá, že jako v USA, peníze vítězí před lidmi i tradiční
kulturou, která je sice konzervovaná v kulturních památkách,
a však vytrácí se z denního života.
Společnost Seiko Epson chce růst a má své technologie i
ekologický přístup k výrobě, které by jí mohly pomoci dosáhnout
cíle, být č. 1 na světě. Na její výrobky se zvlášť mohou těšit
vášniví fotografové, protože nabízená technologie již dnes
zaručí obratem kvalitní obrázky do velikosti A3 za relativně
slušnou cenu. Své místo si ale určitě najde i v kancelářích.
A shrňme ještě moje dojmy z obou cest - přestal jsem být ohromen
bohatstvím obou zemí, které je sice všude vidět, ale které se
jaksi neodráží v každodenním životě, zvlášť ve vzhledu, nijaké
kultuře měst a země. Je to, zvlášť Japonsko, v podstatě víc
místo na práci než na žití. Je to, zvláště Japonko, spíše místo
na práci než na žití. A i když vše funguje lépe, nic není
dokonalé. No, ale kvůli tomu jsem nemusel jezdit tak daleko...
PC WORLD děkuje německé pobočce fi rmy Epson za pozvání do
Japonska.