Život na středoškolské koleji není nejlehčí, obzvláště když se vyučující začnou měnit v obludné nestvůry. Říkáte, že těmi jsou někdy už teď? Nejsou, to nám tedy věřte. Může být totiž daleko, daleko hůř.
Je další nudný den na kolejích. Počasí je krásné, svítí slunce a po silnici v podzimním závanu listí právě projíždí čerstvě propuštěný vězeň. Možná jste s ním už měli tu čest v prvním dílu Obscure, v němž kvůli experimentům Leonarda a Herberta Friedmentových musel zabíjet svoje učitele. Tehdy studoval na škole v Leafmore a teď se na všechnu tu hrůzu, která se tam udála, snaží zapomenout. Projíždí kolem monumentální brány a cesty vedoucí k budově, v níž se právě nachází Corey a Amy, s nimiž stráví zbytek dne. V tomto okamžiku dostáváte pod kontrolu jmenovaného chlapce s natuženými vlasy a osaháváte si prvky ovládání, manipulaci s kamerou atd. Poté vyběhnete na zaneřáděnou chodbu od milých a po všech stránkách ukázněných studentů se slovy, že už se moc těšíte na dnešní párty. Proběhnete dvěma koridory a klepete na dveře dlouholetých kamarádů. Jeden z nich vám nabídne rozdrcené kousky rostliny a vy neodoláte a přičichnete. Tím všechna ta hrůza začne.
„Lidé, kteří se výsledků pokusů botaniků Friedmentových nadýchali či se s nimi dostali nějakým způsobem do fyzického kontaktu, se mění v obludná stvoření vzrůstu legendárního Michelinu.“
Hra vás uvede do role středoškoláků a vaším úkolem rozhodně nebude rekord v absenci či dosáhnutí kvanta pětek (nebo „F“ chcete-li) z matematiky – jediné, co ke zdárnému splnění úkolu potřebujete, je zachránit sama sebe i ostatní. Číslo 911 vám však zde nebude nic moc platné, jelikož s takovou hordou mutantů si neporadí ani po zuby ozbrojené komando. Abychom se dostali k pointě – ve hře neřádí mutanti jen tak ledajací. Znáte-li hru Obscure, anebo alespoň její příběh, pak jistě víte, o kom tady celou tu dobu mluvíme. Lidé, kteří se výsledků pokusů botaniků Friedmentových nadýchali či se s nimi dostali nějakým způsobem do fyzického kontaktu, se mění v obludná stvoření vzrůstu legendárního Michelinu. Ale jejich podoba není zase až tak tragická, na rozdíl od jejich počínání k vám. Bezhlavě útočí, netaktizují, vrhají se po vás v Rambo stylu – jen jako partička studentů se jim tedy postavit nelze. Šiřitel nákazy (rostlina) se totiž pořád rozrůstá a infikuje další lidi.
V každém levelu máte k dispozici vždy jednu či dvě postavy, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Každý hratelný charakter má speciální schopnost (např. Corey akrobacii a Amy rozšifrování). Ta slouží vždy k vyřešení nějakého puzzlu, většinou ve formě těžkého tělesa překážejícího v cestě či magnetického zámku. Odemykání takových zámků představuje velmi zábavnou minihru – musíte naťukat svým dekodérem kombinaci písmen, které nakonec sestaví jméno slavné osobnosti (např. Mozart, Piccaso). Obscure 2 lze hrát jak v singleplayeru, tak v módu pro dva hráče, při čemž se nabízí velmi zajímavá možnost připojit druhého hráče kdykoliv v pasážích, v nichž spolupracují dvě postavy. Mód nabízí ale jen kooperativní režim.
Nejhorší faktor v hratelnosti v tomto případě zcela jistě zastává kamera. Kdyby nebylo těch příšerně vedených os, po nichž máte možnost s kamerou hýbat, hra by byla daleko přehlednější a nejen to, celkově i mnohem méně frustrující. Pro příklad když máte v rukou pistoli a před vámi se tyčí obří mutant, zamíříte (kamera se přenáší za rameno), jenže najednou se místo na nepřítele kamera obrací na vás a vy mermomocí posouváte myší sem a tam, abyste konečně alespoň jednou viděli svůj cíl. Na to ale kamera neposlouchá.
Při srovnání detailnosti grafiky a hardware nároků se musíme s pokorou poklonit, protože stáhnout hardwarovou náročnost při zachování tak propracovaného vzhledu nebyl nejspíš žádný med. Kromě kamery, jež má vliv ale spíše na hratelnost, se grafice nedá téměř nic vytknout – sice se tu a tam najde nějaký prolnutý polygon, to se však stává všude. Zde se chybky projevují třeba při nabodnutí nějakého vašeho parťáka mutantem, kde je krev odporně pixelovatá a vůbec nechutně designovaná. Se zvukem jako takovým nebyl žádný problém, pokud ovšem nebereme v úvahu dabing, jehož tvůrci si s kreativitou příliš hlavu nelámali. Na rozhodně nezapomenete je řev pištících hysterických dívek. Netvrdíme, že bychom v jejich situaci zachovali chladnou hlavu, ale jejich emoční výlevy jsou opravdu nervydrásající. Stejně tak typujeme, že scénárista dabingu ještě nedovršil plnoletosti, jelikož se ve hře nespočetněkrát objevuje slovíčko „crap“ (tj. svinstvo, prevít).
Zajímáte-li se o herní horory v jakékoliv podobě, chcete-li zažít něco nového a originálního, těšíte-li se na Resident Evil 5 a chcete si zkrátit čekání celkem zábavným, i když průměrným, titulem, je hra určena pro vás. Pokud však nemáte pevné nervy pro boj s kamerou a řevem sedmnáctiletých středoškolaček, pak od Obscure 2 dejte rychle ruce pryč.
Hodnocení: 5,6
Žánr: hororová adventura
Výrobce: Hydravision
Vydavatel: Playlogic
Distributor pro ČR: Cenega
Lokalizace: manuál
Cena: 699,- Kč
Multiplayer: ano
Internet: www.obscure2.com
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU