kotouče. V některých případech si povíme také o tom, jak dostat cokoliv také
opačným směrem, tedy ze stříbrných kotoučů. Ale hlavně pro vás máme připraveno
množství užitečných rad, návodů, postupů a popisy řady užitečných programů, bez
nichž bychom si obsluhu vypalovacích zařízení ani nedovedli představit.
Samozřejmě, že je najdete také na vloženém CD.
Chcete si udělat záložní kopii drahého CD, a vypalovací software to odmítá? Na
vině nemusí být porucha mechaniky, ale kopírovací ochrana samotného CD. Lze na
ni vyzrát? Podívejte se na následující řádky.
Obrovský boom vypalovacích technik a kopírovacích možností CD a podobných
nosičů vyvolává velkou poptávku po mechanismech, které by zabránily kopírování
autorsky chráněných nosičů. Jak si ukážeme za chvíli, existuje celá řada
ochranných prostředků, nicméně se obecně dá říci, že prakticky všechny ochrany
se dají překonat. Samozřejmě, že tímto nechceme nabádat k různým nekalým
praktikám a konfliktům se zákonem, nicméně dle různých výkladů příslušných
zákonů se dá předpokládat, že vytvoření kopie pro vlastní potřebu je činem
zcela legálním, a vzhledem k ceně některých originálních nosičů i žádoucím.
1. Základem je železo
Nejsilnějším nástrojem na překonávání různých ochran je zapisovací mechanika
schopná zápisu dat v režimu RAW. V tomto režimu mechanika čte a hlavně zapisuje
celý fyzický datový sektor včetně subkanálů, nic nedopočítává (další informace
viz vložený článek o struktuře dat na CD). Tudíž teoreticky překopíruje celý
obsah CD, včetně implementovaných ochran, a kopie je v podstatě identická jako
originál. Potíž je v tom, že RAW režimů je několik, a ne každý je stejně vhodný
a zaručeně fungující. Jedná se o to, že i v RAW režimu vypalovací software může
nechat na mechanice větší či menší díl odpovědnosti za dopočítání dat
subkanálu, a tudíž je i větší či menší pravděpodobnost "přehlédnutí" ochrany.
Nejlepších výsledků dosahuje režim DAO RAW 96, kdy je nahráváno všech 2 352
bytů RAW dat i 96 bytů P-W subkanálu.
Máte-li zájem zjistit, jak je na tom vaše vypalovačka, musíte zapátrat v
dokumentaci, na stránkách výrobce a především na specializovaných internetových
portálech, kde bývají informace nejpřehlednější. Pokud RAW režim vaše mechanika
katalogově nepodporuje, nemusíte ji hned házet do popelnice. Někdy pomůže
upgrade firmwaru mechaniky, a tady často opět přijdou ke slovu specializované
portály, kde bývají ke stažení, a to včetně starších modelů a historie verzí
(někdy se může hodit kvůli kompatibilitě s vypalovacím softwarem). Dobrým
příkladem je český server http://www.cdr.cz nebo anglicky psaný server
http://www.blindwrite.com/testedwriters.htm.
2. Bez softwaru to nejde
Pokud vaše vypalovačka zvládne správný RAW režim, máte vyhráno napůl. Aby bylo
vítězství úplné, musíte mít vypalovací program, který zvládne tento režim
zpracovat. Nejlepších výsledků dosahují specialisté CloneCD
(http://www.elby.org), BlindWrite (viz výše), DiscJuggler
(http://www.padus.com). Na stránkách výrobců těchto programů najdete mimo jiné
i přehledy zařízení, se kterými spolupracují a která jsou vhodná pro jaký typ
kopírování. Zkušenosti s provozem těchto programů říkají, že žádný není
jednoznačně nejlepší. Vzhledem k tomu, že využívají různé metody a různě
podporují hardware, může se dokonce stát, že tam, kde některý ztroskotá, jiný
uspěje. Proto je dobré mít k dispozici alespoň dva z nich.
3. "Viditelné" ochrany
Chcete-li svést souboj s ochranou proti kopírování, je dobré nejdřív zjistit, s
kým máte tu čest. Teprve potom je možné smysluplně nakonfigurovat vypalovací
mechaniku a software tak, aby byla kopie funkční. Některé typy ochran je možné
rozpoznat pouhým pohledem. Například CD chráněné systémem Laserlock mívá na
vnitřním kruhu média vytištěno slovo "LASERLOCK", u systému Securom to zase
bývají písmena "DADC". Ale pozor nemusí to být vždy, a zejména novější Securom
New logo často nepoužívá.
