Painkiller

Víte, jak vypadá násilí v čisté formě? Znáte šílené běsnění, které se promění v bezhlavé střílení a masakrování všeho, co se hne? Že ne? Tak si zahrajte střílečku Painkiller, a poznáte smrt na tisíc způsobů.

Ať si kdo chce, co chce říká, ať si učitelský sbor slzy utírá, násilí patří k počítačovým hrám, jako k velbloudovi hrby. Divoká střelba a zabíjení všemožných nepřátel se stalo výsadou především akčního žánru. Ať už je to dáno vrozenou lidskou touhou vybíjet si agresivitu jakýmkoliv možným způsobem, nebo pouze snahou bezmyšlenkovitě se odreagovat od starostí všedního dne, tento druh počítačových her patří mezi ty nejoblíbenější. 3D akce si získaly fanoušky hned od svého vzniku, s nástupem legendárních titulů Wolfenstein 3D, Doom a Quake. Tehdy se hráči vybavení příslušným arzenálem zbraní museli jednoduše prostřílet z jednoho konce úrovně na druhý. Po příchodu geniálního Half-Lifu ovšem postupně začaly být kladeny na akční tituly daleko větší nároky. Důležitou roli začala hrát komplexnost prostředí, inteligence nepřátel a především bojová taktika. Tomu také odpovídá valná většina moderních projektů, jako je např. úchvatný Far Cry.

Zešílel programátor

Tento trend však nijak nepoznamenal novou střílečku Painkiller z dílny polského vývojářského týmu People Can Fly, která se naopak vrací ke kořenům akční zábavy ve své nejryzejší podobě. Takový příval krve a bezhlavého masakrování zástupů nejodpornějších pekelných příšer a záhrobních lidských trosek jsme už opravdu hodně dlouho neviděli. To nás nutně vede k úvaze, že členové vývojářského týmu se hlásí k nějakému obzvláště krvežíznivému kultu, nebo prostě zešíleli.

Hned od úvodních minut se na vaší obrazovce rozpoutá učiněné peklo. Za zvuku tvrdého metalového nářezu se z hrobů vyklubou první zombíci a vrhnou se proti vám, což vás ujistí o tom, že programátoři hry nepochybně usínají s upilovanou dvouhlavňovou brokovnicí pod polštářem. Jejich šílenství se okamžitě přenese na vaši osobu, takže začnete nekompromisně střílet kolem sebe hlava nehlava. Nepřátelé se neúnavně vrhají před hlaveň vaší pušky a vzápětí ve smrtelné křečí odlétávají zpátky, dopadajíce na kamenné náhrobky. S posledním nemrtvákem záchvat běsu na chvíli poleví, uložíte pozici a postoupíte do další části hřbitova nebo jakékoli jiné lokace. S rachotem se za vámi zavřou dveře a vraždící kolotoč se znovu roztočí na plné obrátky. Tím jsme si v podstatě popsali devadesát procent herní náplně.

Do zabíjení ďábelských pohůnků se samozřejmě nepustíte jenom s holýma rukama. Autoři pro vás připravili patřičný arzenál, a nutno říci, že se v tomto směru opravdu vytáhli. Nejde ani tak o množství zbraní, jako o jejich celkovou vyváženost a rozmanitost. Ve hře jich na vás čeká celkem pět, ovšem disponují unikátními sekundárními módy, takže se výsledný počet forem zabíjení vlastně zdvojnásobí. Základní zbraní s neomezenou municí je zběsilý rotační „kráječ“, který v mžiku rozpárá každého nepřítele na kusy, přičemž ve druhém módu si potvoru přitáhne k sobě a efektně ji zneškodní. Klasická brokovnice dokáže speciálními střelami zmrazit protivníka a následně jej roztříštit na tisíc ledových střepů. Rychlý samostříl, zásobující monstra ostrými dřevěnými kolíky, umí vyhodit i účinný granát, rychlopalný vrhač hvězdic v sekundárním módu odstraní veškerý odpor elektrickým výbojem a rotační kulomet lze použít také jako oblíbený raketomet.

Jednotvárnou akční řežbu autoři zpestřili sbíráním duší, jež se objevují nad těly mrtvých. Jakmile se na vašem kontě objeví 66 duší (toto číslo by mohla být jedna z indicií vedoucí k tomu, že vývojářský tým People Can Fly tvoří nejspíš jádro tajné satanistické sekty), změní se vaše tělo v nesmrtelného démona. Obrazovka se v tu chvíli promění do efektního černobílého pohledu, v němž rudě září těla vašich nepřátel. V této podobě jste nezranitelní a nepřátelská monstra masakrujete s neuvěřitelnou rychlostí a lehkostí.

