Opravdové domácí kino potřebuje kvalitní zvuk

29. 9. 2011

Sdílet

Když jsem si počátkem devadesátých let poprvé vybavoval domácnost AV technikou, byl receiver a kvalitní reproduktory (tehdy pochopitelně stereofonní či dolby prologic) stejně samozřejmo...

Když jsem si počátkem devadesátých let poprvé vybavoval domácnost AV technikou, byl receiver a kvalitní reproduktory (tehdy pochopitelně stereofonní či dolby prologic) stejně samozřejmou součástí nákupního seznamu jako televizor či videorekordér.
Dnes jsou kvalitní receiver a reproduktory v domácnostech takřka vzácností. Škody, které na kvalitě reprodukované hudby v domácnostech napáchala za oněch dvacet let levná domácí kina a hudba v MP3, budeme napravovat ještě dlouho. Zatímco dříve patřily „AV komponenty“ ke standardnímu sortimentu většiny obchodů s „černým“ (i když někdy spíše stříbrným) elektrem, dnes naleznete ve stejných regálech pouze mizerné mini a mikrosystémy, kompletní domácí kina pochybné kvality a jen tu a tam nejlevnější model AV receiveru některé z nejpopulárnějších značek (popularita a kvalita ovšem nejsou vždy totéž).
Typický zákazník zkrátka hledí v prvé řadě na cenu, ve druhé na jednoduchost – a otázky všestrannosti, množství funkcí či kvality zvuku bývají na posledních místech, či jsou zcela ignorovány. Ostatně i popularita samotných AV receiverů, například podle hodnocení serveru Heureka, ukazuje, jak klíčovým faktorem je pro většinu kupujících cena, případně populární značka. V době naší uzávěrky byl jedničkou loňský model Pioneer VSX-520 a v top 10 podle popularity se nacházely i modely, o něž bychom v obchodě zavadili jen koštětem při zametání, například poněkud předražený Panasonic SA-BX500 na pátém místě. (Nic proti Panasonicu, televize dělá výtečné, s receivery je to ale o dost slabší.). První zajímavé modely (Sony DN1020, výtečný Pioneer VSX 921 a Sony DN2010) se nacházely až na 7. a 9. místě podle popularity, další zajímavé přístroje od Yamahy, Onkyo či Denonu byly pak 15. či 20.
Vedle ceny je častým argumentem proti nákupu Hi-Fi komponent a plnohodnotných reprosoustav také otázka designu a prostoru, který zabírají (tady mají bohužel často hlavní slovo manželky a partnerky). Někteří výrobci (například německý Elac a Canton) ale dokáží vykouzlit fantastický zvuk i z relativně malých reprosoustav – ať už klasické nebo kompaktní konstrukce. Nicméně zde platí prostá rovnice – velký zvuk v malém balení prostě stojí víc než velký zvuk v balení velkém. Argumentovat větším počtem vstupů, podáním prostoru, dynamikou či detaily zvuku sice můžete, nicméně nejspíše se dozvíte, že „to LG hraje také docela hezky a podívej, jak je malé, kulaté a hezké, miláčku“.
Je pochopitelně otázkou, zda výrobci volí ty správné zbraně. Řada z nich se tlaku na cenu přizpůsobuje a hledá optimální kompromis mezi inovací, funkcemi a kvalitou. Nalézt na trhu receiver, který by nebyl vyroben v Číně nebo alespoň v Malajsii, je dnes téměř nemožné – výrobu modelů střední a vyšší střední třídy přesunul do Číny už i Denon a objevují se první příklady receiverů, které se sice tváří jako drsní konkurenti, při bližším pohledu je ale jasné, že sjíždí z téže výrobní linky a sdílí nejen šasi a řadu komponent, ale s výjimkou loga i uživatelské rozhraní a firmware (v našich letošních testech to byl případ Denonu a Marantze). Pravdou ovšem je, že větší výrobci zvládají kontrolu kvality a technologický design pro čínské výrobní závody často lépe než ti malí – nicméně na použitých materiálech (a někdy i komponentách) je snaha nabídnout maximum funkcí za co nejnižší cenu znát. Přístroje s čely z broušeného hliníku dnes například nenaleznete pod hranicí deseti a u řady značek dokonce ani pod hranicí dvaceti tisíc korun.
Nejsou to ale všechno špatné zprávy – výměnou za hliníková čela a někdejší masivnější šasi totiž dostanete funkce, jež byly ještě před pár lety doménou modelů s trojnásobnou cenou. HDMI rozhraní s podporou HD audio standardů, průchodem signálu při vypnutém receiveru a zpětným zvukovým kanálem pro přenos zvuku z televizoru zpět do receiveru je dnes s výjimkou těch nejlevnějších modelů standardem. USB rozhraní s podporou přístrojů Apple či přehrávání formátu FLAC, síťové funkce či podpora AirPlay jsou vcelku běžné u přístrojů za 10 až 15 tisíc korun (výrobci, kteří je nenabízí, to jistě pocítí na propadu prodejů v tomto segmentu), duální HDMI výstup nabízí například Yamaha již u přístrojů nižší střední třídy. Na druhou stranu řada výrobců snižuje počet analogových vstupů – koneckonců v budoucnu budou využívány stále méně.
Na druhou stranu, pokud chcete skutečně kvalitní konstrukci, materiály a zpracování a zvuk vhodný nejen pro domácí kino, ale i náročnější poslech hudby, musíte stále investovat nikoliv deset či patnáct, ale dvacet či třicet (a více) tisíc. Stále platí, že pokud vás zajímá především kvalitní stereo, uděláte lépe, koupíte-li si vedle receiveru střední třídy také kvalitní stereo zesilovač. Jenže naším tématem jsou tentokrát AV receivery, podívejme se tedy na to, co byste od nich měli chtít a u koho to můžete nejlevněji či nejlépe sehnat.