Podezřelé bývají také tenké světlé kruhy v datové oblasti CD, tvořené
"defektními" sektory. Uvidíte-li jeden, jedná se s největší pravděpodobností o
CD Check nebo o Laserlock, dva kruhy ukazují na Lockblocks.
4. Ochranu prozradí specifické soubory
Pokud selže identifikace pohledem, můžete zkusit štěstí vyhledáním
charakteristických datových souborů, ať už na originálním nosiči, nebo na
pevném disku počítače, kam se nainstaloval program, který ochranu "dešifruje"
pro legálního uživatele. Kupříkladu ochrana CD-Cops se prozradí souborem
CDCOPS.DLL, který se může lišit prefixem GZ_ nebo QZ_, pokud je dešifrovací
program 16bitový, a prefixem W_X, pokud je 32bitový.
Objevíte-li na originále soubory IOSLINK.SYS a IOSLINK.VXD vězte, že máte co do
činění s ochranou Discguard. Stejné soubory najdete také v adresáři na pevném
disku, kam jste nainstalovali vlastní program. Již zmiňovaný Laserlock se
prozradí skrytým adresářem "LaserLock" v hlavním adresáři originálního CD.
Ochrana Safedisc se pozná podle souborů 00000001.TMP, CLCD16.DLL, CLCD32.DLL a
CLOKSPL.EXE v hlavním adresáři CD, jeho následovník Safedisc 2 pak podle
souborů 00000001.TMP a 00000002.TMP tamtéž.
Ochrana Securom zase potřebuje soubory CMS16.DLL, CMS32_95.DLL, CMS32_NT.DLL,
CMS_95.DLL nebo CMS_NT.DLL v hlavním nebo instalačním adresáři na CD. Méně
nápadná je novější varianta Securom New, která schovává své soubory
SINTF16.DLL, SINTF32.DLL nebo SINTFNT.DLL po instalaci chráněného programu do
adresáře c:\windows\system.
Podrobnější informace o jednotlivých ochranách najdete ve vloženém rámečku na
konci článku.
5. Nevíte-li si rady, pomůže specialista!
Jestliže oba předešlé pokusy selžou, můžete k identifikaci ochrany použít
nějaký vhodný program skener ochran. Ten je schopen odhalit finty typu
nastrčené soubory, defektní sektory nebo nepovolené záznamy do TOC (tabulky
obsahu). Prostě program spustíte, vyberete CD, které se má otestovat, a pak už
jenom čekáte, jestli z něj vypadne nějaká moudrost. Jako spolehlivý skener se
dá použít například program Clony XXL (a různé jeho varianty), který funguje
jako doplněk programu CloneCD.
Pokud program nahlásí, že nic nenašel, jsou ještě dvě možnosti buď jste
narazili na horkou novinku, se kterou si program neporadí, nebo je CD chráněno
důmyslně ukrytým systémem Protect CD. Ten se dá odhalit tak, že programu
řeknete přímo, ve kterém spustitelném souboru má hledat (přes hexa-editor), a
on najde ukrytý identifikátor (písmena VOB), prozrazující implementaci této
ochrany.
A ještě jedna maličkost na závěr tohoto odstavce existuje databáze TCCD (Toast
Copy CD, která obsahuje přehled stovek chráněných programů a popisy, jak
nastavit mechaniku na čtení a zápis tak, aby se CD zkopírovalo. Databáze se dá
napojit na CloneCD a ClonyXXL a je průběžně dvakrát měsíčně aktualizována přes
internet, takže byste tam měli najít vše potřebné.
6. Praktické postupy načtení
Pokud jsme správně identifikovali ochranu, můžeme přistoupit k vlastnímu
načtení kopírovaného CD. Ukážeme si, jak načíst chráněné CD, inspiraci budeme
čerpat v programu CloneCD, který patří k naprosté špičce a je patrně
nejdokonalejším klonovacím nástrojem. Některé informace se budou vztahovat také
k hodně rozšířenému programu BlindWrite Suite. Vycházíme z předpokladu, že
používáte vypalovačku schopnou číst RAW data.
