postaveno na hardwarové a softwarové architektuře PC nebylo proto velkým
překvapením, když NVidia počátkem léta oznámila plány na uvedení vlastního
čipsetu pro klasická PC, nazvaného poměrně ambiciózně nForce.
Zatímco nové grafické karty NVidie jsou obvykle zaměřeny na nejnáročnější
zákazníky (kterými jsou v posledních letech především příznivci počítačových
her), nForce směřuje zejména do oblasti integrovaných domácích PC. Přesto, nebo
snad právě proto má nForce předpoklady stát se s přehledem nejvýkonnější
integrovanou platformou. To je dobrá zpráva zvláště pro AMD, pro jehož
procesory je nForce určena právě procesory Athlon a Duron totiž tradičně trpí
nedostatkem jak integrovaných, tak výkonných a zejména stabilních čipsetů.
Přestože čipset nForce se drží tradiční koncepce North a Southbridge čipu (tedy
dvou hlavních integrovaných čipů, z nichž jeden zajištuje komunikaci CPU s
pamětí a AGP portem, zatímco druhý čip spravuje periferie a sběrnici PCI),
technologie a možnosti které skrývá "pod kapotou" příliš tradiční nejsou. Aby
tuto skutečnost výrobce zdůraznil, nepoužil pro označení obou čipů běžné
číselné označení, ale poněkud zvučnější a snáze zapamatovatelné zkratky IGP,
(tedy Integrated Graphics Procesor) pro northbridge a MCP (tedy Media
Communications Processor) pro southbridge.
Nejdůležitější vlastností IGP je, jak sám název napovídá, integrované grafické
jádro GeForce2MX. Přestože v oblasti samostatných grafických karet představuje
GeForce2MX průměr či mírný podprůměr, na poli integrované grafiky nemá
konkurenci. Vzhledem k tomu, že integrované grafické jádro používá technologii
UMA, tedy sdílení hlavní paměti s procesorem, bylo třeba navrhnout paměťový
subsystém (zejména řadič) tak, aby výkonem postačoval jak požadavkům CPU, tak
integrované grafiky. Křížový řadič paměti je tak dalším velmi zajímavým prvkem
čipu IGP. Maximální výkon řadiče ve 128bit režimu je 4,2 GB/s to je ale
podmíněno instalací dvou kanálů paměti DDR, tedy dvou paměťových modulů
stejného typu (velikosti). RAM je možno konfigurovat i jiným způsobem, v
takovém případě ovšem řadič pracuje pouze v 64bitovém režimu. Kromě vysoké
přenosové kapacity má křížový řadič i další výhody (například rychlejší
vyhledávání v RAM). Dalším prvkem, který stojí za zmínku, je DASP, tedy Dynamic
Adaptive Speculative Preprocesor ten sleduje přístupy CPU do RAM a snaží se
nejčastěji vyžadovaná data ukládat ve vyrovnávací paměti a tím urychlit práci
procesoru. Čip IGP se bude vyrábět ve dvou variantách 128bitové s dvoukanálovým
RAM řadičem a 64bitové s řadičem jednokanálovým.
Ani southbridge čip, tedy MCP, nezůstal prost inovací a vylepšení. Prvním je
osmibitová sběrnice HyperTransport, která propojuje oba konce čipsetu. Zatímco
tradiční způsob projení, sběrnice PCI, nabízí přenosovou kapacitu 133 MB/s a
různá proprietární řešení poskytují obvykle 200 až 400 MB/s, HyperTransport (ve
variantě použité u nForce) nabízí až 800 MB/s. I když je nepravděpodobné, že by
zařízení připojovaná k MCP dokázala vygenerovat provoz nad 300 MB/s, je použití
sběrnice HyperTransport rozhodně krok správným směrem. Pro běžného uživatele je
ale možná ještě důležitější, jaké funkce MCP integruje. Vedle těch běžných,
jako je dvoukanálový řadič ATA 100, tři sběrnice USB (tedy až šest USB portů v
PC), podpora šesti PCI slotů i ACR a CNR karet nebo klasických portů, jsou tu i
věci méně obvyklé. Tou bezesporu nejvýznamější je integrovaný zvukový procesor
"APU", převzatý prakticky beze změn z architektury XBOX. Svými možnostmi a
výkonem se vyrovná i těm nejvýkonnějším zvukovým kartám, jako je SB Audigy, a
navíc nabízí funkci Dolby Interactive Content Encoding, tedy DICE která
umožňuje zakódování 3D zvuku do signálu Dolby Digital a následné připojení k
systému domácího kina. Vedle APU podporuje MCP i další integrované funkce jako
je LAN Ethernet 10/100 Mb/s či AC97 modem a homePNA. I čip MCP bude vyráběn ve
dvou variantách, jež se liší pouze přitomností DICE (které podléha licenčním
poplatkům Dolby Laboratories) jsou přitom možné libovolné kombinace variant MCP
a IGP.