Kvalitní zvuk

Zvuk patří společně s výbavou a vstupy k hlavním kritériím (u sterea je pak v podstatě kritériem jediným). Protože AV receiver používá obvykle velký počet reproduktorů (5 a více), měli byste volit pouze modely vybavené kalibračním mikrofonem – ty vám umožní pokrýt i zvukově nevyváženou místnost a dosáhnout lepších výsledků nejen pro sledování domácího kina, ale i pro poslech hudby v rozšířených prostorových režimech. Receivery obecně mívají poměrně kvalitní předzesilovače, kvalita a konstrukce vlastních výkonových zesilovačů (s níž souvisí také použité trafo a kapacitory) se ale hodně liší i u modelů jedné značky a do značné míry souvisí s cenou.

Ostrý obraz

Prakticky každý receiver dnes zvládne zpracovat full HD obrazový signál, rozdíly jsou ovšem v možnostech a kvalitě převzorkování obrazu z SD na HD nebo v dalších úpravách obrazu (barevná kalibrace, profily) – to jsou ale často funkce, které dobře zvládají značkové televizory, zvažte tedy, zda se vám vyplatí kvůli nim kupovat výrazně dražší receiver. Zajímavější je možnost připojit k některým receiverům dvě zobrazovací zařízení – mohou to být dva televizory v sousedních místnostech, častěji se ale jedná o kombinaci LCD televizoru a projektoru v téže místnosti. Projektor pak můžete využívat večer pro opravdový pocit domácího kina a televizor pro denní provoz či zobrazení OSD menu receiveru při přehrávání z LAN, streamování z internetu a podobně.