Začneme tedy u CloneCD, ale nebudeme uvádět přesné postupy ty se mohou lišit u
různých verzí a jazykových mutací. Pro ochranu Securom postačí nastavit "Číst
subkanálové informace datových stop". Pro většinu dalších ochran se přidává
ještě "Číst subkanálové informace audiostop". Patří sem zejména CD-Cops, CD
Lock, Discguard, Laserlock, Protect-CD, Securom New, a v neposlední řadě pak
obecné mechanismy nastrčených souborů Dummy files a nepovoleného obsahu
(Illegal TOC).
Pro ochrany CD Check, Safedisc a systémy využívající chybné sektory použijte
ještě "Zrušení čtení chyb". U Safedisc 2 je potřeba ještě zabrzdit čtecí
rychlost maximálně na 4x a v případě, že nedojde ke správnému načtení nebo
čtecí proces předčasně vypadne, nastavte rychlost až na 1x. Také je potřeba
nastavit "Rychlé vynechání chyb", opakování čtecích pokusů na úroveň 3 a
vypnout korekci chyb (přes tlačítko Nastavení detekce závadných sektorů).
Poté, co jste nastavili správně čtecí parametry, je potřeba definovat místo,
kam se vytvoří otisk CD. Na cílovém pevném disku je dobré mít připravený
alespoň 1 GB. Je potřeba více místa, než kolik dat obsahuje kopírované CD!
Dále již můžete spustit čtení. Sledujte při něm log událostí, protože pokud se
u ochran CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Protect-CD, Securom, Securom New,
ochran s nastrčenými soubory nebo nepovoleným TOC začne objevovat hodně chyb v
po sobě následujících sektorech (zejména pokud jsou oblasti velké 10-15
sektorů), přerušte čtení, nastavte "Inteligentní čtení sektorů" a čtení
zopakujte. Ale pozor pokud nejsou v po sobě následujících blocích, tuto funkci
nezapínejte, protože se zvyšuje nebezpečí vytvoření vadné kopie. V takovém
případě vám zbývá pouze možnosti obrnit se nebývalou trpělivostí a vyčkat konce
načítání může to trvat i celé dny! Samozřejmě, že tak dlouho čekat nebudeme
pokud čtení trvá déle než 3-4 hodiny, zkuste raději "Inteligentní čtení
sektorů" zapnout.
Jde-li to stále ztuha, program přerušuje čtení s různými chybovými hlášeními
nebo je kopie nečitelná, můžete ještě snížit čtecí rychlost nebo zkusit druhý
program.
Také v programu BlindRead (součást balíku BlindWrite Suite) je možné nastavit
některé volitelné parametry podle typu ochrany. Zapněte si funkce "Povolit
použití alternativní metody čtení" a "Extrahovat subkódy". Program vám ukáže,
zda vaše zařízení tyto funkce podporuje. Pokud je nepodporuje, musíte volbu
zase vypnout a doufat, že se dílo podaří.
U ochran CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Protect-CD, Securom, Securom New,
nastrčených souborů a nepovoleného TOC může načítání trvat opět velice dlouho.
Pokud program hlásí u mechaniky podporu subkanálů P-W, načte patrně valnou
většinu chráněných CD správně. Je-li podporováno pouze čtení subkanálů P a Q,
nepochodíte s největší pravděpodobností u ochran Safedisc 2 a Securom New vůbec
a musíte se poohlédnout po jiném zařízení.
Je-li vše v pořádku můžete pokračovat na dalším krokem a nastavit pro CD Check,
Laserlock a Lockblocks extrakční metodu "2-Multiple gaps", pro ostatní
"1-Nibble". Dále nastavte minimální rychlost na "1x" a maximální na "Max".
Pouze pro Safedisc 2 nastavte maximální také na "1x". A můžete zahájit čtení.
7. Praktické postupy vypálení
Po úspěšném vytvoření kopie na pevném disku můžeme přikročit k jejímu vypálení.
