Německé dráhy testují bezpilotní letouny proti sprejerům

Podle tiskového mluvčího Deutsche Bahn je odstraňování graffiti stojí každoročně přibližně 7,6 milionů Euro. Proto došlo k rozhodnutí testovat (nejprve jen v největších železničních depech) létající infračervené kamery. Ty by sbíraly důkazy, jež by umožnily odhalovat a trestat vandaly, kteří po nocích kreslí na budovy a kolejová vozidla.

Zatím ovšem není zřejmé, jak se tyto plány vyrovnají se striktními německými zákony na ochranu soukromí. Je to velmi citlivé téma, jak se ukázalo před třemi roky, když společnost Google poslala své mapovací automobily s kamerami, aby zpracovaly 20 měst do StreetView. Značné množství obyvatel se ohradilo proti filmování svého vlastnictví a Google byl donucen ustoupit a nabídnout možnost odmítnout natáčení, pokud vlastník nechce, aby se jeho dům objevil online. O tuto možnost požádalo více než 200 000 majitelů budov. Tyto domy mají nyní ve StreetView digitálně rozmazaná průčelí .

Tento měsíc navíc ministerstvo obrany zastavilo velmi nákladný projet Euro Hawk, který se snažil o vývoj německého bezpilotního letounu. Přestože byly obrovské Euro Hawky určené pouze pro monitorování zahraničních cílů, musely by podle některých komentářů startovat a přistávat na německém území a panovaly obavy s rizika jejich střetu s civilními letadly. Podobné výhrady ovšem nemohou zastavit nasazování menších generací letounů, protože ty nepotřebují povolení řízení leteckého provozu.

Je možné, že se drahám podaří vyhnout problémům souvisejícím se soukromím. Jak se ale zdá, byly by létající kamery na bezpilotních letounech německých železnic zaměřeny pouze na soukromé vlastnictví a lidé či majetek vně železničních dep by snímány nebyly. Každý letoun bude stát přibližně 60 000 Euro a bude prakticky bezhlučně kroužit ve výšce 150 metrů. Nejprve se objeví nad největšími depy, do kterých v noci pronikají vandalové a malují na kontejnery.

Infračervené senzory by měly být dostatečně citlivé, aby poskytly průkazný materiál pro identifikaci pachatelů. Vzhledem k nepoměru mezi velikostí škod a poměrně nízkými náklady na jeden letoun se podobné nasazení dohledové techniky může zaplatit během jednoho roku. Současně je ale možné, že hejna privátních bezpilotních letounů dosáhnout takové velikosti, že k nim budou úřady muset zaujmout nějaký postup, respektive adekvátně modifikovat příslušné právní úpravy, pokud se ukáže, že na podobnou realitu nejsou připraveny.