Dobrá konektivita

HDMI se již stalo standardem – připojují se přes něj nejen DVD či Blu-ray přehrávače, počítače či herní konzole, ale i satelity. Dobře si tedy rozmyslete, kolik zařízení bude třeba připojit a kolik HDMI vstupů by měl receiver mít. Čtyři HDMI 1.4 (případně 1.3, pokud vás nezajímá 3D) jsou podle našeho názoru absolutní minimum, ideální je například pětice či šestice HDMI na zadním panelu plus jeden čelní vstup navíc. Nezbytné jsou stále i nějaké ty analogové či digitální vstupy (CD přehrávač, MP3, starší konzole apod) a starší typy video vstupů (kompozitní a komponentní) – není jich třeba mnoho, je ale dobré mít je po ruce. Specialitou pro staromilce je gramofonní (phono) vstup – u levnějších receiverů (nižší střední třída) ho nabízí prakticky pouze Yamaha, u dražších modelů (nad hranicí dvaceti tisíc) pak většina výrobců.

USB a LAN

USB a síťové rozhraní tvoří samostatnou kapitolu – sami bychom si bez něj již nový receiver nekoupili. Koneckonců, kolik hudebních alb z poslední doby mate na CD a kolik v počítači coby MP3 nebo FLAC soubory? Kolik z vašich oblíbených radii naladíte „ve vzduchu“ a kolik na internetu? Receiver s USB rozhraním prakticky vždy zvládne hudbu v MP3 a v drtivé většině si bude rozumět digitální cestou s iPodem, iPadem či iPhonem – které pak můžete na dálku i ovládat. LAN rozhraní s podporou DLNA (bez ní nebrat) pak umožní přehrávat hudbu z PC či notebooku, nebo „odeslat“ konkrétní skladbu rovnou na receiver. Majitelé přístrojů a počítačů Apple by pak měli chtít vedle DLNA i podporu AirPlay. Je pravda, že DLNA či AirPlay dnes nabízí řada externích krabiček, BD přehrávačů či televizorů, jenže jejich podpora přímo v receiveru je pro přehrávání hudby tím nejpohodlnějším řešením. Receivery navíc většinou podporují bezztrátový formát FLAC, který u náročnějších posluchačů definitivně nahradil CD a dost možná v budoucnu naváže i na SACD.

Dálka v tabletu

Přítomnost LAN rozhraní nabízí další zajímavou možnost, jak udělat receiver atraktivnějším – většinu značek lze dnes ovládat pomocí aplikací pro iPhone, iPod Touch či iPad (chystají se též aplikace pro Android). Někteří výrobci vsadili na vlastní vývoj a daří se jim to (Pioneer), jiní vedle vlastní jednoduché aplikace umožnili tvorbu mnohem sofistikovanějším třetím stranám (Onkyo, Denon). Právě možnost ovládat receivery z telefonů či tabletů v kombinaci s poslechem internetových radií nabízí zcela novou úroveň komfortu či „vychytávku“, kterou můžete upoutat třebas návštěvu.
Receivery se dnes možná netěší takové popularitě jako před deseti či dvaceti lety, rozhodně ale nehynou na úbytě. Svědčí o tom plejáda recenzí v tomto čísle – ukazují, že řada výrobců dokáže nabídnout zajímavé novinky, funkce, výbavu či naopak jednodušší a přehlednější ovládání. Vybere si zkrátka každý: ať už jde o zvuk, výbavu, design, rozhraní či fantastické možnosti ovládání přes iPad a iPhone.

Proč volit…

V testech vám nabízíme několik receiverů, které dokáží nabídnout v některé z oblastí něco navíc:

Denon AVR 1912

Jednoduchost ovládání, DLNA i AirPlay, vyvážený zvuk, střídmý design.

Pioneer VSX 921

Nejbohatší výbava a výtečná cena, DLNA i AirPlay, dynamický zvuk, výtečná iPad aplikace.

Onkyo TX-NR809

Vyrovnaný a plný zvuk, kvalitnější konstrukce, výtečná práce s obrazem, výbava a rozhraní, nejlepší streamování rádia a podcasty, výtečná aplikace třetí strany (Oremote) pro iPad.

Cambridge Audio Azur XXX

Fantastický zvuk, výtečná konstrukce.