Nejprve opět v CloneCD. Spusťte zápis a zkontrolujte, zda máte vybrán správný
adresář s otiskem média. Empirické zkušenosti s nastavením rychlosti vypalování
říkají, že je dobré zvolit přibližně polovinu maximální možné zápisové
rychlosti. Režim zápisu zvolte následující: pro Discguard "SAO", pro CD Check,
CD Lock, Laserlock, Lockblocks, Safedisc, nastrčené soubory, chybné sektory a
nepovolené TOC fungují režimy "RAW-SAO", "RAW-SAO+SUB" a "RAW-DAO". Pokud
vypalovačka zvládá, volte režim "RAW-DAO", pokud ne, pokračujte v opačné
pořadí, než byly vyjmenovány v předchozí větě.
Pro ochrany CD Cops, Protect-CD, Safedisc 2, Securom a Securom New je "RAW-DAO"
nezbytný. Pokud vaše vypalovačka není kompatibilní se zápisem CloneCD RAW-DAO,
můžete zkusit ještě BlindWrite.
Před zahájením pálení je dobré ještě nastavit provedení kalibrace laseru a
uzavření poslední relace. Nakonec zapněte podporu bezchybného vypalování
(Burn-Proof, Just Link a podobně pokud to mechanika umí) a může pálit.
Má-li použitý zapisovací nosič nedostatečnou kapacitu, program zobrazí varování
a je potřeba použít větší nebo využít funkci přepalování (overburning).
Podrobněji se problematice prodloužených CD věnujeme v samostatném článku.
Pokud si nejste jisti s kapacitou média, zkuste nejprve provést simulaci
zápisu, a teprve po jejím úspěšném dokončení proveďte ostrý pokus. Každopádně
si kopii radši vyzkoušejte, protože ani úspěšně dokončený proces vypalování
ještě nemusí znamenat použitelný výsledek.
Nakonec se podívejme, jak vypálit otisk CD pomocí BlindWrite. Tady musím použít
CD správné kapacity, protože program neumí přepalovat CD. Vypalování řídí
zapisovací asistent, s jehož pomocí snadno nastavíte potřebné parametry. Po
výběru vypalovacího zařízení se jej program pokusí detekovat, a v případě
úspěchu načte podporované režimy zápisu ze své databáze. Jestliže zařízení v
databázi nenajde, zkuste aktualizovat databázi přes internet (na adrese
http://www.blindwrite.com). V následném kroku najdete adresář s otiskem
vytvořeným programem BlindRead a v dalším kroku nastavte správný režim zápisu.
Pro Safedisc 2 a Securom New vyberte "DAO PW Subs", pro CD-Cops, Protect-CD,
Securom a nepovolené TOC "DAO PQ Subs" a pro Discguard "SAO Raw RW". Pro
originály chráněné pomocí CD Check, CD Lock, LaserLock, Lockblocks a Safedisc,
nastrčené soubory a chybné sektory postačí režim "SAO Raw".
Nakonec nastavte maximální rychlost vypalování, aktivujte simulaci a dejte se
do díla. Pokud není vaše vypalovačka v databázi, program vloží ještě příslušné
varování, nicméně mu řekněte, aby pokračoval. Jestliže byla simulace úspěšná,
zkuste skutečné vypálení. Stačí, když se vrátíte o tři kroky zpět a vypnete
simulaci.
8. Když se kopie úplně nepovede
S kopírováním nemusíte být úspěšní, ani když software spolupracuje s vaší
mechanikou a ta podporuje režim DAO RAW 96. Může se to stát u programů, u
kterých je tak silná ochrana, že se nedá na řadě mechanik korektně spustit ani
originální CD. Jedná se především o některé hry chráněné ochranou Safedisc 2.
Přesto existuje jeden trik, který donutí ke spuštění i takovouto tvrdohlavou
kopii podstrčíte jí virtuální disk, který přistupuje k vytvořené kopii 1:1 na
pevném disku! Ideálním nástrojem pro takový počin jsou Daemon Tools. Po
nainstalování (pod staršími Windows můžete potřebovat aktuální verzi
instalátoru Microsoft, kterou si stáhnete z webu) se tento program projevuje
ikonou červeného blesku v systémovém panelu.