Poslední, ovšem nikoliv nemalou, inovací jsou sjednocené (unifikované) ovladače
základní desky. Zatímco u desek s čipsety VIA jsme často nuceni před instalací
operačního systému stahovat aktuální ovladače ze tří či čtyř webových stránek,
ovladače nForce by měly být integrovány do jediného souboru. Servis, řešení
hardwarových konfliktů a další zásahy do konfigurace PC by se tak měly značně
usnadnit zejména uvědomíme-li si, že nForce obsahuje prakticky vše včetně
integrovaného zvuku i LAN.
Přestože všichni očekávali, že první základní desky nForce se dostanou do
prodeje v průběhu září či října, uvedení se o zhruba o měsíc až dva opozdilo.
Podle zástupců nVidie bylo hlavním důvodem ladění BIOSů a snaha o maximální
stabilitu platformy. Vzhledem k tomu začalo rozesílání prvních vzorků pro
veřejné testování až počátkem listopadu a první desky se do prodeje dostávají
až nyní, tedy na začátku prosince. Na náš trh pak první kusy dorazí s menším
zpožděním oproti USA a Asii, takže prvních základních desek od firem Microstar,
Asus (další budou následovat) se se zatím v nabídce prodejců počítačových
komponent moc neobjevilo. Pro testování jsme měli k dispozici referenční desku
nVidia v provedení mATX. Vzhledem k tomu, že implementace některých funkcí
nebude běžná (nepočítá se například s integrovaným modemem, kvůli schvalovacím
procedurám v jednotlivých zemích), soustředili jsme se při testování zejména na
výkon, nejdůležitější postřehy a chování integrovaného grafického a zvukového
procesoru, které by měly být společné všem deskám postaveným na platformě
nForce 420D (IGP 128bit, MCP-D),
Jak už bylo zmíněno, referenční základní deska, kterou nám nVidia zaslala na
test, je v provedení MicroATX. Kromě AGP slotu má pouze dva sloty PCI a jeden
ACR ("obrácené PCI"). Smyslem provedení MATX je zeména ukázat, že základní
desky nForce je možné vyrábět poměrně levně, v malém rozměru pomocí čtyřvrstvé
technologie. Na druhou stranu většina doposud oznámených základních desek
(ABIT, ASUS, MSI) bude mít plné ATX rozměry (5 slotů PCI, slot ACR či CNR).
Slot ACR ovšem nebyl v případě referenční desky samoúčelný zasazovala se do něj
rozšiřující karta s konektory pro Ethernet (RJ45), modem a S/PDIF optický
výstup (Toslink). Přestože ani v tomto případě nejde o uzanci (deska MSI, která
je zatím jako jediná na trhu, má digitální výstup koaxiální a nemá integrované
rozhraní pro modem), budou někteří výrobci postupovat podobně například ASUS
bude ke svým základním deskám přikládat ACR kartu, která bude obsahovat jak
digitální, tak kompletní (šestikanálové) analogové zvukové výstupy.
Přes absenci manuálu se nám nakonec podařilo zapojit i dodatečné USB konektory
a COM2 port (na jeho běžné pozici v ATX panelu je pochopitelně VGA výstup
integrované grafiky). Deska byla osazena procesorem AthlonXP 1800+ a dvěma DDR
moduly Corsair CAS2/PC2400 o celkové velikosti 256 MB. Jak již bylo zmíněno
výše, pro aktivaci dvoukanálového (128bit) režimu je nutné osadit paměťové
sloty 1 a 2 stejným typem paměťových DIMM modulů. Pokud osadíte DIMM jeden, či
použijete jinou kombinaci slotů nebo různě velké DIMMy, čipset se přepne do
64bit režimu a ztratí tak pár procent výkonu (a významnější díl výkonu
integrované grafiky). Jinými slovy, jestliže hodláte používat integrovaný
grafický čip, je správná konfigurace paměti důležitá, v opačném případě je sice
také lepší použít dva DIMMy stejného typu, případná výkonnostní ztráta při
nedodržení "128bitové politiky" je ovšem menší.
Instalace Windows XP a následné doinstalování ovladačů byly naprosto
bezproblémové. Instalátor ovladačů provedl vše automaticky, není ovšem pravdou,
že by pro všechny funkce stačil jediný soubor s unifikovanými ovladači. Nejprve
totiž bylo třeba instalovat unifikované ovladače základní desky, které obsahují
podporu pro všechny funkce s výjimkou integrované grafiky tu bylo třeba oživit
pomocí klasických integrovaných ovladačů Detonator (verze 22.50). Přestože pro
běžného uživatele by byl jediný ovladač jednodušším řešením, je to přístup
celkem logický. Lze totiž očekávat, že grafické ovladače (detonator) budou
aktualizovány častěji než ovladače základní desky.