Zešílel designér

Designér úrovní pravděpodobně protrpěl dětství v nějakém ústavu, jak vystřiženém z filmu Requiem pro panenku. Jen co se podíváte do děsivého domu, jenž býval jakýmsi sanatoriem, dáte nám zapravdu. Při pohledu na zrezivělé železné konstrukce postelí, odporně špinavé povlečení, krvavé a bůhvíjaké další šmouhy na stěnách či studené bílé obklady vám bude běhat mráz po zádech. Když si k tomu připočítáte pokroucené lidské trosky lezoucí na podlaze i po stropech, zběsile vřískající chudáky ve svěracích kazajkách a postavy svíjející se díky elektrickým šokům, nemusely by některé náchylnější žaludky tento nápor vydržet. Naštěstí se ale během čtyřiadvaceti mísí rozdělených do pěti kapitol podíváte i na některá poněkud veselejší místa, jako je například nádherně architektonicky navržené divadlo.
Nicméně grafická stránka hry je jedním slovem fantastická. Celý masakr se odehrává v úchvatně zpracovaném 3D prostředí, pro nějž autoři vytvořili vlastní engine s vynikající fyzikou. Na první pohled vás zaujmou do všech detailů precizně vymodelované postavy, jejichž pohyby působí realisticky, ať už se potácejí, plazí po zemi, sprintují proti vám nebo jim po zásahu vypadávají zbraně z rukou. Grafici si navíc vyhráli s množstvím animací, dokonale znázorňujících smrtelnou agónii (další indicie…). Všechny náročné hráče také potěší vysoká interaktivita prostředí. Po mapách se povalují různé sudy, krabice, truhly a rakve, z nichž po rozstřelení odletují úlomky na všechny strany.

Zešílel scénárista

Autor scénáře byl podle všeho vychován v nějaké abnormálně fanatické náboženské sektě. Tak vysokou frekvenci slov „peklo“, „démon“ a „Lucifer“ byste nenašli snad ani v nechvalně známém středověkém spisu Kladivo na čarodějnice. Příběh začíná autonehodou, po níž se hlavní hrdina Daniel Garner ocitne v Očistci, tedy někde na cestě mezi nebem a peklem. Jakýsi kněz s bílou kamennou tváří a upírským výrazem ho vzápětí seznámí s drsnou realitou a sdělí mu, že byl vybrán k tomu, aby sám zastavil Luciferovu armádu, táhnoucí do války proti nebi (teď už je vše jasné!). Aby toho dosáhl, bude nucen zlikvidovat pět pekelných generálů, které potká na konci každé kapitoly ve formě megaobrovských bossů. Daniela tato zpráva očividně příliš nezaskočí, dokonce prohlásí, že si umí opatřit zbraně a žádnou pomoc nepotřebuje. Tedy až na tu vaši, neboť právě v tomto okamžiku začnete řídit jeho kroky.
Snad aby si užilo také hráčovo nemravné oko, během hraní do příběhu náhle vstoupí půvabná polonahá dívka, zřejmě lehké pověsti, která vám upřesní lokace dalších velitelů a jejich vojsk. Ale ono je to vlastně stejně jedno. Zabloudit nemůžete a prostředí se mění jak na běžícím pásu bez nejmenší známky logiky. Připravte se tedy na to, že ze hřbitova se jako mávnutím kouzelného proutku přemístíte na zasněžený ocelový most, z něj si to pošupajdíte do středověkého města, aby vás to nakonec vyplivlo uprostřed páchnoucí bažiny.

Lokace jsou prošpikovány záludně ukrytými tajnými místy, kde se většinou nachází slušná zásoba munice, brnění nebo peněz. Zlaťáčky rovněž sbíráte z rozbitých nádob a truhel. Shromažďování mamonu přitom není nijak samoúčelné. Bohatství můžete zúročit před každou misí nákupem zlatých nebo stříbrných karet, které mohou vylepšovat vaše schopnosti. Jednotlivé karty si však musíte nejprve vydobýt v průběhu samotných misí, a to splněním předem daného úkolu, jako je dokončení mise pouze s jednou zbraní, odhalení všech tajných míst apod. Používání karet vám v některých chvílích může výrazně ulehčit život, avšak když je budete ignorovat, nic dramatického se nestane.

Zešílelo celé Polsko

Násilí, krev, vyvražďování všeho neživého. To jsou hlavní témata Painkillera. Jakkoliv se může zdát náplň hry zvrhlá a primitivní, po chvíli zjistíte, že to střílení má něco do sebe. Bohužel se tato zábava stává proběhnutím několika levelů dost monotónní a musí nutně omrzet i toho nejotrlejšího maniaka. Stačí si ale na krátkou dobu odpočinout, vzpomenout si na nesnesitelného šéfa v práci, a hned se můžete s nadšením pustit do dalšího postupu. Patříte-li mezi tento druh lidí, Painkiller je určen právě vám. Moralisté, lidé s estetickým cítěním a všichni hráči hledající náročnější zábavu by si však měli od hodnocení odečíst nejméně padesát procent.

Výrobce: People Can Fly

Vydavatel: DreamCatcher

Distributor pro ČR: Hypermax

Lokalizace: kompletní

Internet: http://www.painkillergame.com

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1,5 GHz, 384 MB RAM, HDD 1,2 GB, 3D karta 64 MB

Doporučujeme: CPU 2,4 GHz, 512 MB RAM, HDD 1,2 GB, 3D karta 128 MB

Verdikt: Jednoduchá a často monotónní střílečka, která je překvapivě zábavná.

Hodnocení: 80 %