Jeho obsluha je jednoduchá. Pravým tlačítkem myši vyvoláte plovoucí menu a v
oddíle "Emulation" nastavíte typ ochrany třeba Safedisc (program nerozlišuje
mezi verzemi). Ikonka by měla zezelenat. Pak vyvoláte opět pravým tlačítkem
menu a nastavíte "Virtual CDROM " Device 0 " Mount Image", nastavíte adresář,
ve kterém se nachází otisk originálního CD, vyberete přímo soubor s kopií
(CloneCD používá příponu CCD, BlindRead příponu BWT) a stisknete "Open". Nyní
by se mělo již automaticky spustit startovací menu CD jako při vložení do
mechaniky. Pokud se tak nestane, měla by se vám objevit ikona nové "mechaniky",
např. v panelu "Tento počítač" nebo ve struktuře adresářů v programu
"Průzkumník". A tvrdohlavá ochrana sklapne kufry.
Na závěr si dovolím jenom malou doušku: samozřejmě, že na internetu najdete na
různých hackerských serverech řadu "záplat", které ochranu vyřadí z činnosti
tím, že zmodifikují hlídací mechanismus, tak aby nehlídal. Tato cesta však
představuje pravé pirátství, protože vede ke změnám programového kódu, což
autorský zákon přímo zakazuje. Z vytvoření legální záložní kopie se tak rázem
přesouváme do oblasti trestně odpovědní.
Princip uložení dat na CD
Na každém CD jsou vlastní data uspořádána v několika rovinách. Standard
datových CD, založený takzvanou Žlutou knihou (Yellow Book), se během let
rozvinul, ale základ zůstává stejný jako u hudebního CD.
Základní standardy hudebního CD (CD-DA, Digital Audio) vyvinuly firmy Philips a
Sony v roce 1980 a zakotvily je v Červené knize (Red Book). Podle tohoto
standardu jsou data uspořádána do takzvaných rámců (frames) o velikosti 33
bytů. Každý rámec obsahuje 24 bytů audiodat (tzv. hlavní kanál, Mainchannel), 8
bytů pro korekci chyb (C1 a C2) a 1 byte kontrolních dat (subkanál, Subchannel).
O tři roky později vyvinuly obě zmíněné firmy datové CD (CD ROM) a vytvořily
standard Yellow Book. Tento standard navazuje na Red Book a říká, že vždy 98
rámců dohromady tvoří jeden sektor. Takže každý sektor se skládá z 2 352 bytů
hlavního kanálu, 784 bytů korekčních dat a 98 bytů subkanálu.
Subkanál je následně složen z 8 oblastí, které jsou označovány písmeny P až W.
Při použití běžného zápisu v Mode-1 jsou data hlavního kanálu dělena do tří
dalších oblastí (viz obr.): 2 048 bytů uživatelských dat, 280 bytů opravných
kódů (EDC a ECC, Error Detection / Correction Code) a 24 bytů pro
"různé" (adresa sektoru, synchronizační data, výplňová data). Díky této
struktuře se zlepšila tolerance k chybám a bylo dosaženo lepší adresovatelnosti
dat.
Systémy ochrany proti kopírování
U většiny ochran proti kopírování nefunguje originální CD pouze jako datový
nosič, ale navíc také jako hardwarový klíč. Chráněný program v určité chvíli
testuje, zda je v mechanice CD se správnými informacemi na správném místě, tedy
v podstatě hledá něco jako digitální podpis. Pokud jej nenajde, ukončí program
instalaci nebo vlastní start. Největší umění ochrany potom spočívá v tom, jak
šikovně se podaří klíč ukrýt a co nejvíce znemožnit jeho čtení a kopírování.
Lepší pochopení některých mechanismů umožní popis datové struktury CD nosiče ve
vloženém článku. A takto fungují ochranné mechanismy:
CD Check: tato ochrana kontroluje existenci vadných sektorů na originálním CD.
Při spuštění zjišťuje program jejich velikost a umístění. Pokud na kopii
chybějí, jsou jinak velké nebo se nacházejí na jiných místech, program se
nespustí.
CD-Cops: u této ochrany je změřen úhel mezi prvním a posledním logickým datovým
blokem na master kopii. Hodnota je šifrovaně zapsána na CD a program ji
porovnává s fyzicky změřenou hodnotou vloženého CD. Při použití CD-R/RW se tato
hodnota může shodovat jenom opravdu náhodně, protože úvod nosiče obsahuje
informace o ATIP, bloky pro nastavení laseru a další části, které lisované CD
nepotřebuje.