Jestliže nForce v nějakém směru skutečně vyniká, pak je to stabilita. Během
týdne testování se prakticky ani jednou nestalo, že by počítač přestal reagovat
nebo se neprobral ze standby režimu. Stejně tak stabilita aplikací byla výtečná
včetně náročných 3D testů a benchmarků, jež proběhly bez obtíží i při
celonočním testování. O to větší kontrast představuje nForce na platformě AMD,
která je bohužel poněkud poznamenána neduhy čipsetů VIA. Jestliže jsem zmínil
stabilitu na místě prvním, tedy před výkonem, není to proto, že se jednalo o
pomalou platformu. Naopak, nForce je momentálně spolu s VIA KT266A
nejvýkonnějším čipsetem pro procesory AMD a ve většině testů dokonce čipset VIA
překonává. Přesto jsme ale čekali, zejména s ohledem na dvoukanálový systém DDR
paměti, větší náskok. Zda jsou na vině rané verze BIOSu a ovladačů (ty budou v
nadcházejících týdnech stále vylepšovány), nebo možnosti procesorů AthlonXP
(jejichž FSB pracuje pouze na 266 MHz), které kapacitu 4,2 GB/s prostě nedokáží
využít, ukáže až čas.
Samostatnou kapitolou je pochopitelně integrovaná grafika. Ta svými parametry
sice teoreticky odpovídá GeForce2 MX400, ve skutečnosti je ale o něco
pomalejší. Faktem ovšem zůstává, že a) se jedná o zdaleka nejvýkonnější
integrovanou grafiku, b) pro běžné hraní je stále postačující. Vedle
integrované LAN (která na referenční desce nefungovala zcela bezchybně, a proto
jsme se rozhodli ji prozatím nehodnotit) jsme věnovali pozornost integrovanému
zvukovému procesoru.
Jakkoliv je APU po hardwarové stránce přinejmenším srovnatelný s kartami Live!
či Audigy, jedná se, alespoň prozatím, o poněkud kontroverzní prvek. Přestože
jde o doposud nejvýkonnější zvukový procesor (zpracuje 256 digitálních kanálů
současně, 64 z nich ve 3D) s kompletní podporou zvuku v DirectX 8.0 (a formátu
DICE), ovladače, které jsme měli k dispozici, nedpodporují nejrozšířenější
standard EAX. NVidia přislíbila, že během několika dnů bude k dispozici verze
ovladačů s podporou EAX, dokud se tak nestane, bude možné si vychutnat možnosti
APU jen u několika nových her. Stejně tak možnosti nastavení APU se omezují
prakticky pouze na nastavení v ovládacích panelech, což je v silném kontrastu k
bohaté softwarové výbavě běžných zvukových karet. Na případná vylepšení (opět
přislíbená výrobcem) si tedy budeme muset počkat. Kvalita zvuku jako taková je
ovšem na vysoké úrovni odstup signál/šum snese srovnání přinejmenším s kartami
Live!, zatížení systému je naprosto minimální.
Poslední problém, na který jsme narazili, se může týkat pouze referenční desky,
přesto jej ale zmíníme jde o způsob propojení a typ reproduktorů, které je
třeba použít. Pokud má totiž základní deska pouze jednoduchý analogový
stereovýstup, musíte si pro kvalitní prostorový zvuk pořídit poměrně drahé
reproduktory s AC3 dekodérem (od cca 10 000 Kč výš). Někteří výrobci (například
ASUS) budou naštěstí nabízet i kompletní šestikanálový analogový výstup, který
umožní připojení podstatně levnějších 5.1 reproduktorů.
Není pochyb, že nForce je nevýkonnější integrovanou platformou. Stačí přidat
dva paměťové moduly, skříň, procesor, disk a CD-ROM a máte kompletní PC, s nímž
se nemusíte obávat žádného existujícího programu či hry. Případný budoucí
upgrade je velmi snadný stačí nainstalovat výkonnější grafickou kartu
(GeForce3) do slotu AGP, procesor Athlon XP 1900+, a rázem máte nejrychlejší PC
sestavu jakou lze pořídit. Jedinou nevýhodou tak možná bude cena první desky se
prodávají za cca 6 000 Kč (bez DPH). Doufejme, že na přelomu roku poklesnou, v
opačném případě by totiž pozice nForce na trhu nebyla zrovna snadná.
NVidia nForce
výkon a stabilita
snadné rozšiřování
výbava (grafika, zvuk, LAN)
cena
podpora EAX
Cena vč. DPH: přibližně 7 300 Kč
K testu zapůjčila firma: NVidia www.nvidia.com
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU