Opomíjené souvislosti virtualizace

Známe virtualizaci serverů. Stále častěji je slyšet o virtualizaci desktopových prostředí. S virtualizací na úrovni datových úložišť se většina lidí v IT prostředí již také setkala a někteří i s nejnovějšími trendy virtualizace na poli „aktivních“ síťových prvků nebo jejich management nástrojů. V souvislosti s virtualizací se stále častěji mluví i o takzvaných virtuálních appliancích, což jsou specializované jednoúčelové virtuální stroje zajišťující například antivirovou kontrolu prostředí.

Virtualizace, ať již jakákoliv, je beze sporu jedním z největších počinů ve světě IT v posledním desetiletí. Přesto, nebo možná právě proto, zůstává kolem ní mnoho nevyřčeného. Možná opomenutého, možná přehlíženého. Jsou to eventuální souvislosti se zdánlivě nesouvisejícími prostředími nebo procesy.

Technologicky dokáže virtualizace neuvěřitelné věci. Problém je, mají-li se uvést v život. Často se jedná o situace, kdy je prostředí nějakým způsobem spravováno externí společností. Komplikace není v technologii, ale v nutnosti nastavit určité procesy, vazby a smlouvy, což je potřeba udělat velmi dobře nejen s ohledem na kvalitu poskytované služby, ale především s ohledem na další právní vazby.

Jistě není problém, jedná-li se o fyzické servery a na nich umístěná data v prostorách společnosti, jíž obojí patří, a externí společnost se stará pouze o dohled nad prostředím a o řešení případných problémů. I zde se ale již nastavují konkrétní procesy a zodpovědnosti, velmi dobře kryté smlouvami o ochraně informací a kvalitě poskytovaných služeb.
Představme si ale situaci, kdy společnost má data a aplikace instalované na serverech, které fyzicky nejsou její, v prostorách jiné společnosti. Zde vyvstává řada otázek, na které není lehké odpovědět. Čí jsou skutečně data na serverech uložená? Jsou společnosti, která je tam nahrála, nebo jsou toho, kdo fyzicky vlastní server? Například v USA je odpověď na tuto otázku jednoduchá. B je správně, data jsou ve vlastnictví majitele fyzického serveru. Což nezřídka znemožní nebo komplikuje nasazení dané technologie.

V prostředí českých společností je však těchto případů zatím velmi málo. Většinou se jedná o servery fyzicky vlastněné majitelem dat a ty jsou následně umístěné v prostorách druhé společnosti, která zajišťuje „pouze“ bezproblémový chod. Je však jen otázkou času, kdy se případy kompletního outsourcingu začnou množit, a na to bude muset být připravena i česká legislativa.

Netřeba ale zabíhat až k takovýmto situacím. I velmi jednoduchá virtualizace uvnitř jediné společnosti přináší nutnost zavedení procesů a kontrolních mechanizmů, které před příchodem virtualizace buďto neexistovaly, anebo nebyly natolik důležité. Příklady jsou dohled nad licencemi operačních systémů a aplikací, procesy kontrolující stav virtuálních serverů a mnoho dalších.

Autor pracuje jako Solution Architect ve firmě Arrow ECS.