CD Lock: kombinuje chybné záznamy v adresáři CD (TOC) s nastrčenými soubory
(Dummy Files). Tím je vypalovačce, která není schopna přečíst disk po
sektorech, podstrkována falešná informace o tom, že mají jednotlivé soubory
velikost až 600 MB, i když ve skutečnosti zabírají jen několik KB. Hloupější
vypalovací software potom vytvoří otisk CD o velikosti několika GB, a ten
pochopitelně neumí nacpat zpět na CD.
Vadné sektory: najdete u ochran CD Check, Laserlock, Safedisc (2).
Discguard: CD je vybaveno digitálním podpisem, s jehož pomocí jsou dešifrována
data na CD. Pokud program na kopii podpis nenajde, nespustí se. Digitální
podpis i když je dobře schován a hůř se kopíruje nepředstavuje velký problém.
Dummy files (nastrčené soubory): najdete v ochraně CD Lock.
Chybné záznamy v TOC: podle standardu ISO je povolena pouze datová stopa před
zvukovými daty, druhá však nikoliv. To využívají někteří výrobci softwaru a
upravují údaje v tabulce TOC (Table of Contents obsahová složka CD) tak, aby
jedna část datové stopy byla umístěna až za stopou zvukovou. Ochrana se obvykle
pozná podle přítomnosti několika obrovských souborů, které se fyzicky na disk
nemohou vejít. Pokud program nedokáže chybný záznam ignorovat, obvykle přeruší
čtení již po načtení adresáře.
Laserlock: ochrana využívá vadné sektory, které program při spouštění
kontroluje. Díky specifickému označování laserem jsou patrné už pohledem, jako
světlejší prstence na CD. Pokud jsou sektory na špatném místě, nebo nejsou
přítomny vůbec, program se nespustí.
Lockblocks: zde jsou vadné sektory uspořádány do dvou kruhových oblastí. Pokud
je mechanika neumí přeskočit, obvykle ukončí načítání CD.
Protect-CD: tento mechanismus ukrývá digitální podpis na CD do oblasti
subkanálu. Pokud jej program na CD nenajde, nespustí se.
Safedisc: tato kopírovací ochrana kombinuje klíčovaná spouštěcí data s
digitálním podpisem v oblasti hlavního kanálu, které jsou umístěny v oblasti
vadných sektorů. Při startu programu je nejdřív zjištěn digitální podpis,
ověřena jeho autenticita a následně jsou s jeho pomocí dešifrována důležitá
startovací data. Ke spuštění je nutné originální CD v mechanice.
Safedisc 2: pracuje podobně jako předchůdce. Má však navíc speciální sektory
(tzv. slabé nebo oslabené), které sice většina (ne všechny!) vypalovaček načte,
nicméně je není schopna správně zapsat ve standardním datovém formátu. Proto
často kopie CD chráněného touto ochranou funguje pouze v mechanice, která ji
vytvořila. Oslabené sektory obsahují rozsáhlé oblasti opakujících se vzorků
dat. Ty generují velmi velké hodnoty digitálních součtů, které zahltí EFM kodér
vypalovací mechaniky.
Securom: kombinuje digitální podpis v oblasti subkanálu se zaklíčovanými
startovacími daty. Mechanismus vyžaduje během startu podpis, a pokud tento
nesouhlasí, nelze odšifrovat startovací program. Je jasné, že originální CD
musí být vždy v mechanice. Tato ochrana má několik verzí, v té nejnovější
dokonce kontroluje, zda není spuštěna ze CD R/RW média, takže kopii lze
přehrávat pouze na CD ROM mechanikách, které tento test neumožňují.
Uvedený přehled ochran není, a ani nemůže být úplný. Není zde uvedena například
ochrana Alcatraz nebo Ring Protech. Je to způsobeno také tím, že většina
chráněných CD používá jenom několik typů ochran a ostatní jsou spíš exotikou,
na kterou téměř nenarazíte. V současné době patří k nejpopulárnějším Safedisc
2. Navíc se nové neustále vyvíjejí ruku v ruce s tím, jak jsou stávající
"lámány", takže ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, už může existovat další
zaručeně dokonalá novinka. Proto doporučuji sledování on-line zdrojů informací.
Zvláštní kategorii tvoří speciální ochrany audiodisků, ale o těch si povíme
příště.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU